Dotaz:
Zápor
Konkrétní dotaz:
Chtěla bych se zeptat, zda je nutné použít dvojí zápor v případech jako „nedokázal se vyhnout tomu, aby ho odvlekli pryč“. Mělo by být sloveso „odvléct“ také v záporu? Domnívám se, že ne, ale nedokážu to zdůvodnit – byla bych vám vděčná za vysvětlení i případný odkaz na odbornou literaturu.
Klíčové slovo:
dvojitý zápor; vedlejší věta
Odpověď:
Problematika záporu ve vedlejších větách je v české syntaxi dosti zajímavá a poměrně komplikovaná. Ne vždy jde při jejím uplatnění aplikovat zásady formální logiky. V jazyce často bez problémů funguje i struktura, která je z přísně formálního hlediska v podstatě nelogická, a přesto ji nehodnotíme z hlediska jazykového jako chybnou (právě proto, že je v praktickém jazyce funkční). Mluvnice se v této souvislosti zmiňují o slovesech bránění a obav, po nichž by ve vedlejší větě mělo následovat kladné sloveso (např. „Bránila mu, aby odešel“). Příruční mluvnice češtiny doporučuje ve větách s výrazem bránění ověřit správnost formulace náhradou věty výrazem nevětným: Bránila mu, aby odešel = bránila mu odejít. Logická je tedy formulace kladná. Přesto se můžeme setkat i s formulací zápornou („Bránila mu, aby neodešel“). Zápor se sem patrně dostal analogií s rozkazem „Nechoď tam“ (mluvčí si přeje, aby adresát něco nevykonal, proto užije zápor) a ani tuto formulaci nehodnotíme jako chybnou. V těchto případech není nutné postupovat přísně logicky a doplňovat pouze kladné sloveso, přestože logicky do věty patří. Srozumitelnost a funkčnost věty i při takovéto elipse ohrožena nebývá. Odborně tomuto procesu říkáme neutralizace záporu (nebo psychologický zápor), tj. ve vedlejší větě po těchto slovesech může následovat jak sloveso kladné, tak negované prefixem ne-, aniž by se větný význam změnil.
Váš příklad bychom do této kategorie mohli zařadit také, je ovšem specifický tím, že v hlavní větě není sloveso s významem bránění či obav, ale s významem pouze podobným (mohli bychom nahradit sloveso vyhnout se slovesem ubránit se (Nedokázal se ubránit, aby ho (ne)odvlekli). Přestože kodifikační příručky se o neutralizaci negace v souvislosti s jinými slovesy než s významem bránění a obav nezmiňují, domníváme se, že bychom sem Váš příklad mohli rovněž zařadit, protože charakteristice tohoto jevu zde může být uplatněna. Z přísně logického hlediska bychom měli použít ve vedlejší větě kladné sloveso (pomoci si můžeme náhradou větným členem: „Nedokázal se vyhnout tomu, aby ho odvlekli“ = „nedokázal se vyhnout odvlečení“). Ale z výše uvedených důvodů nelze jako nesprávné hodnotit ani sloveso v záporném tvaru, protože z hlediska adresáta je věta funkční a srozumitelná i se slovesem v záporném tvaru („Nedokázal se vyhnout tomu, aby ho neodvlekli“).
Pokud si přejete poučit se o českém záporu více, doporučujeme některou z dostupných mluvnic a syntaktických příruček (Příruční mluvnice češtiny, akademická Mluvnice češtiny 3, Skladba češtiny autorů Grepla a Karlíka) nebo odbornější publikace jako např. Negace a presupozice ve významové stavbě věty od Evy Hajičové (Praha: Academia 1975).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Jazykový zdroj:
Skladba češtiny. Grepl – Karlík. 1998. (platí od 1998)
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 3. 1987. (platí od 1987)
Dotaz:
Valence podstatných jmen – předložková spojení
Konkrétní dotaz:
Je v pořádku použít spojení „satira na něco“?
Klíčové slovo:
satira
Odpověď:
Valenční slovníky bohužel heslo „satira“ neobsahují. Podíváme-li se do korpusu SYN v13, zjistíme, že spojení „satira na někoho/něco“ se zde vyskytuje v podobě 1455 dokladů. To je dokonce více než spojení „satira někoho/něčeho“ – u ní se nám ukazuje 1195 výskytů. Můžeme tedy konstatovat, že vazba s předložkovým 4. pádem (satira na) je velmi obvyklá a jazykově v pořádku.
Dotaz:
Grafická úprava poznámky pod čarou
Konkrétní dotaz:
V textu publikace mám na jedné straně více poznámek a jedna už se mi na danou stranu nevejde. Tato poznámka obsahuje odkaz na on-line zdroj. Mohu danou poznámku vypustit, když jde o tištěnou publikaci? Pokud nikoli, jak tento problém vyřešit graficky?
Klíčové slovo:
poznámka pod čarou
Odpověď:
Pokud poznámka pod čarou obsahuje relevantní odkaz na on-line zdroj, doporušujeme ji nevypouštět, a to i za cenu, že by byl text poznámky „přetekl“ až na další stranu. Velmi dlouhé poznámky lze rozdělit tak, že text pokračuje na další straně. V takovém případě by ale text poznámky měl mít na každé straně alespoň dva řádky.
Poslední užití:
27.3.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Typokniha. Filip Blažek. 2022. (platí od 2023)
Dotaz:
Hodnocení formulace
Konkrétní dotaz:
Která formulace je podle vás lepší – „40. mistrovství ČR neslyšících v atletice“, nebo „40. mistrovství ČR v atletice neslyšících“?
