Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty:
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použitý filtr Detailní anotace: [Anotace slova] -> [Adaptace přejímky] -> [Adaptační princip přejímky] -> [Analogie].
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 1/2, položky: 1-20/28
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#12081
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Kterou z možných výslovnostních podob u příjmení Štefánik byste doporučili pro užití v rozhlase?
Klíčové slovo: Štefánik
Odpověď: V tomto případě přicházejí v úvahu tři varianty: [šťefáňik] (spisovná podoba ve slovenštině, avšak i zde výslovnost značně kolísá; v českém prostředí jsme ji s výjimkou slovensky hovořících mluvčích v rámci provedeného výzkumu nezachytili), [štefáňik] a [štefányk] (ta v češtině, a to i u profesionálních mluvčích v médiích včetně rozhlasu naprosto převládá). Lze konstatovat, že případná určitá nejednotnost v celém rozhlasovém vysílání (nikoli však bezdůvodné střídání např. v rámci jednoho pořadu) zde posluchačům pravděpodobně příliš vadit nebude a srozumitelnost nijak neohrozí. Pokud by se chtěli rozhlasoví mluvčí sjednotit, je třeba vycházet ze zavedených interních postupů v daném médiu, tj. zda se obecně dává přednost těm variantám, které jsou v češtině frekventovanější, nebo se (i navzdory současnému úzu) preferují podoby vycházející z kodifikované výslovnosti v jazyce původu.
Zvažované varianty:
[šťefáňik] [štefáňik] [štefányk]
Poslední užití: 26.8.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: s. 109

ID související odpovědi: #8394

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#12063
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Proč Češi vyslovují anglické jméno Robert jako [roubrt], a nikoli náležitě jako [robrt]?
Klíčové slovo: Robert
Odpověď: Je pravda, že pokud u anglického jména Robert (angl. výslovnost [ˈɹɒbət]) uplatňujeme adaptační princip, který při počešťování výslovnosti přejímek převažuje a je preferován ortoepickou kodifikací (tj. náhrada původních hlásek jejich nejbližšími českými protějšky atd.), je zcela namístě zvuková podoba [robrt]. Tu také doporučuje např. ortoepická příručka Čteme je správně? (srov. např. heslo Charles Robert Darwin). V každém přirozeném jazyce však existují nepravidelnosti a při přejímání slov z cizích jazyků se nikoli výjimečně uplatňují u některých mluvčích i různé další adaptační principy. Zde může mít na některé z nich vliv analogie s jinými anglicismy, v nichž se písmeno -o- čte jako [ou], tj. např. Rose, anglicky [ˈrəʊz] či [ˈroʊz], česky [rous], kombinovaný případně s pocitem, že podoba [roubrt] zní „lépe“ a „správněji“ anglicky, atp. J. Kučera s J. Zemanem v knize Výslovnost a skloňování cizích osobních jmen v češtině (1998, s. 16) uvádějí, že podoba [roubrt] se v češtině u jména Robert vycházejícího z anglofonního prostředí již ustálila (na její výskyt pak poukazuje např. i článek L. Jílkové: Výslovnost maďarských jmen u českých mluvčích: korespondence předchozí znalosti a realizované výslovnosti, Acta onomastica, 2016, s. 121–132). Podle našich zjištění je současná praxe v češtině v tomto ohledu značně rozkolísaná. Jednoznačně však doporučujeme upřednostňovat zde náležitou výslovnost [robrt], a to mj. i z důvodu, že mnohým posluchačům varianta [roubrt] výrazně vadí (což je tematizováno např. v článku M. Havlíka a kol.: Management výslovnosti pravopisně neintegrovaného lexika v Českém rozhlase, Slovo a slovesnost, 2015, s. 107–128). Na závěr ještě dodejme, že další možností je užívat českou formu daného jména, tj. Robert [robert]. Např. v případě jména herce Roberta Redforda se toto řešení vyskytuje velice často.
Zvažované varianty:
[roubrt] [robrt]
Poslední užití: 14.4.2015
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Čteme je správně?. Honzák – Honzáková – Romportl. 2004. (platí od 2004)

Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#12062
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Proč Češi vyslovují anglické jméno (James) Cook jako [kúk], a nikoli náležitě jako [kuk]?
Klíčové slovo: Cook
Odpověď: Je pravda, že pokud u anglického jména Cook uplatňujeme adaptační princip, který při počešťování výslovnosti přejímek převažuje a je preferován ortoepickou kodifikací (tj. náhrada původních hlásek jejich nejbližšími českými protějšky atd.), je zcela náležitá zvuková podoba [kuk]. Tu také doporučují všechny ortoepické příručky, v nichž je toto jméno uvedeno. V každém přirozeném jazyce však existují nepravidelnosti a při přejímání slov z cizích jazyků se nikoli výjimečně uplatňují i různé další adaptační principy. Zde má na některé mluvčí značný vliv analogie s jinými anglicismy, v nichž se písmena -oo- čtou jako [ú], tj. např. cool [kúl], příjmení Cooper [kúpr]. Navíc i v angličtině se s podobou [kúk] lze setkat, jako další variantu v britské angličtině (která ovšem neodpovídá tradiční standardní výslovnosti, tj. tzv. RP) ji uvádí např. prestižní výslovnostní slovník Longman Pronunciation Dictionary od Johna C. Wellse (2008). Podle našeho názoru je sice vhodné upřednostňovat podobu [kuk], avšak zároveň je plně namístě být v tomto ohledu tolerantní, protože určitá zvuková pestrost v tomto případě nečiní žádné závažné komunikační problémy.
