Dotaz:
Pravopisná úprava nadpisu
Konkrétní dotaz:
Píše se za větným nadpisem kapitoly interpunkční znaménko? Jak to bude v případě, že je nadpis zároveň otázkou?
Klíčové slovo:
nadpis; tečka; otazník
Odpověď:
Tečku za nadpisem nepíšeme, a to ani v případě, že obsahuje více vět. Pokud je nadpis zároveň otázkou či zvoláním, je možno jej ukončit otazníkem nebo vykřičníkem.
Poslední užití:
10.5.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
ČSN 01 6910. 2014. (platí od 2014)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
11.6 Nadpisy (s. 35)
Dotaz:
Valence sloves – bezpředložková spojení
Konkrétní dotaz:
Pokud použiju sloveso „napadnout“ se třetím pádem, bude mít zájmeno „já“ podobu „mě“, nebo „mně“? Tedy „Napadlo mě“, nebo „Napadlo mně“?
Klíčové slovo:
napadnout
Odpověď:
Sloveso „napadnout“ (ve významu „přijít na mysl“) se podle Slovníku spisovného jazyka českého i novějšího Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost může pojit s 3. i 4. pádem. Valenční slovník českých sloves VALLEX, který je z uvedených příruček nejnovější, však již uvádí pouze vazbu se 4. pádem. Přestože zmíněné slovníky spisovné češtiny vazbu se 3. pádem jako zastaralou nehodnotí, je třeba počítat s tím, že většina mluvčích ji tak pravděpodobně bude vnímat. Pokud však přece trváte na užití této vazby, je v 3. pádě namístě tvar „mně“ či „mi“, tedy „Napadlo mně“ či „Napadlo mi“. Pro úplnost dodáváme, že správná (a dnes neutrální) je i podoba „Napadlo mě“, která odpovídá vazbě s 4. pádem.
Zvažované varianty:
napadlo mě
napadlo mně
Poslední užití:
22.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Vallex 3.0. Lopatková a kolektiv. 2016.
Dotaz:
Valence sloves ostatní (včetně valenčního rámce)
Konkrétní dotaz:
Na stránkách jednoho dopravce jsme narazil na text, v němž mě zarazila vazba slovesa „dostavit se“. Text pro přehlednost trochu zkrátím, ale základní vyznění je takovéto: „Je nutné dostavit se s doklady v zákaznickém centru nebo na přepážce prodeje jízdenek.“ Osobně bych čekal vazbu „do zákaznického centra nebo na přepážku“.
Klíčové slovo:
dostavit se
Odpověď:
Máte pravdu, sloveso „dostavit se“ se pojí se směrem „kam“, nikoli „kde“, jak dokládají i slovníky. Vazba vyjadřující směr „kde“ může být nářeční variantou, do spisovného textu ji však rozhodně nedoporučujeme. Za jedinou správnou podobu proto považujeme „Je nutné dostavit se s doklady do zákaznického centra nebo na přepážku prodeje jízdenek“.
Zvažované varianty:
dostavit se v zákaznickém centru nebo na přepážce
dostavit se do zákaznického centra nebo na přepážku
Poslední užití:
26.2.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Vallex 3.0. Lopatková a kolektiv. 2016.
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Užití zvratného trpného rodu
Konkrétní dotaz:
Slýchám v médiích věty typu „Policisté se při přestřelce zranili“. Je taková věta v pořádku? Nemělo by se spíš říkat „Policisté byli při přestřelce zraněni“?
Klíčové slovo:
zranit se
Odpověď:
Jde skutečně o nemístné užití tzv. zvratného pasiva (trpného rodu). Ve větách, v nichž je dějem zasažen nějaký objekt, který sám nemůže být původcem děje, je užití zvratného pasiva v pořádku (např. „Dům se staví“, případně „Při přestřelce se poškodilo několik aut“). Pozor si však musíme dávat právě ve větách, v nichž může dojít ke kolizi vlastního zvratného zájmena „se“ a zájmena „se“ užitého ve funkci zvratného pasiva: ve větě „Policisté se při přestřelce zranili“ není jasné, zda 1) policisté byli zraněni někým jiným, 2) policisté se zranili navzájem nebo 3) každý policista zranil sám sebe. Vladimír Šmilauer v Novočeské skladbě k této problematice uvádí příklad: „Můžeme říci, že se na honě zastřelilo tři sta zajíců, ale ne, že se nešťastnou náhodou zastřelil také jeden z lovců, protože by bylo nejisté, zda se zastřelil sám nebo byl zastřelen“. V takových případech tedy doporučujeme volit pasivum opisné („Policisté byli při přestřelce zraněni“).
Zvažované varianty:
policisté se zranili
policisté byli zraněni
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 150–151, odst. 475 cc (2. vyd. 1969)
Dotaz:
Tvar zájmena ve vztažné větě
Konkrétní dotaz:
Zarazila jsem se u shody se jménem „léto“ (ve významu „rok“). Konkrétně jsem chtěla napsat „deset let, které nemáme“. Pak jsem ale znejistěla, jestli tam nemá být „deset let, která nemáme“. Poradíte mi, co je správně?
