Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ slova klauče?
Klíčové slovo:
klauče
Odpověď:
Původ slova klauče, které je doloženo z Podkrkonoší a nese význam ‚skleněná trubička s řadou z ní vyfouknutých kuliček, event. jiných tvarů‘, se nám v dostupných zdrojích nepodařilo dohledat.
Dotaz:
Přídavné jméno přivlastňovací
Konkrétní dotaz:
Ráda bych se zeptala, odkud se vzalo zvláštní používání přivlastňovacího přídavného jména, které v poslední době slýcháme a vídáme - bez Strouhalovo chalupy (seriál Policie Modrava), Pokáčovo kanál, s Novákovo dcerou ... neskloňované přivlastňovací přídavné jméno. Jde o nářečí?
Odpověď:
Jde o znak jihozápadočeských nářečí, v nichž u přivlastňování ustrnula přípona -ovo. Více se dočtete například v časopise Naše řeč: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4181.
Dotaz:
Y = vlastní jméno – tvoření přídavných jmen přivlastňovacích: individuálně přivlastňovací přídavná jména, ze jmen mužských
Konkrétní dotaz:
Je správně "na základě Francovo výzkumu", "Francovo tabule" a "ve Francovo době", nebo "na základě Francova výzkumu", "Francova tabule" a "ve Francově době"?
Klíčové slovo:
Francův
Odpověď:
Ve spisovné češtině má tzv. individuálně přivlastňovací přídavné jméno utvořené od příjmení Franc (příp. Franz) jedinou správnou podobu, a to Francův (příp. Franzův). Tato přídavná jména se skloňují podle vzorů otcův, takže správně je jedině "na základě Francova výzkumu", "Francova tabule" a "ve Francově době". (Nesklonná podoba Francovo je nespisovná, nářeční.)
Zvažované varianty:
Francovo
Francův
Poslední užití:
11.4.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Přídavná jména individuálně přivlastňovací
Dotaz:
Přídavné jméno přivlastňovací
Konkrétní dotaz:
Jak bych měla vytvořit 7. p. od spojení Bedřichova mateřština? S Bedřichovou mateřštinou, nebo Bedřichovo mateřštinou?
Klíčové slovo:
Bedřichova mateřština
Odpověď:
Spisovný tvar 7. p. je s Bedřichovou mateřštinou. Tvar Bedřichovo mateřštinou je nářeční.
Zvažované varianty:
Bedřichovo mateřštinou
Bedřichovou mateřštinou
Poslední užití:
17.3.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Mluvnice češtiny 2. 1986. (platí od 1986)
Dotaz:
Původ nářečního výrazu
Klíčové slovo:
hamlara
Odpověď:
Nářeční výraz hamlara s významem ‚třešně‘, který se používá na Hlučínsku, vznikl adaptací německého slova Amarelle pocházejícího z latiny, které označuje druh višně s nakyslou chutí.
Poslední užití:
9.8.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český jazykový atlas. (platí od 2012)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Je výslovnost [buďejce] (pro České Budějovice) hovorová?
Klíčové slovo:
Budějovice; Budějce
Odpověď:
Výslovnost [buďejce] nelze označit jako hovorovou, protože hovorové jazykové prostředky jsou považovány za součást spisovného jazyka. Jde jednoznačně o jev nespisovný, respektive nářeční (k tomu podrobněji viz článek J. Voráče: K jazykovému zeměpisu Čech, který vyšel v časopise Naše řeč, ročník 37, 1954, číslo 1–2, s. 26–30; je volně dostupný i na internetu).
Poslední užití:
8.12.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
J. Voráč: K jazykovému zeměpisu Čech, Naše řeč, ročník 37 (1954), číslo 1–2, s. 26–30.
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak vzniklo pojmenování Budějce (pro České Budějovice), jde o nářeční výslovnost?
Klíčové slovo:
Budějovice; Budějce
Odpověď:
Výslovnost [buďejce] je možno odůvodnit jednak jazykovou ekonomií (tj. lidé si v běžné řeči často upravují dlouhá slova tak, aby byla artikulačně jednodušší), jednak vlivem nářečí (k tomu podrobněji viz článek J. Voráče: K jazykovému zeměpisu Čech, který vyšel v časopise Naše řeč, ročník 37, 1954, číslo 1–2, s. 26–30; je volně dostupný i na internetu). Pojmenování Budějce se vžilo a rozšířilo i mimo danou oblast a objevuje se i v psaných textech.
Poslední užití:
8.12.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
J. Voráč: K jazykovému zeměpisu Čech, Naše řeč, ročník 37 (1954), číslo 1–2, s. 26–30.