Dotaz:
Příslovečné určení
Konkrétní dotaz:
Nevím si rady s určením větného členu. Čím je ve větě „Petr je nejlepší z nás“ spojení „z nás“?
Klíčové slovo:
příslovečné určení zřetele
Odpověď:
Jedná se o příslovečné určení zřetele. (Konkrétněji příslovečné určení zřetelově srovnávací – viz např. Příruční mluvnice češtiny.)
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 464 (odst. 694)
Dotaz:
Větněčlenský rozbor
Konkrétní dotaz:
Nevím si rady s větným rozborem u vět typu „Je možno otevřít dveře“ a „Lze otevřít dveře“. Jde o věty jednočlenné?
Klíčové slovo:
lze; je možno
Odpověď:
Nikoli, v obou případech jde o věty dvojčlenné, podmětem je infinitiv „otevřít“. Ve větě „Je možno otevřít dveře“ je přísudek jmenný se sponou („je možno“). Druhá věta je skladebně poněkud neobvyklá, protože v roli přísudku vystupuje samotné příslovce „lze“ bez sponového slovesa (to se objevuje pouze v minulém a budoucím čase: „bylo lze“, „bude lze“). O tomto typu se mluvnice příliš nezmiňují; více se můžete dočíst například ve Šmilauerově Novočeské skladbě (kap. o přísudku jmenném, typ „hrůza pomyslit“), případně v Nauce o českém jazyku od téhož autora (kap. o přísudku, typ III. – přísudek neslovesný). Výrazy „lze“ a „nelze“ tedy můžeme popsat jako přísudky neslovesné či jmenné (historicky jde o podstatné jméno, jehož ustrnulý tvar získal příslovečnou povahu).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Nauka o českém jazyku. Šmilauer. 1974.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 270 (odst. 9-48 e, typ "Co je platno?"); s. 271 (odst. 9-49 III-3, typ "Hrůza pomyslit")
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 168 (odst. 496-b-aa, substantivum klesající v příslovce)
Dotaz:
Tvar přídavného jména v přívlastku shodném v postpozici
Konkrétní dotaz:
Potřebovala bych poradit s tvarem přídavného jména ve větě „Zasíláme Vám osvědčení podnikatele vydané dne...“. Má zde být „vydané“, nebo „vydaného“?
Klíčové slovo:
osvědčení vydané
Odpověď:
Přídavné jméno „vydané“ rozvíjí podstatné jméno „osvědčení“, ve větě má funkci přívlastku shodného. A protože „osvědčení“ je ve větě použito ve čtvrtém pádě a přívlastek se s řídícím jménem musí shodovat, musí být ve čtvrtém pádě i přídavné jméno. Správně je tedy znění „Zasíláme vám osvědčení podnikatele vydané dne...“. Kdybyste použila tvar „vydaného“, rozvíjela byste jméno „podnikatel“, což po významové stránce pochopitelně nedává smysl.
Zvažované varianty:
osvědčení podnikatele vydané dne
osvědčení podnikatele vydaného dne
Poslední užití:
21.1.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Shoda postponovaného přívlastku (týkající se, vztahující se)
Dotaz:
Tvar přídavného jména v přívlastku shodném v postpozici
Konkrétní dotaz:
Nejsem si jistá, podle čeho mám řídit tvar přívlastku „vycházející/ho“ ve větě „Než se loď začala otřásat pod silou příboje vycházející/ho snad z nitra země“.
Klíčové slovo:
přívlastek postponovaný
Odpověď:
Syntakticky vzato je možné postponovaný přívlastek vztáhnout jak k „síle“, tak k „příboji“. Domníváme se však, že příliš nedává smysl, aby příboj vycházel z nitra země, a proto přívlastek doporučujeme vztáhnout spíše k „síle“: „Než se loď začala otřásat pod silou příboje vycházející snad z nitra země“.
