Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty:
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použitý filtr Detailní anotace: [Anotace hlásek, písmen a znaků] -> [Hláska (klasifikace)] -> [Hlásková změna] -> [Konkrétní hlásková změna] -> [Elize (vypouštění hlásek, zjednodušování hláskových skupin)].
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 1/3, položky: 1-20/50
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#13169
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se vyslovuje příjmení básníka Wolkera/Wolkra? Vypouští se samohláska [e], nebo se ponechává?
Klíčové slovo: Wolker
Odpověď: Příjmení německého původu zakončená na ‑er nebo ‑el (Richter, Schlegel, Wolker atp.) ve výslovnosti často kolísají. Pro tyto případy nelze stanovit jednoznačné pravidlo, z hlediska ortoepických zásad je obojí podoba možná, záleží především na rodinné tradici a přání nositele. V případě básníka Jiřího Wolk(e)ra uvádí např. příručka Čteme je správně? obojí výslovnostní podobu [volkr] i [volker].
Zvažované varianty:
[volkr] [volker]
Poslední užití: 7.7.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Výslovnost přejatých slov a vlastních jmen
Jazykový zdroj: Čteme je správně?. Honzák – Honzáková – Romportl. 2004. (platí od 2004)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#13167
Užití:
1 1 0
Dotaz: Obecné principy spisovné výslovnosti
Konkrétní dotaz: Jak se vyslovují slova typu „povinnost“ či „denní“, v nichž se píší za sebou dvě „n“?
Klíčové slovo: povinnost; denní
Odpověď: Ortoepická kodifikace doporučuje ve spojeních dvou stejných souhlásek v kořeni slova nebo na méně zřetelných morfologických švech zjednodušenou výslovnostní podobu, tj. např. slovo „povinnost“ se tak vysloví jako [povinost]. Zdvojená výslovnost je přijatelná pouze ojediněle, a to ve zvlášť pečlivé výslovnosti např. při recitaci, navíc ještě zejména u knižních, básnických nebo zřídka užívaných slov. Ve slovech typu „denní“ se sice píší rovněž dvě písmena „n“ za sebou, avšak odpovídají souhláskové kombinaci [nň], nikoli skupině [nn]. Z příkladu „činně“ [čiňe] uvedeného v ortoepické kodifikaci lze vysoudit (podrobněji viz Štěpánová, V. 2019. Vývoj kodifikace české výslovnosti. Praha: Academia, s. 166), že i zde se za základní spisovnou považuje zjednodušená podoba, tj. „denní“ [deňí]; plná výslovnost [denňí] by pak připadala v úvahu zřejmě pouze výjimečně ve zvlášť pečlivém stylu.
Zvažované varianty:
[povinost] [povinnost] [deňí] [denňí]
Poslední užití: 21.11.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: s. 45–46
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Výslovnostní pravidla – spojení dvou stejných souhlásek

