Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty:
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použitý filtr Detailní anotace: [Anotace hlásek, písmen a znaků] -> [Hláska (klasifikace)] -> [Hlásková změna] -> [Jiná hlásková změna].
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 3/6, položky: 21-30/55
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#9474
Užití:
1 1 0
Dotaz: Obecné principy spisovné výslovnosti
Konkrétní dotaz: Můj dotaz se týká artikulace hlásky [d]. Např. ve výrazu „dnes“ ji vyslovuji jinak než v jiných slovech. Zřejmě nikoli u tvrdého patra, ale až někde u patra měkkého a zároveň nějak zjednodušuji celou skupinu „dn“ (tj. nedělám jazykem dvakrát za sebou stejný pohyb). Zajímá mě, zda jde o běžný jev a zda je daná artikulace spisovná, nebo si zde výslovnost příliš usnadňuji.
Klíčové slovo: dnes; hláska d
Odpověď: Jak vyplývá z poslechu vámi vícekrát vysloveného výrazu [dnes], je vaše artikulace zcela v pořádku a neshledáváme na ní nic, co by neodpovídalo spisovné normě. Jev, který máte zjevně na mysli, se týká přirozených procesů charakteristických pro spojitou řeč, konkrétně se z odborného pohledu jedná o tzv. bezdetenzní realizaci hlásky [d] a rovněž o tzv. koartikulaci. Pokud se v souvislé řeči vyskytují vedle sebe dvě artikulačně podobné souhlásky (zde ústní znělá závěrová dásňová souhláska [d] následovaná nosovou znělou závěrovou dásňovou souhláskou [n]), existují různé možnosti, jak toto spojení vyslovit. Kromě tzv. odsazené, plné výslovnosti, kdy mluvčí realizuje všechny fáze obou souhlásek, hojně dochází k úspornější artikulaci, která spočívá ve vynechání poslední fáze první souhlásky (tzv. detenze, v tomto případě jde o absenci exploze, respektive neuvolnění závěru u [d]) a plynulém přechodu k souhlásce následující, tj. k [n]. Zjednodušeně řečeno: vzhledem k tomu, že se zde jedná o dvě na stejném místě tvořené závěrové souhlásky za sebou, dojde k uvolnění závěru až na konci druhé z hlásek, tj. jazyk se od dásně oddálí pouze jednou. Takováto artikulace je typická např. právě pro spojení závěrových hlásek ústních a nosových (nazál). Z vašeho popisu je dále patrné, že zároveň dochází i ke koartikulačnímu jevu zvanému nazalizace. Při tvoření nazálních hlásek proudí vydechovaný vzduch nosní dutinou, což je umožněno spuštěním měkkého patra. To se zejména v rychlejší řeči děje již v průběhu předchozí hlásky, což je opět zcela přirozené (jinak by artikulační orgány nemohly stihnout žádoucí pozici vůbec zaujmout). Z tohoto důvodu si můžete pohyb měkkého patra, který je pro vznik [n] nezbytný, uvědomovat již při artikulaci předcházejícího [d]. Není však pravděpodobné, že byste dané souhlásky vyslovoval jako měkkopatrové (místo [d] by totiž zaznělo [g]). Na závěr dále upřesněme, že nejde ani o artikulaci tvrdopatrovou (to bychom neslyšeli [d], ale [ď]). Místo, kde se jazyk při tvoření [d] a [n] dotýká horní čelisti, se nazývá dásňový výstupek (alveoly). Pokud vás tato problematika zajímá, doporučujeme zejména publikaci J. Volína a R. Skarnitzla Segmentální plán češtiny (2018), konkrétně kapitolu 6 nazvanou Další jevy spojité řeči.
Poslední užití: 7.7.2020
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#9389
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jaká je v češtině správná výslovnost slova personál? V poslední době slýchám od politiků [perzonál], což mě tahá za uši, protože to dříve nikdy nebylo. Podobně je to se slovy personalizace, persona, personální atd.
