Dotaz:
Případy (ne)užití genderové korektnosti
Konkrétní dotaz:
V našem divadle jsme zvyklí přechylovat názvy profesí, když je zastávají ženy. Píšeme tedy např. Jana Nováková – herečka. Jedna ze zaměstnankyň si však nepřeje, abychom uváděli, že je asistentka režie, upřednostňuje označení asistent režie. Co si o tom myslíte?
Odpověď:
Obecně se doporučuje názvy profesí, funkcí apod. přechylovat, vykonává-li je žena. Běžně tak píšeme a mluvíme např. o lékařce, ředitelce či inženýrce, za obzvlášť vhodné bývá považováno přechýlit název profese apod. tehdy, když je uvedeno i ženino jméno: ministryně Jana Nováková, paní učitelka Nováková. Některé ženy však přechýlené podoby odmítají, na vizitkách volí raději výraz ředitel než ředitelka, používají vyjádření typu „jsem lékař“ apod. Mohou je k tomu vést různé důvody – odmítnutím přechýlené podoby mohou naznačovat, že v rámci profese nepovažují rozdělení dle pohlaví či genderu za relevantní, důležité, přechýlená podoba na ně může působit příliš neobvykle aj. Pokud žena preferuje být označována nepřechýlenou podobou názvu profese apod., lze jejímu přání vyhovět (pakliže tomu nebrání např. jednotné zpracování seznamu zaměstnanců a zaměstnankyň ve firmě či jiné rozumné důvody). Je však třeba počítat s tím, že míra přijatelnosti takového řešení se může u různých uživatelů češtiny lišit.
Poslední užití:
15.5.2023
Atributy odpovědi
Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:
Dotaz:
Případy (ne)užití genderové korektnosti
Konkrétní dotaz:
Jsem zvyklá, že se při uvádění rodových variant používá lomítko, např. student/ka. Občas se ale setkávám s hvězdičkou namísto lomítka, tj. student*ka. Smí se to?
Klíčové slovo:
hvězdička; asterisk
Odpověď:
V češtině se běžně používá pro signalizaci alternativ lomítko, a to jak u výrazů jednoslovných, tak víceslovných, např.: student/ka. Stále častěji se však můžeme setkat s užitím hvězdičky namísto lomítka, jak také naznačuje váš dotaz. Její užití samozřejmě není zakázané. Tento znak má sloužit jako jeden z prostředků inkluzivního, genderově senzitivního jazyka. Motivace pro užití hvězdičky vychází z představy, že lomítko omezuje uvedené alternativy („student/studentka“ = buď student, nebo studentka), kdežto hvězdička jakožto zástupný znak bez nutnosti určení, co všechno nebo co přesně zastupuje, má naznačovat zahrnutí celého spektra genderových identit (včetně té nebinární). Tato interpretace však ještě není ve společnosti všeobecně známá, a proto lze předpokládat, že někomu může užití pro něj neobvyklé hvězdičky ztěžovat porozumění textu nebo ho aspoň překvapit, grafická podoba tak na sebe může strhávat nežádoucí pozornost.
Dotaz:
Případy užití elipsy
Konkrétní dotaz:
Mám napsat „naši zaměstnanci a naše zaměstnankyně“, nebo stačí „naši zaměstnanci a zaměstnankyně“?
Klíčové slovo:
elipsa slovní; přívlastek; několikanásobný větný člen
Odpověď:
V případě, že jsou složky několikanásobného větného členu rozvity stejným členem, vyjadřuje se tento člen zpravidla jen jednou. Nejčastěji to bývá právě ve spojení podstatného jména se shodným přívlastkem v podobě jména přídavného. Doporučujeme tedy znění „naši zaměstnanci a zaměstnankyně“. Varianta s opakováním přívlastku není vyloženě chybná, ale jde o nadbytečné vyjádření, protože rozvití obou podstatných jmen je zřejmé z kontextu.
Poslední užití:
6.6.2023
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 84
Jazykový zdroj:
Skladba spisovné češtiny. Grepl – Karlík. 1986.
