Dotaz:
Spojení X je Y (např. změna byl/byla šok)
Konkrétní dotaz:
Zarazila jsem se při formulaci věty „Velká část našich klientů jsou zároveň našimi fanoušky“. Je tvar přísudku „jsou“ v pořádku? Nevím, jestli by se přísudek neměl shodovat spíš s výrazem „část“, ale znění „Velká část našich klientů je zároveň našimi fanoušky“ mi také nesedí.
Klíčové slovo:
je/jsou
Odpověď:
Vaše váhání je oprávněné, jde totiž o specifický typ věty. Za normálních okolností se samozřejmě tvar přísudku řídí podmětem, kterým je zde výraz „část“. Existuje však pravidlo, které říká, že pokud je podmět v čísle jednotném a jméno v přísudku jmenném se sponou (zde „fanoušci“) v čísle množném, řídí se tvar přísudku právě jménem přísudkovým. Náležitá podoba věty je tedy skutečně „Velká část našich klientů jsou zároveň našimi fanoušky“. Další možností by bylo větu mírně přeformulovat tak, aby si dotyčné větné členy vyměnily syntaktické pozice, tedy např. „Velkou částí našich klientů jsou zároveň naši fanoušci“ nebo „Velká část našich klientů jsou zároveň naši fanoušci“. Obě navrhované úpravy jsou navíc uživatelsky přívětivější; lze totiž předpokládat, že původní formulace může podobně jako vás zarazit i další příjemce textu.
Poslední užití:
15.6.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Složitější případy shody přísudku s podmětem, sekce 18 – Typ Čas jsou peníze
Dotaz:
Větněčlenský rozbor
Konkrétní dotaz:
Nevím si rady s větným rozborem u vět typu „Je možno otevřít dveře“ a „Lze otevřít dveře“. Jde o věty jednočlenné?
Klíčové slovo:
lze; je možno
Odpověď:
Nikoli, v obou případech jde o věty dvojčlenné, podmětem je infinitiv „otevřít“. Ve větě „Je možno otevřít dveře“ je přísudek jmenný se sponou („je možno“). Druhá věta je skladebně poněkud neobvyklá, protože v roli přísudku vystupuje samotné příslovce „lze“ bez sponového slovesa (to se objevuje pouze v minulém a budoucím čase: „bylo lze“, „bude lze“). O tomto typu se mluvnice příliš nezmiňují; více se můžete dočíst například ve Šmilauerově Novočeské skladbě (kap. o přísudku jmenném, typ „hrůza pomyslit“), případně v Nauce o českém jazyku od téhož autora (kap. o přísudku, typ III. – přísudek neslovesný). Výrazy „lze“ a „nelze“ tedy můžeme popsat jako přísudky neslovesné či jmenné (historicky jde o podstatné jméno, jehož ustrnulý tvar získal příslovečnou povahu).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Nauka o českém jazyku. Šmilauer. 1974.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 270 (odst. 9-48 e, typ "Co je platno?"); s. 271 (odst. 9-49 III-3, typ "Hrůza pomyslit")
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 168 (odst. 496-b-aa, substantivum klesající v příslovce)