Dotaz:
Oslovování
Konkrétní dotaz:
Chtěl bych se zeptat, zda mohu při adresování e-mailu více lidem užít oslovení Vážení. Ve škole jsem se učil, že pokud neznám adresáta, je to jediné správné řešení, nyní se s tímto oslovením ale setkávám spíš zřídka.
Klíčové slovo:
Vážení
Odpověď:
Máte pravdu, že užití samotného výrazu Vážení (tj. bez připojeného substantiva, srov. Vážené dámy, vážení pánové apod.) není v současné e-mailové korespondenci tím nejfrekventovanějším prostředkem oslovení, respektive nejužívanější počáteční formulací. Kromě oslovení jsou běžně užívány i varianty pozdravu Dobrý den (např. Dobrý den, paní Nováková). Průzkum z oblasti současné korespondence (viz Mžourková–Dvořáková: „Většina z nás používá prosté Dobrý den“, Slovo a slovesnost, 2023; dostupné z: https://asjournals.lib.cas.cz/slovoaslovesnost/article/uuid:4ce72c32-448d-4470-abe3-dfb337f1473c), který se zaměřil i na hodnocení různých typů počátečních formulací, pak v případě oslovení Vážení prokázal, že právě k němu respondenti dotazníkového šetření zaujímali velmi rozporuplné postoje. Například jako pozitivní ho vnímala jen asi třetina respondentů, prakticky stejná část ho pak hodnotila naopak negativně. Za zdvořilé oslovení sice výraz Vážení považovalo 62 % dotazovaných, objem 38 % respondentů, který je vnímal jako nezdvořilé, však rozhodně není zanedbatelný.
Konkrétní důvody, proč část uživatelů jazyka zaujímá k oslovení Vážení negativní postoj, budou patrně různé a dotazníkové šetření naznačilo jen některé z nich (někteří respondenti je podle svého vyjádření vnímají např. jako ironické). Z hlediska formy užívaných prostředků pak může být specifické postavení oslovení Vážení podporováno skutečností, že oproti spojení přívlastku Vážený/vážená se jménem, které se užívá jak v jednotném, tak množném čísle (např. Vážená kolegyně, Vážená paní Svobodová, Vážené kolegyně, Vážené klientky apod.), izolované oslovení v čísle jednotném (Vážený/Vážená) není v příručkách o doporučovaném psaní korespondence vůbec zmiňováno a užívání této podoby v praxi bude pravděpodobně jen ojedinělé. Objeví-li však se přece jen v nějakém e-mailu, lze s velkou mírou jistoty předpokládat, že cílem pisatele nebylo vyjádřit přiměřenou míru zdvořilosti, ale právě zamýšlenou ironii či negativní postoj.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že i když zmiňovaný průzkum ukazuje, že oslovení Vážení má mezi pisateli (a adresáty) e-mailů stále své příznivce, zároveň existuje poměrově nezanedbatelná část uživatelů jazyka, která ho vnímá negativně. Při užití této formy oslovení je tedy nutné počítat s oběma možnostmi hodnocení.
Dotaz:
Hodnocení formulace
Konkrétní dotaz:
Pracuji jako „terapeut Bachových esencí“, ale jedné z mých klientek se tento název povolání nelíbí. Já si však myslím, že je v pořádku, neboť je podobný názvům typu „učitel anglického jazyka“. Jak to vidíte vy?
Odpověď:
Český národní korpus (syn v12) zachycuje dva doklady přechýleného názvu povolání „terapeutka Bachových esencí“ a jeden výskyt rozšířeného názvu „terapeutka Bachových květových esencí“. Zaznamenána jsou však i jiná pojmenování osob poskytujících terapie pomocí těchto esencí, po jednom dokladu mají „praktik Bachových esencí“, „konzultant Bachových esencí“ či „terapeut na Bachovy esence“, dvakrát je doloženo pojmenování „terapeut Bachovy terapie“ nebo „terapeutka Bachovy terapie“. Vyšší desítky dokladů na internetu přitom ukazují, že v praxi se běžně užívá jednak název „terapeut/terapeutka Bachových esencí“, jednak „praktik/praktička Bachových esencí“. Ostatní uvedené varianty (včetně přechýlených podob) se objevují jen okrajově.
V dotazu zmiňované spojení „terapeut Bachových esencí“ není přijatelné ze systémového hlediska. Nejedná se o tentýž typ pojmenování, jako je „učitel anglického jazyka“, slovo učitel je totiž odvozeno od slovesa učit, kdežto slovo terapeut má základ ve slově terapie. Sloveso učit se pojí (primárně) se 4. p., jehož pomocí se vymezuje předmětná oblast a který se při přechodu od slovesa k podstatnému jménu mění v 2. p. („učit anglický jazyk“ > „učitel anglického jazyka“, stejně tak „pěstovat brambory“ > „pěstitel brambor“, „prodávat auta“ > „prodejce aut“ apod.). Nutno ovšem dodat, že ne u všech sloves a od nich utvořených názvů povolání se užívá (bezpředložkové) doplnění specifikující oblast působení (např. holič, podnikatel).
