Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se má v češtině vyslovovat pseudonym francouzského alchymisty Fulcanelliho? Říkám [falkaneli], ale prý by to měl být [fulkaneli].
Klíčové slovo:
Fulcanelli
Odpověď:
Toto jméno (nepřekvapivě) není uvedeno v žádné z dostupných výslovnostních příruček. Obecně pak platí, že u výslovnosti cizích vlastních jmen bychom měli vycházet primárně ze zvukové podoby v jazyce původu, kterou adaptujeme do češtiny (např. cizí hlásky nahradíme jejich nejbližšími českými protějšky). Pokud bychom zde za jazyk původu pokládali výhradně francouzštinu, pak by bylo namístě doporučit výslovnost [filkaneli]. Je však nutné přihlédnout k tomu, že o jméno francouzského původu v podstatě příliš nejde, daný pseudonym údajně vznikl spojením jmen Vulkán a Eliáš, respektive vzbuzuje (zřejmě záměrně) spíše dojem italského jména atp. V tom případě přichází v úvahu právě podoba [fulkaneli], kterou zmiňujete a kterou jsme také jako jediný doklad výslovnosti daného jména v současnosti zachytili ve vysílání českých veřejnoprávních médií. Za možnou tedy pokládáme jak výslovnost [filkaneli], tak i [fulkaneli], přičemž preferujeme spíše druhou z nich, protože bude pro české mluvčí zjevně „přirozenější“. Navíc i ve francouzštině se u jmen pocházejících z italštiny někdy uplatňuje čtení psaného „u“ jako [u], srov. např. příjmení italského učence G. Bruna, diktátora B. Mussoliniho atp.
Na závěr doplňme, že variantu [falkaneli], která vznikla pravděpodobně na základě kontaminace s angličtinou, za náležitou naopak nepovažujeme.
Zvažované varianty:
[falkaneli]
[fulkaneli]
Poslední užití:
15.2.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se v češtině správně vyslovují nepřímé pády názvu Peloponés, např. Peloponésu?
Klíčové slovo:
Peloponés
Odpověď:
Veškeré dosavadní příručky, které daný název obsahují, uvádějí výslovnost znělou, tj. např. Peloponésu [peloponézu]. To odpovídá obecným principům adaptace latinských a řeckých jmen do češtiny (srov. např. analogický známý příklad Marsu [marzu]). V současnosti však zaznamenáváme, že někteří mluvčí (a to i profesionální) dávají v těchto případech přednost výslovnosti neznělé, která odpovídá grafické podobě slova. Nikoli ojediněle se tak setkáváme s variantami typu [peloponésu], [marsu] atp., což jsme ověřili i v nahrávkách z mediálních archivů. Je pravděpodobné, že určité skupině posluchačů budou tyto podoby vadit, protože na ně dosud nebyli zvyklí, a budou je hodnotit např. jako hyperkorektní či zcela nepřijatelné. Jiní si dané variantnosti nemusí vůbec všimnout. Zda se výslovnost opět ustálí a převládne zde znělost, nebo se kolísání stane plně noremní, případně zda dojde ještě k jinému vývoji, nelze nyní predikovat.
Zvažované varianty:
[peloponézu]
[peloponésu]
Poslední užití:
14.7.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Upřednostňuje se v češtině výslovnost [dyskuse], nebo [dyskuze]?
Klíčové slovo:
diskuse
Odpověď:
Dvojice hlásek s/z u přejatých slov (v pozici mezi samohláskami a v sousedství hlásek jedinečných) často kolísá. U mnoha výrazů, v nichž je z hlediska původu náležitá souhláska „s“, se jako spisovná přijímá výslovnost dubletní, čemuž odpovídá i jejich pravopis. Jedním z příkladů takovéhoto výrazu je i slovo diskuse/diskuze (dále pak disertace/dizertace, renesance/renezance, resort/rezort, režisér/režizér atp.). Výslovnost se [s] se obvykle hodnotí jako korektnější nebo stylově vyšší, někteří uživatelé češtiny ji mohou u některých slov vnímat také jako archaičtější. Záleží tedy na konkrétní situaci, preferenci mluvčího atd., kterou z možností zvolí.
Zvažované varianty:
[dyskuse]
[dyskuze]
Poslední užití:
18.2.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=914
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Je problém, když byl v rozhlasovém pořadu vysloven název státu Thajsko jako [tajsko]? (Nešlo o vysílání zaměřené na danou zemi, pouze se tam pojmenování Thajsko náhodně vyskytlo.)
