Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Proč Češi vyslovují anglické jméno (James) Cook jako [kúk], a nikoli náležitě jako [kuk]?
Klíčové slovo:
Cook
Odpověď:
Je pravda, že pokud u anglického jména Cook uplatňujeme adaptační princip, který při počešťování výslovnosti přejímek převažuje a je preferován ortoepickou kodifikací (tj. náhrada původních hlásek jejich nejbližšími českými protějšky atd.), je zcela náležitá zvuková podoba [kuk]. Tu také doporučují všechny ortoepické příručky, v nichž je toto jméno uvedeno. V každém přirozeném jazyce však existují nepravidelnosti a při přejímání slov z cizích jazyků se nikoli výjimečně uplatňují i různé další adaptační principy. Zde má na některé mluvčí značný vliv analogie s jinými anglicismy, v nichž se písmena -oo- čtou jako [ú], tj. např. cool [kúl], příjmení Cooper [kúpr]. Navíc i v angličtině se s podobou [kúk] lze setkat, jako další variantu v britské angličtině (která ovšem neodpovídá tradiční standardní výslovnosti, tj. tzv. RP) ji uvádí např. prestižní výslovnostní slovník Longman Pronunciation Dictionary od Johna C. Wellse (2008). Podle našeho názoru je sice vhodné upřednostňovat podobu [kuk], avšak zároveň je plně namístě být v tomto ohledu tolerantní, protože určitá zvuková pestrost v tomto případě nečiní žádné závažné komunikační problémy.
Zvažované varianty:
[kúk]
[kuk]
Poslední užití:
14.4.2015
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Čteme je správně?. Honzák – Honzáková – Romportl. 2004. (platí od 2004)
Jazykový zdroj:
Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)
Jazykový zdroj:
Jak správně vyslovovat cizí jména osobní. Hamplová – Štoček. 2012. (platí od 2012)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se má v češtině vyslovovat výraz označující výklenek ve zdi? Jedna průvodkyně říkala [ňika], což považuji za nesprávné.
Klíčové slovo:
nika
Odpověď:
Souhlasíme a rovněž doporučujeme v souladu s Internetovou jazykovou příručkou, s Novým akademickým slovníkem cizích slov a dalšími zdroji výslovnost s počátečním [n], nikoli [ň]. Ta v úzu navíc zcela dominuje.
Zvažované varianty:
[ňika]
[nyka]
Poslední užití:
6.10.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak by se mělo vyslovovat příjmení Arenberger? Proč všichni říkají dlouze [árnbergr], když k tomu není důvod, neboť se píše krátké „a“?
Klíčové slovo:
Arenberger
Odpověď:
Výslovnost cizích příjmení v češtině by měla vycházet ze zvukové podoby v jazyce původu s ohledem na rodinnou tradici daného nositele, pokud je známa. Dané příjmení je německého původu, vzniklo pravděpodobně z hebrejského jména Aron (psaného též např. Aaron, v češtině pak Áron) a německého výrazu pro horu, tj. Berg (srov. Dictionary of American Family Names, Oxford University Press, 2013). Podobu [árnbergr] lze tedy považovat za zcela náležitou, respektující německá výslovnostní pravidla, v českých médiích je navíc zřejmě převažující. Podobu [ar(e)nberg(e)r] budou volit spíše ti mluvčí, kteří si neuvědomují německý původ daného příjmení či nemají povědomí o výslovnosti němčiny. V praxi proto může docházet ke kolísání, což však v tomto případě zřejmě srozumitelnost a plynulost komunikace příliš nenaruší.
Zvažované varianty:
[arenbergr]
[arenberger]
[árnbergr]
[arnbergr]
Poslední užití:
25.5.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Výslovnost přejatých slov a vlastních jmen
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se má v češtině číst jméno renesančního umělce, které se píše Josquin Desprez?
