Dotaz:
Přivlastňování jinému větnému členu než podmětu
Konkrétní dotaz:
Nemohu se rozhodnout, jaké zájmeno volit v následující větě. „Pomáháme lidem dojít svého/jejich poslání“. Můžete mi prosím poradit?
Klíčové slovo:
svůj; jejich
Odpověď:
Uvedená věta je zhuštěna pomocí infinitivní konstrukce („dojít svého/jejich poslání“). Zhuštěním však často vznikají věty, které mohou být nepřehledné, nejednoznačné. Konkrétně ve vašem případě si konkuruje podmět věty („my“) a předmět („lidé“). Formální pravidlo pro užití zvratného či nezvratného přivlastňovacího zájmena říká, že přivlastňuje-li se podmětu (původci děje), je namístě zvolit zvratné zájmeno. Je zřejmé, že „poslání“ v této větě patří „lidem“, nikoli „nám“. Podle uvedeného pravidla by tedy bylo namístě nezvratné přivlastňovací zájmeno „jejich“. Jiné pojetí však pracuje s tzv. zanořenou (skrytou) predikací, která se projeví, když větu rozvedeme: „Pomáháme lidem, aby došli svého poslání“. Vyjdeme-li z tohoto pojetí, je ve zhuštěné konstrukci přijatelné i užití zvratného zájmena „svého“. V obou případech je však možné, že čtenáře volba toho či onoho zájmena zarazí. Užití zvratného zájmena navíc může zapříčinit významovou nejednoznačnost („Pomáháme lidem dojít svého poslání.“ – Jde o „naše“ poslání, nebo poslání „lidí“?). Pro lepší porozumění by bylo ideální větu rozvít již zmiňovaným způsobem (vedlejší větou): „Pomáháme lidem, aby došli svého poslání“. Ve vedlejší větě je pak volba (zvratného) zájmena jednoznačná, protože „poslání“ je přivlastňováno nevyjádřenému podmětu, kterým jsou „lidé“.
Poslední užití:
18.2.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Konkurence přivlastňovacích zájmen
Dotaz:
Přivlastňování podmětu
Konkrétní dotaz:
Měl bych správně napsat „Sepisuji moji závěť“ a „Toto odkazuji mojí manželce“, nebo „Sepisuji svoji závěť“ a „Toto odkazuji svojí manželce“?
Klíčové slovo:
svůj
Odpověď:
Ve větách, v nichž přivlastňujeme podmětu (resp. původci děje), užíváme zvratné zájmeno. V obou uvedených větách je podmětem zájmeno „já“ a tomuto podmětu je „závěť“ i „manželka“ přivlastňována. V obou případech je tedy namístě užít zájmeno „svůj“: „Sepisuji svoji závěť“ a „Toto odkazuji svojí manželce“.
Poslední užití:
18.2.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Konkurence přivlastňovacích zájmen
Dotaz:
Slovotvorná přípona
Konkrétní dotaz:
Jaký druh morfému je -ě ve slově viditelně?
Klíčové slovo:
viditelně
Odpověď:
Segment -ě ve slově viditelně je slovotvorná přípona. Nevyjadřuje, o jaký tvar slova jde, jaké gramatické významy slovo vyjadřuje (jako např. pádové koncovky: žen-A, žen-Y, nebo osobní koncovky:, děl-á-M, děl-á-Š), ale slouží k vytvoření nového slova, příslovce, z přídavného jména viditelný.
Poslední užití:
23.10.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Morfematika, 2.4.2 Slovotvorné přípony
Dotaz:
Rozporné případy v určování větných členů ve školském pojetí
Konkrétní dotaz:
Marně si lámeme hlavu nad rozborem věty „Žáci chtěli uspět v prvním kole“. Nemůžeme se rozhodnout, zda výraz „v prvním kole“ určit jako předmět, nebo příslovečné určení místa. Poradíte nám?
Klíčové slovo:
předmět vs. příslovečné určení
Odpověď:
Upozorňujeme, že nejsme didaktické pracoviště, proto nemůžeme s určitostí říci, jak k tomuto problému přistupuje školská praxe. Z našeho pohledu však v uvedené větě jde o hraniční jev, neboť na daný větný člen se lze zeptat jak „Uspět v kom/čem?“ (slovníky vazeb uvádějí u slovesa „uspět“ přímo vazbu „v kom/čem“), tak „Uspět kde?“. Dokonce nelze vyloučit ani pojetí, že daný výraz je odpovědí na otázku „Kdy?“, tudíž by mohlo jít i o přísloveční určení času. Ani jedno řešení bychom proto nehodnotili jako chybné.
Poslední užití:
18.2.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj:
Skladba spisovné češtiny. Grepl – Karlík. 1986.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Předmět, s. 271; Příslovečné určení, s. 281.
Dotaz:
Tvarotvorná finální přípona – pádová koncovka
Konkrétní dotaz:
Pomáhám synovi při distanční výuce. Měl za úkol označit koncovku ve slovním tvaru krásného, označil -ého, ale paní učitelka takovou odpověď označila za nesprávnou a napsala k ní „označil jsi příponu“. Co je tedy přípona a koncovka v tvaru krásného?
Klíčové slovo:
krásného
Odpověď:
Slovní tvar krásného se člení na kořen krás- (je krása, krasohled atp.), slovotvornou příponu -n- a tzv. finální tvarotvornou příponu – pádovou koncovku -ého. Problém může být v rozdílech mezi tím, jak se slovo podrobně člení podle zásad vědeckého popisu morfematické stavby slov, a jak se tento popis zjednodušuje pro školské účely. Z hlediska vědeckého popisu je např. koncovka druhem přípony (přípony se dělí mj. na tvarotvorné nefinální a tvarotvorné finální, kterých je několik druhů a označují se jako koncovky: pádové, rodové, infinitivní, osobní). Bez ohledu na to je však odpověď vašeho syna správná – -ého je ve tvaru krásného primárně pádová koncovka, teprve sekundárně i přípona (mezi příponou, resp. tvarotvornou finální příponou, a koncovkou, resp. pádovou koncovkou, je stejný vztah jako mezi slovy ryba a kapr).
Poslední užití:
27.5.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo krása
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)