Dotaz:
Oslovování
Konkrétní dotaz:
Chtěl bych se zeptat, zda mohu při adresování e-mailu více lidem užít oslovení Vážení. Ve škole jsem se učil, že pokud neznám adresáta, je to jediné správné řešení, nyní se s tímto oslovením ale setkávám spíš zřídka.
Klíčové slovo:
Vážení
Odpověď:
Máte pravdu, že užití samotného výrazu Vážení (tj. bez připojeného substantiva, srov. Vážené dámy, vážení pánové apod.) není v současné e-mailové korespondenci tím nejfrekventovanějším prostředkem oslovení, respektive nejužívanější počáteční formulací. Kromě oslovení jsou běžně užívány i varianty pozdravu Dobrý den (např. Dobrý den, paní Nováková). Průzkum z oblasti současné korespondence (viz Mžourková–Dvořáková: „Většina z nás používá prosté Dobrý den“, Slovo a slovesnost, 2023; dostupné z: https://asjournals.lib.cas.cz/slovoaslovesnost/article/uuid:4ce72c32-448d-4470-abe3-dfb337f1473c), který se zaměřil i na hodnocení různých typů počátečních formulací, pak v případě oslovení Vážení prokázal, že právě k němu respondenti dotazníkového šetření zaujímali velmi rozporuplné postoje. Například jako pozitivní ho vnímala jen asi třetina respondentů, prakticky stejná část ho pak hodnotila naopak negativně. Za zdvořilé oslovení sice výraz Vážení považovalo 62 % dotazovaných, objem 38 % respondentů, který je vnímal jako nezdvořilé, však rozhodně není zanedbatelný.
Konkrétní důvody, proč část uživatelů jazyka zaujímá k oslovení Vážení negativní postoj, budou patrně různé a dotazníkové šetření naznačilo jen některé z nich (někteří respondenti je podle svého vyjádření vnímají např. jako ironické). Z hlediska formy užívaných prostředků pak může být specifické postavení oslovení Vážení podporováno skutečností, že oproti spojení přívlastku Vážený/vážená se jménem, které se užívá jak v jednotném, tak množném čísle (např. Vážená kolegyně, Vážená paní Svobodová, Vážené kolegyně, Vážené klientky apod.), izolované oslovení v čísle jednotném (Vážený/Vážená) není v příručkách o doporučovaném psaní korespondence vůbec zmiňováno a užívání této podoby v praxi bude pravděpodobně jen ojedinělé. Objeví-li však se přece jen v nějakém e-mailu, lze s velkou mírou jistoty předpokládat, že cílem pisatele nebylo vyjádřit přiměřenou míru zdvořilosti, ale právě zamýšlenou ironii či negativní postoj.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že i když zmiňovaný průzkum ukazuje, že oslovení Vážení má mezi pisateli (a adresáty) e-mailů stále své příznivce, zároveň existuje poměrově nezanedbatelná část uživatelů jazyka, která ho vnímá negativně. Při užití této formy oslovení je tedy nutné počítat s oběma možnostmi hodnocení.
Dotaz:
Hodnocení formulace
Konkrétní dotaz:
Pracuji jako „terapeut Bachových esencí“, ale jedné z mých klientek se tento název povolání nelíbí. Já si však myslím, že je v pořádku, neboť je podobný názvům typu „učitel anglického jazyka“. Jak to vidíte vy?
Odpověď:
Český národní korpus (syn v12) zachycuje dva doklady přechýleného názvu povolání „terapeutka Bachových esencí“ a jeden výskyt rozšířeného názvu „terapeutka Bachových květových esencí“. Zaznamenána jsou však i jiná pojmenování osob poskytujících terapie pomocí těchto esencí, po jednom dokladu mají „praktik Bachových esencí“, „konzultant Bachových esencí“ či „terapeut na Bachovy esence“, dvakrát je doloženo pojmenování „terapeut Bachovy terapie“ nebo „terapeutka Bachovy terapie“. Vyšší desítky dokladů na internetu přitom ukazují, že v praxi se běžně užívá jednak název „terapeut/terapeutka Bachových esencí“, jednak „praktik/praktička Bachových esencí“. Ostatní uvedené varianty (včetně přechýlených podob) se objevují jen okrajově.
V dotazu zmiňované spojení „terapeut Bachových esencí“ není přijatelné ze systémového hlediska. Nejedná se o tentýž typ pojmenování, jako je „učitel anglického jazyka“, slovo učitel je totiž odvozeno od slovesa učit, kdežto slovo terapeut má základ ve slově terapie. Sloveso učit se pojí (primárně) se 4. p., jehož pomocí se vymezuje předmětná oblast a který se při přechodu od slovesa k podstatnému jménu mění v 2. p. („učit anglický jazyk“ > „učitel anglického jazyka“, stejně tak „pěstovat brambory“ > „pěstitel brambor“, „prodávat auta“ > „prodejce aut“ apod.). Nutno ovšem dodat, že ne u všech sloves a od nich utvořených názvů povolání se užívá (bezpředložkové) doplnění specifikující oblast působení (např. holič, podnikatel).