Dotaz:
Případy (ne)užití genderové korektnosti
Konkrétní dotaz:
V textu jsem se setkal se zápisem tvarů mužského a ženského rodu pomocí hvězdičky, např. „je na pisateli*ce“ či „jedni*y“. Jaký je váš názor na užívání hvězdičky?
Klíčové slovo:
hvězdička; asterisk
Odpověď:
V češtině se běžně používá pro signalizaci alternativ lomítko, a to jak u výrazů jednoslovných, tak víceslovných, např.: „je na pisateli/pisatelce“. Stále častěji se však můžeme setkat s užitím asterisku neboli hvězdičky namísto lomítka, jak také dokazuje váš dotaz. Tento znak se objevuje především v textech spojených s LGBTQ+ problematikou, kde má sloužit jako jeden z prostředků inkluzivního, genderově senzitivního jazyka. Užívání hvězdičky se k nám dostalo zřejmě vlivem němčiny, v níž hvězdička plní tutéž funkci jako v češtině lomítko (srov. „Student*in“ a „student/ka“). Dále vychází motivace pro užití hvězdičky z představy, že lomítko omezuje uvedené alternativy („student/studentka“ = buď student, nebo studentka), kdežto hvězdička jakožto zástupný znak bez nutnosti určení, co všechno nebo co přesně zastupuje, má naznačovat zahrnutí celého spektra genderových identit (včetně té nebinární). Tato interpretace však ještě není ve společnosti všeobecně známá, a proto lze předpokládat, že někomu může užití pro něj neobvyklé hvězdičky ztěžovat porozumění textu nebo ho aspoň překvapit, grafická podoba tak na sebe může strhávat nežádoucí pozornost.
Dotaz:
Stylizace formulace
Konkrétní dotaz:
Chtěla jsem na firemním webu uvést informaci, že „naši dodavatelé mají certifikáty“. Kolegyně však s touto formulací nesouhlasí, tvrdí mi, že je zavádějící, protože certifikát má jen menší část našich dodavatelů. Co si o tom myslíte?
Odpověď:
Jelikož v dané formulaci není blíže specifikována, nějak omezena skupina vašich dodavatelů, lze se oprávněně domnívat, že certifikátem disponují opravdu všichni. Podobně pokud bychom použili např. spojení „naše děti nemají žádné alergie“, dalo by se předpokládat, že nemáme na mysli jen některé z nich. Zároveň však absence zpřesňujícího výrazu umožňuje též interpretaci, že certifikáty mají jen někteří dodavatelé – podobně jako když ředitel školy řekne, že „naši žáci dosahují nadprůměrných výsledků“, pravděpodobně nemyslí všechny žáky. Je-li tedy pro vás nejednoznačnost sdělení nežádoucí, doporučujeme formulaci upravit, např. „část našich dodavatelů má certifikáty“ nebo „někteří naši dodavatelé mají certifikáty“.
Dotaz:
Případy (ne)užití genderové korektnosti
Konkrétní dotaz:
Napsal jsem tiskovou zprávu, kde v nadpisu stojí „chtěl/chtěla“. Média mě ale upozornila, že budou místo lomítka používat hvězdičku (chtěl*chtěla). Podle mě to ale není pravopisně správně, a navíc může hvězdička přece naznačovat cenzuru. Co si o tom myslíte?
Klíčové slovo:
hvězdička; asterisk
Odpověď:
V češtině se běžně používá pro signalizaci alternativ lomítko, vámi užitý zápis „chtěl/chtěla“ je tedy zcela v pořádku. Stále častěji se však setkáváme s nahrazováním lomítka hvězdičkou, a to i v různých médiích. Tento znak má sloužit jako jeden z prostředků inkluzivního, genderově senzitivního jazyka. Motivace pro užití hvězdičky vychází z představy, že lomítko omezuje uvedené alternativy (např. „student/studentka“ = buď student, nebo studentka), kdežto hvězdička jakožto zástupný znak bez nutnosti určení, co všechno nebo co přesně zastupuje, má naznačovat zahrnutí celého spektra genderových identit (včetně té nebinární). Tato interpretace však ještě není ve společnosti všeobecně známá, a navíc se hvězdička tradičně užívá v jiných významech – vedle zápisu vulgárních výrazů (do p*dele apod.), na který pravděpodobně narážíte ve svém dotazu, může být užita například při uvádění roku narození (* 1990). Lze tedy předpokládat, že někomu může užití hvězdičky ztěžovat porozumění textu nebo ho aspoň překvapit, grafická podoba tak na sebe může strhávat nežádoucí pozornost.