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#13140
Užití:
1 0 1
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jaká je správná výslovnost (dle současných pravidel i při vzniku dále uvedené skladby r. 1796) určitých tvarů slovesa být (např. jsme) a slovesa jít (např. jděme)? Konkrétně mi jde o vyslovování těchto sloves ve skladbě Česká mše vánoční „Hej mistře“ od Jakuba Jana Ryby. Zpívám totiž v pěveckém sboru a jeden kolega, bývalý rozhlasový redaktor, mne upozornil, že se správně nemá vyslovovat ve výše uvedených slovesech hláska [j]. Prý to po nich bylo v rozhlase velice důrazně vyžadováno. Já jsem se s takovýmto požadavkem na výslovnost dosud nesetkal. Mám gramofonovou desku s nahrávkou této vánoční skladby z r. 1966, kde [j] ve výše uvedených slovesech slyším.
Klíčové slovo: určité tvary sloves být a jít; zpěv
Odpověď: V hereckém i mediálním prostředí (a nejen tam) se podle našich zkušeností lze setkat s radikálními názory, že výskyt hlásky [j] je v určitých tvarech slovesa „být“ vždy naprosto nevhodný, či dokonce přímo „zakázaný“, případně zcela naopak že jakékoli zjednodušení je nepřípustné. Ani jeden z těchto přístupů nelze doporučit. Je-li tvar slovesa být součástí složeného tvaru nebo přísudku jmenného se sponou, připouštějí ortoepické příručky jak plnou (tj. se souhláskou j), tak i zjednodušenou výslovnost (tj. bez souhlásky j), např. byl [sem] i byl [jsem], pracovali [sme] i pracovali [jsme], kde [ste] byli i kde [jste] byli, všichni [sou] zdraví i všichni [jsou] zdraví. Zejména v pozici po souhlásce je plná výslovnost příručkami hodnocena jako zvlášť pečlivá. Výslovnost nezjednodušená je doporučena tehdy, pokud je tvar užit jako plnovýznamové sloveso v tzv. existenčním či lokalizačním významu (tehdy na něm bývá rovněž důraz) nebo stojí-li na začátku věty (např. možnosti tu [jsou], kde [jsi]?, [jste] to vy?). Není samozřejmě vhodné počáteční [j] jakkoli „vyrážet“ či jinak zdůrazňovat, a činit tak řeč nápadně hyperkorektní. Na druhou stranu si však lze často všimnout zcela přirozeného a „nenápadného“ výskytu této hlásky i ve spontánních (nečtených) promluvách, což posluchači obvykle vůbec neregistrují (a už vůbec to nevnímají jako něco negativního), navíc sám mluvčí obvykle netuší, zda [j] vyslovuje, či nikoli. Není proto žádný relevantní důvod ono [j] „zakazovat“, navíc leckdy zcela plošně, jak dodnes někteří (bohužel i učitelé, pracovníci v médiích aj.) prosazují. Pokud jde o určité tvary slovesa „jít“, u něj ortoepické příručky explicitně uvádějí, že žádné zjednodušení není spisovné, měli bychom tedy vyslovovat výhradně [jdeme], [jdu] atp. V době, kdy Rybova mše vznikla, ještě žádná výslovnostní kodifikace češtiny v dnešním slova smyslu neexistovala. Vzhledem k pochopitelné absenci jakýchkoli nahrávek z dané doby lze jen odhadovat, jak tehdejší zpěváci text realizovali, pravděpodobně to bylo stejně jako dnes značně individuální. Není však jakýkoli důvod se domnívat, že by v tomto ohledu byla výslovnostní norma pociťována v minulosti odlišně, než jak je tomu v současnosti. Z našich zkušeností pak vyplývá, že současná výslovnost (nejen) v této skladbě není mezi interprety jednotná, některé sbory mají jasné pokyny (a to [j] jak vyslovovat, tak naopak vypouštět), jiné o potenciální nejednotnosti ani netuší. Vzhledem k povaze skladby, a zejména k významu a postavení daných výrazů (předpokládáme, že zde jde zejména o pasáž z Graduale, kdy sbor odpovídá basovému sólu „Jsme, jsme!“ a „Jděme!“) bychom doporučili počáteční [j] nevypouštět.
Poslední užití: 3.1.2023
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: 11.1 Vypouštění souhlásky j (zejména v určitých tvarech slovesa být)
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Jazykový zdroj: Česká výslovnostní norma. Hůrková. 1995. (platí od 1995)
Jazykový zdroj: Fonetika a fonologie češtiny. Palková. 1994. (platí od 1994)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#12706
Užití:
1 0 1
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Ve vysílání České televize o reformátorovi Martinu Lutherovi se objevila výslovnost typu [lutra], [lutrovi]. Domnívám se, že správně je pouze [lutera], [luterovi]. Schvalujete takovou praxi?
Klíčové slovo: Luther
Odpověď: Skloňování i výslovnost příjmení německého původu zakončených na -er v češtině v řadě případů kolísá (srov. výklad v Internetové jazykové příručce). Pokud jde přímo o jméno Martin Luther, na základě současného úzu jednoznačně upřednostňujeme užívání podob typu Luthera [lutera], Lutherovi [luterovi] atp. Varianty s vypuštěným -e- pokládáme za značně příznakové a archaické (např. v 19. století však byly časté). Pokud je v určitých typech textů (pořadů) relevantní důvod pro jejich uplatnění, např. kvůli evokaci historické atmosféry, nelze je ani dnes označit z jazykového hlediska za nesprávné. Je tedy vždy na posouzení a zodpovědnosti autorů textu/pořadu, kterou z variant zvolí; ÚJČ nemůže jazykové projevy v ČT předem ovlivnit. Obě dvě možnosti výslovnosti jsou pak uvedeny např. v příručce Čteme je správně? (2004).
Poslední užití: 21.7.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=320#nadpis2, bod c

Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#12704
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se má v češtině vyslovovat příjmení Mendel, patřící známému přírodovědci: [mendl], nebo [mendel]?
Klíčové slovo: Mendel
Odpověď: U vlastních jmen je třeba počítat s vyšší mírou kolísání a častějším výskytem dublet než u jmen obecných. Příjmení německého původu zakončená na ‑er nebo ‑el (Richter, Schlegel či právě Mendel) se ve výslovnosti objevují buď bez samohlásky [e], nebo s ní ([richtr] a [richter], [šlégl] a [šlégel], [mendl] a [mendel]). V těchto případech nelze stanovit jednoznačné doporučení, z hlediska výslovnostních pravidel je obojí podoba možná, lze vycházet z rodinné tradice a přání nositele, pokud je známo. Konkrétně u příjmení přírodovědce Mendela uvádí příručka Čteme je správně? obě možnosti, přičemž jsme ověřili, že v současnosti si podoby [mendl] a [mendel] konkurují pravděpodobně výrazněji, než tomu bylo v minulosti, kdy převládala první z nich (ta ovšem převažuje i nyní).
Zvažované varianty:
[mendl] [mendel]
Poslední užití: 24.5.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Čteme je správně?. Honzák – Honzáková – Romportl. 2004. (platí od 2004)
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=914

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#12275
Užití:
1 1 0
Dotaz: Obecné principy spisovné výslovnosti
Konkrétní dotaz: Při recitační soutěži vyčítala porota jedné žákyni, že ve slově „jsem“ vyslovuje hlásku „j“. Je tato výtka oprávněná?
Klíčové slovo: určité tvary slovesa být; recitace
Odpověď: V hereckém, mediálním apod. prostředí se podle našich zkušeností lze setkat s radikálními názory, že výskyt hlásky [j] je v určitých tvarech slovesa „být“ vždy naprosto nevhodný, či dokonce přímo „zakázaný“, případně zcela naopak že jakékoli zjednodušení je nepřípustné. Ani jeden z těchto přístupů nelze doporučit. Je-li tvar slovesa být součástí složeného tvaru nebo přísudku jmenného se sponou, připouštějí ortoepické příručky jak plnou (tj. se souhláskou j), tak i zjednodušenou výslovnost (tj. bez souhlásky j), např. byl [sem] i byl [jsem], pracovali [sme] i pracovali [jsme], kde [ste] byli i kde [jste] byli, všichni [sou] zdraví i všichni [jsou] zdraví. Zejména v pozici po souhlásce je plná výslovnost příručkami hodnocena jako zvlášť pečlivá. Výslovnost nezjednodušená je doporučena tehdy, pokud je tvar užit jako plnovýznamové sloveso v tzv. existenčním či lokalizačním významu (tehdy na něm bývá rovněž důraz) nebo stojí-li na začátku věty (např. možnosti tu [jsou], kde [jsi]?, [jste] to vy?). Uvedené zásady byly stanoveny především z artikulačních důvodů. Skupina js se poměrně obtížně vyslovuje – tam, kde to působí obzvlášť velké potíže, např. je-li v okolí více souhlásek, se tedy považuje za základní výslovnost bez j. Volba vhodné podoby závisí také na tempu řeči, stylu projevu a na řadě dalších okolností. Je důležité zmínit, že výše uvedená ortoepická pravidla byla popsána např. i v příručce Česká výslovnostní norma, která je stále při výuce herců využívaná a jejíž autorkou je Jiřina Hůrková, mj. dlouholetá pedagožka jevištní mluvy na pražské DAMU. Při zachování skupiny js se také hodí připomenout, že není dobré počáteční hlásku [j] příliš „vyrážet“ a zdůrazňovat. Takováto výslovnost opravdu působí přehnaně, hyperkorektně.
Zvažované varianty:
[jsem] [sem]
Poslední užití: 20.2.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: 11.1 Vypouštění souhlásky j (zejména v určitých tvarech slovesa být)
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: s. 59–60
Jazykový zdroj: Česká výslovnostní norma. Hůrková. 1995. (platí od 1995)
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=911

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#12109
Užití:
1 0 1
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se správně česky vyslovuje druhý stupeň přídavného jména „tlustý“? Vyslovuje se snad stejně, jako se píše, tedy [tlustší]? Nebo se vyslovuje [tlustčí], případně [tlusčí]?
Klíčové slovo: tlustší
Odpověď: Podle příručky Výslovnost spisovné češtiny I psané -tš- (a -dš-) na hraně základu slova a přípony (např. větší, hustší, tlustší) vyslovíme buď se souhláskou -č-, tj. [tlusčí], nebo – při zvlášť pečlivé výslovnosti – uchováme výslovnost nesplývavou, tj. [tlustší]. U skupiny -stš- při splývavé výslovnosti -tš- v -č- je podle ortoepické kodifikace třeba dbát správného vyslovování [tlusčí], nikoli *[tluščí].
Zvažované varianty:
[tlustší] [tlusčí] [tlustčí]
Poslední užití: 18.2.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=910