Zvažované varianty:
vycházející
vycházejícího
Poslední užití:
12.1.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Shoda postponovaného přívlastku (týkající se, vztahující se)
Dotaz:
Přivlastňování podmětu
Konkrétní dotaz:
Potřebovala bych poradit se zájmenem ve větě „Po snídani nastoupíme s našimi/svými průvodci do autobusu“. Mám zde použít zvratné, nebo nezvratné přivlastňovací zájmeno?
Klíčové slovo:
svůj
Odpověď:
Základní pravidlo říká, že přivlastňujeme-li podmětu, je namístě užít zvratné zájmeno. Z tohoto pravidla však existuje celá řada výjimek. Je-li například podmět v množném čísle, je třeba posoudit, zda jsou podmět a „vlastník“ zcela totožní. Ve vaší větě je nevyjádřený podmět „my“, jímž může být myšlen jak celý kolektiv zájezdu, tak třeba jen několik jednotlivců. V prvním případě je namístě užít zvratné zájmeno „svými“, v druhém spíše „našimi“. Dále je vhodné zmínit skutečnost, že volbou nezvratného přivlastňovacího zájmena můžeme zdůraznit vlastnický poměr: do autobusu nastoupíme právě s „našimi“ průvodci, nikoli například s průvodci jiné skupiny. Obě zájmena zde tedy mají opodstatnění, záleží na tom, co přesně chcete vyjádřit.
Zvažované varianty:
s našimi průvodci
se svými průvodci
Poslední užití:
28.7.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Konkurence přivlastňovacích zájmen
Dotaz:
Přivlastňování podmětu
Konkrétní dotaz:
Zamotal jsem se do pravidel o distribuci přivlastňovacích zájmen, můžete mi poradit? Zarazila mě věta „Při pohledu na naši planetu zjišťujeme, jak je krásná“. Nemělo by tam být zvratné zájmeno „svoji“? Zní mi to tedy strašně, ale podle pravidla, že přivlastňujeme-li podmětu, je namístě zvratné zájmeno, by to tak asi být mělo, nebo ne?
Klíčové slovo:
svůj
Odpověď:
Základní pravidlo skutečně říká, že přivlastňujeme-li podmětu, je namístě přivlastňovací zájmeno zvratné, nicméně z tohoto pravidla existují výjimky. V množném čísle například musí platit, že podmět a „vlastník“ jsou zcela totožní. To zde úplně neplatí, nevyjádřené „my“ zde není blíže specifikováno. Lépe je to možná vidět na příkladu věty „Doma u televize fandíme našim fotbalistům“. My, kteří doma fandíme, bezpochyby nejsme „vlastníky“ fotbalistů, ti „patří“ celému národu. Uvedená věta je tedy v pořádku.
Zvažované varianty:
na naši planetu
na svoji planetu
Poslední užití:
15.9.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Konkurence přivlastňovacích zájmen
Dotaz:
Přivlastňování podmětu
Konkrétní dotaz:
Vadí mi, že v každé druhé reklamě slyším formulaci typu „Vyzvedněte si váš dárek“. Bylo snad zrušeno zvratné zájmeno „svůj“?
Klíčové slovo:
svůj
Odpověď:
Máte pravdu, přivlastňujeme-li podmětu, je skutečně namístě užití zvratného přivlastňovacího zájmena „svůj“. Tvůrci některých typů textů, zejména reklamních, však záměrně volí nezvratné zájmeno, aby v příjemcích vzbudili dojem, že je text adresován přímo jim osobně. Pak vznikají právě věty typu „Vyzvedněte si váš dárek“, které jsou z gramatického hlediska nesprávné, nicméně z hlediska funkčního mohou mít v určitých situacích své žánrové uplatnění. Je však třeba počítat s tím, že někteří příjemci mohou tento prostředek vnímat negativně, čehož jste sám důkazem. Pro úplnost dodejme, že jistý stupeň přivlastňování vyjadřuje i zvratné osobní zájemno „si“, takže mluvnicky vzato v tomto případě není nutné užít žádné přivlastňovací zájmeno: „Vyzvedněte si dárek“.