Dotaz:
Valence předložek
Konkrétní dotaz:
Je v pořádku formulace „čerpání dovolené o státní svátek“?
Klíčové slovo:
o svátek; o svátku
Odpověď:
Vazba „o + 4. pád“ pravděpodobně vychází ze staré češtiny. V ní mívala předložka „o“ v některých kontextech vedle spojení se 6. pádem také náležitou vazbu se 4. pádem. Současný Slovník spisovného jazyka českého uvádí u předložky „o“ se 4. pádem doklady z umělecké literatury (o Štědrý večer, o Bílou sobotu), které ale z celoúzemního hlediska již hodnotí jako zastaralé. O problematice této vazby se můžeme dočíst také v článku J. Beneše z roku 1939 v časopise Naše řeč (ročník 23, číslo 6, s. 163–165). Zde se píše, že předložka „o“ s akuzativem v časovém významu („o Vánoce“, „o veselku“ nebo právě „o přestávku“) je jevem v té době typicky užívaným v Praze, na Kladensku, Lounsku a Roudnicku a na přistěhovalce z jiných oblastí zpravidla působí velmi nezvykle. Jak nám potvrdili kolegové z dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český, na Kladensku je tento jev stále živý a častý (o víkend, o prázdniny, o matiku apod.). Značně rozšířený je například také na Rakovnicku. V současném jazyce ale evidentně jde o nářeční jazykový prostředek, proto bychom ve spisovném projevu doporučili buď užívat spisovnou vazbu předložky „o“ se 6. pádem: „čerpání dovolené o státním svátku“, nebo vazbu se 4. pádem s předložkou v (ve): „čerpání dovolené ve státní svátek“.
Poslední užití:
15.12.2023
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Jazykový zdroj:
Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
BENEŠ, J. Příslovečné určení času s předložkou o spojenou s akusativem. Ročník 23 (1939), číslo 6, s. 163-165.
Dotaz:
Případy (ne)užití genderové korektnosti
Konkrétní dotaz:
Jsem zvyklá, že se v genderově korektních textech užívalo lomítko (např. účastník/účastnice), které vyjadřuje, že se jedná o muže i ženy. V poslední době se ale setkávám s užíváním hvězdičky (účastník*účastnice), jejímž užitím by měla být pokryta celá LGBTQ+ komunita. Hvězdička se mi však nezdá vhodná z typografického hlediska. Jaký je na to váš názor?
Klíčové slovo:
hvězdička; asterisk
Odpověď:
V češtině se běžně používá pro signalizaci alternativ lomítko, a to jak u výrazů jednoslovných, tak víceslovných, např.: účastník/účastnice. Stále častěji se však můžeme setkat s užitím asterisku neboli hvězdičky namísto lomítka, jak také dokazuje váš dotaz. Tento znak se objevuje především v textech spojených s LGBTQ+ problematikou, kde má sloužit jako jeden z prostředků inkluzivního, senzitivního jazyka. Užívání hvězdičky se k nám dostalo zřejmě vlivem němčiny, v níž hvězdička plní tutéž funkci jako v češtině lomítko (srov. „Student*in“ a „student/ka“). Dále vychází motivace pro užití hvězdičky z představy, že lomítko omezuje uvedené alternativy („student/studentka“ = buď student, nebo studentka), kdežto hvězdička jakožto zástupný znak bez nutnosti určení, co všechno nebo co přesně zastupuje, má naznačovat zahrnutí celého spektra genderových identit (včetně té nebinární). Tato interpretace však ještě není ve společnosti všeobecně známá, a proto lze předpokládat, že někomu může užití pro něj neobvyklé hvězdičky ztěžovat porozumění textu nebo ho aspoň překvapit, grafická podoba tak na sebe může strhávat nežádoucí pozornost.
