Dotaz:
Podmětem je výraz označující počet (typu pět lidí, šest procent, deset zajíců)
Konkrétní dotaz:
S čím se má shodovat přísudek ve větě, jejíž klíčová část zní „4,2 % lidí podstoupil_“? Má mít sloveso koncovku -y kvůli desetinám, nebo je celá ta číselně-procentní část středního rodu a bude tam -o?
Klíčové slovo:
4,2 % lidí; procenta; počítaný předmět
Odpověď:
Řešení shody přísudku s podmětem v této konstrukci není jen jedno a jeho nesnadnost vyplývá z toho, že ze zápisu pomocí číslic a značky pro procenta nemusí být na první pohled jednoznačné, jak se podmětová část čte.
Na prvním místě můžeme doporučit čtení „čtyři celé dvě desetiny procenta lidí“, které explicitně vyjadřuje všechny složky celé fráze a náležitě je skloňuje. V takové jmenné skupině je jádrem podmětu tvar „desetiny“; tvar „procenta“ je neshodným přívlastkem tohoto podmětu (a tvar „lidí“ zase neshodným přívlastkem oněch procent). Přísudek se s podmětem shoduje ve vyjadřovaných gramatických kategoriích, v tomto případě v čísle a jmenném rodě, takže stejně jako tvar „desetiny“ bude mít podobu odpovídající množnému číslu a ženskému rodu, tedy koncovku -y. Celá fráze tedy bude mít podobu „čtyři celé dvě desetiny procenta lidí podstoupily“. (Dodejme, že se změnou hodnoty čísla za desetinnou čárkou by se měnila i koncovka přísudkového slovesa – např. „4,1 % lidí podstoupila [jedna desetina]“, „4,5 % lidí podstoupilo [pět desetin]“.)
V úvahu však přichází i čtení „čtyři celá dvě desetiny procenta lidí“, v němž se počítají procenta, a v němž je tedy číselný výraz „čtyři celá“ jejich shodným přívlastkem. Pokud by totiž v údaji nefigurovala procenta, četlo by se „4,2“ jako „čtyři celé dvě desetiny“ – v takovéto konstrukci se přídavné jméno „celý“ shoduje s povrchově nevyjádřeným počítaným podstatným jménem „jednotka“. V našem případě však lze kromě jednotek procent počítat prostě jen procenta – ta jsou zde čtyři celá. Z toho pak vyplývá shoda přísudku s podmětem, který je tudíž v množném čísle a středním rodě, celá fráze tedy bude v podobě „čtyři celá dvě desetiny procenta lidí podstoupila“. Upozorňujeme však, že přijatelnost tohoto konkrétního spojení může být zvyšována shodou okolností, totiž tvarovou homonymií – tvar „procenta“ zde může být zároveň v 1. pádě množného čísla (čtyři… procenta) i ve 2. pádě čísla jednotného (… desetiny procenta). To se změní, jakmile bude číslo rovno pěti nebo vyšší (pět… procent vs. … desetiny procenta). Dosavadní popisy gramatiky češtiny navíc přídavné jméno „celý“ ve vyjádřeních desetinných čísel vztahují k číslovce, nikoliv k počítanému předmětu po ní.
Kromě toho můžeme zvolit stylově nižší, zjednodušené čtení „čtyři celé dvě procent lidí“. V něm se v souladu s běžnou praxí v méně oficiálních či formálních komunikačních situacích explicitně nevyjadřuje řád čísla za desetinnou čárkou. Desetinné číslo 4,2 se tu zjevně chápe jinak než celá čísla 1, 2, 3 a 4, tj. podobně jako většina jiných čísel hodnoty od 5 výše. Číslovky pět a vyšší v češtině vstupují do větných vztahů formálně jako podstatná jména a udělují svému neshodnému přívlastku tvar 2. pádu množného čísla a přísudku shodu s jednotným číslem a středním rodem. Proto bude v takovém případě slovesu náležet koncovka -o, tedy „čtyři celé dvě procent lidí podstoupilo“.
Dotaz:
Valence podstatných jmen – předložková spojení
Konkrétní dotaz:
Často slýchám, jak lidé říkají, že mají na někoho averzi. Mně se to ale nelíbí. Myslíte, že je vazba „mít averzi na někoho/něco“ jazykově v pořádku?
Klíčové slovo:
averze
Odpověď:
Nový akademický slovník cizích slov (2005) uvádí u hesla averze spojení s předložkami „k“ a „proti“: „má k němu / proti němu averzi“. Slovník slovesných, substantivních, adjektivních vazeb a spojení (2005) připouští u hesla „averze“ vazeb hned několik. Nalezneme zde třetí pád s předložkami „k“ (averze k cizincům / k vážné hudbě), „vůči“ (averze vůči hromadné dopravě / vůči reklamám) a „proti“ (averze proti fanatikům / proti některým vyučovacím metodám). Dále je zde jako přijatelné uvedeno spojení „averze mezi někým“ (averze mezi lídry politických stran / mezi prezidentem a premiérem) a také „averze něco dělat“ (Goethova averze psát tragédie). Čtvrtý pád s předložkou „na“ se tedy ve slovnících nevyskytuje.
