Telefon: (+420) 257 531 793

Pondělí až pátek 10–12 hodin

Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty:
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použitý filtr Detailní anotace: [Anotace slova] -> [Adaptace přejímky] -> [Adaptační princip přejímky] -> [Fonologická aproximace].
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 3/22, položky: 21-30/216
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#12001
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: V českých médiích se někdy příjmení Roosevelt patřící americkým prezidentům vyslovuje jako [rozevelt], což považuji za chybné a velmi mi to vadí. Jaký na to máte názor?
Klíčové slovo: Roosevelt
Odpověď: Výslovností tohoto příjmení jsme se v nedávné době v jazykové poradně již zabývali. Zjistili jsme, že v úzu (např. u historiků, politologů či u profesionálních mluvčích v médiích) se vyskytují varianty [rouzvelt] a [rúzvelt], přičemž častější je druhá z nich. Přímo s podobou [rozevelt], kterou uvádíte, jsme se tedy v analyzovaném materiálu nesetkali. Obecně platí, že u výslovnosti cizích vlastních jmen bychom měli vycházet ze zvukové podoby v jazyce původu, kterou adaptujeme do češtiny (např. cizí hlásky nahradíme jejich nejbližšími českými protějšky), avšak někdy se vžije poněkud jiná výslovnostní varianta, která obecným ortoepickým zásadám ne zcela odpovídá. V případě osobních jmen bychom měli pokud možno respektovat, jak je jméno užíváno samotnými jeho nositeli. U příjmení Roosevelt celou situaci komplikuje fakt, že dané jméno původně nepochází z angličtiny a i v anglofonním světě se užívá v několika výslovnostních variantách, např. [ˈroʊzəvɛlt], [ˈroʊz(ə)vəlt], ale i [ˈruːzəvɛlt]. Výslovnostní příručka Čteme je správně? doporučuje podobu [rouzevelt], která plně odpovídá obecným adaptačním pravidlům anglických jmen do češtiny a nejvíce se blíží i tomu, jak své příjmení vyslovoval např. jeho nositel F. D. Roosevelt, což lze ověřit na dobových nahrávkách; ta se však v češtině neprosadila. Podle našeho názoru je vhodné v češtině zvolit podoby [rouz(e)velt] nebo [rúzvelt] a je na rozhodnutí každého mluvčího, kterou z nich si vybere; výslovnost daného příjmení se v češtině může časem pod vlivem různých faktorů i do budoucna proměňovat. Vámi uváděnou variantu [rozevelt] nepovažujeme aktuálně za uzuální ani za odpovídající anglickým předlohám, proto bychom ji nedoporučovali užívat. Na druhou stranu je však namístě být v tomto ohledu tolerantní, protože určitá zvuková pestrost v tomto případě nečiní žádné závažné komunikační problémy.
Zvažované varianty:
[rúzvelt] [rouzvelt] [rouzevelt] [rozevelt]
Poslední užití: 10.6.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Čteme je správně?. Honzák – Honzáková – Romportl. 2004. (platí od 2004)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#11997
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak by se mělo vyslovovat příjmení Arenberger? Proč všichni říkají dlouze [árnbergr], když k tomu není důvod, neboť se píše krátké „a“?
Klíčové slovo: Arenberger
Odpověď: Výslovnost cizích příjmení v češtině by měla vycházet ze zvukové podoby v jazyce původu s ohledem na rodinnou tradici daného nositele, pokud je známa. Dané příjmení je německého původu, vzniklo pravděpodobně z hebrejského jména Aron (psaného též např. Aaron, v češtině pak Áron) a německého výrazu pro horu, tj. Berg (srov. Dictionary of American Family Names, Oxford University Press, 2013). Podobu [árnbergr] lze tedy považovat za zcela náležitou, respektující německá výslovnostní pravidla, v českých médiích je navíc zřejmě převažující. Podobu [ar(e)nberg(e)r] budou volit spíše ti mluvčí, kteří si neuvědomují německý původ daného příjmení či nemají povědomí o výslovnosti němčiny. V praxi proto může docházet ke kolísání, což však v tomto případě zřejmě srozumitelnost a plynulost komunikace příliš nenaruší.
Zvažované varianty:
[arenbergr] [arenberger] [árnbergr] [arnbergr]
Poslední užití: 25.5.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Výslovnost přejatých slov a vlastních jmen
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#11322
Užití:
1 0 1
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Je vhodnější v právě připravovaném dokumentu vyslovovat křestní jméno Olof (patřící švédskému politikovi Palmemu) spíše česky, což je úzus dobových pořadů, nebo zvolit výslovnost švédskou?