Klíčové slovo: personál
Odpověď: Nejprve je třeba uvést na pravou míru tvrzení, že výslovnost [perzonál] se dříve nevyskytovala. Jak dokládají odborné texty významných jazykovědců, ke kolísání zde v češtině dochází již velmi dlouho (srov. např. text V. Mathesia z roku 1935 otištěný ve Slově a slovesnosti: http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?lang=en&art=18 nebo článek F. Daneše z roku 1965 z Naší řeči: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?lang=en&art=5129, kde autor slovo personál řadí mezi příklady se skupinou rs „vyslovovanou často nebo výhradně [rz]“). Nejde tedy v žádném případě o jev vyskytující se nově u současných politiků. V dosavadních slovnících je nicméně doporučována výhradně výslovnost [personál] v souladu s pravopisem. K tomu je však nutné ocitovat podrobnější popis dané problematiky z kodifikační příručky Výslovnost spisovné češtiny (1978, s. 46–47): „Na rozdíl od slov domácích vyslovuje se tedy původní [s] většinou jako [z] i v sousedství znělých souhlásek nepárových, tj. ve skupinách ns, ms, rs, ls, js, sn, sm, sr, sl, sj (...) I když jde v těchto případech o tendenci velmi silnou, nedospěl tu spisovný jazyk k jednotné výslovnosti všech slov tohoto typu, což se obráží i v pravopise“. Jinými slovy: dvojice hlásek s/z u přejatých slov (v pozici mezi samohláskami a v sousedství hlásek jedinečných) často kolísá. U mnoha výrazů, v nichž je z hlediska původu náležitá souhláska „s“, se jako spisovná přijímá výslovnost dubletní, čemuž pak odpovídá i jejich pravopis. V případě slova personál dosud varianty se „z“ kodifikovány nebyly, nelze se však divit, že se v úzu vyskytují poměrně často. Podle našich zkušeností se postoje k výslovnosti podob typu [perzonál], [perzonalizace], [perzonálňí] mezi uživateli češtiny liší. Jedni je považují za neutrální a mohou se divit, proč i vzhledem ke své rozšířenosti nejsou označovány za spisovné, jiní je vnímají negativně jako rušivé a jejich výskyt označují např. za projev nevzdělanosti. Ačkoli doporučujeme ve spisovných projevech užívat kodifikovanou podobu, varianty se [z] bychom měli posuzovat shovívavě, a to i proto, že jejich výskyt nezpůsobuje v řeči žádná nedorozumění, některé analogické znělostní změny jsou kodifikovány jako spisovné atp. Jak jsme ověřili, u profesionálních mluvčích ve veřejnoprávních médiích varianty se [s] stále naprosto převládají.
Zvažované varianty:
[personál] [perzonál]
Poslední užití: 5.11.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj: Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: F. Daneš (1965). K výslovnosti znělých souhlásek v přejatých slovech. Naše řeč 48, s. 161–171.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#8489
Užití:
1 2 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se správně v češtině vyslovuje příjmení amerického umělce A. Warhola? Váhám mezi podobou [varhoul] a [varhol], preferuji druhou z nich.
Klíčové slovo: Warhol
Odpověď: Obecně lze říct, že v češtině se výslovnost cizích vlastních jmen v naprosté většině případů zvukově adaptuje podle určitých principů (obvyklé je vycházet ze zvukové podoby slova v původním jazyce, přičemž cizí hlásky se nahradí jejich nejbližšími českými zvukovými protějšky atp.; konkrétní návod pro jednotlivé jazyky lze najít v ortoepických příručkách). V případě daného příjmení však situaci komplikuje mj. to, že ani v angličtině není jeho výslovnost vůbec jednotná, což může souviset i s tím, že jde o osobnost s rusínskými předky (otec umělce se jmenoval Varhola). Pokud vyjdeme z anglické výslovnosti [ˈwɔːrhɒl], kterou některé zdroje uvádějí, pravidelnou adaptací by v češtině vznikla podoba [vórhol] (kterou mimochodem doporučuje málo známý a obtížně dostupný slovník Jak správně vyslovovat cizí jména osobní). S ní se v úzu můžeme setkat, ne však příliš často. Prestižní výslovnostní slovníky D. Jonese a J. C. Wellse však uvádějí pro britskou angličtinu podoby [ˈwɔːhəʊl], respektive [ˈwɔːhɒʊl] a pro americkou angličtinu varianty [ˈwɔːrhɔːl] a [ˈwɔːrhoʊl]. Z nich by vyplývala jednak česká výslovnost [vórhoul], kterou doporučuje příručka Čteme je správně?, avšak v úzu jsme ji zaznamenali jen výjimečně, či [vórhól], s níž jsme se ve zkoumaném materiálu z mediálních archivů vůbec nesetkali. Mnohem vžitější je totiž vámi preferovaná varianta [varhol], která vychází z grafické formy jména a také odráží slovanský původ jména. Vzhledem k tomu, že u mnohých anglicismů v češtině běžně dochází ke kolísání samohláskové délky, lze se někdy setkat rovněž např. s podobami [várhol] či [várhól]. V úzu se dále mohou občas vyskytnout i různé kombinace výše uvedených výslovnostních podob, např. [varhoul], které však jako celek neodpovídají ani jedné z anglických variant, ani čtení podle grafiky. Závěrem lze konstatovat, že výslovnost příjmení Warhol není v češtině plně ustálena, což ovšem v tomto případě (zvláště v kombinaci s umělcovým jménem Andy) nepřináší žádné výrazné komunikační problémy. Vzhledem k podobné situaci v angličtině není tento fakt nijak překvapivý a nelze jednoznačně určit, která z podob je ta „správná“; ověřili jsme však, že u profesionálních mluvčích zřejmě převažuje výslovnost [varhol]. Domníváme se, že posluchači jsou na určité kolísání výslovnosti tohoto jména zvyklí a obvykle jej zřejmě ani nevnímají. Doporučujeme být v tomto ohledu proto tolerantní.