Pokud jde o frekvenci jednotlivých předložkových vazeb v praxi, podle údajů Českého národního korpusu (ČNK SYN v9) se podstatné jméno „averze“ nejčastěji vyskytuje s předložkou „vůči“ (2363 výskytů) a značně frekventované je též spojení s předložkou „k“ (1941 výskytů). Méně častá už je vazba s předložkou „proti“ (184 výskytů) a nejmenší počet výskytů náleží čtvrtému pádu s předložkou „na“ (103). Ačkoli se vazba s předložkou „na“ v praxi do jisté míry užívá, oproti vazbám ostatním nemá oporu ve výkladových slovnících a je mnohem méně frekventovaná. Není tedy vhodné ji uplatňovat ve spisovném projevu, mimo jiné také proto, že zřejmě vznikla tzv. kontaminací (zkřížením) s vazbou „mít alergii na někoho/něco“.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Jazykový zdroj:
Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení. 2005. (platí od 2005)
Dotaz:
Podmětem je zájmeno kdo
Konkrétní dotaz:
Nemohu se rozhodnout, zda napsat „Byli jsme to my, kdo si toho všiml“, nebo „Byli jsme to my, kdo jsme si toho všimli“. Která varianta je správná?
Klíčové slovo:
kdo
Odpověď:
Zájmeno „kdo“ jako takové má pouze tvary jednotného čísla a primárně vyžaduje shodu jako mužské životné podstatné jméno v jednotném čísle (tj. např. kdo si toho všiml). Toto zájmeno se ovšem může vztahovat jak k jednotlivým bytostem, tak k jejich většímu počtu. V akademické Mluvnici češtiny 2 (Academia, Praha 1986) jsou uvedeny příklady „Kdo to udělal“ i „Nikdo jsme o to nestáli“ – obecně tedy připadá v úvahu mluvnická shoda jak s jednotným, tak s množným číslem.
Konkrétní volba někdy závisí na pozici a funkci dané vedlejší věty v rámci větného celku. Pokud vztažná věta uvozená zájmenem „kdo“ následuje bezprostředně po zájmenném výrazu, který rozvíjí, zájmeno kdo zpravidla přebírá tvaroslovnou charakteristiku tohoto výrazu a tomu pak odpovídá shoda ve vedlejší větě. V takových větách máme obvykle jednu možnost shody: „My, kdo jsme tam byli, jsme mu dali za pravdu“ (nikoli „kdo tam byl“); „Škodu zaplatí ten/každý, kdo ji způsobil“ × „Škodu zaplatí všichni, kdo ji způsobili“.
V souvětí, na které se ptáte, je na vztažnou větu formálně odkázáno zájmenným výrazem to ve větě hlavní. Daná vedlejší věta ovšem nestojí těsně vedle tohoto zájmenného výrazu, navíc jí bezprostředně předchází další zájmeno (my). Zde se tedy nabízí dvojí možnost shody (na rozdíl např. od věty „My jsme byli těmi, kdo si toho všimli“). První variantou je uplatnit primární shodu podle mužského rodu v jednotném čísle – přísudek tak bude mít tvar 3. os. j. č.: „Byli jsme to my, kdo si toho všiml.“ Možná je ale též shoda podle výrazu my v hlavní větě: „Byli jsme to my, kdo jsme si toho všimli.“ Obě řešení jsou tudíž v pořádku.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 2. 1986. (platí od 1986)
Dotaz:
Oslovování
Konkrétní dotaz:
Chtěl bych se zeptat, zda mohu při adresování e-mailu více lidem užít oslovení Vážení. Ve škole jsem se učil, že pokud neznám adresáta, je to jediné správné řešení, nyní se s tímto oslovením ale setkávám spíš zřídka.
Klíčové slovo:
Vážení
Odpověď:
Máte pravdu, že užití samotného výrazu Vážení (tj. bez připojeného substantiva, srov. Vážené dámy, vážení pánové apod.) není v současné e-mailové korespondenci tím nejfrekventovanějším prostředkem oslovení, respektive nejužívanější počáteční formulací. Kromě oslovení jsou běžně užívány i varianty pozdravu Dobrý den (např. Dobrý den, paní Nováková). Průzkum z oblasti současné korespondence (viz Mžourková–Dvořáková: „Většina z nás používá prosté Dobrý den“, Slovo a slovesnost, 2023; dostupné z: https://asjournals.lib.cas.cz/slovoaslovesnost/article/uuid:4ce72c32-448d-4470-abe3-dfb337f1473c), který se zaměřil i na hodnocení různých typů počátečních formulací, pak v případě oslovení Vážení prokázal, že právě k němu respondenti dotazníkového šetření zaujímali velmi rozporuplné postoje. Například jako pozitivní ho vnímala jen asi třetina respondentů, prakticky stejná část ho pak hodnotila naopak negativně. Za zdvořilé oslovení sice výraz Vážení považovalo 62 % dotazovaných, objem 38 % respondentů, který je vnímal jako nezdvořilé, však rozhodně není zanedbatelný.