Zvažované varianty:
[kúk] [kuk]
Poslední užití: 14.4.2015
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Čteme je správně?. Honzák – Honzáková – Romportl. 2004. (platí od 2004)
Jazykový zdroj: Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)
Jazykový zdroj: Jak správně vyslovovat cizí jména osobní. Hamplová – Štoček. 2012. (platí od 2012)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#12001
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: V českých médiích se někdy příjmení Roosevelt patřící americkým prezidentům vyslovuje jako [rozevelt], což považuji za chybné a velmi mi to vadí. Jaký na to máte názor?
Klíčové slovo: Roosevelt
Odpověď: Výslovností tohoto příjmení jsme se v nedávné době v jazykové poradně již zabývali. Zjistili jsme, že v úzu (např. u historiků, politologů či u profesionálních mluvčích v médiích) se vyskytují varianty [rouzvelt] a [rúzvelt], přičemž častější je druhá z nich. Přímo s podobou [rozevelt], kterou uvádíte, jsme se tedy v analyzovaném materiálu nesetkali. Obecně platí, že u výslovnosti cizích vlastních jmen bychom měli vycházet ze zvukové podoby v jazyce původu, kterou adaptujeme do češtiny (např. cizí hlásky nahradíme jejich nejbližšími českými protějšky), avšak někdy se vžije poněkud jiná výslovnostní varianta, která obecným ortoepickým zásadám ne zcela odpovídá. V případě osobních jmen bychom měli pokud možno respektovat, jak je jméno užíváno samotnými jeho nositeli. U příjmení Roosevelt celou situaci komplikuje fakt, že dané jméno původně nepochází z angličtiny a i v anglofonním světě se užívá v několika výslovnostních variantách, např. [ˈroʊzəvɛlt], [ˈroʊz(ə)vəlt], ale i [ˈruːzəvɛlt]. Výslovnostní příručka Čteme je správně? doporučuje podobu [rouzevelt], která plně odpovídá obecným adaptačním pravidlům anglických jmen do češtiny a nejvíce se blíží i tomu, jak své příjmení vyslovoval např. jeho nositel F. D. Roosevelt, což lze ověřit na dobových nahrávkách; ta se však v češtině neprosadila. Podle našeho názoru je vhodné v češtině zvolit podoby [rouz(e)velt] nebo [rúzvelt] a je na rozhodnutí každého mluvčího, kterou z nich si vybere; výslovnost daného příjmení se v češtině může časem pod vlivem různých faktorů i do budoucna proměňovat. Vámi uváděnou variantu [rozevelt] nepovažujeme aktuálně za uzuální ani za odpovídající anglickým předlohám, proto bychom ji nedoporučovali užívat. Na druhou stranu je však namístě být v tomto ohledu tolerantní, protože určitá zvuková pestrost v tomto případě nečiní žádné závažné komunikační problémy.
Zvažované varianty:
[rúzvelt] [rouzvelt] [rouzevelt] [rozevelt]
Poslední užití: 10.6.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Čteme je správně?. Honzák – Honzáková – Romportl. 2004. (platí od 2004)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#10700
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jaká je v češtině správná výslovnost názvu maďarského města Segedín? Podoba [segeďín] se mi zdá divná.
Klíčové slovo: Segedín
Odpověď: U jména Segedín neuvádějí geografické příručky ani Pravidla českého pravopisu či Slovník spisovné češtiny žádné výslovnostní doporučení, z čehož implicitně vyplývá, že by jeho zvuková podoba měla být v souladu s grafikou podle principů obvyklých v domácí slovní zásobě, tj. pouze [segeďín]. Avšak u adjektiva segedínský ortoepická kodifikace Výslovnost spisovné češtiny 2 doporučuje jak výslovnost [segeďínskí], tak i [segedýnskí] (přímo výraz Segedín zde obsažen není). V úzu se podoba [segedýnskí], respektive [segedýn] však vyskytuje velice často (pravděpodobně i převažuje), evidentně nezpůsobuje žádné komunikační obtíže a není důvod ji odmítat. Výslovnost [segeďín] je v češtině pravidelná (srov. názvy měst s analogickým zakončením – Budín, Hodonín apod.). Varianta [segedýn] pak zřejmě souvisí s vlivem německé podoby názvu maďarského města Szeged, která zní Szegedin nebo Segedin a vyslovuje se se souhláskou [d]. Jistou roli zde může hrát i fakt, že si mluvčí uvědomují „cizost“ pojmenování Segedín (ačkoli jde o exonymum, tj. českou podobu cizího zeměpisného jména), a proto čtou kombinaci písmen -di- jako [dy], jak je to u cizích slov obvyklé.