Klíčové slovo: Olof
Odpověď: Výslovnost švédského mužského rodného jména Olof rozhodně není v češtině nijak pevně vžitá (někteří mluvčí se evidentně navíc mylně domnívají, že se daná osobnost jmenovala Olaf). Obecně platí, že u jmen cizího původu se do češtiny adaptuje zvuková podoba z výchozího jazyka, avšak nejsou výjimečné případy, kdy se vžije výslovnost poněkud odlišná (např. na základě grafiky nebo různých analogií, někdy i mylných). V ortoepické příručce Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen v češtině od V. Strahla je jako jediná doporučená uvedena zvuková podoba [úlof] odpovídající švédskému originálu adaptovanému do češtiny, avšak v současné ani ve starší mediální praxi se s touto podobou nesetkáváme. Převažuje zde varianta [olof] odpovídající grafice (v dobových reportážích z 80. let, kdy byl Olof Palme zavražděn, se dále občas vyskytuje [ólof], dále lze zaslechnout i [ulof]). Je tedy potřebné pečlivě zvážit veškeré okolnosti s ohledem na konkrétní pořad, na předpokládané posluchače atd. Pokud v daném vysílání budou hojně zaznívat starší citace z tehdejších médií, bylo by nápadné varianty [olof] a [úlof] střídat. Naopak pokud takováto situace nenastane a/nebo je předpoklad, že významnější část diváků bude náležitou výslovnost ve švédštině znát, pak je zcela namístě číst [úlof]. Za nejlepší řešení v podobných situacích považujeme daný výslovnostní problém na začátku pořadu, pokud je to jen trochu možné, tematizovat (stačí velmi stručně, např. věta typu „švédský politik, jehož jméno v češtině někteří vyslovují jako [olof], avšak na základě švédštiny by to mělo být [úlof]“), čímž se vysvětlí i případná nejednotnost v zařazených citacích, která pak již posluchače nepřekvapí a nezarazí. Určitá míra kolísání zvukové podoby je totiž u vlastních jmen cizího původu zcela normální a doporučujeme být v takovýchto případech tolerantní. Samozřejmě střídat jednotlivé výslovnostní varianty bez zjevného důvodu v rámci jednoho pořadu (zejména z úst téhož mluvčího) je naopak to, co doporučit v žádném případě nelze.
Zvažované varianty:
[úlof] [olof]
Poslední užití: 30.8.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=914#nadpis14

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#10701
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se v češtině vyslovuje správně slovo želatina? Já říkám [želatyna], avšak slýchám i podobu [želaťina], což mě mate, protože se domnívám, že tento výraz pochází z francouzštiny.
Klíčové slovo: želatina
Odpověď: Zatímco v domácí slovní zásobě se skupiny zapisované jako di, ti, ni vyslovují jako [ďi], [ťi], [ňi], u většiny přejatých slov toto pravidlo neplatí. U některých výrazů si však mluvčí někdy již neuvědomují, že jde o slovo cizího původu, proto se lze setkat s nenáležitými podobami jako právě želatina *[želaťina], popř. *[želaťína] místo [želatyna], [želatýna]. Máte pravdu, že výraz želatina pochází z francouzštiny, a jistě nejste sama, kdo si občas se vyskytující „měkké“ výslovnosti všímá a vnímá ji jako nepatřičnou.
Zvažované varianty:
[želatyna] [želatýna] [želaťina]
Poslední užití: 19.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=914#nadpis3

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#10700
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jaká je v češtině správná výslovnost názvu maďarského města Segedín? Podoba [segeďín] se mi zdá divná.
Klíčové slovo: Segedín
Odpověď: U jména Segedín neuvádějí geografické příručky ani Pravidla českého pravopisu či Slovník spisovné češtiny žádné výslovnostní doporučení, z čehož implicitně vyplývá, že by jeho zvuková podoba měla být v souladu s grafikou podle principů obvyklých v domácí slovní zásobě, tj. pouze [segeďín]. Avšak u adjektiva segedínský ortoepická kodifikace Výslovnost spisovné češtiny 2 doporučuje jak výslovnost [segeďínskí], tak i [segedýnskí] (přímo výraz Segedín zde obsažen není). V úzu se podoba [segedýnskí], respektive [segedýn] však vyskytuje velice často (pravděpodobně i převažuje), evidentně nezpůsobuje žádné komunikační obtíže a není důvod ji odmítat. Výslovnost [segeďín] je v češtině pravidelná (srov. názvy měst s analogickým zakončením – Budín, Hodonín apod.). Varianta [segedýn] pak zřejmě souvisí s vlivem německé podoby názvu maďarského města Szeged, která zní Szegedin nebo Segedin a vyslovuje se se souhláskou [d]. Jistou roli zde může hrát i fakt, že si mluvčí uvědomují „cizost“ pojmenování Segedín (ačkoli jde o exonymum, tj. českou podobu cizího zeměpisného jména), a proto čtou kombinaci písmen -di- jako [dy], jak je to u cizích slov obvyklé.
