Dotaz:
Náležitá/oficiální podoba jména
Konkrétní dotaz:
Má se v českém překladu z chorvatštiny zapsat místní název Bijakovići v původní podobě s ć s čárkou, nebo jako Bijakoviči?
Klíčové slovo:
Bijakovići
Odpověď:
Doporučujeme v českém textu pokud možno zachovat původní podobu jména. Textové procesory i další programy obvykle umožňují zapsat i písmena, která v české abecedě nejsou. Pokud to nelze, nahrazují se písmeny s nejbližší zvukovou platností (Buñuel – Buňuel) nebo příslušnými písmeny bez rozlišovacího znaménka (François – Francois, Ernö – Erno). U jména Bijakovići by zápis ć neměl být problém.
Poslední užití:
26.2.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Počešťování přejatých slov včetně vlastních jmen, sekce 2.2 – Zeměpisná jména
Dotaz:
Vedlejší věta přívlastková
Konkrétní dotaz:
Na gymnáziu jsme v gramatickém cvičení objevili větu „Někdy jde před startem až o půlhodinové čekání, než bude ranvej volná“ a nevíme, jestli vedlejší větu určit jako větu přívlastkovou, nebo příslovečnou časovou. Můžete nám prosím poradit?
Klíčové slovo:
než
Odpověď:
Upozorňujeme, že nejsme didaktické pracoviště, takže nevíme, jak k tomuto problému přistupuje současná školská praxe. Přikláněli bychom se k tomu považovat danou vedlejší větu za větu přívlastkovou, protože rozvíjí podstatné jméno „čekání“ (ptáme se: „Jaké čekání?“). V gramatice často dochází k případům, kdy mají věta či větný člen příslovečnou či předmětnou povahu, avšak mají platnost přívlastku, protože rozvíjejí podstatné jméno (zpravidla utvořené právě od slovesa), nikoli sloveso. Tak je tomu při určování samotného přívlastku – slovesné podstatné jméno nezřídka přebírá vazbu od slovesa, od něhož bylo utvořeno, ovšem je-li řídícím členem právě podstatné jméno, skutečně jde o přívlastek (např. „čekat na něco“ versus „čekání na něco“ – v prvním případě je předložkový pád „na něco“ předmětem, ve druhém případě přívlastkem). Pokud jde o dotazované souvětí, pouze tehdy, pokud bychom mohli uvedenou vedlejší větu oddělit od podstatného jména a umístit na jinou pozici v souvětí, by to znamenalo, že je závislá na slovese, a tudíž je větou příslovečnou časovou, například: „Než bude ranvej volná, jde někdy před startem až o půlhodinové čekání.“ Toto řešení není v uvedeném případě příliš pravděpodobné, ale nelze jej zcela vyloučit.
Poslední užití:
25.1.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Příruční mluvnice češtiny. 1995. (platí od 1995)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 458 (odst. 681)
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 294, s. 189
Jazykový zdroj:
Skladba spisovné češtiny. Grepl – Karlík. 1986.
Dotaz:
Tvar přivlastňovacího přídavného jména v přívlastku shodném v antepozici (Novákovi kolegové)
Konkrétní dotaz:
Nejsem si jistá, jaký by měl být správný tvar přivlastňovacího přídavného jména ve větě „Jitčini/Jitčiny kamarádky a kamarádi byli spokojení“. Spíše bych zvolila tvar „Jitčiny“ podle „kamarádky“, ale přijde mi divná kombinace tvarů „Jitčiny“ a „byli spokojení“. Můžete mi poradit?
Klíčové slovo:
Jitčini; Jitčiny; přívlastek shodný
Odpověď:
Předchází-li shodný přívlastek dvěma souřadně spojeným řídícím jménům a obě tato jména rozvíjí, máme dvě možnosti. Obvyklejší (a pro čtenáře opticky přirozenější) je shoda s bližším členem, např. „milá Evo a Petře“. U této varianty se však někdy mohou vyskytnout případy, kdy není jednoznačné, zda se přívlastek vztahuje skutečně k oběma jménům, nebo jen k prvnímu z nich (např. „český jazyk a literatura“). Druhou možností je řídit shodu oběma jmény, tj. např. „milí Evo a Petře“. Spojení „milí Evo...“ či „Jitčini kamarádky...“ však může čtenáře zarazit, ačkoli se přídavné jméno z formálního hlediska správně vztahuje k oběma jménům. Pokud naopak zvolíme shodu pouze se jménem rodu ženského („Jitčiny kamarádky a kamarádi byli spokojení“), vzniká zde nesoulad mezi tvarem přídavného jména a tvarem přísudku – tento nesoulad může recipient vnímat jako problematický, ale lze jej připustit. František Daneš v publikaci Malý průvodce po dnešní češtině (1964) dokonce hovoří ve prospěch asymetrických struktur typu „Jednoho rána byly všechny ženy a zbylí muži naloženi...“. V zásadě lze tedy akceptovat obě navrhovaná řešení, je však třeba mít na paměti, že každé z nich může na čtenáře působit v určitém ohledu rušivě. Za ideální, čtenářsky příznivé řešení považujeme přestylizovat danou větu tak, aby se pisatel tomuto jevu vyhnul, například „Jitčiny kamarádky a také její kamarádi byli spokojení“.
Poslední užití:
11.1.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Malý průvodce po dnešní češtině. F. Daneš. 1964.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 236
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Shoda přísudku s podmětem několikanásobným
Dotaz:
Y = vlastní jméno – přechylování: příjmení, podstatné jméno zakončené ve výslovnosti na samohlásku: příjmení zakončené ve výslovnosti na [a], [á]
Konkrétní dotaz:
Jak se správně přechýlí africké příjmení Okara? Je to Okarová, nebo Okaraová?
Klíčové slovo:
Okarová, Okaraová
Odpověď:
Cizí ženská příjmení zakončená ve výslovnosti i v písmu na [a] přechylujeme od základu s odtrženým ‑a, popř. i od základu plného. Správné jsou tedy obě možnosti, jak Okarová, tak Okaraová. Častější je přechylování od základu zkráceného.
Zvažované varianty:
Okarová
Okaraová
Poslední užití:
25.1.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Přechylování příjmení, která mají formu podstatného jména a ve výslovnosti jsou zakončena na samohlásku (typ Svoboda – Svobodová), bod 1 Příjmení zakončená ve výslovnosti na [a], [á], bod 1.1 Příjmení zakončená v písmu i ve výslovnosti na ‑a
Dotaz:
Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
Konkrétní dotaz:
Proč se ve slově měkoučký píše jen jedno -k-, když je nejen měkký, ale i měkkost, měkkota, měkkýš s dvěma -kk-?
Klíčové slovo:
měkoučký
Odpověď:
Slovo měkký je tvořeno kořenem měk- a příponou -k/ý. Při odvození slov měkoučký a měkounký přípona -k/ý odpadá a přípony -oučk/ý a -ounk/ý se připojují přímo ke kořeni měk-, srov. obdobné případy jako heb-k/ý > heb-oučk/ý, hlad-k/ý > hlaď-oučk/ý, slad-k/ý > slaď-oučk/ý atp., kde se tento typ tvoření projeví výrazněji, neboť kořen končí na jinou souhlásku než -k-. (U slov měkkost, měkkota, měkkýš atp. se přípony -ost/0, -ot/a a -ýš/0 nepřipojují k holému kořeni, ale ke kořeni rozšířenému o příponu -k-, která je v měk-k/ý.)
Poslední užití:
6.1.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník afixů užívaných v češtině. Šimandl (ed.). (platí od 2016)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslou -oučký
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.