Ani nejfrekventovanější pojmenování „praktik Bachových esencí“ nelze považovat z jazykového hlediska za vhodné. Název povolání je sice odvozen od slovesa praktikovat, ale praktikují se terapie (Bachovými esencemi), nikoliv samotné Bachovy esence. Podobně problematický je „konzultant Bachových esencí“ a ani další výše zmíněné varianty nelze doporučit (ve spojení „terapeut na Bachovy esence“ je nevhodně užita předložka a proti pojmenování „terapeut Bachovy terapie“ hovoří mj. stylistické důvody). Pro všechna uvedená spojení názvu osoby s tvarem 2. p. navíc platí, že nabízejí nežádoucí interpretaci, že terapeut, konzultant apod. poskytuje služby Bachovým esencím (nikoliv že jsou prostředkem jeho činnosti). Jako řešení se nabízí zvolit opisné pojmenování, např. „terapeut využívající Bachovy esence“ či „expert na terapie Bachovými esencemi“.
Dotaz:
Zájmeno vymezovací
Konkrétní dotaz:
Který slovosled je lepší – „charakteristika sebe sama“, nebo „charakteristika sama sebe“?
Klíčové slovo:
sám; sama sebe; sebe sama
Odpověď:
V korpusu SYN v14 lze dohledat 6 různých dokladů pro spojení „charakteristika sebe sama“, avšak pouze jeden jedinečný doklad pro spojení „charakteristika sama sebe“. To odpovídá tendenci popsané K. Dvořákovou v článku Zkoumání sama sebe a sebe sama (Naše řeč, 108(2), s. 79–92, dostupné online: https://asjournals.lib.cas.cz/naserec/article/uuid:4e8861d9-1e87-4baa-a169-e948142d0286/pdf?oblast=V%C4%9Bdy%20o%20jazyce), že po abstraktech (resp. verbálních substantivech jako „hledání“ či „překonávání“) převažuje slovosled „sebe sama“. Lze tedy předpokládat, že pro většinu uživatelů jazyka bude přijatelnější varianta „charakteristika sebe sama“. Nicméně vzhledem k míře ustrnulosti spojení „sebe sama“ a „sama sebe“ bychom neodmítali ani druhou variantu.
Dotaz:
Zájmeno vymezovací
Konkrétní dotaz:
Chtěli bychom v zadání slohové práce použít spojení „charakteristika sebe sama“ nebo „charakteristika sama sebe“. Je některé z těchto vyjádření genderově neutrální?
Klíčové slovo:
sám; sama sebe; sebe sama
Odpověď:
Vyjádření „charakteristika sebe sama“, stejně jako „charakteristika sama sebe“ lze považovat za genderově neutrální. Zájmenné tvary „sebe“ a „sama“, respektive jejich spojení totiž v současné češtině odpovídají (mj.) 2. pádu jednotného čísla rodu ženského i rodu mužského (životného i neživotného), a dokonce i rodu středního.
Dotaz:
Konkurence předložek v a na
Konkrétní dotaz:
Jsem kronikářem naší obce, ve které žiji od narození – 64 let. Kroniku píši osmý rok. Prosím, poraďte mi, zda mohu v zápisech používat způsob, jakým mluví všichni občané Mělnicka o svém okresním městě. Nikdo u nás neřekne: „Pojedu do Mělníka, byl jsem v Mělníku“, ale použije: „Pojedu na Mělník, byl jsem na Mělníku“.