Zvažované varianty:
[varhol] [vórhol] [várhol] [várhól] [varhoul] [vórhoul] [vórhól]
Poslední užití: 24.5.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Čteme je správně?. Honzák – Honzáková – Romportl. 2004. (platí od 2004)
Jazykový zdroj: Jak správně vyslovovat cizí jména osobní. Hamplová – Štoček. 2012. (platí od 2012)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#8406
Užití:
1 1 0
Dotaz: Náležitá/oficiální podoba jména
Konkrétní dotaz: U obce Měděnec se nachází vrch, který bývá označovaný buď jako Měďník, nebo Mědník – co je správně?
Klíčové slovo: Mědník
Odpověď: Toto zeměpisné jméno je v současnosti oficiálně standardizované jako Mědník (viz aplikaci Geoportál Českého úřadu zeměměřického a katastrálního). Při odvozování příponou -ník dochází běžně k tzv. depalatalizaci (ztrátě měkkosti) předcházející souhlásky, srov. např. hruď – hrudník, z vlastních jmen pak např. Kapraď (hora na Šumavě) – Kapradník (lesní cesta pod touto horou). Na okraj však doplňme, že z hlediska spisovné výslovnosti lze jméno Mědník artikulovat jako [mňedňík] i [mňeďňík], podobně pak Kapradník [kapradňík] i [kapraďňík]. Kolísání grafické podoby pak není v daném případě překvapivé.
Zvažované varianty:
Měďník Mědník
Poslední užití: 28.8.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Geoportál Českého úřadu zeměměřického a katastrálního.
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=910#nadpis1

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#8393
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se správně v češtině vyslovuje příjmení Zimmel?
Klíčové slovo: Zimmel
Odpověď: Příjmení Zimmel pochází evidentně z němčiny, proto by jeho výslovnost měla být [ciml], případně [cimel]. U vlastních jmen však do značné míry záleží i na rodinné tradici. Pokud je nositelem daného příjmení Čech a je zvyklý ho vyslovovat na základě grafiky např. jako [zimel], nelze proti tomu nic namítat, a pokud tuto tradici známe, měli bychom ji respektovat. Na druhou stranu by však měl být tolerantní i sám nositel takového jména, protože informace o přesné výslovnostní podobě nemusí být pochopitelně známa všem uživatelům jazyka a výslovnost příjmení může v úzu kolísat.
Zvažované varianty:
[ciml] [cimel] [zimel]
Poslední užití: 24.6.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)

Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#8376
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se v češtině správně vyslovuje výraz seismický?
Klíčové slovo: seismický
Odpověď: Veškeré dosavadní příručky, které daný výraz obsahují, uvádějí výhradně výslovnost znělou, tj. [sejzmickí], která odpovídá obecným principům adaptace dané hláskové skupiny ze staré řečtiny do češtiny. Z této podoby vychází i pravopisná varianta seizmický. V současnosti však zaznamenáváme, že se v úzu dává obvykle přednost výslovnosti neznělé (což platí i pro profesionální mluvčí nebo odborníky z oboru). Tuto skutečnost jsme ověřili i v nahrávkách z mediálních archivů (tyto zdroje bohužel neobsahují příliš pořadů, které by byly starší než cca 20 let, avšak i z minima nalezených vyplývá, že v 80. letech 20. století již také převládala neznělá varianta, avšak v letech 60. ještě byla znělost pravděpodobně dodržována). K této změně došlo pravděpodobně mj. vlivem analogie s frekventovanějším slovy typu kosmický [kosmickí], kosmetický [kosmetyckí] atp. Podle našeho názoru neznělá výslovnost posluchačům nijak nevadí, jsou na ni již zvyklí, a naopak variantu [sejzmickí] mohou pociťovat jako nekultivovanou, stylově nižší atp.
Zvažované varianty:
[sejzmickí] [sejsmickí]
Poslední užití: 7.8.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#8338
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se v češtině vyslovovalo slovo rekvisita v době, kdy se ještě zapisovalo výhradně s písmenem „s“?
