Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se má v češtině vyslovovat pseudonym francouzského alchymisty Fulcanelliho? Říkám [falkaneli], ale prý by to měl být [fulkaneli].
Klíčové slovo:
Fulcanelli
Odpověď:
Toto jméno (nepřekvapivě) není uvedeno v žádné z dostupných výslovnostních příruček. Obecně pak platí, že u výslovnosti cizích vlastních jmen bychom měli vycházet primárně ze zvukové podoby v jazyce původu, kterou adaptujeme do češtiny (např. cizí hlásky nahradíme jejich nejbližšími českými protějšky). Pokud bychom zde za jazyk původu pokládali výhradně francouzštinu, pak by bylo namístě doporučit výslovnost [filkaneli]. Je však nutné přihlédnout k tomu, že o jméno francouzského původu v podstatě příliš nejde, daný pseudonym údajně vznikl spojením jmen Vulkán a Eliáš, respektive vzbuzuje (zřejmě záměrně) spíše dojem italského jména atp. V tom případě přichází v úvahu právě podoba [fulkaneli], kterou zmiňujete a kterou jsme také jako jediný doklad výslovnosti daného jména v současnosti zachytili ve vysílání českých veřejnoprávních médií. Za možnou tedy pokládáme jak výslovnost [filkaneli], tak i [fulkaneli], přičemž preferujeme spíše druhou z nich, protože bude pro české mluvčí zjevně „přirozenější“. Navíc i ve francouzštině se u jmen pocházejících z italštiny někdy uplatňuje čtení psaného „u“ jako [u], srov. např. příjmení italského učence G. Bruna, diktátora B. Mussoliniho atp.
Na závěr doplňme, že variantu [falkaneli], která vznikla pravděpodobně na základě kontaminace s angličtinou, za náležitou naopak nepovažujeme.
Zvažované varianty:
[falkaneli]
[fulkaneli]
Poslední užití:
15.2.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se v češtině správně vyslovují nepřímé pády názvu Peloponés, např. Peloponésu?
Klíčové slovo:
Peloponés
Odpověď:
Veškeré dosavadní příručky, které daný název obsahují, uvádějí výslovnost znělou, tj. např. Peloponésu [peloponézu]. To odpovídá obecným principům adaptace latinských a řeckých jmen do češtiny (srov. např. analogický známý příklad Marsu [marzu]). V současnosti však zaznamenáváme, že někteří mluvčí (a to i profesionální) dávají v těchto případech přednost výslovnosti neznělé, která odpovídá grafické podobě slova. Nikoli ojediněle se tak setkáváme s variantami typu [peloponésu], [marsu] atp., což jsme ověřili i v nahrávkách z mediálních archivů. Je pravděpodobné, že určité skupině posluchačů budou tyto podoby vadit, protože na ně dosud nebyli zvyklí, a budou je hodnotit např. jako hyperkorektní či zcela nepřijatelné. Jiní si dané variantnosti nemusí vůbec všimnout. Zda se výslovnost opět ustálí a převládne zde znělost, nebo se kolísání stane plně noremní, případně zda dojde ještě k jinému vývoji, nelze nyní predikovat.
Zvažované varianty:
[peloponézu]
[peloponésu]
Poslední užití:
14.7.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Upřednostňuje se v češtině výslovnost [dyskuse], nebo [dyskuze]?
Klíčové slovo:
diskuse
Odpověď:
Dvojice hlásek s/z u přejatých slov (v pozici mezi samohláskami a v sousedství hlásek jedinečných) často kolísá. U mnoha výrazů, v nichž je z hlediska původu náležitá souhláska „s“, se jako spisovná přijímá výslovnost dubletní, čemuž odpovídá i jejich pravopis. Jedním z příkladů takovéhoto výrazu je i slovo diskuse/diskuze (dále pak disertace/dizertace, renesance/renezance, resort/rezort, režisér/režizér atp.). Výslovnost se [s] se obvykle hodnotí jako korektnější nebo stylově vyšší, někteří uživatelé češtiny ji mohou u některých slov vnímat také jako archaičtější. Záleží tedy na konkrétní situaci, preferenci mluvčího atd., kterou z možností zvolí.
Zvažované varianty:
[dyskuse]
[dyskuze]
Poslední užití:
18.2.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=914
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Je problém, když byl v rozhlasovém pořadu vysloven název státu Thajsko jako [tajsko]? (Nešlo o vysílání zaměřené na danou zemi, pouze se tam pojmenování Thajsko náhodně vyskytlo.)
Klíčové slovo:
Thajsko
Odpověď:
Za základní variantu lze považovat (zjevně i nejčastější) výslovnost [tchajsko]. V českém úzu se však vyskytuje jak tato podoba, tak i [tajsko] či [tʰajsko]. Tyto drobné fonetické rozdíly evidentně nezpůsobují komplikace v porozumění a mnozí posluchači je pravděpodobně ani nevnímají, respektive nedokážou odlišit. Domníváme se, že zejména ojedinělý výskyt zjednodušené varianty [tajsko] není problematický a neměl by být přehnaně kritizován. Na okraj dodejme, že existují jazyky, do nichž byl tento název adaptován, aniž by byla tzv. aspirace (přídech) v jazyce původu respektována (srov. např. polsky Tajlandia).
Zvažované varianty:
[tchajsko]
[tajsko]
[tʰajsko]
Poslední užití:
8.10.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Jména států a jejich územních částí. 2009. (platí od 2009)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Má se správně v češtině vyslovit název státu Thajsko jako [tʰajsko], nebo je možná i podoba [tajsko]?
Klíčové slovo:
Thajsko
Odpověď:
U českého názvu tohoto státu uvádějí jazykové i zeměpisné příručky shodně pouze podobu Thajsko bez konkrétního výslovnostního doporučení. Pokud jsou správná naše zjištění (která by bylo možné ověřit u orientalistů), v originální výslovnosti se vyskytuje tzv. aspirovaná souhláska [tʰ], která se v češtině v tomto případě náležitě transformuje do zvukově nejpodobnější souhláskové skupiny [tch].
V českém úzu se vyskytuje jak podoba [tchajsko], tak i [tajsko] či [tʰajsko]. Tyto drobné fonetické rozdíly evidentně nezpůsobují komplikace v porozumění a mnozí posluchači je pravděpodobně ani nevnímají, respektive nedokážou odlišit. Za základní variantu lze považovat (zjevně i nejčastější) výslovnost [tchajsko].
Zvažované varianty:
[tchajsko]
[tajsko]
[tʰajsko]
Poslední užití:
8.10.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Jména států a jejich územních částí. 2009. (platí od 2009)