Dotaz:
Užívání titulů, hodností, funkcí a jejich konkurence
Konkrétní dotaz:
Připravuji text pozvánky, který bude zveřejněn na sociální síti, jedná se tedy o neformální text. V příspěvku zmiňujeme paní Novákovou, která má titul Ph.D. Můžeme o ní psát jako o Dr. Novákové?
Odpověď:
Užití titulu Dr. (tj. s velkým písmenem) nedoporučujeme, neboť se jedná o oficiální podobu dříve udělovaného titulu. V úvahu však přichází zkratka dr. (tj. s malým písmenem). Ta totiž může zastupovat jakýkoli doktorský titul (ať už stojí před jménem, např. JUDr., či za ním, např. Ph.D.). Doporučujeme tedy psát o dr. Novákové.
Dotaz:
Užívání titulů, hodností, funkcí a jejich konkurence
Konkrétní dotaz:
Moje známá vystudovala v zahraničí výtvarnou akademii a po návratu do ČR začala u svého podpisu uvádět spojení „akademická malířka“. Další známá studovala v ČR a získala oficiální vysokoškolský titul akademická malířka (ak. mal.) a tvrdí, že kolegyně, která studovala v zahraničí, by se tedy akademickou malířkou nazývat neměla. Má pravdu?
Odpověď:
Na tuto otázku nedokážeme uspokojivě odpovědět. Zákon o vysokých školách (zákon č. 111/1998 Sb. v platném znění) stanoví, které konkrétní tituly jsou udělovány v ČR, nestanovuje, jak by mělo být zacházeno s konkrétními tituly zahraničními. Jejich užívání v češtině je závislé především na jejich oficiální podobě, na analogii s českými tituly (kterému titulu či stupni vzdělání odpovídají), ale i na zaběhnuté praxi.
Dotaz:
Krátce, nebo dlouze?
Konkrétní dotaz:
Píše se plicní fibroza krátce, nebo dlouze fibróza? Psala bych dlouze fibróza.
Klíčové slovo:
fibróza
Odpověď:
V souladu s IJP a NASCS doporučujeme psát s ó: fibróza. Doklady z ČNK potvrzují, že zápis fibróza zcela jednoznačně převažuje i v uživatelské praxi (3 659 : 6).
Zvažované varianty:
fibróza
fibroza
Poslední užití:
6.12.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Dotaz:
Časté konkrétní případy/typy – dějové vs. účelové tvoření (rozjasňující vs. rozjasňovací, kropící vs. kropicí)
Konkrétní dotaz:
Je správně čisticí kotouče, nebo čistící kotouče?
Klíčové slovo:
čisticí
Odpověď:
Jelikož jde o kotouče soužící k čistění/čištění, je třeba použít tzv. účelového přídavného jména čisticí (s krátkým -i- po -t-) – správně je tedy čisticí kotouče.
Zvažované varianty:
čisticí
čistící
Poslední užití:
20.11.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Přídavná jména zakončená na -icí, -ící
Dotaz:
Časté konkrétní případy/typy – dějové vs. účelové tvoření (rozjasňující vs. rozjasňovací, kropící vs. kropicí)
Konkrétní dotaz:
Je správně těsnicí profil, nebo těsnící profil?
Klíčové slovo:
těsnicí
Odpověď:
Jelikož jde o profil soužící k těsnění, je třeba použít tzv. účelového přídavného jména těsnicí (s krátkým -i- po -n-) – správně je tedy těsnicí profil.
Zvažované varianty:
těsnicí
těsnící
Poslední užití:
20.11.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Přídavná jména zakončená na -icí, -ící
Dotaz:
Krátce, nebo dlouze?
Konkrétní dotaz:
Chci se zeptat na správné psaní slova rozvaděč/rozváděč. Pravidla českého pravopisu uvádějí jen podobu rozváděč, ale v praxi je mnohem běžnější podoba rozvaděč. Je možné ji také používat?
Klíčové slovo:
rozvaděč, rozváděč
Odpověď:
Třebaže Pravidla českého pravopisu i Slovník spisovné češtiny uvádějí pouze podobu rozváděč, doklady z praxe a Českého národního korpusu ukazují, že varianta rozvaděč je natolik rozšířená, že je nutné ji přijmout jako právoplatnou. Pravidla českého pravopisu vznikala v době, kdy nebylo možné ověřovat výskyty v Českém národním korpusu. IJP proto hodnotí podoby rozváděč a rozvaděč jako rovnocenné.