Klíčové slovo:
rok; léto
Odpověď:
Formálně správná varianta je skutečně „deset let, která nemáme“, protože slovo „léto“ je středního rodu, a to bez ohledu na to, chceme-li vyjádřit význam „roční období“ nebo „rok“. Na druhou stranu je fakt, že formulace typu „deset let, které nemáme“ je v úzu velice běžná, dokonce běžnější než formálně náležitá shoda se středním rodem. Nepochybně v tom hraje roli silná analogie se slovem „roky“ téhož výnamu. Narážíme zde tedy na rozpor mezi formální náležitostí a územ. Přestože lze předpokládat, že variantu „deset let, které nemáme“ by většina čtenářů hodnotila jako přijatelnou, doporučujeme zachovat formální shodu se středním rodem.
Dotaz:
Jednoduchý podmět – mn. č. r. stř.
Konkrétní dotaz:
Při korekturách jsem narazila na zajímavý problém. Konkrétně jde o část věty „během dvou let, které uplynuly“. Vím, že „léto“ je jméno rodu středního, takže správně by asi mělo být „během dvou let, která uplynula“. Mně to ale z nějakého důvodu připadá nepřirozené, sama bych také řekla spíš „během dvou let, které uplynuly“. Vůbec ale nevím, jak si to mám odůvodnit: není třeba někde popsán rozdíl v chování slova „léto“ ve významu „rok“ a „roční období“? Pokud by se totiž jednalo o roční období, shoda se středním rodem by mě ani v nejmenším nezarazila. Musím říct, že mě tato problematika dost zaujala, tím spíš, že takováto spojení musejí být velmi frekventovaná.
Klíčové slovo:
rok; léto
Odpověď:
Narážíme zde na zajímavý střet formálního hlediska a zažitosti v úzu. Podle dat Českého národního korpusu je totiž formulace typu „během dvou let, které uběhly“ v úzu velice běžná, dokonce běžnější než formálně náležitá „během dvou let, která uběhla“. Nepochybně v tom hraje roli silná analogie se slovem „roky“ téhož významu. Vaše nejistota je tedy opodstatněná, protože formulace „během dvou let, které uběhly“ již evidentně není pociťována jako nepřijatelná. Primárně však nadále doporučujeme zachovávat formální shodu se středním rodem („během dvou let, která uběhla“), žádnou výjimku z pravidla se nám v odborné literatuře dohledat nepodařilo.
Dotaz:
Přivlastňování jinému větnému členu než podmětu
Konkrétní dotaz:
Dovolil bych se vás zeptat na zvratné zájmeno „svůj“, resp. na jeho použití. Existuje nějaká (výjimečná) situace, kdy je možné tento tvar zájmena použít i v případech, kdy jeho „hybatel“ není ve větě podmětem, avšak z kontextu věty je posluchači víceméně zřejmé, komu zvratné zájmeno „patří“? Mám na mysli případy vět jako „Donutilo mne to si udělat pořádek ve svých věcech“ nebo „Umožnilo mi to rozšířit si své obzory“. Nebo se jedná o nepřípustnou chybu?
Klíčové slovo:
svůj; můj
Odpověď:
To, že zvratné zájmeno „svůj“ užíváme v případě, když přivlastňujeme podmětu, je sice funkční (a ve většině případů dostačující), avšak poněkud zjednodušené pravidlo. Ve skutečnosti existuje celá řada větných typů, v nichž se střetává více různých dějů a více participantů. V takových případech se většinou řídí volba přivlastňovacího zájmena nikoli podle participantu gramaticky vyjádřeného podmětem, ale podle toho, který stojí nejblíže k přivlastňované věci. Někdy pomůže, rozložíme-li si větu na segmenty, případně opíšeme-li konstrukci vedlejší větou: Donutilo mne to si udělat pořádek ve svých věcech: Něco mě donutilo – já jsem si udělal pořádek ve věcech – věci jsou moje > ve svých věcech / Donutilo mne to, abych si udělal pořádek ve svých věcech. Umožnilo mi to rozšířit si své obzory: Něco mi něco umožnilo – já jsem si rozšířil obzory – obzory jsou moje. / Umožnilo mi to, abych si rozšířil své obzory. (Upozorňujeme, že v této větě je přivlastňovací zájmeno nadbytečné, protože přivlastňujete už zvratným zájmenem si.) O chybu se tedy nejedná.
Poslední užití:
28.4.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Úvodní jazykový seminář: výklad a cvičení. R. Adam, M. Beneš, I. Bozděchová, P. Jínová, F. Martínek, H. Prokšová, L. Saicová Římalová. 2014.
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Konkurence přivlastňovacích zájmen
Dotaz:
Konkurence kdo × co × který ve vztažné větě
Konkrétní dotaz:
Obracím se na vás s dotazem, který se možná ukáže jako banální, avšak u nás doma způsobil lingvistický rozpor. Jde mi o věty typu „Nakupujte od těch, kteří naši pomoc opravdu potřebují“. Nemůžeme se shodnout, zda je to takto správně, nebo by za čárkou mělo následovat „kdo“, případně „co“.
Klíčové slovo:
kteří
Odpověď:
Tento typ přívlastkových vět může být uvozen zájmeny „kteří“ i „kdo“. Zájmeno „co“ se v praxi užívá též (nesklonně), ale jde o hovorový prostředek, který je chápán jako stylově nižší. Naopak knižní charakter má zájmeno „kdož“, které lze ve větě použít také, avšak ani v tomto případě nejde o neutrální jazykový prostředek.
Poslední užití:
23.4.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.