Klíčové slovo:
Mělník
Odpověď:
Máte pravdu, že mnozí uživatelé si předložku „na“ oblíbili natolik, že zapomínají na existenci předložek dalších (např. „v“, „u“, „do“). V některých spojeních předložka „na“ předložku „v“ již téměř vytlačila – dnes již běžně studujeme na gymnáziu, bydlíme na koleji, chodíme na úřad. V některých případech je spojení s předložkou „na“ stále hodnoceno jako nespisovné, jinde už se naopak posunulo ke spisovnosti. Spojení předložky se zeměpisným jménem záleží silně na konvenci užívání. V uvedených příkladech je náležitá předložka „v“: „bydlím v Českých Budějovicích / v Brně / v Ostravě / v Karlových Varech“. V Čechách i na Moravě jsou místa (a není jich málo), u kterých lze užít jak předložku v(e), tak předložku na: například bydlíme v Kladně i bydlíme na Kladně, jedeme do Ruzyně i na Ruzyň atd. Historicky vzato předložka „na“ bývala spojována s těmi jmény osad, které ležely výše než sousední osady, a také se jmény osad, které ležely na horních tocích řek nebo potoků. Dodnes se v Praze říká bydlet na Vinohradech, na Petřinách či jet na Žižkov. Toto pravidlo se však neuplatňovalo důsledně, proto se říká v Podolí, ale na Smíchově, přestože obě čtvrti leží na vltavském břehu. Tendence užívat předložku „na“ se postupně stává více záležitostí ustáleného spojení než skutečných výškových rozdílů. S předložkou „na“ se také častěji setkáváme v místním úzu, kde roli hraje tradice, spojení s předložkou „v“ („do“) mají charakter spíše celonárodní. Píšete-li kroniku, a zejména jde-li o kroniku místní, je naprosto v pořádku užít spojení „na Mělník“ a „na Mělníku“.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Konkurence předložek v(e) – na, do – na
Dotaz:
Tvar přísudku
Konkrétní dotaz:
Lze ve spisovné češtině používat sousloví „bude bývat“, a to pro vyjádření děje, který očekáváme v budoucnosti a je jasné, že bude probíhat nějaký delší čas? Jako příklad bych uvedl větu „Mistrovství světa v ledním hokeji bude bývat ve Švýcarsku“. Je mi jasné, že tento výraz působí již na první pohled dost kostrbatě a obsah sdělení se dá vyjádřit o poznání libozvučnější větou, ale zajímá mě, jestli je sousloví „bude bývat“ jako takové ve spisovné češtině teoreticky vůbec možné.
Klíčové slovo:
bude bývat
Odpověď:
Věty uvedeného typu nejsou v úzu sice příliš časté, ale doklady najít lze, například 34 výskytů v korpusu SYN v13: „Od dubna do konce srpna bude bývat u nás“; „Sraz všech brigádníků bude bývat každou sobotu v půl deváté ráno“; „Každou středu tu bude bývat Zumba party“, „V roce 1964 pak režim rozhodl, že jízda bude bývat pouze jednou za tři roky“; „Pohádka bude bývat na programu v neděli odpoledne“ atd.
Zdá se, že jazykoví uživatelé takové konstrukce občas „potřebují“, a to tehdy, chtějí-li vyjádřit, že děj se bude opakovat. V jazykovědné literatuře byla jejich gramatická přijatelnost obhajována P. Karlíkem v teoreticky velmi propracované stati Pasivum v češtině (Slovo a slovesnost 65, 2004, s. 83–112).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Dotaz:
Desetinné číslo
Konkrétní dotaz:
Chtěl bych vás poprosit o radu se skloňováním číslovky následující po desetinném čísle, tedy zda psát „3,4 milionu“ nebo „3,4 milionů“, nebo dokonce „3,4 miliony“. Instinktivně se domnívám, že je správně „3,4 milionu“, protože se jedná o „tři celé čtyři desetiny milionu“, ale v žádné gramatice jsem nebyl s to najít příslušné pravidlo. Potřeboval bych odpověď podepřít nějakým gramatickým pravidlem.
Klíčové slovo:
desetinné číslo; počítaný předmět
Odpověď:
Není se co divit, že jste vysvětlení tohoto problému v žádné gramatice nenašel – jedná se totiž o jednu z oblastí, které jsou dosud popsány jen zcela minimálně. Tento problém je však již pojednán v Internetové jazykové příručce – ta v takových případech za základní považuje to skloňování, které vychází z „plně čtené“ podoby desetinného čísla, tj. v tomto případě „tři celé čtyři desetiny“. Čteme-li totiž „tři celé čtyři desetiny“, musí následovat podoba „milionu“. Za méně formální a stylově nižší pak považujeme možnosti „3,4 milionů“ (u slova „milion“ se zachovává 2. pád, ale dává se do množného čísla, protože se jedná o vyšší počet než „jedna“) a „3,4 miliony“ (shoda podle posledního členu – čtyři miliony). Ve stylově vyšších, oficiálních projevech bychom však radili se těmto dvěma variantám vyhnout.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Počítaný předmět po číslovkách, sekce 2 – Počítaný předmět po desetinných číslech
Dotaz:
Kontaminace
Konkrétní dotaz:
Je přípustné spojení „bez toho, aniž by“? Nebo lze říci pouze „bez toho, že (by)“, resp. „aniž (by)“ samostatně? V morfologii jsme se učili, že varianta „bez toho, aniž by“ je dnes už sémanticky totožná s „aniž by“. Mně osobně podoba „bez toho, aniž (by)“ vůbec nevadí…
Klíčové slovo:
bez toho, aniž by
Odpověď:
Spojovací výraz „bez toho, aniž by“ i přes jeho stoupající frekvenci v současném vyjadřování užívat nedoporučujeme, jedná se o logicky rozporný, hybridní výraz, vzniklý zkřížením spojky „aniž“ a synonymního spojovacího výrazu „bez toho, aby“. Zajímavé je, že ještě v devadesátých letech byl výraz „bez toho, aby“ odmítán jako nadbytečný neologismus. Dnešní norma už nicméně tento výraz z okruhu přípustných spojovacích prostředků nevylučuje. Spojení „bez toho, aniž by“ ale skutečně nepovažujeme za žádoucí ve spisovném projevu.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Dotaz:
Případy užití elipsy
Konkrétní dotaz:
Jak mám rozumět informaci, která prošla v titulcích pod obrázky v TV a která zní „nikdo nezraněn“? Byl tedy někdo zraněn nebo nebyl nikdo zraněn nebo byli všichni zraněni? Mám dojem, že byla tato informace formulována špatně.