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#12092
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Je problém, když byl v rozhlasovém pořadu vysloven název státu Thajsko jako [tajsko]? (Nešlo o vysílání zaměřené na danou zemi, pouze se tam pojmenování Thajsko náhodně vyskytlo.)
Klíčové slovo: Thajsko
Odpověď: Za základní variantu lze považovat (zjevně i nejčastější) výslovnost [tchajsko]. V českém úzu se však vyskytuje jak tato podoba, tak i [tajsko] či [tʰajsko]. Tyto drobné fonetické rozdíly evidentně nezpůsobují komplikace v porozumění a mnozí posluchači je pravděpodobně ani nevnímají, respektive nedokážou odlišit. Domníváme se, že zejména ojedinělý výskyt zjednodušené varianty [tajsko] není problematický a neměl by být přehnaně kritizován. Na okraj dodejme, že existují jazyky, do nichž byl tento název adaptován, aniž by byla tzv. aspirace (přídech) v jazyce původu respektována (srov. např. polsky Tajlandia).
Zvažované varianty:
[tchajsko] [tajsko] [tʰajsko]
Poslední užití: 8.10.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj: Jména států a jejich územních částí. 2009. (platí od 2009)

Poprvé popsáno zde: Ano.
ID související odpovědi: #12091
Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#12091
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Má se správně v češtině vyslovit název státu Thajsko jako [tʰajsko], nebo je možná i podoba [tajsko]?
Klíčové slovo: Thajsko
Odpověď: U českého názvu tohoto státu uvádějí jazykové i zeměpisné příručky shodně pouze podobu Thajsko bez konkrétního výslovnostního doporučení. Pokud jsou správná naše zjištění (která by bylo možné ověřit u orientalistů), v originální výslovnosti se vyskytuje tzv. aspirovaná souhláska [tʰ], která se v češtině v tomto případě náležitě transformuje do zvukově nejpodobnější souhláskové skupiny [tch]. V českém úzu se vyskytuje jak podoba [tchajsko], tak i [tajsko] či [tʰajsko]. Tyto drobné fonetické rozdíly evidentně nezpůsobují komplikace v porozumění a mnozí posluchači je pravděpodobně ani nevnímají, respektive nedokážou odlišit. Za základní variantu lze považovat (zjevně i nejčastější) výslovnost [tchajsko].
Zvažované varianty:
[tchajsko] [tajsko] [tʰajsko]
Poslední užití: 8.10.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj: Jména států a jejich územních částí. 2009. (platí od 2009)

Poprvé popsáno zde: Ano.
ID související odpovědi: #12092
Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#12067
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Je možné v češtině vyslovovat slovo svěřenecký jako [svjeřeckí]? Setkávám se s tím často v televizi např. ve spojení s fondy.
Klíčové slovo: svěřenecký
Odpověď: Náležitá výslovnost výrazu svěřenecký je v češtině pouze [svjeřeneckí] bez jakéhokoli zjednodušování. Pokud se opravdu setkáváte s podobou [svjeřeckí], jde o velmi nedbalou výslovnost. Domníváme se však, že v tomto případě mluvčí nemají na mysli slovo svěřenecký, ale spíše svěřenský, které by ovšem mělo být rovněž vysloveno plně jako [svjeřenskí] (asimilovanou podobu [svjeřenckí] sice dosavadní ortoepické příručky jako přípustnou explicitně neuvádějí, v úzu však evidentně převažuje, a proto ji např. Internetová jazyková příručka neodmítá; další zjednodušení na [svjeřeckí] již doporučit v žádném případě nelze).
Poslední užití: 14.6.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)

Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#11997
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak by se mělo vyslovovat příjmení Arenberger? Proč všichni říkají dlouze [árnbergr], když k tomu není důvod, neboť se píše krátké „a“?
Klíčové slovo: Arenberger
Odpověď: Výslovnost cizích příjmení v češtině by měla vycházet ze zvukové podoby v jazyce původu s ohledem na rodinnou tradici daného nositele, pokud je známa. Dané příjmení je německého původu, vzniklo pravděpodobně z hebrejského jména Aron (psaného též např. Aaron, v češtině pak Áron) a německého výrazu pro horu, tj. Berg (srov. Dictionary of American Family Names, Oxford University Press, 2013). Podobu [árnbergr] lze tedy považovat za zcela náležitou, respektující německá výslovnostní pravidla, v českých médiích je navíc zřejmě převažující. Podobu [ar(e)nberg(e)r] budou volit spíše ti mluvčí, kteří si neuvědomují německý původ daného příjmení či nemají povědomí o výslovnosti němčiny. V praxi proto může docházet ke kolísání, což však v tomto případě zřejmě srozumitelnost a plynulost komunikace příliš nenaruší.
Zvažované varianty:
[arenbergr] [arenberger] [árnbergr] [arnbergr]
Poslední užití: 25.5.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Výslovnost přejatých slov a vlastních jmen
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)

Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#11475
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: V Praze ohlašuje jednotlivé stanice v tramvaji (kromě tradičního ženského) také hlas mužský. V případě zastávky Staroměstská podle mě dotyčný mluvčí vyslovuje [staromňestká], tj. vypouští druhé „s“. Je to tak správně?
Klíčové slovo: Staroměstská
Odpověď je neaktuální.
Odpověď: Máte pravdu, že v pražských tramvajích lze zejména v centru slyšet jak „klasické“ hlášení namluvené ženou (tj. Dagmar Hazdrovou), tak i méně obvyklé hlášení nahrané mužem (Zbyňkem Štíbrem). Abychom mohli posoudit, zda opravdu vyslovuje [staromňestká], museli bychom mít danou nahrávku k dispozici. Každopádně podoba [staromňestká] bez hlásky „s“ v souladu s výslovnostní kodifikací rozhodně není, jednalo by se o nenáležité zjednodušování souhláskové skupiny, respektive o nesprávné úplné vypuštění souhlásky (podobně by to bylo i s ještě větším zjednodušením na [staromňeská]). Na druhou stranu však není nezbytné vyslovovat „plně“ [staromňestská], ale artikulačně pohodlnější a rovněž náležitá je varianta [staromňescká], tj. se splynutím hlásek [ts] na [c] (stejně jako lze podle kodifikace správně vyslovit adjektivum dětský jako [ďetskí] i [ďeckí]). Dále se lze ve veřejné dopravě setkávat v současnosti také čím dál častěji s nahrávkami vzniklými pomocí syntézy řeči. Rovněž právě v případě složitějších souhláskových shluků nemusí výsledek tohoto postupu působit zcela korektně a hlavně přirozeně.
Zvažované varianty:
[staromňestká] [staromňestská]
Poslední užití: 22.10.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=911 a https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=910
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#11474
Užití:
1 1 0
Dotaz: Obecné principy spisovné výslovnosti
Konkrétní dotaz: Redaktor v rádiu mi říkal, že např. ve spojení „já jsem“ se nemá vyslovovat souhláska „j“, herci se to tak prý učí ve škole a někteří režiséři striktně zakazují výslovnost [jsem]. Je to opravdu chyba?
Klíčové slovo: určité tvary slovesa být; jevištní řeč
Odpověď: V hereckém i mediálním prostředí (a nejen tam) se podle našich zkušeností lze setkat s radikálními názory, že výskyt hlásky [j] je v určitých tvarech slovesa „být“ vždy naprosto nevhodný, či dokonce přímo „zakázaný“, případně zcela naopak že jakékoli zjednodušení je nepřípustné. Ani jeden z těchto přístupů nelze doporučit. Je-li tvar slovesa být součástí složeného tvaru nebo přísudku jmenného se sponou, připouštějí ortoepické příručky jak plnou (tj. se souhláskou j), tak i zjednodušenou výslovnost (tj. bez souhlásky j), např. byl [sem] i byl [jsem], pracovali [sme] i pracovali [jsme], kde [ste] byli i kde [jste] byli, všichni [sou] zdraví i všichni [jsou] zdraví. Zejména v pozici po souhlásce je plná výslovnost příručkami hodnocena jako zvlášť pečlivá. Výslovnost nezjednodušená je doporučena tehdy, pokud je tvar užit jako plnovýznamové sloveso v tzv. existenčním či lokalizačním významu (tehdy na něm bývá rovněž důraz) nebo stojí-li na začátku věty (např. možnosti tu [jsou], kde [jsi]?, [jste] to vy?). Uvedené zásady byly stanoveny především z artikulačních důvodů. Skupina js se poměrně obtížně vyslovuje – tam, kde to působí obzvlášť velké potíže, např. je-li v okolí více souhlásek, se tedy považuje za základní výslovnost bez j. Volba vhodné podoby závisí také na tempu řeči, stylu projevu a na řadě dalších okolností. Je důležité zmínit, že výše uvedená ortoepická pravidla byla popsána např. i v příručce Česká výslovnostní norma, která je stále při výuce herců využívaná a jejíž autorkou je Jiřina Hůrková, mj. dlouholetá pedagožka jevištní mluvy na pražské DAMU. Při zachování skupiny js se také hodí připomenout, že není dobré počáteční hlásku [j] příliš „vyrážet“ a zdůrazňovat. Takováto výslovnost opravdu působí přehnaně, hyperkorektně.
Zvažované varianty:
[jsem] [sem]
Poslední užití: 22.10.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: 11.1 Vypouštění souhlásky j (zejména v určitých tvarech slovesa být)
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: s. 59–60
Jazykový zdroj: Česká výslovnostní norma. Hůrková. 1995. (platí od 1995)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#10312
Užití:
1 1 0
Dotaz: Obecné principy spisovné výslovnosti
Konkrétní dotaz: Má se při zpěvu lidových písní v určitých tvarech slovesa „být“ vyslovovat souhláska „j“?
Klíčové slovo: určité tvary slovesa být; zpěv
Odpověď: V pěveckém prostředí se podle našich zkušeností lze setkat s radikálními názory, že výskyt hlásky [j] je v určitých tvarech slovesa být při zpěvu vždy naprosto nevhodný, či dokonce přímo „zakázaný“, případně zcela naopak že jakékoli zjednodušení je nepřípustné. Ani jeden z těchto přístupů nelze doporučit. Je-li tvar slovesa být součástí složeného tvaru nebo přísudku jmenného se sponou, připouštějí ortoepické příručky jak plnou (tj. se souhláskou j), tak i zjednodušenou výslovnost (tj. bez souhlásky j), např. byl [sem] i byl [jsem], pracovali [sme] i pracovali [jsme], kde [ste] byli i kde [jste] byli, všichni [sou] zdraví i všichni [jsou] zdraví. Zejména v pozici po souhlásce je plná výslovnost příručkami hodnocena jako zvlášť pečlivá. Výslovnost nezjednodušená je doporučena tehdy, pokud je tvar užit jako plnovýznamové sloveso v tzv. existenčním či lokalizačním významu (tehdy na něm bývá rovněž důraz) nebo stojí-li na začátku věty (např. možnosti tu [jsou], kde [jsi]?, [jste] to vy?). Uvedené zásady byly stanoveny především z artikulačních důvodů. Skupina js se poměrně obtížně vyslovuje – tam, kde to působí obzvlášť velké potíže, např. je-li v okolí více souhlásek, se tedy považuje za základní výslovnost bez j. Volba vhodné podoby závisí také na tempu řeči, stylu projevu a v případě zpěvu pochopitelně i na řadě dalších okolností. Pokud jde o interpretaci lidových písní, je zcela namístě respektovat v tomto ohledu rovněž např. nářeční specifika. Při zachování skupiny js se také hodí připomenout, že není dobré počáteční hlásku [j] příliš „vyrážet“ a zdůrazňovat. Takováto výslovnost působí přehnaně, hyperkorektně.
Zvažované varianty:
[jsem] [sem]
Poslední užití: 24.4.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: 11.1 Vypouštění souhlásky j (zejména v určitých tvarech slovesa být)
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: s. 59–60