Ani nejfrekventovanější pojmenování „praktik Bachových esencí“ nelze považovat z jazykového hlediska za vhodné. Název povolání je sice odvozen od slovesa praktikovat, ale praktikují se terapie (Bachovými esencemi), nikoliv samotné Bachovy esence. Podobně problematický je „konzultant Bachových esencí“ a ani další výše zmíněné varianty nelze doporučit (ve spojení „terapeut na Bachovy esence“ je nevhodně užita předložka a proti pojmenování „terapeut Bachovy terapie“ hovoří mj. stylistické důvody). Pro všechna uvedená spojení názvu osoby s tvarem 2. p. navíc platí, že nabízejí nežádoucí interpretaci, že terapeut, konzultant apod. poskytuje služby Bachovým esencím (nikoliv že jsou prostředkem jeho činnosti). Jako řešení se nabízí zvolit opisné pojmenování, např. „terapeut využívající Bachovy esence“ či „expert na terapie Bachovými esencemi“.
Dotaz:
Zájmeno vymezovací
Konkrétní dotaz:
Který slovosled je lepší – „charakteristika sebe sama“, nebo „charakteristika sama sebe“?
Klíčové slovo:
sám; sama sebe; sebe sama
Odpověď:
V korpusu SYN v14 lze dohledat 6 různých dokladů pro spojení „charakteristika sebe sama“, avšak pouze jeden jedinečný doklad pro spojení „charakteristika sama sebe“. To odpovídá tendenci popsané K. Dvořákovou v článku Zkoumání sama sebe a sebe sama (Naše řeč, 108(2), s. 79–92, dostupné online: https://asjournals.lib.cas.cz/naserec/article/uuid:4e8861d9-1e87-4baa-a169-e948142d0286/pdf?oblast=V%C4%9Bdy%20o%20jazyce), že po abstraktech (resp. verbálních substantivech jako „hledání“ či „překonávání“) převažuje slovosled „sebe sama“. Lze tedy předpokládat, že pro většinu uživatelů jazyka bude přijatelnější varianta „charakteristika sebe sama“. Nicméně vzhledem k míře ustrnulosti spojení „sebe sama“ a „sama sebe“ bychom neodmítali ani druhou variantu.
Dotaz:
Zájmeno vymezovací
Konkrétní dotaz:
Chtěli bychom v zadání slohové práce použít spojení „charakteristika sebe sama“ nebo „charakteristika sama sebe“. Je některé z těchto vyjádření genderově neutrální?
Klíčové slovo:
sám; sama sebe; sebe sama
Odpověď:
Vyjádření „charakteristika sebe sama“, stejně jako „charakteristika sama sebe“ lze považovat za genderově neutrální. Zájmenné tvary „sebe“ a „sama“, respektive jejich spojení totiž v současné češtině odpovídají (mj.) 2. pádu jednotného čísla rodu ženského i rodu mužského (životného i neživotného), a dokonce i rodu středního.
Dotaz:
Konkurence předložek v a na
Konkrétní dotaz:
Jsem kronikářem naší obce, ve které žiji od narození – 64 let. Kroniku píši osmý rok. Prosím, poraďte mi, zda mohu v zápisech používat způsob, jakým mluví všichni občané Mělnicka o svém okresním městě. Nikdo u nás neřekne: „Pojedu do Mělníka, byl jsem v Mělníku“, ale použije: „Pojedu na Mělník, byl jsem na Mělníku“.