Klíčové slovo:
Josquin Desprez
Odpověď:
Příručka Čteme je správně? doporučuje v tomto případě výslovnost [žosken depre]. Vzhledem k obecným tendencím zvukové adaptace francouzských jmen do češtiny však nelze vyloučit ani podobu [žoskén depré], kterou jsme zaznamenali např. ve vysílání Českého rozhlasu a pro posluchače pravděpodobně nebude nijak rušivá. Doplňme ještě, že i grafická podoba daného jména kolísá. Výše zmíněná příručka uvádí varianty: Josquin des Prés, Després či Desprez.
Poslední užití:
20.4.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Čteme je správně?. Honzák – Honzáková – Romportl. 2004. (platí od 2004)
Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:
Dotaz:
Odchylka ve výslovnosti hlásek
Konkrétní dotaz:
Existuje nějaký specificky pražský nebo středočeský způsob výslovnosti samohlásek?
Klíčové slovo:
výslovnost samohlásek
Odpověď:
Takzvaná kvalita vokálů se na území Česka opravdu liší. Velmi zjednodušeně řečeno: např. v Praze, ve středních, ale zejména v severních Čechách je obecná tendence spíše k otevřenosti samohlásek, naopak na Moravě a ve Slezsku se vyskytují spíše zavřenější (úzké) samohlásky. V jednotlivých nářečně specifických regionech, a to i v rámci Čech, tj. např. na Plzeňsku či na Chodsku, je pak kvalita dlouhých i krátkých vokálů u mnohých mluvčích opravdu výrazně a nápadně odlišná.
Poslední užití:
22.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Česká výslovnostní norma. Hůrková. 1995. (platí od 1995)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Dotaz:
Náležitá/oficiální podoba jména
Konkrétní dotaz:
Má se v učebnicích psát Mezopotámská, nebo Mezopotamská nížina? V jedné vydané učebnici je uvedeno Mezopotámská nížina.
Klíčové slovo:
Mezopotámská nížina
Odpověď:
Starší slovníky doporučovaly od názvu Mezopotámie tvořit přídavné jméno mezopotamský, avšak Internetová jazyková příručka uvádí dubletu mezopotamský/mezopotámský (v úzu si obě varianty silně konkurují). Vzhledem k tomu, že např. Geografický místopisný slovník světa obsahuje heslo Mezopotámská nížina a tutéž podobu jste nalezli v již vydané učebnici, volili bychom v daném případě shodný zápis s dlouhým „á“, praxe však není v tomto ohledu jednotná.
Zvažované varianty:
Mezopotamská nížina
Mezopotámská nížina
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Geografický místopisný slovník světa. 1999. (platí od 1999)
Dotaz:
Osobní jména: mužský rod
Konkrétní dotaz:
Jaký je 6. p. jména Krchov? Krchovi, nebo Krchovovi?
Klíčové slovo:
Krchov
Odpověď:
6. p. osobního jména Krchov je Krchovovi, protože koncovku -ovi přidáváme za celé jméno: Krchov + ovi. Pokud bychom použili tvar Krchovi, byl by odvozen od jména Krch.
Zvažované varianty:
Krchovi
Krchovovi
Poslední užití:
7.12.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku - 1 Jména zakončená ve výslovnosti na tvrdou nebo obojetnou souhlásku
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
V Praze ohlašuje jednotlivé stanice v tramvaji (kromě tradičního ženského) také hlas mužský. V případě zastávky Staroměstská podle mě dotyčný mluvčí vyslovuje [staromňestká], tj. vypouští druhé „s“. Je to tak správně?
Klíčové slovo:
Staroměstská
Odpověď je neaktuální.