Zvažované varianty:
[segeďín] [segedýn]
Poslední užití: 19.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Jazykový zdroj: Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Jazykový zdroj: Geografický místopisný slovník světa. 1999. (platí od 1999)
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#10699
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: V poslední době se u slova coaching/koučink setkávám s výslovností [kaučink], což hodnotím jako nesprávné, neprofesionální a neodpovídající anglickému originálu. Nebo je to snad také správně? V Internetové jazykové příručce uvádíte pouze koučink, nikoli *kaučink. Domnívám se navíc, že [kaučink] odkazuje k anglickému výrazu couch (gauč), nikoli coach (trenér, kouč).
Klíčové slovo: coaching; koučink; koučing
Odpověď: Souhlasíme s vámi a ve shodě s příručkou Nová slova v češtině: Slovník neologizmů 2 doporučujeme výraz koučink/coaching vyslovovat výhradně jako [koučink]. Podoba [kaučink] se u některých mluvčích vyskytuje zřejmě z nedostatečné znalosti jazyka původu, uplatňování mylných analogií atp.
Poslední užití: 15.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Nová slova v češtině 2. 2004. (platí od 2004)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#10402
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Chci se jen ujistit, zda se slovo ceremoniál má opravdu v češtině vyslovovat jako [ceremonyjál] (a nikoli jako [seremonyjál], jak často slýchám z médií).
Klíčové slovo: ceremoniál
Odpověď: Pravděpodobně vlivem angličtiny se někdy slovo ceremoniál opravdu vyslovuje jako [seremonyjál], v češtině je však u tohoto výrazu s původem v latině náležitá podoba [ceremonyjál]. Je sice pravda, že se k nám daný výraz dostal přes francouzštinu, jejímž prostřednictvím by bylo možné počáteční [s] rovněž odůvodnit, avšak k danému kolísání by pak muselo docházet ihned od počátku, kdy bylo slovo do češtiny převzato (a nikoli až v poslední době), což je velmi nepravděpodobné. Závěrem jen dodejme, že k podobnému jevu dochází v současnosti i např. ve výrazu celebrita.
Zvažované varianty:
[ceremonyjál] [seremonyjál]
Poslední užití: 3.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=914#nadpis7
Jazykový zdroj: Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#10401
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Chci se jen ujistit, zda se slovo celebrita má opravdu v češtině vyslovovat jako [celebrita] (a nikoli jako [selebrita], jak často slýchám z médií).
Klíčové slovo: celebrita
Odpověď: Pravděpodobně vlivem angličtiny se někdy slovo celebrita opravdu vyslovuje jako [selebrita], v češtině je však u tohoto výrazu s původem v latině náležitá podoba [celebrita].
Zvažované varianty:
[celebrita] [selebrita]
Poslední užití: 3.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=914#nadpis7

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#9389
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jaká je v češtině správná výslovnost slova personál? V poslední době slýchám od politiků [perzonál], což mě tahá za uši, protože to dříve nikdy nebylo. Podobně je to se slovy personalizace, persona, personální atd.
Klíčové slovo: personál
Odpověď: Nejprve je třeba uvést na pravou míru tvrzení, že výslovnost [perzonál] se dříve nevyskytovala. Jak dokládají odborné texty významných jazykovědců, ke kolísání zde v češtině dochází již velmi dlouho (srov. např. text V. Mathesia z roku 1935 otištěný ve Slově a slovesnosti: http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?lang=en&art=18 nebo článek F. Daneše z roku 1965 z Naší řeči: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?lang=en&art=5129, kde autor slovo personál řadí mezi příklady se skupinou rs „vyslovovanou často nebo výhradně [rz]“). Nejde tedy v žádném případě o jev vyskytující se nově u současných politiků. V dosavadních slovnících je nicméně doporučována výhradně výslovnost [personál] v souladu s pravopisem. K tomu je však nutné ocitovat podrobnější popis dané problematiky z kodifikační příručky Výslovnost spisovné češtiny (1978, s. 46–47): „Na rozdíl od slov domácích vyslovuje se tedy původní [s] většinou jako [z] i v sousedství znělých souhlásek nepárových, tj. ve skupinách ns, ms, rs, ls, js, sn, sm, sr, sl, sj (...) I když jde v těchto případech o tendenci velmi silnou, nedospěl tu spisovný jazyk k jednotné výslovnosti všech slov tohoto typu, což se obráží i v pravopise“. Jinými slovy: dvojice hlásek s/z u přejatých slov (v pozici mezi samohláskami a v sousedství hlásek jedinečných) často kolísá. U mnoha výrazů, v nichž je z hlediska původu náležitá souhláska „s“, se jako spisovná přijímá výslovnost dubletní, čemuž pak odpovídá i jejich pravopis. V případě slova personál dosud varianty se „z“ kodifikovány nebyly, nelze se však divit, že se v úzu vyskytují poměrně často. Podle našich zkušeností se postoje k výslovnosti podob typu [perzonál], [perzonalizace], [perzonálňí] mezi uživateli češtiny liší. Jedni je považují za neutrální a mohou se divit, proč i vzhledem ke své rozšířenosti nejsou označovány za spisovné, jiní je vnímají negativně jako rušivé a jejich výskyt označují např. za projev nevzdělanosti. Ačkoli doporučujeme ve spisovných projevech užívat kodifikovanou podobu, varianty se [z] bychom měli posuzovat shovívavě, a to i proto, že jejich výskyt nezpůsobuje v řeči žádná nedorozumění, některé analogické znělostní změny jsou kodifikovány jako spisovné atp. Jak jsme ověřili, u profesionálních mluvčích ve veřejnoprávních médiích varianty se [s] stále naprosto převládají.