Odpověď:
Přikláněli bychom se k variantě „40. mistrovství ČR neslyšících v atletice“, kde je nejprve uvedeno, kdo soutěží (neslyšící), a následně je specifikováno, ve které sportovní disciplíně (v atletice). Dle našeho názoru totiž druhá varianta „40. mistrovství ČR v atletice neslyšících“ vytváří falešnou skladební dvojici a navozuje tak mylnou představu, že existuje speciální sportovní disciplína „atletika neslyšících“, nikoliv že se jedná o utkání v (klasické, běžné) atletice, jehož se účastní neslyšící.
Dotaz:
Případy (ne)užití genderové korektnosti
Konkrétní dotaz:
Opravdu máme pro ženu použít pojmenování vrchní ministerská radová? Nebylo by v tomto případě lepší zvolit podobu vrchní ministerský rada?
Klíčové slovo:
rada; radová
Odpověď:
V českém jazyce se názvy profesí, funkcí apod. běžně přechylují, a proto doporučujeme zvolit pro pojmenování ženy odpovídající podobu, tj. vrchní ministerská radová.
Dotaz:
Případy (ne)užití genderové korektnosti
Konkrétní dotaz:
Vím, že přechýlená podoba od slova rada je radová. Byla by však chyba, kdybychom pro ženu použili výraz rada?
Klíčové slovo:
rada; radová
Odpověď:
V českém jazyce se názvy profesí, funkcí apod. běžně přechylují, a proto doporučujeme zvolit pro pojmenování ženy podobu radová. Výskyty v Českém národním korpusu dokládají, že se tato přechýlená podoba v praxi užívá. Z těchto důvodů nepovažujeme užití slova rodu mužského rada pro označení ženy za vhodné. (Danému tématu se podrobně věnovala Anna Černá v článku Radová, který vyšel v časopise Naše řeč v roce 2001 a je dostupný online: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7608.)
Poslední užití:
17.6.2019
Atributy odpovědi
Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:
Dotaz:
Případy (ne)užití genderové korektnosti
Konkrétní dotaz:
Myslela jsem, že se v češtině přechyluje název pracovní funkce, pokud ji vykonává žena. Setkala jsem se však s dokumentem, kde bylo u podpisu ženy uvedeno „ředitel“, nikoliv „ředitelka“. Jak to tedy je?
Odpověď:
Pokud určitou pracovní funkci zastává žena, je vhodnější použít přechýlené pojmenování, v tomto případě „ředitelka“. O tom, proč tomu tak ve zmíněném dokumentu není, se můžeme jen dohadovat.
Dotaz:
Případy (ne)užití genderové korektnosti
Konkrétní dotaz:
Jsem zvyklá na pojmenování „jediný společník“, přechýlená podoba „jediná společnice“ se mi zdá taková podivná. Mohu používat spojení „jediný společník“ i pro označení ženy?
Klíčové slovo:
společnice
Odpověď:
Hodnocení obvyklosti či neobvyklosti přechýlené podoby může být velmi subjektivní. Pokud se však název povolání, profese apod. vztahuje ke konkrétní ženě, je namístě užít přechýlenou podobu, doporučili bychom vám tedy zvolit pojmenování „jediná společnice“.
Dotaz:
Případy užití elipsy
Konkrétní dotaz:
Mám napsat „naši zaměstnanci a naše zaměstnankyně“, nebo stačí „naši zaměstnanci a zaměstnankyně“?
Klíčové slovo:
elipsa slovní; přívlastek; několikanásobný větný člen
Odpověď:
V případě, že jsou složky několikanásobného větného členu rozvity stejným členem, vyjadřuje se tento člen zpravidla jen jednou. Nejčastěji to bývá právě ve spojení podstatného jména se shodným přívlastkem v podobě jména přídavného. Doporučujeme tedy znění „naši zaměstnanci a zaměstnankyně“. Varianta s opakováním přívlastku není vyloženě chybná, ale jde o nadbytečné vyjádření, protože rozvití obou podstatných jmen je zřejmé z kontextu.
Poslední užití:
6.6.2023
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 84
Jazykový zdroj:
Skladba spisovné češtiny. Grepl – Karlík. 1986.
Dotaz:
Konkurence kdo × co × který ve vztažné větě
Konkrétní dotaz:
Lze říct vedle „ten, kdo učí, musí mít trpělivost“ také „ta, kdo učí, musí mít trpělivost“?
Klíčové slovo:
kdo; která; ta, kdo; ta, která
Odpověď:
Podle akademické Mluvnice češtiny 3 není spojení zájmena „ta“ s následujícím vztažným zájmenem „kdo“ vhodné, protože jde o „mužské relativum“, tedy zájmeno „kdo“ má formálně shodu pouze podle rodu mužského životného (tedy podle tohoto výkladu jsou přijatelná spojení „ten, kdo učí“, „ti, kdo učí“, ale nikoli „ta (kdo, co), kdo učí“ „ty (kdo, co), kdo učí“). V korpusu SYN v13 je sice možno nalézt 346 výskytů spojení „... ta, kdo ...“, ovšem jde v drtivé většině o příznakové užití s významovým rysem identifikačního zdůraznění (Ona je ta, kdo brečí a naříká; Žena je ta, kdo o seznámení rozhoduje). Ve funkci podmětné věty vyjadřující neutrální příznak konatele děje se daná konstrukce prakticky neužívá. Ve spojení s ukazovacím zájmenem „ta“ doporučujeme užívat vztažné zájmeno „která“ (ta, která učí).
Poslední užití:
10.10.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 3. 1987. (platí od 1987)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 519
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.