Dotaz:
Zápor
Konkrétní dotaz:
Nevím si rady s formulací věty, a proto prosím o radu, která varianta je vhodnější:
„Vyhláška byla vydána jako restriktivní opatření, aniž bylo zřejmé, jaké bude mít následky.“
„Vyhláška byla vydána jako restriktivní opatření, aniž by bylo zřejmé, jaké bude mít následky.“
Jde mi o podmiňovací způsob v takto koncipovaném souvětí. Je slůvko „by“ v takovém kontextu správné, nebo chybné?
Klíčové slovo:
aniž; aniž by
Odpověď:
O větách s výrazem „aniž“ se v lingvistických časopisech vedou diskuse již více než sto let. Prastará gramatická doporučení praví, že kondicionál je namístě tam, kde celá konstrukce má význam podmíněného děje, např. „nebyl bych přišel, aniž bych nepozdravil“, jinak je nutno užívat slovesa v tom čase a způsobu, v jakém je sloveso hlavní věty, např. „přišel, aniž pozdravil“. Toto doporučení vychází z respektu k historickému původu spojky, jde totiž o slučovací spojku „ani“ + zdůrazňovací „-ž“ (srov. např. totiž). „Odešel, aniž pozdravil“ tedy podle daného pravidla interpretujeme jako správné na pozadí slučovacího spojení odešel a ani nepozdravil. Silné pronikání kondicionálu, jehož jsme svědky v současné češtině, souvisí se slábnoucím povědomím o jejím původu a v důsledku toho změnou chápání spojky a jejím přechodem od souřadicí (např. „kmotr ho nezdržoval, aniž pozval“ /= ale ani/) k podřadicí (např. „odešel, aniž pozdravil“ /= bez toho, aby/).
Přístup současných základních příruček k větám s „aniž“ je poněkud obojaký. Zatímco Slovník spisovného jazyka českého ze 60. let připouští konstrukce „aniž + kondicionál“ i ve větách bez významu podmíněného děje (tedy např. „připomínám, aniž bych chtěl radit“), novější Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1994) uvádí důsledně pouze příklady, v nichž způsob a čas slovesa v hlavní větě odpovídá způsobu a času slovesa věty s „aniž“: „šel tam, aniž byl pozván“. O možnosti užít kondicionál se vůbec nezmiňuje.
Podle údajů v Českém národním korpusu je zřejmé, že v úzu kondicionál po spojce „aniž“ vítězí bez ohledu na tvar slovesa v sousedních větách. Dále se podle zběžného pohledu na korpusové výskyty dá konstatovat, že doklady, v nichž tvar slovesa hlavní věty koresponduje s tvarem slovesa ve větě s „aniž“, pocházejí v převážné většině z beletristických textů, z odborné a populárně naučné literatury, jsou tedy jakýmsi znakem vyššího stylu.
Lze tedy říci, že v současné češtině jsou podle autoritativních příruček přípustné obě varianty, v úzu ve větě s aniž vítězí tvar s kondicionálem, ve vyšším stylu se zachovává naopak způsob vycházející z povědomí o původu spojky.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 5.
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Valence podstatných jmen – předložková spojení
Konkrétní dotaz:
Je v pořádku použít spojení „satira na něco“?
Klíčové slovo:
satira
Odpověď:
Valenční slovníky bohužel heslo „satira“ neobsahují. Podíváme-li se do korpusu SYN v13, zjistíme, že spojení „satira na někoho/něco“ se zde vyskytuje v podobě 1455 dokladů. To je dokonce více než spojení „satira někoho/něčeho“ – u ní se nám ukazuje 1195 výskytů. Můžeme tedy konstatovat, že vazba s předložkovým 4. pádem (satira na) je velmi obvyklá a jazykově v pořádku.
Dotaz:
Valence sloves – předložková spojení
Konkrétní dotaz:
Je správně věta „pacient je připojen na přístroje“, nebo „pacient je připojen k přístrojům“?
Klíčové slovo:
připojit; připojen na; připojen k; přístroj; na přístroje; k přístrojům
Odpověď:
Podíváme-li se do Slovníku slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení (2005) na heslo „připojit“, nalezneme zde dva základní významy. První z nich je ‚spojit něco s něčím v jeden celek‘ a jsou u něj uvedeny obě vazby – k něčemu i na něco: „připojit lokomotivu k soupravě“, „připojit ústřední topení na dálkový rozvod“. Ve druhém významu – ‚přiřadit‘ – je zmíněna pouze vazba s předložkou „k“: „K žádosti připojte dvě fotografie“. Valenční slovník Vallex 4.0 (2016) uvádí u hesla „připojit, připojovat“ taktéž obě předložkové vazby. I zde je významové rozlišení: vazba s předložkou „na“ se podle slovníku pojí s významem ‚spojit/spojovat, zapojit/zapojovat, umožnit/umožňovat fungování‘ (např. připojit topení na dálkový rozvod páry), což by v zásadě odpovídalo vašemu kontextu. Naproti tomu „připojit k“ podle slovníku znamená spíše ‚přidat/přidávat, doplnit/doplňovat‘ (připojit k dopisu stížnost).