Zvažované varianty:
[personál] [perzonál]
Poslední užití: 5.11.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj: Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: F. Daneš (1965). K výslovnosti znělých souhlásek v přejatých slovech. Naše řeč 48, s. 161–171.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#8990
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se v češtině správně vyslovuje příjmení francouzského herce de Funèse?
Klíčové slovo: de Funès
Odpověď: Obecně platí, že u jmen cizího původu se do češtiny adaptuje zvuková podoba z výchozího jazyka, avšak nejsou výjimečné případy, kdy se vžije výslovnost poněkud odlišná (např. na základě grafiky nebo různých analogií, někdy i mylných). V tomto případě uživatelé češtiny mohou váhat, zda se vyslovuje koncová hláska [s], či nikoli; dále zda je náležité písmeno „è“ číst dlouze, či krátce. Kolísat také může podoba nepřímých pádů, tj. např. zda se ve druhém pádě vyslovuje tvar Funèse jako [finese], nebo [fineze]. Situaci s příjmením de Funès může zdánlivě poněkud komplikovat i fakt, že jeho slavný nositel (celým jménem Louis Germain David de Funès de Galarza) byl sice Francouz, avšak španělského původu. Vzhledem k tomu, že grafická podoba jména již nese výrazný francouzský rys (písmeno „è“), budeme vycházet primárně z francouzštiny. Existuje značně rozšířené povědomí, že se u přejímek z francouzštiny koncové [s] „nikdy nečte“. Najdeme však řadu francouzských jmen, kde je koncové [s] naopak zcela náležité (srov. např. příjmení Garros). Jak jsme zjistili, náležitá francouzská podoba jména de Funès je [də fynɛs], do češtiny by se tedy mělo adaptovat jako [de fines], tj. s krátkým [e] a koncovým vyslovovaným [s]. To je v souladu s doporučením v publikaci Jak užívat francouzská vlastní jména ve spisovné češtině, která dále uvádí i podobu 2. pádu: [de finese]. Tentýž údaj týkající se 2. pádu nalezneme i v příručce Čteme je správně?, která ovšem v 1. pádě doporučuje výslovnost [de fine] bez koncového [s]. V tomto případě se však domníváme, že jde o omyl, což potvrzuje i odborný text romanisty K. Sekventa (Příspěvek k cizím, zejména francouzským vlastním jménům v češtině II. Výslovnost. Skloňování. In: Jazyk a kultúra, 13/2013, č. 4, nestránkováno, dostupné on-line: https://www.ff.unipo.sk/jak/cislo13.html). Tato nepřesnost se bohužel vyskytuje i jinde, např. ve slovníku Jak správně vyslovovat cizí jména osobní, či dokonce v jinak velmi spolehlivé knize Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen v češtině. Tam je sice v obecném výkladu francouzské zakončení -ès zařazeno mezi výjimky, v nichž není koncové „s“ tzv. němé (a proto se -ès vyslovuje jako [-es]), avšak v následujícím cvičení je z nám neznámého důvodu uveden příklad Funès s výslovností [fine]! (včetně vykřičníku). Je možné, že autor Klíče považoval výslovnost bez koncového [s] za natolik vžitou, že nechtěl doporučovat odlišné řešení (v tom případě by však byla vhodnější varianta [finé] s koncovou délkou, viz níže). Výzkum v mediálních archivech, který jsme provedli, ukazuje, že v současnosti je v češtině zvuková podoba příjmení de Funès značně neustálena. Nejsou výjimečné případy, kdy se krátce za sebou v tomtéž pořadu vyskytnou odlišné varianty, a to i u profesionálních mluvčích, nejen u jejich hostů (např. moderátor užívá podobu [de finé], avšak autor následující reportáže [de fines]). Nejčastěji jsme zaznamenali tyto varianty: [de finé], [de finés] a [de fines], v nepřímých pádech pak bez ohledu na podobu v 1. pádě se častěji vyskytuje znělost, tj. např. [de finéze], avšak takovýchto dokladů nebyl k dispozici dostatečný počet. Někteří mluvčí si tento problém evidentně uvědomují a záměrně náležitou výslovnost na základě francouzštiny tematizují. Vzhledem k této nejednoznačné situaci v úzu je tedy podle našeho názoru namístě doporučit primárně výslovnost [de fines] (2. pád pak [de finese]), která odpovídá adaptaci originálu. Domněnka, že by byla v češtině zcela ustálena a pevně vžita varianta [de fine] či [de finé], se nepotvrdila. Zároveň je pravděpodobné, že posluchači jsou na kolísání výslovnosti tohoto jména zvyklí a nečiní jim komunikační problémy, obvykle jej zřejmě ani nevnímají, případně dokonce považují intuitivně za „správnou“ podobu [de finé], neboť laikům může znít bez koncového [s], zato s dlouhým [é] „lépe francouzsky“. Doporučujeme být v tomto ohledu proto tolerantní. Ostatně kolísání kvantity i znělosti v nepřímých pádech zaznamenáváme u řady jiných francouzských jmen, u mnoha z nich je pak výskyt délky či znělosti, která neodpovídá výslovnosti v originále, již zcela ustálený, noremní a kodifikovaný.