Klíčové slovo:
elipsa; sloveso být; zápor
Odpověď:
Spojení „nikdo nezraněn“ vzniklo vypuštěním sponového slovesa „být“, respektive „nebýt“. Celá věta by patrně zněla „nikdo nebyl zraněn“. Kvůli zkrácení názvu se často v podobných typech zpravodajských titulků sloveso vypouští (podobně např. „20 lidí zraněno“ místo „20 lidí bylo zraněno“). Autoři chtěli patrně nahradit slovesný zápor „nebýt“, který ve zkrácené podobě chybí, záporem ve jmenném tvaru – „nezraněn“. Pouhým vypuštěním slovesa bychom totiž měli dostat spojení „nikdo zraněn“, nikoli „nikdo nezraněn“. V češtině máme v případě použití zájmena dvojitý zápor (podobné je to např. ve francouzštině). V záporné větě není tedy v záporném tvaru pouze zájmeno, ale také slovesný přísudek. Aby byla tato dvojnost zachována, zvolili autoři uvedenou podobu. Problém je v tom, že přísně vzato je v takové podobě zápis skutečně významově dvojznačný. Spojení „nikdo nezraněn“ může znamenat, že nikdo nebyl zraněn, což je v daném kontextu pravděpodobnější, ale může znamenat i to, že všichni byli zraněni (v daném kontextu je však tento význam spíše na rovině spekulace, protože v takovém případě by titulek zněl „všichni zraněni“). Existují však i užití, ve kterých význam opravdu dvojznačný je: „nepřítomen nikdo“ (všichni byli přítomni? nikdo nebyl přítomen?), „plánovány byly tři úkoly, nesplněn žádný“ (splněny všechny? nic nebylo splněno?). Dvojznačnost je v takových zápisech způsobena právě absencí přísudkového slovesa „(ne)být“. V případech užití záporu, kde hrozí významová dvojznačnost, bychom měli raději užít celou větu včetně přísudkového slovesa, čímž se významová nejasnost odstraní.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Dotaz:
Slovosled ostatní
Konkrétní dotaz:
Stále více se v internetových novinách i ve zprávách v televizi setkávám s tím, že předložka se ve větě přesouvá před částice nebo příslovce, objevuje se tedy něco ve stylu: „byli tam o přibližně dvě hodiny později“ nebo „stalo se to před asi dvěma lety“. Je jasné, že smysl věty se tím nijak nemění, ale zní to opravdu divně. Nevíte, odkud se to vzalo a proč se to tak rychle uchytilo?
Klíčové slovo:
předložka; částice; příslovce
Odpověď:
Jde o slovosledný jev, který je v mluvnicích prozatím víceméně opomíjený. O žádné z obou variant, které uvádíte, nelze říci, že je „nesprávná“ či agramatická. Ta varianta, v níž předložka stojí v pozici vlevo před částicí/příslovcem („před asi/přibližně dvěma lety“), jasně a jednoznačně rámuje či vyznačuje počátek (= hranici zleva) tzv. nominální skupiny (nominální skupinou se zde míní celý rozvitý větný člen – „dvěma lety“, „dvě hodiny“). To, že má tuto funkci, je zřejmě také důvodem, proč se takový slovosled v češtině šíří. O šíření tohoto jevu se zmiňuje již L. Uhlířová v publikaci Knížka o slovosledu (Praha, Academia, 1987, s. 81). Na podrobnou jazykovědnou analýzu tento jev prozatím teprve čeká. Znění věty „byli tam o přibližně dvě hodiny později“ a „stalo se to před asi dvěma lety“ bychom považovali za přijatelné, jen je třeba počítat s tím, že některé čtenáře či posluchače může tento slovosled stále překvapit.
Dotaz:
Téma – réma (co dát na konec věty)
Konkrétní dotaz:
Zajímalo by mě, které z uvedených slovních spojení je správné, resp. nejlepší: Prohnal si 1) kulku hlavou, 2) hlavou kulku, 3) kulkou hlavu, 4) hlavu kulkou.