Odpověď:
Máte pravdu, že v pražských tramvajích lze zejména v centru slyšet jak „klasické“ hlášení namluvené ženou (tj. Dagmar Hazdrovou), tak i méně obvyklé hlášení nahrané mužem (Zbyňkem Štíbrem). Abychom mohli posoudit, zda opravdu vyslovuje [staromňestká], museli bychom mít danou nahrávku k dispozici. Každopádně podoba [staromňestká] bez hlásky „s“ v souladu s výslovnostní kodifikací rozhodně není, jednalo by se o nenáležité zjednodušování souhláskové skupiny, respektive o nesprávné úplné vypuštění souhlásky (podobně by to bylo i s ještě větším zjednodušením na [staromňeská]). Na druhou stranu však není nezbytné vyslovovat „plně“ [staromňestská], ale artikulačně pohodlnější a rovněž náležitá je varianta [staromňescká], tj. se splynutím hlásek [ts] na [c] (stejně jako lze podle kodifikace správně vyslovit adjektivum dětský jako [ďetskí] i [ďeckí]). Dále se lze ve veřejné dopravě setkávat v současnosti také čím dál častěji s nahrávkami vzniklými pomocí syntézy řeči. Rovněž právě v případě složitějších souhláskových shluků nemusí výsledek tohoto postupu působit zcela korektně a hlavně přirozeně.
Zvažované varianty:
[staromňestká]
[staromňestská]
Poslední užití:
22.10.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=911 a https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=910
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Dotaz:
Obecné principy spisovné výslovnosti
Konkrétní dotaz:
Redaktor v rádiu mi říkal, že např. ve spojení „já jsem“ se nemá vyslovovat souhláska „j“, herci se to tak prý učí ve škole a někteří režiséři striktně zakazují výslovnost [jsem]. Je to opravdu chyba?
Klíčové slovo:
určité tvary slovesa být; jevištní řeč
Odpověď:
V hereckém i mediálním prostředí (a nejen tam) se podle našich zkušeností lze setkat s radikálními názory, že výskyt hlásky [j] je v určitých tvarech slovesa „být“ vždy naprosto nevhodný, či dokonce přímo „zakázaný“, případně zcela naopak že jakékoli zjednodušení je nepřípustné. Ani jeden z těchto přístupů nelze doporučit.
Je-li tvar slovesa být součástí složeného tvaru nebo přísudku jmenného se sponou, připouštějí ortoepické příručky jak plnou (tj. se souhláskou j), tak i zjednodušenou výslovnost (tj. bez souhlásky j), např. byl [sem] i byl [jsem], pracovali [sme] i pracovali [jsme], kde [ste] byli i kde [jste] byli, všichni [sou] zdraví i všichni [jsou] zdraví. Zejména v pozici po souhlásce je plná výslovnost příručkami hodnocena jako zvlášť pečlivá. Výslovnost nezjednodušená je doporučena tehdy, pokud je tvar užit jako plnovýznamové sloveso v tzv. existenčním či lokalizačním významu (tehdy na něm bývá rovněž důraz) nebo stojí-li na začátku věty (např. možnosti tu [jsou], kde [jsi]?, [jste] to vy?).
Uvedené zásady byly stanoveny především z artikulačních důvodů. Skupina js se poměrně obtížně vyslovuje – tam, kde to působí obzvlášť velké potíže, např. je-li v okolí více souhlásek, se tedy považuje za základní výslovnost bez j. Volba vhodné podoby závisí také na tempu řeči, stylu projevu a na řadě dalších okolností. Je důležité zmínit, že výše uvedená ortoepická pravidla byla popsána např. i v příručce Česká výslovnostní norma, která je stále při výuce herců využívaná a jejíž autorkou je Jiřina Hůrková, mj. dlouholetá pedagožka jevištní mluvy na pražské DAMU.
Při zachování skupiny js se také hodí připomenout, že není dobré počáteční hlásku [j] příliš „vyrážet“ a zdůrazňovat. Takováto výslovnost opravdu působí přehnaně, hyperkorektně.
Zvažované varianty:
[jsem]
[sem]
Poslední užití:
22.10.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
11.1 Vypouštění souhlásky j (zejména v určitých tvarech slovesa být)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny I. Hála. 1967. (platí od 1967)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 59–60
Jazykový zdroj:
Česká výslovnostní norma. Hůrková. 1995. (platí od 1995)
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.