Zvažované varianty:
[de fines] [de fine] [de finé] [de finés]
Poslední užití: 19.9.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Čteme je správně?. Honzák – Honzáková – Romportl. 2004. (platí od 2004)
Jazykový zdroj: Jak užívat francouzská vlastní jména ve spisovné češtině. Sekvent – Šlosar. 2002. (platí od 2002)
Jazykový zdroj: Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)
Jazykový zdroj: Jak správně vyslovovat cizí jména osobní. Hamplová – Štoček. 2012. (platí od 2012)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#8489
Užití:
1 2 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se správně v češtině vyslovuje příjmení amerického umělce A. Warhola? Váhám mezi podobou [varhoul] a [varhol], preferuji druhou z nich.
Klíčové slovo: Warhol
Odpověď: Obecně lze říct, že v češtině se výslovnost cizích vlastních jmen v naprosté většině případů zvukově adaptuje podle určitých principů (obvyklé je vycházet ze zvukové podoby slova v původním jazyce, přičemž cizí hlásky se nahradí jejich nejbližšími českými zvukovými protějšky atp.; konkrétní návod pro jednotlivé jazyky lze najít v ortoepických příručkách). V případě daného příjmení však situaci komplikuje mj. to, že ani v angličtině není jeho výslovnost vůbec jednotná, což může souviset i s tím, že jde o osobnost s rusínskými předky (otec umělce se jmenoval Varhola). Pokud vyjdeme z anglické výslovnosti [ˈwɔːrhɒl], kterou některé zdroje uvádějí, pravidelnou adaptací by v češtině vznikla podoba [vórhol] (kterou mimochodem doporučuje málo známý a obtížně dostupný slovník Jak správně vyslovovat cizí jména osobní). S ní se v úzu můžeme setkat, ne však příliš často. Prestižní výslovnostní slovníky D. Jonese a J. C. Wellse však uvádějí pro britskou angličtinu podoby [ˈwɔːhəʊl], respektive [ˈwɔːhɒʊl] a pro americkou angličtinu varianty [ˈwɔːrhɔːl] a [ˈwɔːrhoʊl]. Z nich by vyplývala jednak česká výslovnost [vórhoul], kterou doporučuje příručka Čteme je správně?, avšak v úzu jsme ji zaznamenali jen výjimečně, či [vórhól], s níž jsme se ve zkoumaném materiálu z mediálních archivů vůbec nesetkali. Mnohem vžitější je totiž vámi preferovaná varianta [varhol], která vychází z grafické formy jména a také odráží slovanský původ jména. Vzhledem k tomu, že u mnohých anglicismů v češtině běžně dochází ke kolísání samohláskové délky, lze se někdy setkat rovněž např. s podobami [várhol] či [várhól]. V úzu se dále mohou občas vyskytnout i různé kombinace výše uvedených výslovnostních podob, např. [varhoul], které však jako celek neodpovídají ani jedné z anglických variant, ani čtení podle grafiky. Závěrem lze konstatovat, že výslovnost příjmení Warhol není v češtině plně ustálena, což ovšem v tomto případě (zvláště v kombinaci s umělcovým jménem Andy) nepřináší žádné výrazné komunikační problémy. Vzhledem k podobné situaci v angličtině není tento fakt nijak překvapivý a nelze jednoznačně určit, která z podob je ta „správná“; ověřili jsme však, že u profesionálních mluvčích zřejmě převažuje výslovnost [varhol]. Domníváme se, že posluchači jsou na určité kolísání výslovnosti tohoto jména zvyklí a obvykle jej zřejmě ani nevnímají. Doporučujeme být v tomto ohledu proto tolerantní.
Zvažované varianty:
[varhol] [vórhol] [várhol] [várhól] [varhoul] [vórhoul] [vórhól]
Poslední užití: 24.5.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Čteme je správně?. Honzák – Honzáková – Romportl. 2004. (platí od 2004)
Jazykový zdroj: Jak správně vyslovovat cizí jména osobní. Hamplová – Štoček. 2012. (platí od 2012)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#8394
Užití:
1 3 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se má v češtině správně vyslovovat příjmení M. R. Štefánika?