Klíčové slovo:
aktuální členění větné; valence
Odpověď:
Podíváme-li se na definici slovesa „prohnat“ ve Slovníku spisovné češtiny, dojdeme k závěru, že jsou všechny čtyři varianty správně – můžeme tedy prohnat jak menší těleso větším tělesem (proženeme kulku hlavou, tj. do hlavy vstřelíme kulku), tak větší těleso menším tělesem (proženeme hlavu kulkou, tj. způsobíme narušení hlavy, proniknutí kulky do ní):
1. způsobit pohyb něčeho skrz něco, prohnat kulku hlavou,
2. způsobit proniknutí něčeho něčím, prohnat hlavu kulkou.
Slovosled sloveso + předmět ve 4. pádě + určení místa v 7. pádě (prohnat něco někudy/něčím) je neutrální, je však možné ho v závislosti na kontextu obrátit i na prohnat hlavou kulku, prohnat kulkou hlavu.
Význam celého spojení se nemění, vyjadřuje však dva různé pohledy, odlišné stanovisko pozorovatele – jde o to, zda klade větší důraz na nástroj, nebo na předmět. Střídání nástroje a věci, na kterou nástroj působí, není v češtině ojedinělé, nejčastější bývá u sloves s předponou „pro-“, např. prorazit plech hřebíkem – prorazit hřebík plechem; prolít cedník vodou – prolít vodu cedníkem; prolít hrdlo pivem – prolít pivo hrdlem.
Této otázce byl věnován už i příspěvek Lad. Janského v prvním výběru Jazykového koutku Československého rozhlasu (1949).
Dotaz:
Jiné
Konkrétní dotaz:
V televizní sportovní ukázce jsem zaslechla zajímavou větu: „Hokejisté chtěli zopakovat výhru z před dva zápasy“. Je tato vazba správná? Dá se použít podobně i „z před tři zápasy“ apod?.
Klíčové slovo:
z před; dvě předložky za sebou
Odpověď:
Váš doklad je zajímavý především tím, že zdaleka není ojedinělý. Vyjádření sledu dějů nebo násobenosti událostí pomocí předložkového spojení z + před je v praxi doloženo řadou dokladů. Z internetových dokladů můžeme vyčíst dva základní rysy daného vyjádření.
(1) Doklady pocházejí převážně z textů, které zřejmě neprošly (odbornou) jazykovou korekturou, tj. z blogů, stránek zájmových klubů, z diskusních fór apod. Nutno přiznat, že menší množství dokladů se nachází i v textech oficiálnější povahy, např. v propagačních textech firem, v seriózněji založených internetových novinách apod. V každém případě lze tvrdit, že texty s vyššími kulturními ambicemi se podobnému vyjádření vyhýbají, tedy jinými slovy do plně spisovného projevu jej nelze doporučit.
(2) Není zcela ustálený pád číslovkového výrazu a podstatného jména, které následují po předložce „před“. Přesvědčivě zde dominuje druhý pád, odpovídající vazebnosti předložky „z“: „bude hájit vítězství 1:0 z před dvou týdnů“, „porovnat nynější výkon s koncertem z před dvou let“, „britský zástupce v soutěži Eurovize z před čtyř let“ apod. V daleko menší míře je zastoupen sedmý pád, daný naopak vazbou výrazu „před“: „občanská iniciativa z před třemi lety dospěla k zablokování prodeje pozemků“, „pomník motorkáře z před dvěma roky“, „taky dobrá příhoda z před čtrnácti dny“ apod. První pád číslovkového výrazu a podstatného jména je zcela okrajový: „už nebyla tak strhující jako v případě 240 z před devět let“.
Podle našeho názoru je uvedený typ spojení motivován vypuštěním podstatného jména, k němuž se vztahuje předložka z: „iniciativa z [doby] před třemi lety“, „příhoda z [období] před čtrnácti dny“ atd. Právě jen plné vyjádření patří do spisovného jazyka. Jak je vidět z výkladu bodě 2, vynecháme-li podstatné jméno doba/období, vazebnost obou předložek se začne křížit, a vazba jedné z předložek tak bývá potlačena, přičemž v praxi se evidentně dává přednost vazebnosti předložky „z“; patrně proto, že stojí na prvním místě, a tudíž v mysli mluvčího získává vrch. Navíc k vyjádření typu „příhoda z před čtrnácti dny“ je třeba další operace – mluvčí si musí uvědomit, že předložky „z“ a „před“ se vztahují každá k jinému větnému členu. Nejistota při volbě správného pádu pak ojediněle ústí i ve volbu základního tvaru, tj. prvního pádu.
Ačkoli je dané vyjádření výhodné svou úsporností, nelze ho považovat za bezvýhradně přijatelné a nelze rovněž doporučit tvoření analogických vazeb. Do neutrálního, plně spisovného jazyka patří spíše plná vyjádření s předložkami u příslušných podstatných jmen: „v období před dvěma zápasy“, popř. vyjádření jinou větnou strukturou: „stejnou formou, jakou prokázal před dvěma zápasy / v utkání (z) 12. května“.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Dotaz:
Tvar přídavného jména v přívlastku shodném v antepozici
Konkrétní dotaz:
V samoobsluze jsem našel krabici se sušenkami, na které bylo napsáno: „ZLATÉ“ (velkým písmem, centrováno) „ESÍČKA“ (menším písmem, pod hlavním nadpisem). Není to chyba? Nemělo by se psát spíše „Zlatá esíčka“? Nebo je slovo „Zlaté“ vnímáno jako název – podstatné jméno – a „esíčka“ je pouze podnadpis?