Zvažované varianty:
rozvaděč
rozváděč
Poslední užití:
26.2.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Časté konkrétní případy/typy – dějové vs. účelové tvoření (rozjasňující vs. rozjasňovací, kropící vs. kropicí)
Konkrétní dotaz:
Je správně hrníčky měnící barvu, nebo hrníčky měnicí barvu (jako označení pro hrnky, které při určité teplotě změní barvu)?
Klíčové slovo:
měnící
Odpověď:
V případě hrníčků, které při určité teplotě mění barvu, je namístě užití tzv. dějového přídavného jména měnící (s dlouhým -í-), nejde totiž o hrníčky, které jsou určené k měnění své barvy, ale o hrníčky, které při teplotní změně začnou měnit svoji barvu. Jelikož jde v takový okamžik o automatický, probíhající, aktuální, a navíc při každé teplotní změně opakovaný děj, je třeba použít tzv. dějové přídavné jméno. Správně je tedy hrníčky měnící barvu (s dlouhým -í- po -n-).
Zvažované varianty:
měnící
měnicí
Poslední užití:
21.11.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Přídavná jména zakončená na -icí, -ící
Dotaz:
Případy (ne)užití genderové korektnosti
Konkrétní dotaz:
Nelíbí se mi užívání názvů pracovních pozic jen v mužském rodě. Vypadá to, že v různých výběrových řízeních hledají profesory a nedávají šanci profesorkám. Co si o tom myslíte?
Klíčové slovo:
profesor; profesorka
Odpověď:
V češtině dlouhodobě funguje generické maskulinum – název osoby v mužském rodě tedy může označovat jak muže, tak ženy. Z tohoto pohledu je tedy jeho užití zcela v pořádku. Na druhou stranu se v současnosti šíří společenská poptávka po genderové korektnosti a inkluzivním vyjadřování, a tak se stále častěji setkáváme s uváděním podob obou rodů, např. profesor/profesorka. I to je z jazykového hlediska zcela v pořádku.
Dotaz:
Hodnocení formulace
Konkrétní dotaz:
Mohu v glose, kritizující užívání generického maskulina v inzerátech, použít následující větu? „Čeština nabízí od nepaměti tři rody včetně ženského.“ Nevím totiž přesně, odkdy jsou v češtině užívány tři rody, tak bych se tomu chtěla vyhnout.
Odpověď:
Uvedená formulace je v pořádku, v glose jistě není třeba uvádět přesnější dataci.
Dotaz:
Oslovování
Konkrétní dotaz:
Natočili jsme reklamu. Její děj se odehrává v obchodě, kde zaznívá hlášení: „Pan Hvězda, zapomněl jste na svého syna Honzíka Hvězdu!“ Co si o formě oslovení „pan Hvězda“ myslíte?
Klíčové slovo:
1. pád; 5. pád
Odpověď:
Zdvořilé oslovení v češtině má formu 5. pádu, doporučovali bychom tedy zvolit podobu „pane Hvězdo“. Občas se setkáváme s ponecháním příjmení ve tvaru 1. pádu (pane Hvězda), ovšem toto oslovení nepovažujeme za vhodné, neboť může být vnímáno jako nezdvořilé. Oslovení využívající tvaru 1. pádu jak u slova pan, tak u příjmení (pan Hvězda) je nejen nezdvořilé, ale také nezvyklé, může na sebe strhávat nežádoucí pozornost, a proto bychom se mu raději vyhnuli.
Dotaz:
S, nebo z?
Konkrétní dotaz:
Je možné psát verze i verse?
Klíčové slovo:
verze
Odpověď:
Doporučujeme užít podobu verze. Slovo patří k zdomácnělým výrazům, v nichž se původní s vždy v češtině vyslovuje jako [z], zápis verze se proto dnes považuje za základní, tedy stylově neutrální. Psaní verse není vysloveně chybné, tato podoba je však vnímána jako zastaralá. Doklady z ČNK potvrzují, že zápis verze se užívá běžně, podoba verse je užívána jen ojediněle.
Zvažované varianty:
verze
verse
Poslední užití:
21.11.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademická příručka českého jazyka. Pravdová – Svobodová. 2019. (platí od 2019)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Pravopis a výslovnost přejatých slov se s – z
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Pravopis a výslovnost přejatých slov se s – z
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Dotaz:
Valence ostatní
Konkrétní dotaz:
Potřebovala bych vědět, s jakým pádem se správně pojí zvolání při přípitku „na zdraví“: „na zdraví Jardovi, na zdraví novomanželům“, nebo „na zdraví Jardy, na zdraví novomanželů“? Osobně bych volila druhý pád, zdá se mi, že třetí pád by byl namístě pouze v případě, kdybych použila i sloveso „připíjíme“. Okolí mě ale přesvědčuje, že je správně pouze třetí pád, setkala jsem se také s oficiální kampaní výrobce alkoholických nápojů, jejímž ústředním heslem bylo „na zdraví zdravému rozumu“. Tak už sama nevím.
