Dotaz:
Výběr ze dvou variant
Konkrétní dotaz:
Jsou varianty „kuchyň“ a „kuchyně“ na stejné úrovni, nebo se některá z nich upřednostňuje?
Klíčové slovo:
kuchyň vs. kuchyně
Odpověď:
Významově jsou slova „kuchyň“ a „kuchyně“ do značné míry synonymní – obě nesou významy ‚místnost vybavená pro přípravu jídel‘ a ‚souprava nábytku do této místnosti‘, pouze u významu ‚způsob úpravy pokrmů; pokrmy urč. způsobem upravené‘ se slovníky neshodují, zda se pro něj používá pouze „kuchyně“, nebo i „kuchyň“. Slovník spisovné češtiny takové rozlišení neuvádí, analýza úzu v Českém národním korpusu však ukázala, že pro způsob úpravy pokrmů se užívá jen podoba „kuchyně“. Obě slova jsou velmi podobně často užívána, byť „kuchyně“ je mírně obvyklejší. Pro označení místnosti nebo její nábytkové sestavy je tedy možné s úspěchem použít kterékoli z nich.
Zvažované varianty:
kuchyň
kuchyně
Poslední užití:
18.1.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Skupina samohláska-souhláska-souhláska-samohláska
Konkrétní dotaz:
Jak se správně na konci řádku dělí slovo pojmů? Dělí se po-jmů, nebo poj-mů?
Klíčové slovo:
pojmů
Odpověď:
Slovo pojmů se na konci řádku správně dělí takto: po-jmů. Je‑li ve skupině samohláska + souhláska + souhláska + samohláska přítomen morfematický šev (předponový nebo mezi dvěma složkami složeniny), dělíme na švu.
Zvažované varianty:
po-jmů
poj-mů
Poslední užití:
11.12.2019
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Dělení slov na konci řádku, 2.7 Skupina samohláska-souhláska-souhláska-samohláska, bod b)
Dotaz:
Významový rozdíl mezi slovy
Konkrétní dotaz:
Lze o počasí říct, že „venku je polízanice“? Patrně to má znamenat plískanice, ale to je přece něco úplně jiného.
Klíčové slovo:
polízanice
Odpověď:
Tato dvě podstatná jména mají opravdu značně odlišný význam. „Plískanice“ je podle Slovníku spisovné češtiny ‚déšť se sněhem za chladného větrného počasí‘, kdežto „polízanice“ (tu zachycuje jen starší Slovník spisovného jazyka českého) znamená ‚zlý následek něčeho, něco velmi nepříjemného; malér‘. To, že je venku plískanice, může snad pro někoho v důsledku způsobit i polízanici, ale synonymně se tato slova rozhodně užít nedají – alespoň ne s předpokladem, že jim jako synonymním bude kdokoli rozumět.
Zvažované varianty:
plískanice
polízanice
Poslední užití:
17.1.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Dotaz:
Významový rozdíl mezi slovy
Konkrétní dotaz:
Lze zaměňovat buchtu a koláč jako jedno a to samé? Ve Slovníku spisovného jazyka českého jsem našel, že buchta je hranatá a koláč kulatý, ale v poslední době se to používá různě.
Klíčové slovo:
buchta a koláč
Odpověď:
Význam slov „buchta“ a „koláč“ se u mluvčích liší v závislosti na regionu nebo dokonce rodině. Na jedné straně je pravda, že podle výkladových slovníků češtiny se obě podstatná jména v primárním významu liší: „koláč“ je podle Slovníku spisovné češtiny ‚jemné bílé pečivo okrouhlého tvaru n. pečené na celé ploše plechu‘ a „buchta“ znamená ‚menší (sladké) pečivo, zprav. ve tvaru hranolu a s náplní‘. Na druhé straně však právě vznikající Akademický slovník současné češtiny u slova „buchta“ uvádí i druhý význam ‚zprav. sladké pečivo, často s náplní, pečené na celé ploše plechu a pak krájené na díly‘, tedy synonymum jedné z podob koláče. Slovník nářečí jazyka českého navíc pro „buchtu“ zaznamenává další významy jako ‚knedlík, zpravidla z kynutého nebo bramborového těsta‘, ‚pokrm z brambor‘ nebo ‚hustá kaše vykrajovaná lžící‘. U těchto výrazů je tedy nutné počítat s významovými překryvy a značnou variabilitou.
Poslední užití:
17.1.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Slovník nářečí českého jazyka. (platí od 2016)
Dotaz:
Vhodnost/správnost slova
Konkrétní dotaz:
Lze vedle slova „macho“ (mužský šovinista) užít taky slovo „machista“ ve významu ‚ten, který zastává postoje typické pro macha‘?
Klíčové slovo:
machista
Odpověď:
Výkladové slovníky češtiny v zodpovídání této otázky nepomohou, protože slova „macho“ ani „machista“ v těchto významech neobsahují. Slovník spisovného jazyka českého sice uvádí hesla machista a machismus, ale to je nikoliv [mačizmus], nýbrž [machizmus], filozofický směr charakterizovaný jako empiriokriticismus a pojmenovaný podle česko-německého fyzika a filozofa Ernsta Macha.