Konkrétní důvody, proč část uživatelů jazyka zaujímá k oslovení Vážení negativní postoj, budou patrně různé a dotazníkové šetření naznačilo jen některé z nich (někteří respondenti je podle svého vyjádření vnímají např. jako ironické). Z hlediska formy užívaných prostředků pak může být specifické postavení oslovení Vážení podporováno skutečností, že oproti spojení přívlastku Vážený/vážená se jménem, které se užívá jak v jednotném, tak množném čísle (např. Vážená kolegyně, Vážená paní Svobodová, Vážené kolegyně, Vážené klientky apod.), izolované oslovení v čísle jednotném (Vážený/Vážená) není v příručkách o doporučovaném psaní korespondence vůbec zmiňováno a užívání této podoby v praxi bude pravděpodobně jen ojedinělé. Objeví-li však se přece jen v nějakém e-mailu, lze s velkou mírou jistoty předpokládat, že cílem pisatele nebylo vyjádřit přiměřenou míru zdvořilosti, ale právě zamýšlenou ironii či negativní postoj.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že i když zmiňovaný průzkum ukazuje, že oslovení Vážení má mezi pisateli (a adresáty) e-mailů stále své příznivce, zároveň existuje poměrově nezanedbatelná část uživatelů jazyka, která ho vnímá negativně. Při užití této formy oslovení je tedy nutné počítat s oběma možnostmi hodnocení.
Dotaz:
Hodnocení formulace
Konkrétní dotaz:
Pracuji jako „terapeut Bachových esencí“, ale jedné z mých klientek se tento název povolání nelíbí. Já si však myslím, že je v pořádku, neboť je podobný názvům typu „učitel anglického jazyka“. Jak to vidíte vy?
Odpověď:
Český národní korpus (syn v12) zachycuje dva doklady přechýleného názvu povolání „terapeutka Bachových esencí“ a jeden výskyt rozšířeného názvu „terapeutka Bachových květových esencí“. Zaznamenána jsou však i jiná pojmenování osob poskytujících terapie pomocí těchto esencí, po jednom dokladu mají „praktik Bachových esencí“, „konzultant Bachových esencí“ či „terapeut na Bachovy esence“, dvakrát je doloženo pojmenování „terapeut Bachovy terapie“ nebo „terapeutka Bachovy terapie“. Vyšší desítky dokladů na internetu přitom ukazují, že v praxi se běžně užívá jednak název „terapeut/terapeutka Bachových esencí“, jednak „praktik/praktička Bachových esencí“. Ostatní uvedené varianty (včetně přechýlených podob) se objevují jen okrajově.
V dotazu zmiňované spojení „terapeut Bachových esencí“ není přijatelné ze systémového hlediska. Nejedná se o tentýž typ pojmenování, jako je „učitel anglického jazyka“, slovo učitel je totiž odvozeno od slovesa učit, kdežto slovo terapeut má základ ve slově terapie. Sloveso učit se pojí (primárně) se 4. p., jehož pomocí se vymezuje předmětná oblast a který se při přechodu od slovesa k podstatnému jménu mění v 2. p. („učit anglický jazyk“ > „učitel anglického jazyka“, stejně tak „pěstovat brambory“ > „pěstitel brambor“, „prodávat auta“ > „prodejce aut“ apod.). Nutno ovšem dodat, že ne u všech sloves a od nich utvořených názvů povolání se užívá (bezpředložkové) doplnění specifikující oblast působení (např. holič, podnikatel).
Ani nejfrekventovanější pojmenování „praktik Bachových esencí“ nelze považovat z jazykového hlediska za vhodné. Název povolání je sice odvozen od slovesa praktikovat, ale praktikují se terapie (Bachovými esencemi), nikoliv samotné Bachovy esence. Podobně problematický je „konzultant Bachových esencí“ a ani další výše zmíněné varianty nelze doporučit (ve spojení „terapeut na Bachovy esence“ je nevhodně užita předložka a proti pojmenování „terapeut Bachovy terapie“ hovoří mj. stylistické důvody). Pro všechna uvedená spojení názvu osoby s tvarem 2. p. navíc platí, že nabízejí nežádoucí interpretaci, že terapeut, konzultant apod. poskytuje služby Bachovým esencím (nikoliv že jsou prostředkem jeho činnosti). Jako řešení se nabízí zvolit opisné pojmenování, např. „terapeut využívající Bachovy esence“ či „expert na terapie Bachovými esencemi“.
Atributy odpovědi
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.