Klíčové slovo:
Mělník
Odpověď:
Máte pravdu, že mnozí uživatelé si předložku „na“ oblíbili natolik, že zapomínají na existenci předložek dalších (např. „v“, „u“, „do“). V některých spojeních předložka „na“ předložku „v“ již téměř vytlačila – dnes již běžně studujeme na gymnáziu, bydlíme na koleji, chodíme na úřad. V některých případech je spojení s předložkou „na“ stále hodnoceno jako nespisovné, jinde už se naopak posunulo ke spisovnosti. Spojení předložky se zeměpisným jménem záleží silně na konvenci užívání. V uvedených příkladech je náležitá předložka „v“: „bydlím v Českých Budějovicích / v Brně / v Ostravě / v Karlových Varech“. V Čechách i na Moravě jsou místa (a není jich málo), u kterých lze užít jak předložku v(e), tak předložku na: například bydlíme v Kladně i bydlíme na Kladně, jedeme do Ruzyně i na Ruzyň atd. Historicky vzato předložka „na“ bývala spojována s těmi jmény osad, které ležely výše než sousední osady, a také se jmény osad, které ležely na horních tocích řek nebo potoků. Dodnes se v Praze říká bydlet na Vinohradech, na Petřinách či jet na Žižkov. Toto pravidlo se však neuplatňovalo důsledně, proto se říká v Podolí, ale na Smíchově, přestože obě čtvrti leží na vltavském břehu. Tendence užívat předložku „na“ se postupně stává více záležitostí ustáleného spojení než skutečných výškových rozdílů. S předložkou „na“ se také častěji setkáváme v místním úzu, kde roli hraje tradice, spojení s předložkou „v“ („do“) mají charakter spíše celonárodní. Píšete-li kroniku, a zejména jde-li o kroniku místní, je naprosto v pořádku užít spojení „na Mělník“ a „na Mělníku“.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Konkurence předložek v(e) – na, do – na
Dotaz:
Tvar přísudku
Konkrétní dotaz:
Lze ve spisovné češtině používat sousloví „bude bývat“, a to pro vyjádření děje, který očekáváme v budoucnosti a je jasné, že bude probíhat nějaký delší čas? Jako příklad bych uvedl větu „Mistrovství světa v ledním hokeji bude bývat ve Švýcarsku“. Je mi jasné, že tento výraz působí již na první pohled dost kostrbatě a obsah sdělení se dá vyjádřit o poznání libozvučnější větou, ale zajímá mě, jestli je sousloví „bude bývat“ jako takové ve spisovné češtině teoreticky vůbec možné.
Klíčové slovo:
bude bývat
Odpověď:
Věty uvedeného typu nejsou v úzu sice příliš časté, ale doklady najít lze, například 34 výskytů v korpusu SYN v13: „Od dubna do konce srpna bude bývat u nás“; „Sraz všech brigádníků bude bývat každou sobotu v půl deváté ráno“; „Každou středu tu bude bývat Zumba party“, „V roce 1964 pak režim rozhodl, že jízda bude bývat pouze jednou za tři roky“; „Pohádka bude bývat na programu v neděli odpoledne“ atd.
Zdá se, že jazykoví uživatelé takové konstrukce občas „potřebují“, a to tehdy, chtějí-li vyjádřit, že děj se bude opakovat. V jazykovědné literatuře byla jejich gramatická přijatelnost obhajována P. Karlíkem v teoreticky velmi propracované stati Pasivum v češtině (Slovo a slovesnost 65, 2004, s. 83–112).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Dotaz:
Desetinné číslo
Konkrétní dotaz:
Chtěl bych vás poprosit o radu se skloňováním číslovky následující po desetinném čísle, tedy zda psát „3,4 milionu“ nebo „3,4 milionů“, nebo dokonce „3,4 miliony“. Instinktivně se domnívám, že je správně „3,4 milionu“, protože se jedná o „tři celé čtyři desetiny milionu“, ale v žádné gramatice jsem nebyl s to najít příslušné pravidlo. Potřeboval bych odpověď podepřít nějakým gramatickým pravidlem.
Klíčové slovo:
desetinné číslo; počítaný předmět
Odpověď:
Není se co divit, že jste vysvětlení tohoto problému v žádné gramatice nenašel – jedná se totiž o jednu z oblastí, které jsou dosud popsány jen zcela minimálně. Tento problém je však již pojednán v Internetové jazykové příručce – ta v takových případech za základní považuje to skloňování, které vychází z „plně čtené“ podoby desetinného čísla, tj. v tomto případě „tři celé čtyři desetiny“. Čteme-li totiž „tři celé čtyři desetiny“, musí následovat podoba „milionu“. Za méně formální a stylově nižší pak považujeme možnosti „3,4 milionů“ (u slova „milion“ se zachovává 2. pád, ale dává se do množného čísla, protože se jedná o vyšší počet než „jedna“) a „3,4 miliony“ (shoda podle posledního členu – čtyři miliony). Ve stylově vyšších, oficiálních projevech bychom však radili se těmto dvěma variantám vyhnout.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Počítaný předmět po číslovkách, sekce 2 – Počítaný předmět po desetinných číslech
Dotaz:
Kontaminace
Konkrétní dotaz:
Je přípustné spojení „bez toho, aniž by“? Nebo lze říci pouze „bez toho, že (by)“, resp. „aniž (by)“ samostatně? V morfologii jsme se učili, že varianta „bez toho, aniž by“ je dnes už sémanticky totožná s „aniž by“. Mně osobně podoba „bez toho, aniž (by)“ vůbec nevadí…
Klíčové slovo:
bez toho, aniž by
Odpověď:
Spojovací výraz „bez toho, aniž by“ i přes jeho stoupající frekvenci v současném vyjadřování užívat nedoporučujeme, jedná se o logicky rozporný, hybridní výraz, vzniklý zkřížením spojky „aniž“ a synonymního spojovacího výrazu „bez toho, aby“. Zajímavé je, že ještě v devadesátých letech byl výraz „bez toho, aby“ odmítán jako nadbytečný neologismus. Dnešní norma už nicméně tento výraz z okruhu přípustných spojovacích prostředků nevylučuje. Spojení „bez toho, aniž by“ ale skutečně nepovažujeme za žádoucí ve spisovném projevu.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Dotaz:
Případy užití elipsy
Konkrétní dotaz:
Jak mám rozumět informaci, která prošla v titulcích pod obrázky v TV a která zní „nikdo nezraněn“? Byl tedy někdo zraněn nebo nebyl nikdo zraněn nebo byli všichni zraněni? Mám dojem, že byla tato informace formulována špatně.