Klíčové slovo: rekvisita
Odpověď: Toto přejaté slovo se ve spisovné řeči bez ohledu na pravopis vždy vyslovovalo [rekvizita], což dokládá např. Příruční slovník jazyka českého, který vycházel v letech 1935–1957, takže dnešní základní grafickou podobu rekvizita ještě ani nezachycuje.
Poslední užití: 6.2.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#8337
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se v češtině vyslovovalo slovo reserva v době, kdy se ještě zapisovalo výhradně s písmenem „s“?
Klíčové slovo: reserva
Odpověď: Toto přejaté slovo se ve spisovné řeči bez ohledu na pravopis vždy vyslovovalo [rezerva], což dokládá např. Příruční slovník jazyka českého, který vycházel v letech 1935–1957, takže dnešní základní grafickou podobu rezerva ještě ani nezachycuje.
Poslední užití: 6.2.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#8326
Užití:
1 0 1
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jaká je v češtině správná výslovnost jména Murdoch? Má se použít stejná podoba jako v angličtině, nebo existují nějaká pravidla výslovnostní adaptace? Potřebuji doporučit podobu vhodnou pro audioknihu.
Klíčové slovo: Murdoch
Odpověď: Obecně lze říct, že v češtině se výslovnost cizích vlastních jmen v naprosté většině případů zvukově adaptuje podle určitých principů (obvyklé je vycházet ze zvukové podoby slova v původním jazyce, přičemž cizí hlásky se nahradí jejich nejbližšími českými zvukovými protějšky atp.; konkrétní návod pro jednotlivé jazyky lze najít v ortoepických příručkách). Tzv. citátová výslovnost, kdy se cizí hlásky nijak neadaptují, je řídká. Na posluchače obvykle citátová výslovnost celých jmen působí rušivě, stylizovaně nebo afektovaně, častější a přijatelnější jsou jen případy, kdy se ve jméně vysloví např. jen jedna „nečeská“ hláska, ale zbytek jména se foneticky adaptuje. Podle obecných pravidel i podle příručky Výslovnost a skloňování cizích osobních jmen v češtině by se v češtině mělo příjmení Murdoch vyslovovat [merdok], případně [mérdok] (kolísání samohláskové délky je u tohoto typu anglicismů v češtině naprosto běžné a posluchačům evidentně nijak nevadí). V praxi se tato výslovnost užívá, ovšem nikoli jako jediná, často se vyskytují též podoby [márdok] či [mardok]. Ty vznikly tzv. mylnou analogií s jinými anglickými výrazy, v nichž písmeno „u“ označuje anglickou samohlásku, kterou do češtiny adaptujeme jako [a]. Tyto mylné analogie jsou poměrně časté, a to zejména právě u vlastních jmen (srov. např. českou výslovnost jmen Deep Purple jako [párpl], Murphy jako [márfi] atp.). Daná výslovnost je do jisté míry vžitá a dobře srozumitelná, proto ji doporučujeme tolerovat, avšak v případě audioknihy jednoznačně preferujeme podoby [merdok] či [mérdok]. Důležité je pak zejména to, aby se v rámci jednoho díla jednotlivé varianty nestřídaly, což by bylo značně neprofesionální a posluchačsky nevstřícné.
Zvažované varianty:
[merdok] [mérdok] [mardok] [márdok]
Poslední užití: 20.8.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj: Výslovnost a skloňování cizích osobních jmen v češtině. Kučera – Zeman. 1998.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#8236
Užití:
1 2 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se v češtině správně vyslovují nepřímé pády názvu Mars, např. Marsu? Je podoba [marsu] chybná?
Klíčové slovo: Mars
Odpověď: Veškeré dosavadní příručky, které daný název obsahují, kodifikují výslovnost znělou, tj. Marsu jako [marzu] atd. To odpovídá obecným principům adaptace latinských a řeckých jmen do češtiny. V současnosti však zaznamenáváme, že někteří mluvčí (a to i profesionální) dávají v těchto případech přednost výslovnosti neznělé, která odpovídá grafické podobě slova. Nikoli ojediněle se tak setkáváme s výslovností [marsu] atp., což jsme ověřili i v nahrávkách z mediálních archivů. Je pravděpodobné, že určité skupině posluchačů budou tyto podoby vadit, protože na ně dosud nebyli zvyklí, a budou je hodnotit např. jako hyperkorektní či zcela nepřijatelné. Jiní si dané variantnosti nemusí vůbec všimnout. Zda se výslovnost opět ustálí a převládne zde znělost, nebo se kolísání stane plně noremní, případně zda dojde ještě k jinému vývoji, nelze nyní predikovat.
Zvažované varianty:
[marsu] [marzu]
Poslední užití: 17.12.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: s. 47
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=914

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.