Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jaká je v češtině správná výslovnost jména Murdoch? Má se použít stejná podoba jako v angličtině, nebo existují nějaká pravidla výslovnostní adaptace? Potřebuji doporučit podobu vhodnou pro audioknihu.
Klíčové slovo:
Murdoch
Odpověď:
Obecně lze říct, že v češtině se výslovnost cizích vlastních jmen v naprosté většině případů zvukově adaptuje podle určitých principů (obvyklé je vycházet ze zvukové podoby slova v původním jazyce, přičemž cizí hlásky se nahradí jejich nejbližšími českými zvukovými protějšky atp.; konkrétní návod pro jednotlivé jazyky lze najít v ortoepických příručkách). Tzv. citátová výslovnost, kdy se cizí hlásky nijak neadaptují, je řídká. Na posluchače obvykle citátová výslovnost celých jmen působí rušivě, stylizovaně nebo afektovaně, častější a přijatelnější jsou jen případy, kdy se ve jméně vysloví např. jen jedna „nečeská“ hláska, ale zbytek jména se foneticky adaptuje.
Podle obecných pravidel i podle příručky Výslovnost a skloňování cizích osobních jmen v češtině by se v češtině mělo příjmení Murdoch vyslovovat [merdok], případně [mérdok] (kolísání samohláskové délky je u tohoto typu anglicismů v češtině naprosto běžné a posluchačům evidentně nijak nevadí). V praxi se tato výslovnost užívá, ovšem nikoli jako jediná, často se vyskytují též podoby [márdok] či [mardok]. Ty vznikly tzv. mylnou analogií s jinými anglickými výrazy, v nichž písmeno „u“ označuje anglickou samohlásku, kterou do češtiny adaptujeme jako [a]. Tyto mylné analogie jsou poměrně časté, a to zejména právě u vlastních jmen (srov. např. českou výslovnost jmen Deep Purple jako [párpl], Murphy jako [márfi] atp.). Daná výslovnost je do jisté míry vžitá a dobře srozumitelná, proto ji doporučujeme tolerovat, avšak v případě audioknihy jednoznačně preferujeme podoby [merdok] či [mérdok]. Důležité je pak zejména to, aby se v rámci jednoho díla jednotlivé varianty nestřídaly, což by bylo značně neprofesionální a posluchačsky nevstřícné.
Zvažované varianty:
[merdok]
[mérdok]
[mardok]
[márdok]
Poslední užití:
20.8.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Výslovnost a skloňování cizích osobních jmen v češtině. Kučera – Zeman. 1998.
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jaká je v češtině správná výslovnost jména Robinson (v souvislosti se Seifertovou sbírkou „Jaro, sbohem“, která mj. obsahuje báseň Robinson Crusoe)?
Klíčové slovo:
Robinson
Odpověď:
V případě zažitého jména Robinson Crusoe doporučujeme výslovnost [robinzon]. Tu uvádí již např. Slovník spisovného jazyka českého, ale i další zdroje. O vžitosti [z] pak svědčí i grafické podoby apelativ typu robinzon, robinzonáda, která uvádějí výkladové slovníky i Pravidla českého pravopisu. Nelze samozřejmě vyloučit, že někteří posluchači budou namítat, že tato výslovnost neodpovídá originálu, pro většinu to však bude v daném kontextu pravděpodobně jediná nepříznaková varianta a výslovnost [robinson] by je naopak rušila či překvapila. Průzkum v nahrávkách ČT a ČRo pak potvrzuje, že znělá výslovnost v daném jméně i v současnosti u profesionálních mluvčích naprosto převažuje; vyskytuje se také mj. i v populárních písních atp.
Jestliže by však šlo o příjmení Robinson patřící např. nějaké žijící osobnosti, o které by se začalo častěji mluvit, je možné, že se stabilizuje jiná podoba, např. [robinsn] bližší angličtině. Takto bývá v češtině vyslovováno kupř. příjmení australského kytaristy. Při výše zmiňovaném průzkumu se dále např. ženské příjmení Robinson Pomahačová vyskytlo v podobě [robinson] a v případě skladatelky Hany Robinson existují doklady i na výslovnost [robinzn]. Nic z toho se ale Seifertovy básně, respektive jména Robinson Crusoe netýká. Není však divu, že tato aktuální zvuková pestrost může vnímavého mluvčího znejistit i v případě dávno zažitého jména a normu celkově rozkolísat.
Na závěr jen dodejme, že při interpretaci básnického textu je namístě dodržet podobu [robinzon] a snažit se eliminovat výslovnostní asimilaci, která vede k neortoepické variantě [robindzon].
Zvažované varianty:
[robinzon]
[robinson]
Poslední užití:
27.7.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se správně česky vyslovuje sloveso zešednout? V diktátu v elektronickém výukovém programu bylo několikrát vysloveno [sešednout]. Prý se má jednat o spodobu znělosti a krajovou výslovnost, je to pravda?
Klíčové slovo:
zešednout
Odpověď:
Sloveso zešednout se ve spisovné češtině (kterou v diktátu očekáváme) vyslovuje jedině jako [zešednout]. O žádnou spodobu (asimilaci) znělosti se zde jednat nemůže, protože za danou hláskou následuje samohláska, která tento proces v češtině nezpůsobuje; toto slovo se tedy čte/vyslovuje stejně, jako se píše. Spodoba znělosti však probíhá ve významově totožném slově zšednout, které vyslovujeme [sšednout], protože hláska „š“ je neznělá a způsobuje zpětnou spodobu znělosti, takže počáteční „z“ realizujeme jako neznělé [s]. Nelze vyloučit, že v některých regionech je např. vlivem analogie u slovesa zešednout výslovnost *[sešednout] běžná, spisovné normě to však neodpovídá a v diktátu může být tato podoba krajně matoucí. Není také vyloučené, že autor nahrávky dostal text s pravopisnou chybou, která se následně přenesla i do jeho mluveného projevu.
Zvažované varianty:
[sešednout]
[zešednout]
Poslední užití:
29.1.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jaká je v češtině správná výslovnost slova koncert?
Klíčové slovo:
koncert
Odpověď:
U slova koncert se nezřídka neznělé [c] mění na svůj znělý protějšek [dz]. Kodifikována je však výhradně podoba [koncert], kromě neortoepické varianty *[kondzert] se lze také často setkat s rovněž nenáležitou výslovností *[konzert]. Toto kolísání zaznamenávají jazykovědné práce již ve 30. letech 20. století, výskyt hlásky [z] mohl být v minulosti patrně ovlivněn německou pravopisnou podobou Konzert, případně vznikl výslovnostní redukcí [dz] na [z].
Zvažované varianty:
[koncert]
[kondzert]
[konzert]
Poslední užití:
16.2.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
14.2 Souhlásková znělost u přejatých slov