Klíčové slovo:
Zlaté Esíčka
Odpověď:
V případě spojení „Zlaté Esíčka“ u výrobku Opavia se střetávají dva principy – grafická jednotnost řady výrobků a jazyková správnost. Z jazykového hlediska jde o chybnou koncovku, protože název porušuje shodu zakončení mezi řídícím podstatným jménem (esíčka) a na něm závislým přídavným jménem (zlatá), které by mělo přejímat tvar jména, na němž závisí. Pro výrobce je však důležitá i grafická stránka: jednotné grafické řešení usnadňuje zákazníkům orientaci: Opavia vyrábí Zlaté oplatky, Zlaté Ruměnky, Zlaté Sušenky, Zlaté Spekulky, Zlaté Věnečky apod. Z toho důvodu zřejmě i Zlaté Esíčka.
Slovo „Zlaté“ je tedy, jak se sám domníváte, jakýmsi označením řady výrobků Opavia a teprve potom následuje podnadpis, u nějž nemusí dojít ke shodě s názvem adjektivní povahy. K této hypotéze přispívá i fakt, že samotný výrobce na svých stránkách uvádí „podnadpisy“ , resp. názvy výrobků s velkými písmeny: Zlaté Esíčka, Zlaté Derby, Zlaté Spekulky, Zlaté Věnečky, Zlaté Koka, Zlaté Ruměnky, Zlaté Polomáčené sušenky – na druhou stranu ale i Zlaté oplatky. Je možné, že celá řada výrobků začínala Zlatými oplatkami a logo Zlaté se pak stalo jakýmsi signálem, že daný výrobek náleží do této řady, a zůstalo neměnné po vzoru obchodní značky.
Dotaz:
Zápor
Konkrétní dotaz:
Nevím si rady s formulací věty, a proto prosím o radu, která varianta je vhodnější:
„Vyhláška byla vydána jako restriktivní opatření, aniž bylo zřejmé, jaké bude mít následky.“
„Vyhláška byla vydána jako restriktivní opatření, aniž by bylo zřejmé, jaké bude mít následky.“
Jde mi o podmiňovací způsob v takto koncipovaném souvětí. Je slůvko „by“ v takovém kontextu správné, nebo chybné?
Klíčové slovo:
aniž; aniž by
Odpověď:
O větách s výrazem „aniž“ se v lingvistických časopisech vedou diskuse již více než sto let. Prastará gramatická doporučení praví, že kondicionál je namístě tam, kde celá konstrukce má význam podmíněného děje, např. „nebyl bych přišel, aniž bych nepozdravil“, jinak je nutno užívat slovesa v tom čase a způsobu, v jakém je sloveso hlavní věty, např. „přišel, aniž pozdravil“. Toto doporučení vychází z respektu k historickému původu spojky, jde totiž o slučovací spojku „ani“ + zdůrazňovací „-ž“ (srov. např. totiž). „Odešel, aniž pozdravil“ tedy podle daného pravidla interpretujeme jako správné na pozadí slučovacího spojení odešel a ani nepozdravil. Silné pronikání kondicionálu, jehož jsme svědky v současné češtině, souvisí se slábnoucím povědomím o jejím původu a v důsledku toho změnou chápání spojky a jejím přechodem od souřadicí (např. „kmotr ho nezdržoval, aniž pozval“ /= ale ani/) k podřadicí (např. „odešel, aniž pozdravil“ /= bez toho, aby/).
Přístup současných základních příruček k větám s „aniž“ je poněkud obojaký. Zatímco Slovník spisovného jazyka českého ze 60. let připouští konstrukce „aniž + kondicionál“ i ve větách bez významu podmíněného děje (tedy např. „připomínám, aniž bych chtěl radit“), novější Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1994) uvádí důsledně pouze příklady, v nichž způsob a čas slovesa v hlavní větě odpovídá způsobu a času slovesa věty s „aniž“: „šel tam, aniž byl pozván“. O možnosti užít kondicionál se vůbec nezmiňuje.
Podle údajů v Českém národním korpusu je zřejmé, že v úzu kondicionál po spojce „aniž“ vítězí bez ohledu na tvar slovesa v sousedních větách. Dále se podle zběžného pohledu na korpusové výskyty dá konstatovat, že doklady, v nichž tvar slovesa hlavní věty koresponduje s tvarem slovesa ve větě s „aniž“, pocházejí v převážné většině z beletristických textů, z odborné a populárně naučné literatury, jsou tedy jakýmsi znakem vyššího stylu.
