Dotaz:
Časté konkrétní případy/typy – dějové vs. účelové tvoření (rozjasňující vs. rozjasňovací, kropící vs. kropicí)
Konkrétní dotaz:
Je správně čisticí kotouče, nebo čistící kotouče?
Klíčové slovo:
čisticí
Odpověď:
Jelikož jde o kotouče soužící k čistění/čištění, je třeba použít tzv. účelového přídavného jména čisticí (s krátkým -i- po -t-) – správně je tedy čisticí kotouče.
Zvažované varianty:
čisticí
čistící
Poslední užití:
20.11.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Přídavná jména zakončená na -icí, -ící
Dotaz:
Časté konkrétní případy/typy – dějové vs. účelové tvoření (rozjasňující vs. rozjasňovací, kropící vs. kropicí)
Konkrétní dotaz:
Je správně těsnicí profil, nebo těsnící profil?
Klíčové slovo:
těsnicí
Odpověď:
Jelikož jde o profil soužící k těsnění, je třeba použít tzv. účelového přídavného jména těsnicí (s krátkým -i- po -n-) – správně je tedy těsnicí profil.
Zvažované varianty:
těsnicí
těsnící
Poslední užití:
20.11.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Přídavná jména zakončená na -icí, -ící
Dotaz:
Krátce, nebo dlouze?
Konkrétní dotaz:
Chci se zeptat na správné psaní slova rozvaděč/rozváděč. Pravidla českého pravopisu uvádějí jen podobu rozváděč, ale v praxi je mnohem běžnější podoba rozvaděč. Je možné ji také používat?
Klíčové slovo:
rozvaděč, rozváděč
Odpověď:
Třebaže Pravidla českého pravopisu i Slovník spisovné češtiny uvádějí pouze podobu rozváděč, doklady z praxe a Českého národního korpusu ukazují, že varianta rozvaděč je natolik rozšířená, že je nutné ji přijmout jako právoplatnou. Pravidla českého pravopisu vznikala v době, kdy nebylo možné ověřovat výskyty v Českém národním korpusu. IJP proto hodnotí podoby rozváděč a rozvaděč jako rovnocenné.
Zvažované varianty:
rozvaděč
rozváděč
Poslední užití:
26.2.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Časté konkrétní případy/typy – dějové vs. účelové tvoření (rozjasňující vs. rozjasňovací, kropící vs. kropicí)
Konkrétní dotaz:
Je správně hrníčky měnící barvu, nebo hrníčky měnicí barvu (jako označení pro hrnky, které při určité teplotě změní barvu)?
Klíčové slovo:
měnící
Odpověď:
V případě hrníčků, které při určité teplotě mění barvu, je namístě užití tzv. dějového přídavného jména měnící (s dlouhým -í-), nejde totiž o hrníčky, které jsou určené k měnění své barvy, ale o hrníčky, které při teplotní změně začnou měnit svoji barvu. Jelikož jde v takový okamžik o automatický, probíhající, aktuální, a navíc při každé teplotní změně opakovaný děj, je třeba použít tzv. dějové přídavné jméno. Správně je tedy hrníčky měnící barvu (s dlouhým -í- po -n-).
Zvažované varianty:
měnící
měnicí
Poslední užití:
21.11.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Přídavná jména zakončená na -icí, -ící
Dotaz:
Případy (ne)užití genderové korektnosti
Konkrétní dotaz:
Nelíbí se mi užívání názvů pracovních pozic jen v mužském rodě. Vypadá to, že v různých výběrových řízeních hledají profesory a nedávají šanci profesorkám. Co si o tom myslíte?
Klíčové slovo:
profesor; profesorka
Odpověď:
V češtině dlouhodobě funguje generické maskulinum – název osoby v mužském rodě tedy může označovat jak muže, tak ženy. Z tohoto pohledu je tedy jeho užití zcela v pořádku. Na druhou stranu se v současnosti šíří společenská poptávka po genderové korektnosti a inkluzivním vyjadřování, a tak se stále častěji setkáváme s uváděním podob obou rodů, např. profesor/profesorka. I to je z jazykového hlediska zcela v pořádku.
Dotaz:
Hodnocení formulace
Konkrétní dotaz:
Mohu v glose, kritizující užívání generického maskulina v inzerátech, použít následující větu? „Čeština nabízí od nepaměti tři rody včetně ženského.“ Nevím totiž přesně, odkdy jsou v češtině užívány tři rody, tak bych se tomu chtěla vyhnout.
Odpověď:
Uvedená formulace je v pořádku, v glose jistě není třeba uvádět přesnější dataci.
Dotaz:
Oslovování
Konkrétní dotaz:
Natočili jsme reklamu. Její děj se odehrává v obchodě, kde zaznívá hlášení: „Pan Hvězda, zapomněl jste na svého syna Honzíka Hvězdu!“ Co si o formě oslovení „pan Hvězda“ myslíte?