Zvažované varianty:
[segeďín] [segedýn]
Poslední užití: 19.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Jazykový zdroj: Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Jazykový zdroj: Geografický místopisný slovník světa. 1999. (platí od 1999)
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#10699
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: V poslední době se u slova coaching/koučink setkávám s výslovností [kaučink], což hodnotím jako nesprávné, neprofesionální a neodpovídající anglickému originálu. Nebo je to snad také správně? V Internetové jazykové příručce uvádíte pouze koučink, nikoli *kaučink. Domnívám se navíc, že [kaučink] odkazuje k anglickému výrazu couch (gauč), nikoli coach (trenér, kouč).
Klíčové slovo: coaching; koučink; koučing
Odpověď: Souhlasíme s vámi a ve shodě s příručkou Nová slova v češtině: Slovník neologizmů 2 doporučujeme výraz koučink/coaching vyslovovat výhradně jako [koučink]. Podoba [kaučink] se u některých mluvčích vyskytuje zřejmě z nedostatečné znalosti jazyka původu, uplatňování mylných analogií atp.
Poslední užití: 15.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Nová slova v češtině 2. 2004. (platí od 2004)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#10403
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Chci se jen ujistit, zda se jméno Barcelona má opravdu v češtině vyslovovat jako [barcelóna] (a nikoli jako [barselóna], jak často slýchám z médií).
Klíčové slovo: Barcelona
Odpověď: Pokud jde o české exonymum (tj. domácí podobu cizího názvu) pro dané město, pak plně vžitá vyslovovaná podoba v češtině zcela odpovídá grafice, tj. Barcelona [barcelona], jak se můžeme přesvědčit nejen v Pravidlech českého pravopisu, ale např. i ve specializované ortoepické publikaci Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen (vámi uváděnou podobu [barcelóna] sice příručky nezachycují, avšak považujeme ji rovněž za uzuální a náležitou, ke kolísání délky dochází v analogických případech zcela běžně). Je pravda, že jiné české zdroje uvádějí podobu se [s], avšak v těchto případech jde o upozornění na originální španělskou, přesněji tedy katalánskou výslovnost (mezinárodní fonetický přepis je [bərsəlónə]). V seznamu zeměpisných jmen ve Slovníku spisovné češtiny na tento fakt uživatele explicitně upozorňuje zkratka „špan.“. Máte pravdu, že v současnosti se v médiích setkáváme i s výslovností [barselona] / [barselóna], avšak je evidentní, že v některých případech nejde jen o snahu ukázat, že mluvčí zná „správnou“ výslovnost v jazyce původu, ale o pochopitelný záměr rozlišit dvě různá pojmenování: na jedné straně název fotbalového klubu FC Barcelona a na druhé straně jméno města, kde tento klub působí. V prvním případě je tedy určitá tendence k uplatňování výslovnosti [barselona], která je bližší výchozí katalánské podobě. Mohli bychom se tak hypoteticky setkat s vyjádřeními typu, že hráče [barselony] přijal starosta [barcelony]. Tento jev zmiňuje i Lucie Jílková v článku Výslovnostně problematická nebo zajímavá cizí jména a přejatá slova (z pohledu pracovníků České televize), který vyšel v roce 2016 ve sborníku Přednášky z 59. běhu Letní školy slovanských studií na s. 77–92.
Zvažované varianty:
[barcelóna] [barselóna]
Poslední užití: 3.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Jazykový zdroj: Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Geografický místopisný slovník světa. 1999. (platí od 1999)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#10369
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak se správně v češtině vyslovuje slovo žokej? Překvapilo mě, když jsem v televizi v jednom pořadu opakovaně zaslechla [džokej] místo obvyklého [žokej].