Poslední užití:
31.5.2022
Atributy odpovědi
Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:
Dotaz:
Odkazování k jinému členu než podmětu
Konkrétní dotaz:
Ve Fučíkově Reportáži psané na oprátce jsem si přečetl: „Teď hodiny na Kremlu odbíjejí desátou a na Rudém náměstí začíná přehlídka. Otěcko, jdeme s sebou!“ Zarazilo mě spojení „jdeme s sebou“. Co mi o něm můžete říct?
Klíčové slovo:
s sebou
Odpověď:
Vazba „jít s sebou“ je zaznamenána již v Kottově Česko-německém slovníku z konce 19. století. V něm jsou zachyceny příklady jako „počkejte, já půjdu s sebou“ (tj. s vámi), „Karel pracoval a Bětuška s sebou“ (tj. s ním), „byli jsme s sebou“ (tj. s vámi/nimi/tebou). Zájmeno sebou může tedy zastupovat různá další zájmena. Spojení „jít s sebou“ se vyskytuje nejčastěji v textech publikovaných ve 20. a 30. letech 20. století nebo u autorů a překladatelů narozených v prvních desetiletích téhož století. Setkáme se s ním tedy například v Haškových Osudech dobrého vojáka Švejka za světové války („Pojďte s sebou na minutu,“ řekl plukovník. A tak šli a vedli velmi příjemný rozhovor…) nebo překladu Tolkienova Hobita („Tak sbohem! Jestli nechcete jít s sebou, uděláte líp, když se s námi rozloučíte bez dalších řečí!“). Podrobně na toto téma pojednal Markus Giger ve stati Jít s sebou a podobná spojení v ČNK a na internetu (Naše řeč, 2007, roč. 90, č. 4, s. 195–202). V současnosti se tato vazba již neužívá, a proto ji lze označit za archaickou.
Poslední užití:
5.10.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
2007, roč. 90, č. 4, s.195–202
Jazykový zdroj:
Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. František Št. Kott. 1878–1893.
Dotaz:
Valence předložek
Konkrétní dotaz:
Paní učitelka z kladenské základní školy užívá ve spojeních, kde bychom očekávali 6. pád, např. „o přestávce“, „o/při přírodovědě“, vazbu s pádem čtvrtým: „O přestávku si děti snědly svačiny“ nebo „O přírodovědu jsme se učili o obratlovcích“. Je vazba se 4. pádem přípustná?
Klíčové slovo:
o přestávce; o přestávku
Odpověď:
Vazba „o + 4. pád“ pravděpodobně vychází ze staré češtiny. V ní mívala předložka „o“ v některých kontextech vedle spojení se 6. pádem také náležitou vazbu se 4. pádem. Současný Slovník spisovného jazyka českého uvádí u předložky „o“ se 4. pádem doklady z umělecké literatury (o Štědrý večer, o Bílou sobotu), které ale z celoúzemního hlediska již hodnotí jako zastaralé. O problematice této vazby se můžeme dočíst také v článku J. Beneše z roku 1939 v časopise Naše řeč (ročník 23, číslo 6, s. 163–165). Zde se píše, že předložka „o“ s akuzativem v časovém významu („o Vánoce“, „o veselku“ nebo právě „o přestávku“) je jevem v té době typicky užívaným v Praze, na Kladensku, Lounsku a Roudnicku a na přistěhovalce z jiných oblastí zpravidla působí velmi nezvykle. Jak nám potvrdili kolegové z dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český, na Kladensku je tento jev stále živý a častý (o víkend, o prázdniny, o matiku apod.). Značně rozšířený je například také na Rakovnicku. V současném jazyce ale evidentně jde o nářeční jazykový prostředek, proto bychom v rámci projevu učitele ve vyučovací hodině doporučili užívat spisovnou (nářečně neutrální) vazbu se 6. pádem: „O přestávce si děti snědly svačiny“ či „O přírodovědě jsme se učili o obratlovcích“. V neformální komunikaci lze 4. pád samozřejmě dále běžně uplatňovat, pokud je to v dané oblasti zvykem.
Poslední užití:
10.1.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Jazykový zdroj:
Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
BENEŠ, J. Příslovečné určení času s předložkou o spojenou s akusativem. Ročník 23 (1939), číslo 6, s. 163-165.
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.