Dotaz:
Dohromady, nebo se spojovníkem?
Konkrétní dotaz:
Kdysi se používalo pro muzikál a operetu označení hudebně zábavné divadlo a vím, že by to správně mělo být hudebně-zábavní divadlo. Před jistým časem teatrologové začali používat označení zábavněhudební divadlo, přídavné jméno je užito i v názvu jedné knihy. Potřebuji poradit, protože si nejsem jistá, co se pod tímto slovem skrývá, o jaké divadlo jde, jaké je východisko.
Klíčové slovo:
zábavněhudební
Odpověď:
Máte pravdu, že složené přídavné jméno hudebně-zábavní (pro účely tohoto dotazu ponecháváme stranou, že se často objevuje nepřesné označení hudebně-zábavný, popř. hudebně zábavný), jehož souřadně spojené složky odkazují k východisku hudební a zábavní (popř. hudba a zábava) je užíváno již celá desetiletí. Označení zábavněhudební je podle ČNK i internetu výrazně řidší, mnohé doklady odkazují na zmíněnou publikaci „Od operety k muzikálu. Zábavněhudební divadlo v Československu po roce 1945“. Nevíme, proč autor, popř. redakce volili složené přídavné jméno zábavněhudební místo obvyklejšího hudebně-zábavní. Pokud vyjdeme z pravidel pro psaní složených přídavných jmen s první složkou zakončenou na -ně (popř. i na -sko, -cko, -ově), pak dohromady píšeme přídavná jména podřadná, jejichž základem je ustálené slovní spojení, v němž jedna složka rozvíjí druhou (např. trestní právo – trestněprávní). U adjektiva zábavněhudební je s největší pravděpodobností východiskem slovní spojení zábavná hudba, které tvoří určitý protiklad k hudbě klasické (vážné).
Slovník české hudební kultury (Editio Supraphon, Praha 1997) v hesle zábavná hudba uvádí: „výraz, jímž se zpravidla míní populární hudba, resp. nonartificiální hudba vůbec. Výraz je též zčásti synonymní s výrazy lehká hudba a salónní hudba..." Encyklopedický atlas hudby (NLN 2001) říká, že „pojem zábavná hudba, event. lehká hudba (Unterhaltungsmusik, light music) vznikl na konci 19. století a je spojen s produkcí hudby jakožto zboží v moderní masové společnosti, jež je ke koupi na zvukových nosičích, šířena rozhlasem atp.“
Zvažované varianty:
zábavněhudební
Poslední užití:
7.4.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Složená přídavná jména
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Složená přídavná jména
Dotaz:
Přísudek jmenný se sponou
Konkrétní dotaz:
Chodím do šesté třídy a potřebuju poradit s jedním cvičením. Ve větě „Stromy v zahradě jsou rozkvetlé“ máme změnit přísudek slovesný na přísudek jmenný se sponou.
Klíčové slovo:
přísudek jmenný se sponou vs. přísudek slovesný
Odpověď:
Do zadání se nejspíš vloudila nějaká chyba, protože ve větě „Stromy v zahradě jsou rozkvetlé“ již přísudek jmenný se sponou je („jsou rozkvetlé“). Smysl by dávalo opačné zadání, tedy změnit přísudek jmenný se sponou na přísudek slovesný – např. „Stromy v zahradě kvetou.“
Poslední užití:
2.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Základní mluvnice českého jazyka. 2017. (platí od 2007)
Dotaz:
Y = vlastní jméno – tvoření přídavných jmen od jmen zeměpisných (Brandýs > brandýský, Aš > ašský aj.): jména cizí, jednoslovná
Konkrétní dotaz:
Jak se tvoří přídavná jména utvořená od zeměpisných jmen zakončených v kmeni na -nn-? Vypouští se jedno -n- a píše se např. bonský, lausanský, schönbrunský, tallinský, nebo se při tvorbě přídavných jmen zachovávají obě -nn-, např. bonnský, lausannský, schönbrunnský, tallinnský?