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#10130
Užití:
0 0 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se má správně v češtině vyslovovat příjmení Biden, jehož nositelem je např. americký prezident? Má to být [bajdn], nebo [bajden]?
Klíčové slovo: Biden
Odpověď: Výslovnost cizích příjmení v češtině by měla vycházet ze zvukové podoby v jazyce původu. Tu výslovnostní slovníky angličtiny zachycují jako [ˈbaɪd(ə)n]. Jako nejvhodnější adaptace do češtiny se tedy jeví výslovnost [bajdn] (druhá slabika zde obsahuje slabikotvornou souhlásku „n“) , která také v současném úzu naprosto převažuje. Protože na adaptaci výslovnosti přejímek do češtiny má leckdy vliv i grafická podoba slova (a rovněž vzhledem k povaze druhé slabiky v anglickém originále z hlediska fonetického), nelze zcela odmítnout ani potenciální variantu [bajden].
Zvažované varianty:
[bajdn] [bajden]
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: s. 18

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#9479
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se správně v češtině vyslovuje slovo „panna“? V kostele nyní slýchám neustále [panna] se dvěma „n“, což se mi zdá nepřijatelné.
Klíčové slovo: panna
Odpověď: Ortoepická kodifikace Výslovnost spisovné češtiny I (1967, s. 45) doporučuje ve spojeních dvou stejných souhlásek v kořeni slova (tj. „uvnitř slova jednoduchého, nebo neodvozeného, anebo takového, jehož sklad se dnes necítí“) vyslovit pouze souhlásku jednu. Slovo panna daná příručka uvádí přímo v příkladech na tento jev, doporučená výslovnostní podoba je tedy [pana]; dále např. Anna [ana]. Vzhledem k tomu, že jste zdvojenou výslovnost zaznamenal v kostele, domníváme se, že zde může být souvislost s projevem nerodilého mluvčího (v Česku působí v současnosti jako kněží např. mnoho Poláků a Slováků, pro jejichž rodný jazyk je výslovnost zdvojených souhlásek v daných kontextech typická), případně mohlo jít i o vliv nářeční.
Zvažované varianty:
[pana] [panna]
Poslední užití: 19.5.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: s. 45–46
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Výslovnostní pravidla – spojení dvou stejných souhlásek