Klíčové slovo: žokej
Odpověď: Výraz žokej doporučujeme vyslovovat v souladu s příručkami jako [žokej]. Jde o již značně starou přejímku z angličtiny, která se v češtině stabilizovala v této zvukové podobě, na jejímž základě došlo následně k počeštění pravopisu z původního jockey na žokej (tedy nikoli *džokej). Je pravda, že starší Příruční slovník jazyka českého uvádí u (tehdy ještě pravopisně neadaptovaného) hesla jockey výslovnostní údaj [džokej], avšak veškeré novější slovníky se shodují na počátečním ž- [ž]. Je samozřejmě možné namítat, že počáteční dž- [dž] lépe reflektuje originální anglickou výslovnost (zřejmě z tohoto důvodu ji mluvčí, které jste slyšela, užívali; je možné uvažovat i o vlivu výrazu diskžokej, který bývá kvůli usnadnění často vyslovován jako [dyzdžokej] místo náležitého [dyzgžokej]). Avšak ani varianta [džokej] s originálem plně nekoresponduje, neboť původní anglické [ˈdʒɒkɪ] by bylo náležité adaptovat do češtiny jako [džoki] (a zapisovat tedy *džoky). Obecně lze konstatovat, že některá cizí slova (zejména právě z angličtiny) se vžila v jiné podobě, než jaká by odpovídala výslovnosti adaptované do češtiny z původního jazyka (srov. např. slovo fotbal, hokej). Nerespektovat plně zažitou (a zde stále zcela převládající) zvukovou podobu v těchto případech nedoporučujeme, neboť jak je vidět např. právě z tohoto dotazu, leckteří posluchači jsou pak překvapeni (mnozí nemile) a může je to zcela odvést od vlastního smyslu sdělení.
Zvažované varianty:
[džokej] [žokej]
Poslední užití: 16.10.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj: Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#10334
Užití:
1 2 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: Jak by se mělo v českých médiích vyslovovat příjmení slovenského premiéra Eduarda Hegera?
Klíčové slovo: Heger
Odpověď: Výslovnost cizích příjmení v češtině by měla vycházet ze zvukové podoby v jazyce původu s ohledem na rodinnou tradici daného nositele. Podle našich zjištění převažuje ve slovenštině výslovnost [heger], 2. pád j. č. [hegera] atp., podobnou tendenci jsme již zaznamenali i v médiích českých. Z čistě jazykového hlediska však není nesprávná ani podoba [hegr] či [hégr], která se může vyskytovat u mluvčích, kteří si uvědomují německý původ daného příjmení. V praxi proto může výslovnost kolísat, což však v tomto případě zřejmě srozumitelnost a plynulost komunikace příliš nenaruší.
Zvažované varianty:
[heger] [hegr] [hégr]
Poslední užití: 31.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Naše příjmení. Moldanová. 2004. (platí od 2004)
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Výslovnost přejatých slov a vlastních jmen
Jazykový zdroj: Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Fonetika
Kategorie: Ortoepie
Stav:
#10153
Užití:
1 1 0
Dotaz: Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz: V jedné povídce Karla Čapka se vyskytuje slovo čintamani, pocházející údajně ze sanskrtu. Jak se má v češtině správně vyslovovat?
Klíčové slovo: čintámani
Odpověď: Výslovnost tohoto výrazu dosud žádné příručky nezachycují. Ani v úzu toto slovo pochopitelně není frekventované, v mediálních archivech se nám podařilo dohledat pouze nemnoho případů jeho užití. Z nich vyplývá, že žádná výslovnostní podoba není zcela ustálena: nejčastěji se vyskytla varianta [čintamaňi], v jednotkách případů pak [čintamany] či [čintámany]. Vzhledem k výslovnosti v jazyce původu: [tʃɪnˈtɑːmʌɳi] a kvůli zjevné neexistenci zcela vžité zvukové podoby doporučujeme pro češtinu výslovnost [čintámany], která odpovídá pravidelné adaptaci originálu (znak [ɳ] zachycuje tzv. cerebrální, jinak též retroflexní alveolární nosovku, kterou je v češtině náležité nahradit souhláskou [n]). V Čapkově povídce se dané slovo objevuje opravdu v podobě čintamani, avšak z hlediska jeho původu a transkripčním pravidlům je přesnější zápis čintámani, který se v současném psaném českém úzu rovněž vyskytuje a který jednoznačně doporučujeme v současnosti preferovat (Čapek zjevně čerpal z anglické nebo německé literatury, kde se délka samohlásek, když nejde o mezinárodní odborný přepis, v písmu neoznačuje). Vzhledem k tomu, že jsme tuto problematiku konzultovali i s odborníkem na příslušný jazyk původu, na okraj dotazu dodejme, že slovo čintámani opravdu pochází ze sanskrtu a označuje zázračný kámen. Jedná se o složeninu o dvou prvcích: čintá- s významem ‚myšlenka, přání, touha, starost, péče‘; mani- ‚klenot, diadém, cennost‘; dohromady tedy ‚klenot přání, klenot myšlenek‘ apod. V barvité mytologii se objevuje jako šperk, který může, ale nemusí zdobit hlavu a který dokáže splnit každé přání toho, kdo jej nosí, zbavit jej starostí atp.
Zvažované varianty:
[čintamaňi] [čintamany] [čintamáňi] [čintamány] [čintámaňi]
Poslední užití: 9.3.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Poprvé popsáno zde: Ano.
Kam odkazujeme: konzultováno s odborníkem na sanskrt.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.