Klíčové slovo:
Thajsko
Odpověď:
Za základní variantu lze považovat (zjevně i nejčastější) výslovnost [tchajsko]. V českém úzu se však vyskytuje jak tato podoba, tak i [tajsko] či [tʰajsko]. Tyto drobné fonetické rozdíly evidentně nezpůsobují komplikace v porozumění a mnozí posluchači je pravděpodobně ani nevnímají, respektive nedokážou odlišit. Domníváme se, že zejména ojedinělý výskyt zjednodušené varianty [tajsko] není problematický a neměl by být přehnaně kritizován. Na okraj dodejme, že existují jazyky, do nichž byl tento název adaptován, aniž by byla tzv. aspirace (přídech) v jazyce původu respektována (srov. např. polsky Tajlandia).
Zvažované varianty:
[tchajsko]
[tajsko]
[tʰajsko]
Poslední užití:
8.10.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Jména států a jejich územních částí. 2009. (platí od 2009)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Má se správně v češtině vyslovit název státu Thajsko jako [tʰajsko], nebo je možná i podoba [tajsko]?
Klíčové slovo:
Thajsko
Odpověď:
U českého názvu tohoto státu uvádějí jazykové i zeměpisné příručky shodně pouze podobu Thajsko bez konkrétního výslovnostního doporučení. Pokud jsou správná naše zjištění (která by bylo možné ověřit u orientalistů), v originální výslovnosti se vyskytuje tzv. aspirovaná souhláska [tʰ], která se v češtině v tomto případě náležitě transformuje do zvukově nejpodobnější souhláskové skupiny [tch].
V českém úzu se vyskytuje jak podoba [tchajsko], tak i [tajsko] či [tʰajsko]. Tyto drobné fonetické rozdíly evidentně nezpůsobují komplikace v porozumění a mnozí posluchači je pravděpodobně ani nevnímají, respektive nedokážou odlišit. Za základní variantu lze považovat (zjevně i nejčastější) výslovnost [tchajsko].
Zvažované varianty:
[tchajsko]
[tajsko]
[tʰajsko]
Poslední užití:
8.10.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Jména států a jejich územních částí. 2009. (platí od 2009)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Je možné v češtině vyslovovat slovo svěřenecký jako [svjeřeckí]? Setkávám se s tím často v televizi např. ve spojení s fondy.
Klíčové slovo:
svěřenecký
Odpověď:
Náležitá výslovnost výrazu svěřenecký je v češtině pouze [svjeřeneckí] bez jakéhokoli zjednodušování. Pokud se opravdu setkáváte s podobou [svjeřeckí], jde o velmi nedbalou výslovnost. Domníváme se však, že v tomto případě mluvčí nemají na mysli slovo svěřenecký, ale spíše svěřenský, které by ovšem mělo být rovněž vysloveno plně jako [svjeřenskí] (asimilovanou podobu [svjeřenckí] sice dosavadní ortoepické příručky jako přípustnou explicitně neuvádějí, v úzu však evidentně převažuje, a proto ji např. Internetová jazyková příručka neodmítá; další zjednodušení na [svjeřeckí] již doporučit v žádném případě nelze).
Poslední užití:
14.6.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Proč Češi vyslovují anglické jméno (James) Cook jako [kúk], a nikoli náležitě jako [kuk]?
Klíčové slovo:
Cook
Odpověď:
Je pravda, že pokud u anglického jména Cook uplatňujeme adaptační princip, který při počešťování výslovnosti přejímek převažuje a je preferován ortoepickou kodifikací (tj. náhrada původních hlásek jejich nejbližšími českými protějšky atd.), je zcela náležitá zvuková podoba [kuk]. Tu také doporučují všechny ortoepické příručky, v nichž je toto jméno uvedeno. V každém přirozeném jazyce však existují nepravidelnosti a při přejímání slov z cizích jazyků se nikoli výjimečně uplatňují i různé další adaptační principy. Zde má na některé mluvčí značný vliv analogie s jinými anglicismy, v nichž se písmena -oo- čtou jako [ú], tj. např. cool [kúl], příjmení Cooper [kúpr]. Navíc i v angličtině se s podobou [kúk] lze setkat, jako další variantu v britské angličtině (která ovšem neodpovídá tradiční standardní výslovnosti, tj. tzv. RP) ji uvádí např. prestižní výslovnostní slovník Longman Pronunciation Dictionary od Johna C. Wellse (2008). Podle našeho názoru je sice vhodné upřednostňovat podobu [kuk], avšak zároveň je plně namístě být v tomto ohledu tolerantní, protože určitá zvuková pestrost v tomto případě nečiní žádné závažné komunikační problémy.