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#8993
Užití:
1 0 1
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se v češtině správně vyslovuje příjmení francouzského letce Garrose, respektive název známého tenisového turnaje French Open Roland Garros? Čte se tam koncové „s“, nebo ne?
Klíčové slovo: Garros
Odpověď: Ačkoli existuje značně rozšířené povědomí, že se u přejímek z francouzštiny koncové [s] „nikdy nečte“, z výslovnostních příruček jasně vyplývá, že u řady francouzských jmen je koncové [s] naopak zcela náležité. To platí i pro příjmení Garros. Francouzskou podobu [ɡaʁos] tedy adaptujeme podle obecných pravidel do češtiny jako [garos] (2. pád [garose]), což potvrzuje i publikace Jak užívat francouzská vlastní jména ve spisovné češtině. Jak jsme zjistili průzkumem v archivech ČT a ČRo, aktuální úzus profesionálních mluvčích z těchto médií se zdá být jednotný a respektuje výše uvedené doporučení (pouze výjimečně se vyskytlo kolísání délky samohlásky, kdy bylo vysloveno [garós]).
Zvažované varianty:
[garos] [garo]
Poslední užití: 29.10.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Jak užívat francouzská vlastní jména ve spisovné češtině. Sekvent – Šlosar. 2002. (platí od 2002)
Jazykový zdroj: Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#8990
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se v češtině správně vyslovuje příjmení francouzského herce de Funèse?
Klíčové slovo: de Funès
Odpověď: Obecně platí, že u jmen cizího původu se do češtiny adaptuje zvuková podoba z výchozího jazyka, avšak nejsou výjimečné případy, kdy se vžije výslovnost poněkud odlišná (např. na základě grafiky nebo různých analogií, někdy i mylných). V tomto případě uživatelé češtiny mohou váhat, zda se vyslovuje koncová hláska [s], či nikoli; dále zda je náležité písmeno „è“ číst dlouze, či krátce. Kolísat také může podoba nepřímých pádů, tj. např. zda se ve druhém pádě vyslovuje tvar Funèse jako [finese], nebo [fineze]. Situaci s příjmením de Funès může zdánlivě poněkud komplikovat i fakt, že jeho slavný nositel (celým jménem Louis Germain David de Funès de Galarza) byl sice Francouz, avšak španělského původu. Vzhledem k tomu, že grafická podoba jména již nese výrazný francouzský rys (písmeno „è“), budeme vycházet primárně z francouzštiny. Existuje značně rozšířené povědomí, že se u přejímek z francouzštiny koncové [s] „nikdy nečte“. Najdeme však řadu francouzských jmen, kde je koncové [s] naopak zcela náležité (srov. např. příjmení Garros). Jak jsme zjistili, náležitá francouzská podoba jména de Funès je [də fynɛs], do češtiny by se tedy mělo adaptovat jako [de fines], tj. s krátkým [e] a koncovým vyslovovaným [s]. To je v souladu s doporučením v publikaci Jak užívat francouzská vlastní jména ve spisovné češtině, která dále uvádí i podobu 2. pádu: [de finese]. Tentýž údaj týkající se 2. pádu nalezneme i v příručce Čteme je správně?, která ovšem v 1. pádě doporučuje výslovnost [de fine] bez koncového [s]. V tomto případě se však domníváme, že jde o omyl, což potvrzuje i odborný text romanisty K. Sekventa (Příspěvek k cizím, zejména francouzským vlastním jménům v češtině II. Výslovnost. Skloňování. In: Jazyk a kultúra, 13/2013, č. 4, nestránkováno, dostupné on-line: https://www.ff.unipo.sk/jak/cislo13.html). Tato nepřesnost se bohužel vyskytuje i jinde, např. ve slovníku Jak správně vyslovovat cizí jména osobní, či dokonce v jinak velmi spolehlivé knize Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen v češtině. Tam je sice v obecném výkladu francouzské zakončení -ès zařazeno mezi výjimky, v nichž není koncové „s“ tzv. němé (a proto se -ès vyslovuje jako [-es]), avšak v následujícím cvičení je z nám neznámého důvodu uveden příklad Funès s výslovností [fine]! (včetně vykřičníku). Je možné, že autor Klíče považoval výslovnost bez koncového [s] za natolik vžitou, že nechtěl doporučovat odlišné řešení (v tom případě by však byla vhodnější varianta [finé] s koncovou délkou, viz níže). Výzkum v mediálních archivech, který jsme provedli, ukazuje, že v současnosti je v češtině zvuková podoba příjmení de Funès značně neustálena. Nejsou výjimečné případy, kdy se krátce za sebou v tomtéž pořadu vyskytnou odlišné varianty, a to i u profesionálních mluvčích, nejen u jejich hostů (např. moderátor užívá podobu [de finé], avšak autor následující reportáže [de fines]). Nejčastěji jsme zaznamenali tyto varianty: [de finé], [de finés] a [de fines], v nepřímých pádech pak bez ohledu na podobu v 1. pádě se častěji vyskytuje znělost, tj. např. [de finéze], avšak takovýchto dokladů nebyl k dispozici dostatečný počet. Někteří mluvčí si tento problém evidentně uvědomují a záměrně náležitou výslovnost na základě francouzštiny tematizují. Vzhledem k této nejednoznačné situaci v úzu je tedy podle našeho názoru namístě doporučit primárně výslovnost [de fines] (2. pád pak [de finese]), která odpovídá adaptaci originálu. Domněnka, že by byla v češtině zcela ustálena a pevně vžita varianta [de fine] či [de finé], se nepotvrdila. Zároveň je pravděpodobné, že posluchači jsou na kolísání výslovnosti tohoto jména zvyklí a nečiní jim komunikační problémy, obvykle jej zřejmě ani nevnímají, případně dokonce považují intuitivně za „správnou“ podobu [de finé], neboť laikům může znít bez koncového [s], zato s dlouhým [é] „lépe francouzsky“. Doporučujeme být v tomto ohledu proto tolerantní. Ostatně kolísání kvantity i znělosti v nepřímých pádech zaznamenáváme u řady jiných francouzských jmen, u mnoha z nich je pak výskyt délky či znělosti, která neodpovídá výslovnosti v originále, již zcela ustálený, noremní a kodifikovaný.
Zvažované varianty:
[de fines] [de fine] [de finé] [de finés]
Poslední užití: 19.9.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Čteme je správně?. Honzák – Honzáková – Romportl. 2004. (platí od 2004)
Jazykový zdroj: Jak užívat francouzská vlastní jména ve spisovné češtině. Sekvent – Šlosar. 2002. (platí od 2002)
Jazykový zdroj: Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)
Jazykový zdroj: Jak správně vyslovovat cizí jména osobní. Hamplová – Štoček. 2012. (platí od 2012)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#8370
Užití:
1 1 0
Dotaz: Obecné principy spisovné výslovnosti
Konkrétní dotaz: Existují v češtině kromě určitých tvarů slovesa „být“ ještě nějaké další případy, kdy je spisovné v mluvené řeči vypouštět počáteční souhlásku „j“?
Klíčové slovo: vypouštění hlásky j
Odpověď: Ortoepické příručky se shodují, že vypuštění počáteční hlásky „j“ je spisovné pouze v případě určitých tvarů slovesa „být“ (např. ve spojení „byl jsem“; ani u určitých tvarů slovesa „být“ však toto pravidlo však neplatí univerzálně). Všude jinde je doporučeno „j“ nevypouštět.
Poslední užití: 24.7.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Výslovnostní pravidla – vypouštění a vkládání hlásek
Jazykový zdroj: Fonetika a fonologie češtiny. Palková. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Základy české ortoepie. Zeman. 2008. (platí od 2008)
Jazykový zdroj: Česká výslovnostní norma. Hůrková. 1995. (platí od 1995)

