Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Chci se jen ujistit, zda se jméno Barcelona má opravdu v češtině vyslovovat jako [barcelóna] (a nikoli jako [barselóna], jak často slýchám z médií).
Klíčové slovo:
Barcelona
Odpověď:
Pokud jde o české exonymum (tj. domácí podobu cizího názvu) pro dané město, pak plně vžitá vyslovovaná podoba v češtině zcela odpovídá grafice, tj. Barcelona [barcelona], jak se můžeme přesvědčit nejen v Pravidlech českého pravopisu, ale např. i ve specializované ortoepické publikaci Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen (vámi uváděnou podobu [barcelóna] sice příručky nezachycují, avšak považujeme ji rovněž za uzuální a náležitou, ke kolísání délky dochází v analogických případech zcela běžně). Je pravda, že jiné české zdroje uvádějí podobu se [s], avšak v těchto případech jde o upozornění na originální španělskou, přesněji tedy katalánskou výslovnost (mezinárodní fonetický přepis je [bərsəlónə]). V seznamu zeměpisných jmen ve Slovníku spisovné češtiny na tento fakt uživatele explicitně upozorňuje zkratka „špan.“. Máte pravdu, že v současnosti se v médiích setkáváme i s výslovností [barselona] / [barselóna], avšak je evidentní, že v některých případech nejde jen o snahu ukázat, že mluvčí zná „správnou“ výslovnost v jazyce původu, ale o pochopitelný záměr rozlišit dvě různá pojmenování: na jedné straně název fotbalového klubu FC Barcelona a na druhé straně jméno města, kde tento klub působí. V prvním případě je tedy určitá tendence k uplatňování výslovnosti [barselona], která je bližší výchozí katalánské podobě. Mohli bychom se tak hypoteticky setkat s vyjádřeními typu, že hráče [barselony] přijal starosta [barcelony]. Tento jev zmiňuje i Lucie Jílková v článku Výslovnostně problematická nebo zajímavá cizí jména a přejatá slova (z pohledu pracovníků České televize), který vyšel v roce 2016 ve sborníku Přednášky z 59. běhu Letní školy slovanských studií na s. 77–92.
Zvažované varianty:
[barcelóna]
[barselóna]
Poslední užití:
3.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Geografický místopisný slovník světa. 1999. (platí od 1999)
Dotaz:
Vlastní jména ostatní: víceslovná
Konkrétní dotaz:
Když mám větu, kde se vyskytuje spojení Aero Odolena Voda, v jakém tvaru ten název bude? Členství v týmu Aero? Aera?
Klíčové slovo:
Aero Odolena Voda
Odpověď:
Pokud větu interpretujeme tak, že jde o členství v týmu koho/čeho, pak bychom měli zvolit tvar názvu v 2. p. Zbytek spojení tvořený jménem města obvykle v těchto případech zůstává nesklonný: členství v týmu Aera Odolena Voda (srov. členství v týmu Sparty Praha). Nelze však vyloučit, že bychom spojení mohli interpretovat jako nominativ jmenovací, a pak by název mohl zůstat i nesklonný: členství v týmu Aero Odolena Voda (srov. členství v týmu Sparta Praha).
Dotaz:
Vlastní jména ostatní: mužský rod neživotný: psaní i-y
Konkrétní dotaz:
Jak by se mělo použít slovo sokol jako název organizace Sokol Opava ve větě „volejbal se šířil hlavně zásluhou hráčů Sokolu/Sokola Opava“?
Klíčové slovo:
Sokol
Odpověď:
Jako podstatné jméno ve funkci názvu organizace Sokol je rodu mužského neživotného. Jméno lze skloňovat podle tvrdého vzoru „hrad“ (Sokolu) nebo podle jeho podvzoru „les“ (Sokola), výrazně častější je však tvar Sokola, který uvádí i Slovník spisovného jazyka českého. Tvar Sokola je patrně ovlivněn tím, že původně jde o mužský rod životný (druh ptáka), který má v koncovce 2. p. j. č. -a podle vzoru „pán“. Vzhledem k tomu se domníváme, že tvar Sokolu v 2. p. j. č. by mohl připadat uživatelům jazyka neobvyklý a stylově příznakový.
Zvažované varianty:
Sokolu
Sokola
Poslední užití:
29.10.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Dotaz:
Náležitá/oficiální podoba jména
Konkrétní dotaz:
Jaký přívlastek byl obsažen v původním názvu organizace Sokol: tělovýchovná, nebo tělocvičná jednota?
Klíčové slovo:
Sokol
Odpověď:
Tento dotaz nespadá do kompetence jazykové poradny, jde o faktickou, nikoli o jazykovou znalost. Podle encyklopedických údajů opřených o odborné studie zněl původní název této organizace Tělocvičná jednota pražská a následně Pražská tělocvičná jednota Sokol. Rovněž Slovník spisovného jazyka českého obsahuje příklad „sokolské tělocvičné jednoty“ (s poznámkou, že jde o dříve užívané spojení).
Přívlastek „tělovýchovný“ se začal zřejmě používat zejména až po roce 1945.
Zvažované varianty:
tělovýchovný
tělocvičný
Poslední užití:
1.2.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)