Lze tedy říci, že v současné češtině jsou podle autoritativních příruček přípustné obě varianty, v úzu ve větě s aniž vítězí tvar s kondicionálem, ve vyšším stylu se zachovává naopak způsob vycházející z povědomí o původu spojky.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 5.
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Úprava odstavců
Konkrétní dotaz:
V ilustrované dětské knize nejsou odstavce zarovnány do bloku. Text obtéká okolo obrázků. Jak v rámci těchto odstavců používat přímou řeč? Musí být vždy na začátku odstavce, nebo se mohou repliky postav i střídat v rámci jednoho odstavce?
Klíčové slovo:
odstavec; přímá řeč
Odpověď:
Žádné explicitní doporučení ohledně členění přímé řeči do jednotlivých odstavců nám není známo. Střídání replik v rámci jednoho odstavce, které se týkají jednoho obrázku, považujeme ze možné.
Dotaz:
Zápor
Konkrétní dotaz:
Chtěla bych se zeptat, zda je nutné použít dvojí zápor v případech jako „nedokázal se vyhnout tomu, aby ho odvlekli pryč“. Mělo by být sloveso „odvléct“ také v záporu? Domnívám se, že ne, ale nedokážu to zdůvodnit – byla bych vám vděčná za vysvětlení i případný odkaz na odbornou literaturu.
Klíčové slovo:
dvojitý zápor; vedlejší věta
Odpověď:
Problematika záporu ve vedlejších větách je v české syntaxi dosti zajímavá a poměrně komplikovaná. Ne vždy jde při jejím uplatnění aplikovat zásady formální logiky. V jazyce často bez problémů funguje i struktura, která je z přísně formálního hlediska v podstatě nelogická, a přesto ji nehodnotíme z hlediska jazykového jako chybnou (právě proto, že je v praktickém jazyce funkční). Mluvnice se v této souvislosti zmiňují o slovesech bránění a obav, po nichž by ve vedlejší větě mělo následovat kladné sloveso (např. „Bránila mu, aby odešel“). Příruční mluvnice češtiny doporučuje ve větách s výrazem bránění ověřit správnost formulace náhradou věty výrazem nevětným: Bránila mu, aby odešel = bránila mu odejít. Logická je tedy formulace kladná. Přesto se můžeme setkat i s formulací zápornou („Bránila mu, aby neodešel“). Zápor se sem patrně dostal analogií s rozkazem „Nechoď tam“ (mluvčí si přeje, aby adresát něco nevykonal, proto užije zápor) a ani tuto formulaci nehodnotíme jako chybnou. V těchto případech není nutné postupovat přísně logicky a doplňovat pouze kladné sloveso, přestože logicky do věty patří. Srozumitelnost a funkčnost věty i při takovéto elipse ohrožena nebývá. Odborně tomuto procesu říkáme neutralizace záporu (nebo psychologický zápor), tj. ve vedlejší větě po těchto slovesech může následovat jak sloveso kladné, tak negované prefixem ne-, aniž by se větný význam změnil.
Váš příklad bychom do této kategorie mohli zařadit také, je ovšem specifický tím, že v hlavní větě není sloveso s významem bránění či obav, ale s významem pouze podobným (mohli bychom nahradit sloveso vyhnout se slovesem ubránit se (Nedokázal se ubránit, aby ho (ne)odvlekli). Přestože kodifikační příručky se o neutralizaci negace v souvislosti s jinými slovesy než s významem bránění a obav nezmiňují, domníváme se, že bychom sem Váš příklad mohli rovněž zařadit, protože charakteristika tohoto jevu zde může být uplatněna. Z přísně logického hlediska bychom měli použít ve vedlejší větě kladné sloveso (pomoci si můžeme náhradou větným členem: „Nedokázal se vyhnout tomu, aby ho odvlekli“ = „nedokázal se vyhnout odvlečení“). Ale z výše uvedených důvodů nelze jako nesprávné hodnotit ani sloveso v záporném tvaru, protože z hlediska adresáta je věta funkční a srozumitelná i se slovesem v záporném tvaru („Nedokázal se vyhnout tomu, aby ho neodvlekli“).
Pokud si přejete poučit se o českém záporu více, doporučujeme některou z dostupných mluvnic a syntaktických příruček (Příruční mluvnice češtiny, akademická Mluvnice češtiny 3, Skladba češtiny autorů Grepla a Karlíka) nebo odbornější publikace jako např. Negace a presupozice ve významové stavbě věty od Evy Hajičové (Praha: Academia 1975).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Jazykový zdroj:
Skladba češtiny. Grepl – Karlík. 1998. (platí od 1998)
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 3. 1987. (platí od 1987)
Dotaz:
Valence podstatných jmen – předložková spojení
Konkrétní dotaz:
Je v pořádku použít spojení „satira na něco“?