Klíčové slovo: Štefánik
Odpověď: Obecně platí, že u jmen cizího původu se do češtiny adaptuje zvuková podoba z výchozího jazyka, avšak nejsou výjimečné případy, kdy se vžije výslovnost poněkud odlišná (např. na základě grafiky nebo různých analogií, někdy i mylných). Spisovná (kodifikovaná) výslovnost daného příjmení ve slovenštině zní [šťefáňik], avšak jak uvádí i slovenská jazyková poradna, v běžném úzu se vyskytují rovněž jiné varianty (kolísají hlásky [ť] vs. [t] i [ň] vs. [n], více viz https://jazykovaporadna.sme.sk/q/9253/). Situaci v češtině komplikuje nejen tento fakt, ale i nedostatečná znalost vztahu mezi písmem a zvukem u slovenských jmen, neboť tato pravidla jsou ve srovnání s českými odlišná. Příručka Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen v češtině kromě obecných zásad čtení slovenských jmen uvádí explicitně i doporučení užívat v češtině stejně jako ve slovenštině podobu [šťefáňik] (tj. s „měkkými“ souhláskami [ť] a [ň]). Na základě průzkumu nahrávek v mediálních archivech však lze konstatovat, že tato varianta se v českém úzu prakticky nevyskytuje (pomíjíme zde pochopitelně pořady, v nichž se o dotyčném mluví slovensky). Naprosto totiž převažuje výslovnost [štefányk], méně často se lze setkat s podobou [štefáňik], přičemž jsme analyzovali řeč profesionálních mluvčích a také např. historiků, kteří se danou osobností dlouhodobě zabývají. Pozoruhodné pak je, že výslovnost [štefányk] užívali i čeští mluvčí, kteří debatovali se Slovákem dodržujícím spisovnou slovenskou podobu, dále pak např. český zpravodaj působící na Slovensku, případně byl na začátku pořadu o M. R. Štefánikovi rozdíl mezi náležitou slovenskou a vžitou českou výslovností [štefányk] přímo tematizován. Domníváme se, že posluchači jsou na určité kolísání výslovnosti tohoto jména zvyklí a nečiní jim komunikační problémy, obvykle jej zřejmě ani nevnímají. Doporučujeme být v tomto ohledu proto tolerantní.
Zvažované varianty:
[šťefáňik] [štefáňik] [štefányk]
Poslední užití: 26.8.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: s. 109

Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#8369
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se správně v češtině vyslovuje název hormonu melatonin? V reklamách v současnosti slýchám [melatoňin], což si myslím, že je špatně.
Klíčové slovo: melatonin
Odpověď: Příručky opravdu doporučují slovo melatonin vyslovovat v češtině jako [melatonyn] či [melatonýn]. K měkčení souhlásky [n] na [ň] by zde podle obecných pravidel docházet nemělo, protože jde o přejímku, v níž se skupina „ni“ čte odlišně od domácích slov. Výslovnost tohoto výrazu však v současném českém úzu kolísá (a to i u profesionálních mluvčích a u odborníků z oboru lékařství atp., tj. nejen v současných reklamách), přičemž spíše převládá podoba [melatoňin]. Nejen z tohoto důvodu nelze výslovnost [melatoňin] či [melatoňín] odmítat. Užívají je i mluvčí vyššího věku, z čehož je patrné, že se v češtině vyskytují již delší dobu, posluchači na ně budou pravděpodobně zvyklí a k nedorozumění nedojde. Je samozřejmě možné, že těm, kteří si uvědomují přesný původ daného výrazu, bude měkčení vadit, naopak méně časté varianty [melatonyn] či [melatonýn] pak mohou u jiných uživatelů jazyka, kteří na ně nejsou zvyklí, vyvolat údiv. Většina posluchačů však s největší pravděpodobností kolísání [n] versus [ň] vůbec nezaznamená. Dodejme ještě, že např. u názvů látek chinin či tanin, které mají analogické zakončení a jsou rovněž cizího původu (avšak nikoli řeckého), již současná kodifikace měkčení připouští. A existují i další přejímky z cizích jazyků, u nichž je kolísání výslovnosti ve skupinách „di“, „ti“, „ni“ zcela noremní.
Zvažované varianty:
[melatonyn] [melatonýn] [melatoňin] [melatoňín]
Poslední užití: 4.2.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)

ID související odpovědi: #8367
Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#8367
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se správně v češtině vyslovuje název hormonu serotonin? V reklamách v současnosti slýchám [serotoňin], což si myslím, že je špatně.