Poslední užití:
15.12.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
odst. 653, pozn. u dativu přivlastňovacího
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Konkurence přivlastňovacích zájmen
Dotaz:
Přísudek jednoduchý vs. složený
Konkrétní dotaz:
Lze považovat spojení „jedu lyžovat“ nebo „jdu do školy“ za přísudky složené? Nebo jsou slovesa „jet“, „jít“ přísudky jednoduché a výrazy „lyžovat“, „do školy“ další větné členy?
Klíčové slovo:
jet lyžovat
Odpověď:
Upozorňujeme, že nejsme didaktické pracoviště, takže nevíme, jak přesně současná školská praxe definuje složený přísudek, nicméně tradičně bývá složený přísudek chápán jako spojení modálního či fázového slovesa a infinitivu plnovýznamového slovesa. Ve vašem případě o složené přísudky zcela jistě nejde. „Jedu“ a „jdu“ jsou jednoduché přísudky, „lyžovat“ příslovečné určení účelu a „do školy“ příslovečné určení místa.
Poslední užití:
15.12.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Jazykový zdroj:
Základní mluvnice českého jazyka. 2017. (platí od 2007)
Dotaz:
Přivlastňování podmětu
Konkrétní dotaz:
Váhám, jaké zájmeno použít ve větě „Svým/Naším profesionálním a lidským přístupem pomáháme klientům“. Když přivlastňuji větší skupině lidí, neměla bych použít spíš „naším“?
Klíčové slovo:
svůj
Odpověď:
Počet lidí, jimž přivlastňujete, není rozhodující. V množném čísle je pouze třeba ohlídat, zda jsou podmět a „vlastník“ zcela totožní. V Internetové jazykové příručce uvádíme např. větu „Doma u televize fandíme našim fotbalistům na mistrovství Evropy“: podmět „my“ zde označuje malou skupinu lidí (rodinu, několik přátel apod.) a nelze říci, že by fotbalisté „patřili“ těmto několika lidem. Váš případ je však jiný, zde je pravděpodobně naopak žádoucí vyjádřit, že profesionální a lidský přístup máme „my všichni“. Proto doporučujeme užít zvratné zájmeno: „Svým profesionálním a lidským přístupem pomáháme klientům“.
Poslední užití:
15.12.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Konkurence přivlastňovacích zájmen
Dotaz:
Příslovce v přísudku jmenném se sponou
Konkrétní dotaz:
Potřebovala bych nějak srozumitelně vysvětlit dceři, proč je věta „Bylo tam dusno“ jednočlenná. Dcera určila výraz „dusno“ jako podmět a „bylo“ jako přísudek. Je toto řešení nepřípustné? Paní učitelka v řešení uvádí pouze jednočlennou větu.
Klíčové slovo:
dusno
Odpověď:
Paní učitelka má pravdu. Celou konstrukci „bylo dusno“ je třeba chápat jako přísudek jmenný se sponou. Sloveso „být“ může ve větě stát samostatně v případě, že má význam „existovat“ (např. „Je tam chyba“), ve vaši větě však plní pouze syntaktickou funkci sponového slovesa a potřebuje významově doplnit dalším, plnovýznamovým slovním druhem. „Dusno“ je v tomto případě příslovcem vzniklým z přídavného jména „dusný“ a i z toho důvodu dost dobře nemůže být podmětem. Tento typ větné struktury je pro jednočlenné (bezpodmětové) věty charakteristický (srov. „Je mi zle“, „Bylo tam veselo“), stejně jako skutečnost, že věta popisuje atmosférický stav („Je horko“, „Sněží“).
Poslední užití:
23.9.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
odst. 633 (přísudkové příslovce)
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.