Klíčové slovo:
1. pád; 5. pád
Odpověď:
Zdvořilé oslovení v češtině má formu 5. pádu, doporučovali bychom tedy zvolit podobu „pane Hvězdo“. Občas se setkáváme s ponecháním příjmení ve tvaru 1. pádu (pane Hvězda), ovšem toto oslovení nepovažujeme za vhodné, neboť může být vnímáno jako nezdvořilé. Oslovení využívající tvaru 1. pádu jak u slova pan, tak u příjmení (pan Hvězda) je nejen nezdvořilé, ale také nezvyklé, může na sebe strhávat nežádoucí pozornost, a proto bychom se mu raději vyhnuli.
Dotaz:
S, nebo z?
Konkrétní dotaz:
Je možné psát verze i verse?
Klíčové slovo:
verze
Odpověď:
Doporučujeme užít podobu verze. Slovo patří k zdomácnělým výrazům, v nichž se původní s vždy v češtině vyslovuje jako [z], zápis verze se proto dnes považuje za základní, tedy stylově neutrální. Psaní verse není vysloveně chybné, tato podoba je však vnímána jako zastaralá. Doklady z ČNK potvrzují, že zápis verze se užívá běžně, podoba verse je užívána jen ojediněle.
Zvažované varianty:
verze
verse
Poslední užití:
21.11.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Pravopis a výslovnost přejatých slov se s – z
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Pravopis a výslovnost přejatých slov se s – z
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Dotaz:
Valence ostatní
Konkrétní dotaz:
Potřebovala bych vědět, s jakým pádem se správně pojí zvolání při přípitku „na zdraví“: „na zdraví Jardovi, na zdraví novomanželům“, nebo „na zdraví Jardy, na zdraví novomanželů“? Osobně bych volila druhý pád, zdá se mi, že třetí pád by byl namístě pouze v případě, kdybych použila i sloveso „připíjíme“. Okolí mě ale přesvědčuje, že je správně pouze třetí pád, setkala jsem se také s oficiální kampaní výrobce alkoholických nápojů, jejímž ústředním heslem bylo „na zdraví zdravému rozumu“. Tak už sama nevím.
Klíčové slovo:
na zdraví
Odpověď:
Jádro problému tkví v tom, že zde mluvíme o dvou, resp. třech různých vazbách, z nichž každá se pojí k jinému slovu. Přestože většinou říkáme pouze „na zdraví“, původ frazému je třeba hledat ve spojení „připít (někomu) na zdraví“. U slovesa „připít“ uvádí Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení vazby „připít někomu, něčemu“ a „připít na koho, na co“. Sloveso tedy může mít dva předměty, ve třetím a ve čtvrtém pádě, např. „připít Jardovi/novomanželům na zdraví“. Třetí pád se pak do spojení dostává i v případech, kdy je sloveso formálně elidováno (vypuštěno): „(připíjíme) na zdraví Jardovi, na zdraví novomanželům“. Uváděná vazba s druhým pádem se naproti tomu nepojí se slovesem „připít“, ale s podstatným jménem „zdraví“: na zdraví koho, čeho (na čí zdraví)? „Na zdraví Jardy/novomanželů (na Jardovo zdraví)“. Zcela v pořádku je tedy i vazba s druhým pádem. Jinými slovy: obě vazby jsou náležité, záleží pouze na tom, zda pisatel/mluvčí formálně obsadí pozici předmětu ve třetím pádě (sloveso její obsazení nevyžaduje), nebo rozvine podstatné jméno zdraví.
Zvažované varianty:
na zdraví čeho
na zdraví čemu
Poslední užití:
21.9.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení. 2005. (platí od 2005)
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Proč se ve slově mlít píše í, ale ve slově mlýn ý?
Klíčové slovo:
mlít; mlýn
Odpověď:
Pravopisná různost je v tomto případě dána rozdílným původem a následujícím hláskovým vývojem obou slov. Sloveso mlít pochází z praslovanského melti (které má dále původ v indoevropském melh- ‚drtit, mlít, drobit‘). Naproti tomu hláskově podobné slovo mlýn pochází z praslovanského mъlinъ, přejatého ze starohornoněmecké podoby mulīn, z níž vznikl dnešní německý výraz Mühle (a která má původ v pozdnělatinském molīna, molīnum téhož významu, které zase vychází z latinského molere ‚mlít‘).
Poslední užití:
27.2.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj:
Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ slova ryc?
Klíčové slovo:
ryc
Odpověď:
Podstatné jméno ryc ‚prudký pohyb, trhnutí‘ a citoslovce ryc, které zachycuje ‚zvuk při trhnutí nebo vyjadřující prudkost děje‘, zaznamenává Etymologický slovník jazyka českého od Václava Machka v hesle rycnouti. Toto sloveso pochází z německého ritzen ‚rýpati‘.