Klíčové slovo: serotonin
Odpověď: Příručky opravdu doporučují slovo serotonin vyslovovat v češtině jako [serotonyn] či [serotonýn]. K měkčení souhlásky [n] na [ň] by zde podle obecných pravidel docházet nemělo, protože jde o přejímku, v níž se skupina „ni“ čte odlišně od domácích slov. Výslovnost tohoto výrazu však v současném českém úzu kolísá (a to i u profesionálních mluvčích a u odborníků z oboru lékařství atp., tj. nejen v současných reklamách), přičemž spíše převládá podoba [serotoňin]. Nejen z tohoto důvodu nelze výslovnost [serotoňin] či [serotoňín] odmítat. Užívají je i mluvčí vyššího věku, z čehož je patrné, že se v češtině vyskytují již delší dobu, posluchači na ně budou pravděpodobně zvyklí a k nedorozumění nedojde. Je samozřejmě možné, že těm, kteří si uvědomují přesný původ daného výrazu, bude měkčení vadit, naopak méně časté varianty [serotonyn] či [serotonýn] pak mohou u jiných uživatelů jazyka, kteří na ně nejsou zvyklí, vyvolat údiv. Většina posluchačů však s největší pravděpodobností kolísání [n] versus [ň] vůbec nezaznamená. Dodejme ještě, že např. u názvů látek chinin či tanin, které mají analogické zakončení a jsou rovněž cizího původu (avšak nikoli latinského či řeckého), již současná kodifikace měkčení připouští. A existují i další přejímky z cizích jazyků, u nichž je kolísání výslovnosti ve skupinách „di“, „ti“, „ni“ zcela noremní.
Zvažované varianty:
[serotoňin] [serotonyn] [serotonýn]
Poslední užití: 4.2.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)

ID související odpovědi: #8369
Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#8326
Užití:
1 0 1
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jaká je v češtině správná výslovnost jména Murdoch? Má se použít stejná podoba jako v angličtině, nebo existují nějaká pravidla výslovnostní adaptace? Potřebuji doporučit podobu vhodnou pro audioknihu.
Klíčové slovo: Murdoch
Odpověď: Obecně lze říct, že v češtině se výslovnost cizích vlastních jmen v naprosté většině případů zvukově adaptuje podle určitých principů (obvyklé je vycházet ze zvukové podoby slova v původním jazyce, přičemž cizí hlásky se nahradí jejich nejbližšími českými zvukovými protějšky atp.; konkrétní návod pro jednotlivé jazyky lze najít v ortoepických příručkách). Tzv. citátová výslovnost, kdy se cizí hlásky nijak neadaptují, je řídká. Na posluchače obvykle citátová výslovnost celých jmen působí rušivě, stylizovaně nebo afektovaně, častější a přijatelnější jsou jen případy, kdy se ve jméně vysloví např. jen jedna „nečeská“ hláska, ale zbytek jména se foneticky adaptuje. Podle obecných pravidel i podle příručky Výslovnost a skloňování cizích osobních jmen v češtině by se v češtině mělo příjmení Murdoch vyslovovat [merdok], případně [mérdok] (kolísání samohláskové délky je u tohoto typu anglicismů v češtině naprosto běžné a posluchačům evidentně nijak nevadí). V praxi se tato výslovnost užívá, ovšem nikoli jako jediná, často se vyskytují též podoby [márdok] či [mardok]. Ty vznikly tzv. mylnou analogií s jinými anglickými výrazy, v nichž písmeno „u“ označuje anglickou samohlásku, kterou do češtiny adaptujeme jako [a]. Tyto mylné analogie jsou poměrně časté, a to zejména právě u vlastních jmen (srov. např. českou výslovnost jmen Deep Purple jako [párpl], Murphy jako [márfi] atp.). Daná výslovnost je do jisté míry vžitá a dobře srozumitelná, proto ji doporučujeme tolerovat, avšak v případě audioknihy jednoznačně preferujeme podoby [merdok] či [mérdok]. Důležité je pak zejména to, aby se v rámci jednoho díla jednotlivé varianty nestřídaly, což by bylo značně neprofesionální a posluchačsky nevstřícné.
Zvažované varianty:
[merdok] [mérdok] [mardok] [márdok]
Poslední užití: 20.8.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj: Výslovnost a skloňování cizích osobních jmen v češtině. Kučera – Zeman. 1998.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#8219
Užití:
1 0 1
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jaká je v češtině správná výslovnost jména Robinson (v souvislosti se Seifertovou sbírkou „Jaro, sbohem“, která mj. obsahuje báseň Robinson Crusoe)?
Klíčové slovo: Robinson
Odpověď: V případě zažitého jména Robinson Crusoe doporučujeme výslovnost [robinzon]. Tu uvádí již např. Slovník spisovného jazyka českého, ale i další zdroje. O vžitosti [z] pak svědčí i grafické podoby apelativ typu robinzon, robinzonáda, která uvádějí výkladové slovníky i Pravidla českého pravopisu. Nelze samozřejmě vyloučit, že někteří posluchači budou namítat, že tato výslovnost neodpovídá originálu, pro většinu to však bude v daném kontextu pravděpodobně jediná nepříznaková varianta a výslovnost [robinson] by je naopak rušila či překvapila. Průzkum v nahrávkách ČT a ČRo pak potvrzuje, že znělá výslovnost v daném jméně i v současnosti u profesionálních mluvčích naprosto převažuje; vyskytuje se také mj. i v populárních písních atp. Jestliže by však šlo o příjmení Robinson patřící např. nějaké žijící osobnosti, o které by se začalo častěji mluvit, je možné, že se stabilizuje jiná podoba, např. [robinsn] bližší angličtině. Takto bývá v češtině vyslovováno kupř. příjmení australského kytaristy. Při výše zmiňovaném průzkumu se dále např. ženské příjmení Robinson Pomahačová vyskytlo v podobě [robinson] a v případě skladatelky Hany Robinson existují doklady i na výslovnost [robinzn]. Nic z toho se ale Seifertovy básně, respektive jména Robinson Crusoe netýká. Není však divu, že tato aktuální zvuková pestrost může vnímavého mluvčího znejistit i v případě dávno zažitého jména a normu celkově rozkolísat. Na závěr jen dodejme, že při interpretaci básnického textu je namístě dodržet podobu [robinzon] a snažit se eliminovat výslovnostní asimilaci, která vede k neortoepické variantě [robindzon].