Zvažované varianty:
[kúk]
[kuk]
Poslední užití:
14.4.2015
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Čteme je správně?. Honzák – Honzáková – Romportl. 2004. (platí od 2004)
Jazykový zdroj:
Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)
Jazykový zdroj:
Jak správně vyslovovat cizí jména osobní. Hamplová – Štoček. 2012. (platí od 2012)
Dotaz:
Osobní jména: mužský rod
Konkrétní dotaz:
Jak se správně skloňuje jméno Noah?
Klíčové slovo:
Noah
Odpověď:
Jméno, které končí na němé -h, se skloňuje tak, že se koncovky přidávají za celé jméno a v nepřímých pádech se -h- vyslovuje: Noah [noa] - Noaha, Noahovi, Noahem...
Poslední užití:
20.11.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [a], [á] - 3. Jména zakončená ve výslovnosti na [a] a v písmu na souhláskové písmeno
Dotaz:
Osobní jména: mužský rod
Konkrétní dotaz:
Když skloňuju jméno Oscar Wilde, vynechávám to koncové -e, nebo ho ponechávám? V divadle na programu měli Wildea, a já bych napsala Wilda.
Klíčové slovo:
Wilde
Odpověď:
Obojí způsob skloňování je možný (viz Internetová jazyková příručka). U jmen zakončených na němé -e dochází ke kolísání. Jde-li o jména známých osobností, někdy se určitá varianta ustálí jako základní, ale v tomto případě se ukazuje i podle dokladů v Českém národním korpusu, že se oba způsoby skloňování užívají téměř stejně často. Nedá se tedy říci, že by jedna podoba byla vhodnější.
Zvažované varianty:
Wildea
Wilda
Poslední užití:
19.11.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Je vhodnější v právě připravovaném dokumentu vyslovovat křestní jméno Olof (patřící švédskému politikovi Palmemu) spíše česky, což je úzus dobových pořadů, nebo zvolit výslovnost švédskou?
Klíčové slovo:
Olof
Odpověď:
Výslovnost švédského mužského rodného jména Olof rozhodně není v češtině nijak pevně vžitá (někteří mluvčí se evidentně navíc mylně domnívají, že se daná osobnost jmenovala Olaf). Obecně platí, že u jmen cizího původu se do češtiny adaptuje zvuková podoba z výchozího jazyka, avšak nejsou výjimečné případy, kdy se vžije výslovnost poněkud odlišná (např. na základě grafiky nebo různých analogií, někdy i mylných). V ortoepické příručce Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen v češtině od V. Strahla je jako jediná doporučená uvedena zvuková podoba [úlof] odpovídající švédskému originálu adaptovanému do češtiny, avšak v současné ani ve starší mediální praxi se s touto podobou nesetkáváme. Převažuje zde varianta [olof] odpovídající grafice (v dobových reportážích z 80. let, kdy byl Olof Palme zavražděn, se dále občas vyskytuje [ólof], dále lze zaslechnout i [ulof]). Je tedy potřebné pečlivě zvážit veškeré okolnosti s ohledem na konkrétní pořad, na předpokládané posluchače atd. Pokud v daném vysílání budou hojně zaznívat starší citace z tehdejších médií, bylo by nápadné varianty [olof] a [úlof] střídat. Naopak pokud takováto situace nenastane a/nebo je předpoklad, že významnější část diváků bude náležitou výslovnost ve švédštině znát, pak je zcela namístě číst [úlof].
Za nejlepší řešení v podobných situacích považujeme daný výslovnostní problém na začátku pořadu, pokud je to jen trochu možné, tematizovat (stačí velmi stručně, např. věta typu „švédský politik, jehož jméno v češtině někteří vyslovují jako [olof], avšak na základě švédštiny by to mělo být [úlof]“), čímž se vysvětlí i případná nejednotnost v zařazených citacích, která pak již posluchače nepřekvapí a nezarazí. Určitá míra kolísání zvukové podoby je totiž u vlastních jmen cizího původu zcela normální a doporučujeme být v takovýchto případech tolerantní. Samozřejmě střídat jednotlivé výslovnostní varianty bez zjevného důvodu v rámci jednoho pořadu (zejména z úst téhož mluvčího) je naopak to, co doporučit v žádném případě nelze.
Zvažované varianty:
[úlof]
[olof]
Poslední užití:
30.8.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=914#nadpis14
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.