Poslední užití:
21.6.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ frazému hnus fialovej?
Klíčové slovo:
hnus fialovej; fialový hnus
Odpověď:
V dostupných zdrojích se nám nepodařilo původ frazému dohledat. Na internetu koluje teorie, že spojení hnus fialovej odkazuje na šumivý prášek fialové barvy a nevalné chuti, který se k nám dostal po druhé světové válce v rámci potravinové pomoci poskytované Správou Spojených národů pro pomoc a obnovu. Tuto teorii bohužel nemůžeme ani potvrdit, ani vyvrátit.
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ slova úpol?
Klíčové slovo:
úpol
Odpověď:
Český etymologický slovník slovo úpol ‚zápas, zápolení‘ neobsahuje. Ovšem v hesle zápolit jsou zmíněna staročeská spojení v poly, u poly s významem ‚uprostřed, v pase‘. Elektronický slovník staré češtiny zase zaznamenává příslovce upoly ‚vejpůl, napůl‘. Původ slova úpol tedy zřejmě souvisí právě s výrazem upoly / u poly.
Poslední užití:
12.1.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj:
Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ slova plískanice?
Klíčové slovo:
plískanice
Odpověď:
Český etymologický slovník odvozuje podstatné jméno plískanice ‚déšť se sněhem za větrného počasí‘ od slovesa plískat, které podle Slovníku spisovného jazyka českého nese význam ‚pleskat, plácat, bít (zvláště o dešti)‘. Sloveso pochází z praslovanského pl’uskati, které je zvukomalebného původu.
Poslední užití:
19.12.2016
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Dotaz:
Původ frazému
Konkrétní dotaz:
Jak vznikl slovní obrat „o sto šest“?
Klíčové slovo:
ostošest; o sto šest
Odpověď:
O původu frazému „o sto šest“ se psalo již v roce 1937 v časopise Naše řeč (roč. 21, č. 9–10, s. 282): „[O]tiskujeme zajímavou zprávu, kterou nám o původu rčení ‚o sto šest‘ podal pan řídící učitel v. v. Ladislav Malý z Příbramě, ovšem s nutnou výhradou stran její konečné platnosti: ‚R. 1880 jsem se přel s přítelem K., že děvče, do jehož očí jsem se zadíval, nikdy nezíská. Kolega se se mnou vsadil, že do sv. Jana Nepomuckého bude ta dívka jeho. Měl na to času od 29. ledna do 15. května, tedy celých sto šest dní. To jsme si často připomínali rčením, že jde ‚o sto šest‘, a některý z kolegů je brzo zanesl do vtipů Humoristických listů. Odtud se pak rychle rozšířilo do obecného usu, třebas tehdy nikdo nechápal první a vlastní význam těchto slov. Dnes je to rčení všeobecně známé.‘ Ověří-li se tato zpráva pana říd. uč. Malého, poskytne velmi řídký a vzácný příklad, jak se rčení běžné toliko jednotlivci může rozšířiti po celém území jazyka.“ Vysvětlení pana učitele Malého však dodnes zůstává nepotvrzenou verzí. Publikace S. Kovářové Proč se říká 222x (Alda, 2000) nabízí další možné vysvětlení: „Podle jiného názoru však toto rčení vzniklo z výrazu ‚být s to‘ (= moci) a došlo k tomu následovně: říkávalo se totiž ‚pijme pivo, kdo s to jest‘, což prý někdo žertem pozměnil tak, aby zůstal zachován rým, na ‚pijme pivo o sto šest‘.“ Obecně je u většiny frazémů velmi těžké dohledat způsob, jakým vznikly, jelikož se jedná o přenesená pojmenování. Spojení „o sto šest“ mohlo vzniknout také na základě prosté rytmiky a zvukomalebnosti. Ovšem nepopíráme, že zde mohlo svou roli sehrát i např. významové hledisko.
Poslední užití:
9.2.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Proč se říká 222x. Stanislava Kovářová. 2000.
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ spojení fata morgána?
Klíčové slovo:
fata morgána
Odpověď:
Podle Českého etymologického slovníku jsme slovní spojení fata morgána ‚vzdušný přelud‘ přejali z italského fata morgana, které má původ ve fata Morgana s významem ‚víla Morgana‘. Morgana byla kouzelnice z artušovských legend a byly jí připisovány atmosférické jevy, které byly pozorovány nejprve v Messinském průlivu a později především na poušti. Italské slovo fata ‚víla‘ pochází z latinského fātum ‚osud‘, které má původ v latinském fārī ‚mluvit‘.
Poslední užití:
10.2.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.