Zvažované varianty:
[robinzon] [robinson]
Poslední užití: 27.7.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#8102
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak by se měl správně vyslovovat název české firmy Unicorn?
Klíčové slovo: Unicorn
Odpověď: Výslovnost názvů firem není nikde kodifikována, obvykle se vžije taková podoba, kterou používá sama daná společnost (např. v reklamě). Tato firma sice sídlí v Česku, ale její název je evidentně cizí (výraz unicorn znamená v angličtině jednorožec), není proto divu, že např. její majitel užívá v médiích zásadně výslovnost [junykorn], tj. anglickou zvukovou formu adaptovanou do češtiny. V případě profesionálních mluvčích v rozhlase a v televizi pak podle našich zjištění převažuje tatáž výslovnostní podoba, občas se však vyskytne i varianta [unykorn], která více koresponduje s grafikou a je rovněž ovlivněna analogií s četnými latinismy s komponentem uni- ve významu jedno- (např. unifikace, uniforma). Z jazykového hlediska nelze proti daným podobám nic namítat, v praxi bychom doporučovali spíše respektovat zažitou firemní tradici.
Zvažované varianty:
[unykorn] [junykorn]
Poslední užití: 2.9.2019
Atributy odpovědi
Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#5661
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jaká je v češtině správná výslovnost slova plakát?
Klíčové slovo: plakát
Odpověď: Výkladové slovníky i ortoepické příručky uvádějí výslovnost [plakát] i [plagát].
Poslední užití: 29.1.2015
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Výslovnost přejatých slov a vlastních jmen

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#5085
Užití:
1 2 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Proč se v češtině vyslovuje původem anglické slovo double jako [debl]? Správně by podle angličtiny mělo být pouze [dabl]. Jde snad o vliv slov typu „debil“?
Klíčové slovo: double; debl
Odpověď: Je pravda, že pokud u anglicismu double (termín z oblasti sportu) uplatňujeme adaptační princip, který při počešťování výslovnosti přejímek převažuje a je preferován ortoepickou kodifikací (tj. náhrada původních hlásek jejich nejbližšími českými protějšky atd.), je zcela namístě zvuková podoba [dabl]. V každém přirozeném jazyce však existují nepravidelnosti a při přejímání slov z cizích jazyků se nikoli výjimečně uplatňují i různé další adaptační principy. Tak je tomu i v tomto případě, kdy je u slova double kodifikována podoba [dabl] i [debl]. Nejde o jev nijak nový, výslovnost [debl] uvádí již například Příruční slovník jazyka českého, a to dokonce jako jediné výslovnostní doporučení. Zmiňuje se o něm např. i drobnost v časopise Naše řeč z roku 1988. Přesný důvod, proč je v češtině již dlouho pevně vžita podoba [debl], není možné určit. Zřejmě zde hraje určitou roli stáří přejímky, kdy povědomí o výslovnosti angličtiny nebylo příliš rozšířeno nebo bylo mylné, lze uvažovat i o vlivu některé oblastní výslovnosti angličtiny či o různých analogiích, avšak připodobnění k výrazům typu „debil“ pravděpodobné není. Dodejme ještě, že kromě zápisu double je v češtině kodifikována i grafická podoba debl, která vznikla právě díky výslovnosti [debl]. Existuje pak i další podstatné jméno zapisované jako double, jde však o přejímku z francouzštiny s odlišným významem a výslovností [dubl]. Ačkoli se někomu může podoba [debl] jevit jako chybná, šance na její odstranění z češtiny je nereálná.
Zvažované varianty:
[debl] [dabl
Poslední užití: 15.4.2015
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj: Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Flídrová, D. (1988): Double – dublé. Naše řeč 71, s. 270–271.
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#4760
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jaká je v češtině správná výslovnost slova zombie?
Klíčové slovo: zombie
Odpověď: Ačkoli příručky uvádějí pouze výslovnost [zombi], v úzu se vžila spíše podoba [zombí], doporučit lze z jazykového hlediska obě dvě. Varianta [zombije], s níž se můžeme okrajově rovněž setkat, vznikla zřejmě analogicky podle v písmu stejně zakončených slov typu mumie; jejich původ je však odlišný.
Zvažované varianty:
[zombi] [zombí] [zombije]
Poslední užití: 24.5.2015
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj: Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Štěpánová, V. (2013). Výslovnost cizích slov, vlastních jmen, zkratek a některé další fonetické dotazy v jazykové poradně. Naše řeč, 96, s. 117–140.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.