Klíčové slovo:
satira
Odpověď:
Valenční slovníky bohužel heslo „satira“ neobsahují. Podíváme-li se do korpusu SYN v13, zjistíme, že spojení „satira na někoho/něco“ se zde vyskytuje v podobě 1455 dokladů. To je dokonce více než spojení „satira někoho/něčeho“ – u ní se nám ukazuje 1195 výskytů. Můžeme tedy konstatovat, že vazba s předložkovým 4. pádem (satira na) je velmi obvyklá a jazykově v pořádku.
Dotaz:
Hodnocení formulace
Konkrétní dotaz:
Já následující věta z jazykového hlediska v pořádku? „Žáci mají možnost konzultací s odborníky z univerzit, exkurzí i práce na vlastních projektech.“
Odpověď:
Ano, uvedená věta je v pořádku, nicméně je jistě možné ji přeformulovat, aby byla snáze interpretovatelná, např.: „Žáci mohou využít konzultace s odborníky z univerzit, účastnit se exkurzí i pracovat na vlastních projektech.“
Dotaz:
Hodnocení formulace
Konkrétní dotaz:
Je následující věta srozumitelná běžným lidem? „Ministr Kupka přesvědčuje taktickým PR výstavbu dálnice v médiích, přitom schvalovací proces má zatím vážné problémy.“
Odpověď:
Uvedené souvětí nedává dobrý smysl, a to z několika důvodů. Především se ministr jistě nesnaží přesvědčovat samotnou výstavbu dálnice, nýbrž přesvědčit o ní někoho. Otázkou však zůstává, zda tvůrce textu nechtěl vyjádřit úplně něco jiného, např. že ministr prosazuje výstavbu dálnice. Problematický je též slovosled první věty, neboť spojení „výstavbu dálnice v médiích“ může vést potenciálně k interpretaci, že dálnice má být stavěna v médiích.
Dotaz:
Stylizace formulace
Konkrétní dotaz:
Mám dotaz k následující formulaci: „Petra během života prošla několika pracovními pozicemi, od terénní pečovatelky a dělnice přes telefonní manipulantku až po pracovnici pro jabloneckou bižuterii.“ Je srozumitelná? Nemělo by v ní být užito ještě slovo „následně“ – „... od terénní pečovatelky a následně dělnice...“?
Odpověď:
Původní formulaci lze interpretovat dvěma způsoby: 1. Slučovací spojka „a“, spojující dva názvy povolání po předložce „od“, může naznačovat, že Petra na počátku své pracovní kariéry vykonávala dvě povolání současně, pracovala tedy jako pečovatelka a zároveň jako dělnice. 2. Vzhledem k výčtu několika povolání může spojka „a“ sloužit jako prostředek pro vyjádření následnosti, Petra tedy byla nejdříve pečovatelkou a poté dělnicí. (Pro první i druhou interpretaci pak platí, že dále k souběhu povolání nedocházelo, Petra pracovala až později jako telefonní manipulantka a ještě později jako pracovnice bižuterie.) Pokud vložíte do formulace slovo „následně“, popsanou víceznačnost tím odstraníte, bude zcela jasné, že se Petra věnovala vyjmenovaným povoláním postupně: „Petra během života prošla několika pracovními pozicemi, od terénní pečovatelky a následně dělnice přes telefonní manipulantku až po pracovnici pro jabloneckou bižuterii.“ Nad rámec vašeho dotazu však dáváme ke zvážení, zda by nebylo vhodnější pomocí předložky „přes“ připojit již druhou jmenovanou pracovní pozici. Za smysluplnější totiž považujeme uvést první pracovní pozici po předložce "od", další pozice vyjmenovat po předložce "přes" a poslední z nich připojit pomocí předložky "po". Dále navrhujeme použít pro poslední pracovní pozici bezpředložkové spojení „pracovnici jablonecké bižuterie“. V případě přijetí našich návrhů by měla daná formulace tuto podobu: „Během života prošla několika pracovními pozicemi, od terénní pečovatelky přes dělnici a telefonní manipulantku až po pracovnici jablonecké bižuterie.“ Domníváme se, že toto vyjádření vyvolává představu chronologického výčtu povolání silněji než původní formulace – jediná pracovní pozice po předložce „od“ signalizuje, že se jedná o první povolání, předložka „přes“ naznačuje, že následovalo několik dalších, a spojení „až po“ uvozuje poslední povolání. Nicméně pokud byste chtěla být zcela explicitní, bylo by možné výraz „následně“ (ale třeba i „poté“, „později“ apod.) použít i v námi navrhované variantě: „Během života prošla několika pracovními pozicemi, od terénní pečovatelky přes dělnici a následně telefonní manipulantku až po pracovnici jablonecké bižuterie.“
Poslední užití:
1.2.2023
Atributy odpovědi
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.