ID související odpovědi: #2540

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#8060
Užití:
1 0 1
Dotaz: Osobní jména: víceslovná
Konkrétní dotaz: Při psaní práce jsem narazil na problém, na jehož řešení se nedokážeme shodnout. Jedná se o skloňování jména Michel de la Barre. Potřeboval bych napsat větu týkající se jeho dopisu. Byla by správná možnost „v dopise Michela de la Barra“? Nebo se skloňuje jen křestní jméno, případně příjmení jiným způsobem (de la Barreho)?
Klíčové slovo: Michel de la Barre
Odpověď: Protože jméno Barre má na konci nevyslovované -e a při zařazení ke skloňovacímu typu se ve většině případů vychází z vyslovované podoby, náležité skloňování je Michela de la Barra, Michelu de la Barrovi atd. Vzhledem k tomu, že toto osobní jméno obsahuje předložkové spojení, bylo by rovněž možné skloňovat pouze rodné jméno, tedy Michela de la Barre, Michelu de la Barre atd. To se obvykle dělá u šlechtických přídomků. Toto jméno se v českých textech vyskytuje zřídka, a tak nelze určit, který ze způsobů skloňování je v českém prostředí běžnější.
Zvažované varianty:
Michela de la Barra Michela de la Barreho Michela de la Barre
Poslední užití: 23.4.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Osobní jména víceslovná - 1 Jména obsahující předložku, člen, spojku apod.
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku - 1.5 Jména zakončená v písmu na samohláskové písmeno a ve výslovnosti na souhlásku

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.