Klíčové slovo:
na zdraví
Odpověď:
Jádro problému tkví v tom, že zde mluvíme o dvou, resp. třech různých vazbách, z nichž každá se pojí k jinému slovu. Přestože většinou říkáme pouze „na zdraví“, původ frazému je třeba hledat ve spojení „připít (někomu) na zdraví“. U slovesa „připít“ uvádí Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení vazby „připít někomu, něčemu“ a „připít na koho, na co“. Sloveso tedy může mít dva předměty, ve třetím a ve čtvrtém pádě, např. „připít Jardovi/novomanželům na zdraví“. Třetí pád se pak do spojení dostává i v případech, kdy je sloveso formálně elidováno (vypuštěno): „(připíjíme) na zdraví Jardovi, na zdraví novomanželům“. Uváděná vazba s druhým pádem se naproti tomu nepojí se slovesem „připít“, ale s podstatným jménem „zdraví“: na zdraví koho, čeho (na čí zdraví)? „Na zdraví Jardy/novomanželů (na Jardovo zdraví)“. Zcela v pořádku je tedy i vazba s druhým pádem. Jinými slovy: obě vazby jsou náležité, záleží pouze na tom, zda pisatel/mluvčí formálně obsadí pozici předmětu ve třetím pádě (sloveso její obsazení nevyžaduje), nebo rozvine podstatné jméno zdraví.
Zvažované varianty:
na zdraví čeho
na zdraví čemu
Poslední užití:
21.9.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení. 2005. (platí od 2005)
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Proč se ve slově mlít píše í, ale ve slově mlýn ý?
Klíčové slovo:
mlít; mlýn
Odpověď:
Pravopisná různost je v tomto případě dána rozdílným původem a následujícím hláskovým vývojem obou slov. Sloveso mlít pochází z praslovanského melti (které má dále původ v indoevropském melh- ‚drtit, mlít, drobit‘). Naproti tomu hláskově podobné slovo mlýn pochází z praslovanského mъlinъ, přejatého ze starohornoněmecké podoby mulīn, z níž vznikl dnešní německý výraz Mühle (a která má původ v pozdnělatinském molīna, molīnum téhož významu, které zase vychází z latinského molere ‚mlít‘).
Poslední užití:
27.2.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj:
Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ slova ryc?
Klíčové slovo:
ryc
Odpověď:
Podstatné jméno ryc ‚prudký pohyb, trhnutí‘ a citoslovce ryc, které zachycuje ‚zvuk při trhnutí nebo vyjadřující prudkost děje‘, zaznamenává Etymologický slovník jazyka českého od Václava Machka v hesle rycnouti. Toto sloveso pochází z německého ritzen ‚rýpati‘.
Poslední užití:
21.6.2018
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ frazému hnus fialovej?
Klíčové slovo:
hnus fialovej; fialový hnus
Odpověď:
V dostupných zdrojích se nám nepodařilo původ frazému dohledat. Na internetu koluje teorie, že spojení hnus fialovej odkazuje na šumivý prášek fialové barvy a nevalné chuti, který se k nám dostal po druhé světové válce v rámci potravinové pomoci poskytované Správou Spojených národů pro pomoc a obnovu. Tuto teorii bohužel nemůžeme ani potvrdit, ani vyvrátit.
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ slova úpol?
Klíčové slovo:
úpol
Odpověď:
Český etymologický slovník slovo úpol ‚zápas, zápolení‘ neobsahuje. Ovšem v hesle zápolit jsou zmíněna staročeská spojení v poly, u poly s významem ‚uprostřed, v pase‘. Elektronický slovník staré češtiny zase zaznamenává příslovce upoly ‚vejpůl, napůl‘. Původ slova úpol tedy zřejmě souvisí právě s výrazem upoly / u poly.
Poslední užití:
12.1.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj:
Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)
Dotaz:
Původ slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je původ slova plískanice?
Klíčové slovo:
plískanice
Odpověď:
Český etymologický slovník odvozuje podstatné jméno plískanice ‚déšť se sněhem za větrného počasí‘ od slovesa plískat, které podle Slovníku spisovného jazyka českého nese význam ‚pleskat, plácat, bít (zvláště o dešti)‘. Sloveso pochází z praslovanského pl’uskati, které je zvukomalebného původu.
Poslední užití:
19.12.2016
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.