Slovníkové popisy nasvědčují tomu, že ve druhém významu (v němž je náležitá pouze vazba s předložkou „k“), kdy něco k něčemu přikládáme či něco něčím doplňujeme, bude výraz v platnosti předmětu označovat věc. Je však nutno dodat, že ani v prvním významu nenajdeme ve slovnících příklad, kde by výraz v platnosti předmětu označoval osobu. Situace, kdy je v základním významu na něco / k něčemu připojen člověk, je totiž trochu specifická a není příliš obvyklá. Stranou ponechme přenesená užití u slovesa „připojit se“, v nichž naopak velmi často s osobou počítáme (uživatel se připojil na internet, elektřinu apod.)
V praxi je v daném kontextu (osoba a přístroj) častěji užívána varianta s předložkou „na“: korpus SYN v13 dokládá 139 výskytů spojení „připojen na (nějaký) přístroj“. Oproti tomu dokladů spojení „připojen k“ (nějakému) přístroji je v tomtéž korpusu 58 – to je sice méně, ovšem rozhodně nejde o zanedbatelné procento. A protože jeden ze slovníků řešení s předložkou „k“ teoreticky připouští, považujeme za (významově i stylově) přijatelná obě znění věty, tedy jak „Pacient je připojen na přístroje“, tak „Pacient je připojen k přístrojům“.
Poslední užití:
5.8.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Vallex 3.0. Lopatková a kolektiv. 2016.
Dotaz:
Přivlastňování podmětu
Konkrétní dotaz:
Nejsem si jistý, kterou podobu zájmena bych měl užít v následující větě. „Potřebujete půjčit na rozvoj svojí/vaší živnosti?“ Můžete mi prosím poradit?
Klíčové slovo:
váš; svůj
Odpověď:
Přivlastňujeme-li podmětu, je obvykle namístě užít zvratné přivlastňovací zájmeno „svůj“. Základní řešení by tedy znělo: „Potřebujete půjčit na rozvoj svojí živnosti?“. Jak ale popisuje S. Čmejrková (2003) v časopise Naše řeč, v některých typech textů se můžeme setkat s užitím osobního zájmena „Váš/váš“ tam, kde by běžně bylo zájmeno „svůj“. Je tomu tak například v pokynech a instrukcích určených masovému čtenáři (resp. posluchači, divákovi), zejména pak v textech reklamního typu, v nichž se autoři snaží navodit osobní dojem individuálního čtenáře. Pokud je tedy vaše věta součástí takového typu textu, je pak přijatelné i znění „Potřebujete půjčit na rozvoj vaší živnosti?“.
Poslední užití:
10.3.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Čmejrková, S. Osudy zvratného posesivního zájmena svůj. 2003, č. 4, s. 181–205.
Dotaz:
Jiné
Konkrétní dotaz:
Narazil jsem na následující větu: „Vy zjevně kromě mužů, které neznáte, nevěříte i PČP“. Zajímalo by mě, zda by zde místo spojky „i“ neměla být spojka „ani“. Užití spojky „i“ mi v této větě jaksi vadí. Poradíte mi prosím?
Klíčové slovo:
i; ani
Odpověď:
V uvedené větě se nachází souřadné spojení několikanásobného větného členu („nevěříte mužům i/ani PČP“), které je ale formálně vyjádřeno hypotakticky pomocí předložky „kromě“ („kromě mužů nevěříte i/ani PČP“). Vzhledem k tomu, že řídící sloveso tohoto několikanásobného výrazu má zápornou podobu, doporučujeme užití spojky „ani“. Tuto spojku gramatické příručky i slovníky popisují jakožto protějšek spojky „i“, který spojuje větné členy v záporném významu, případně záporné věty. Znění „Vy zjevně kromě mužů, které neznáte, nevěříte ani PČP“ tak považujeme za neutrální spisovné. Variantu se spojkou „i“ nelze zcela vyloučit, ovšem hodnotíme ji jako příznakovou, stylově nižší a pro formální projev ji nedoporučujeme.
Poslední užití:
15.7.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 3. 1987. (platí od 1987)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 456
Jazykový zdroj:
Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo „ani I“
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.