Klíčové slovo:
elipsa; sloveso být; zápor
Odpověď:
Spojení „nikdo nezraněn“ vzniklo vypuštěním sponového slovesa „být“, respektive „nebýt“. Celá věta by patrně zněla „nikdo nebyl zraněn“. Kvůli zkrácení názvu se často v podobných typech zpravodajských titulků sloveso vypouští (podobně např. „20 lidí zraněno“ místo „20 lidí bylo zraněno“). Autoři chtěli patrně nahradit slovesný zápor „nebýt“, který ve zkrácené podobě chybí, záporem ve jmenném tvaru – „nezraněn“. Pouhým vypuštěním slovesa bychom totiž měli dostat spojení „nikdo zraněn“, nikoli „nikdo nezraněn“. V češtině máme v případě použití zájmena dvojitý zápor (podobné je to např. ve francouzštině). V záporné větě není tedy v záporném tvaru pouze zájmeno, ale také slovesný přísudek. Aby byla tato dvojnost zachována, zvolili autoři uvedenou podobu. Problém je v tom, že přísně vzato je v takové podobě zápis skutečně významově dvojznačný. Spojení „nikdo nezraněn“ může znamenat, že nikdo nebyl zraněn, což je v daném kontextu pravděpodobnější, ale může znamenat i to, že všichni byli zraněni (v daném kontextu je však tento význam spíše na rovině spekulace, protože v takovém případě by titulek zněl „všichni zraněni“). Existují však i užití, ve kterých význam opravdu dvojznačný je: „nepřítomen nikdo“ (všichni byli přítomni? nikdo nebyl přítomen?), „plánovány byly tři úkoly, nesplněn žádný“ (splněny všechny? nic nebylo splněno?). Dvojznačnost je v takových zápisech způsobena právě absencí přísudkového slovesa „(ne)být“. V případech užití záporu, kde hrozí významová dvojznačnost, bychom měli raději užít celou větu včetně přísudkového slovesa, čímž se významová nejasnost odstraní.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Dotaz:
Slovosled ostatní
Konkrétní dotaz:
Stále více se v internetových novinách i ve zprávách v televizi setkávám s tím, že předložka se ve větě přesouvá před částice nebo příslovce, objevuje se tedy něco ve stylu: „byli tam o přibližně dvě hodiny později“ nebo „stalo se to před asi dvěma lety“. Je jasné, že smysl věty se tím nijak nemění, ale zní to opravdu divně. Nevíte, odkud se to vzalo a proč se to tak rychle uchytilo?
Klíčové slovo:
předložka; částice; příslovce
Odpověď:
Jde o slovosledný jev, který je v mluvnicích prozatím víceméně opomíjený. O žádné z obou variant, které uvádíte, nelze říci, že je „nesprávná“ či agramatická. Ta varianta, v níž předložka stojí v pozici vlevo před částicí/příslovcem („před asi/přibližně dvěma lety“), jasně a jednoznačně rámuje či vyznačuje počátek (= hranici zleva) tzv. nominální skupiny (nominální skupinou se zde míní celý rozvitý větný člen – „dvěma lety“, „dvě hodiny“). To, že má tuto funkci, je zřejmě také důvodem, proč se takový slovosled v češtině šíří. O šíření tohoto jevu se zmiňuje již L. Uhlířová v publikaci Knížka o slovosledu (Praha, Academia, 1987, s. 81). Na podrobnou jazykovědnou analýzu tento jev prozatím teprve čeká. Znění věty „byli tam o přibližně dvě hodiny později“ a „stalo se to před asi dvěma lety“ bychom považovali za přijatelné, jen je třeba počítat s tím, že některé čtenáře či posluchače může tento slovosled stále překvapit.
Atributy odpovědi
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.