Klíčové slovo:
přídavná jména utvořená od zeměpisných jmen zakončených v kmeni na -nn-
Odpověď:
Při tvoření přídavných jmen od zeměpisných jmen zakončených v kmeni na -nn- se obě tato -nn- zachovávají, píšeme tedy např. bonnský, lausannský, schönbrunnský, tallinnský (vycházíme-li z podoby Tallinn, pokud bychom vyšli z podoby Tallin, bylo by správné i psaní tallinský; podoby Tallin > tallinnský a Tallinn > tallinský by se však v jednom textu neměly křížit).
Zvažované varianty:
-nský
-nnský
Poslední užití:
22.4.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Dotaz:
Transkripce cizího jména do češtiny
Konkrétní dotaz:
Jak mám postupovat při přepisu ruských vlastních jmen do češtiny? Mám užívat transkripci, nebo transliteraci?
Klíčové slovo:
přepis jmen z ruštiny
Odpověď:
Základní poučení o přepisu z ruské azbuky do latinky naleznete v akademickém vydání Pravidel českého pravopisu; dále se dané problematiky týká také norma ČSN ISO 9 a nařízení vlády o přepisu znaků do podoby, ve které se zobrazují v informačních systémech veřejné správy (č. 594/2006 Sb.). Při volbě způsobu přepisu záleží především na povaze a účelu textu. Zjednodušeně řečeno se transliterace (tj. přesné převedení písmen jedné abecedy do druhé) užívá zejména ve speciálních případech: v osobních dokumentech, v bibliografii, v kartografii, v technické dokumentaci, katalozích atp., přičemž se nezohledňuje výslovnost v jazyce
originálu. Její výhodou je možnost jednoznačného zpětného převodu do původní abecedy. Pokud jsou však přepisovaná slova součástí běžného textu, doporučujeme užívat transkripci, která zároveň naznačuje výslovnost daných cizojazyčných výrazů v češtině. Více se o této problematice dočtete ve zmiňovaných Pravidlech českého pravopisu a dále např. v článku Psaní ruských jmen v češtině od významného českého jazykovědce a mj. rusisty Bohuslava Havránka, který vyšel v časopise Naše řeč v roce 1949, nověji pak v disertační práci S. Špačkové Rusko-česká textová a jazyková ekvivalence propriálního lexika (viz https://is.muni.cz/th/en8dp/Disertace.pdf).
Poslední užití:
17.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4110
Dotaz:
Barvy
Konkrétní dotaz:
Máme psát černozelený, nebo černo-zelený? Ta zelená je taková tmavá, skoro černá, nejsou to samostatné barvy.
Klíčové slovo:
černozelený
Odpověď:
Pokud jde o barevný odstín (tedy zelenou barvu s nádechem černé / černou barvu s nádechem zelené), pak píšeme přídavné jméno černozelený dohromady.
Podle současného doporučení píšeme mezi částmi složeného přídavného jména označujícího barvy spojovník, jestliže označujeme dvě samostatné (tedy oddělené) barvy, např. žluto-zelené pruhované tričko, červeno-modro-bílá vlajka, červeno-hnědý kostkovaný kabát. Výjimkou je tradiční psaní slova černobílý. Popisujeme-li barevný odstín, píšeme složky dohromady, bez spojovníku (např. žlutozelený, tj. žlutý odstín zelené barvy).
Toto doporučení je od roku 2019 uvedeno na stránkách IJP a v Akademické příručce českého jazyka. Ke zjednodušení došlo proto, že podle původního pravidla (uvedeného v PČP) bylo třeba rozlišovat, zda může určitá kombinace barev tvořit barevný odstín, či ne. Pokud odstín nebylo možné vytvořit, psalo se celé přídavné jméno dohromady bez spojovníku (např. černobílý, červenomodrobílý). Pokud bylo možné barevný odstín vytvořit (např. žlutozelený, zelenomodrý), pak se v případě dvou samostatných barev psalo slovo se spojovníkem (žluto-zelený, zeleno-modrý). Aplikaci tohoto pravidla však znesnadňovala nejistota, které barvy spolu mohou tvořit barevný odstín, a které ne.
Zvažované varianty:
černozelený
černo-zelený
Poslední užití:
8.4.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Složená přídavná jména, sekce 3.2 – Složená přídavná jména označující barvy
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Složená přídavná jména
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.