Dnes se však výraz „machista“ používá ve vámi naznačeném významu. V Českém národním korpusu (SYN verze 10) má 150 výskytů, což v pětimiliardovém korpusu není mnoho a je to zhruba desetina počtu výskytů podstatného jména „macho“, ale je zjevné, že v kontextu bývá užíváno jako neproblematicky srozumitelné. Proti jeho užívání tedy není třeba nic namítat.
Zvažované varianty:
macho
machista
Poslední užití:
17.1.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Dotaz:
Pleonasmus
Konkrétní dotaz:
Není sousloví „recenzní posudek“ protimluv, když samo slovo „recenze“ znamená ‚posudek‘? Vím, že se to používá, ale nevím, jestli je to správně.
Klíčové slovo:
recenzní posudek
Odpověď:
Víceslovné pojmenování „recenzní posudek“ není protimluv, ale je to pleonasmus, tj. redundantní vyjádření. Slovo „recenze“ totiž např. podle Slovníku spisovné češtiny má význam ‚posudek, kritika (vědeckého nebo uměleckého díla)‘. Recenzní posudek je pak vlastně posudkový či posuzující posudek. Přesto není třeba považovat takovéto pojmenování za chybné, a to přinejmenším ze dvou důvodů.
Zaprvé jsou pleonasmy běžnou součástí jazyka a mluvčí mnoho z nich používají, aniž by se nad jejich nepotřebnou významovou zmnožeností pozastavili – srov. např. citronová limonáda, hlavní protagonista, slavnostní vernisáž aj.
Zadruhé se pojmenování „recenzní posudek“ užívá především ve vědeckém diskurzu, v prostředí vědeckých časopisů. V nich bývá potřeba rozlišovat, zda se mluví o recenzi/posudku coby žánru textu usilujícím o publikování, nebo o recenzi/posudku coby interním textu určeném redakci jako podklad pro rozhodnutí, zda posuzovaný text publikovat. Oba druhy textu jsou součástí recenzního řízení, ale jen pro druhý z nich platí, že vzniká výhradně pro recenzní řízení. Je tedy možné, že mimo jiné právě na to odkazuje přívlastek „recenzní“. Snaha rozlišovat tyto dva druhy textu je pochopitelná právě proto, že slova posudek a recenze jsou do určité míry synonymní. Ostatně časopis Naše řeč standardně obsahuje rubriku, která se do roku 2017 jmenovala Posudky a zprávy a od roku 2018 se jmenuje Recenze a zprávy.
Zvažované varianty:
recenzní posudek
recenze
Poslední užití:
17.1.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Skupina s/š + souhláska
Konkrétní dotaz:
Jak se správně na konci řádku dělí slovo komunistický? Kde by mělo stát -s-? Na konci řádku, nebo na začátku řádku následujícího?
Klíčové slovo:
komunistický
Odpověď:
Slovo komunistický se na konci řádku správně dělí takto: ko-mu-ni-s-tic-ký. Spojení samohláska + s/š + souhláska + samohláska je možné dělit buď po s/š, nebo před s/š.
Zvažované varianty:
komunis-tický
komuni-stický
Poslední užití:
20.10.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Dělení slov, 2.5 Skupina s/š + souhláska, bod a)
Dotaz:
Skupiny tří souhlásek v blízkosti přípony nebo předpony
Konkrétní dotaz:
Jak se správně na konci řádku dělí slovo katolictví?
Klíčové slovo:
katolictví
Odpověď:
Slovo katolictví se na konci řádku správně dělí takto: ka-to-lic-tví. V případě skupiny tří (případně i více) souhlásek v blízkosti přípony nebo předpony respektujeme morfematický šev, a to i příponový, srov. např. analogické příklady ve výkladu v Internetové jazykové příručce (kapitola Dělení slov, 2.8 Skupiny tří souhlásek v blízkosti přípony nebo předpony, bod a)): ptac-tvo, děl‑nic-tvo, za-hrad-nic-tví.
Poslední užití:
20.10.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Dělení slov, 2.8 Skupiny tří souhlásek v blízkosti přípony nebo předpony, bod a)
Dotaz:
Vhodnost/správnost slova
Konkrétní dotaz:
Lze použít slovo „atyp“? Má to označovat atypické řešení, v tomto případě kuchyně. Nenašla jsem ho v Internetové jazykové příručce, tak nevím, jestli se v češtině užívá.
Klíčové slovo:
atyp
Odpověď:
Podstatné jméno „atyp“ výkladové slovníky češtiny neobsahují. V Českém národním korpusu (SYN verze 10) najdeme 302 výskytů – řada z nich jsou názvy (klub, časopis, kapela, produkt, firma či společnost apod.), ale i tak je zřejmé, že se užívá přibližně ve vámi uvedeném významu, tj. pro něco atypického. Václav Lábus v článku Atyp v cihle aneb O jednom progresivním způsobu neologizace (Naše řeč, 4/2012) takovéto výrazy označuje za neologické univerbizáty, vykládá je tedy jako jednoslovná pojmenování vzniklá z víceslovných. Slovo „atyp“ má navíc protějšek v podstatném jménu „typ“.
Univerbizáty se podle Nového encyklopedického slovníku češtiny často uplatňují v běžné mluvě či v profesním a slangovém vyjadřování a bývají (byť ne nutně) nespisovné. I v případě tohoto výrazu doporučujeme obezřetnost – jeho užití ve spisovném textu není vyloučené, jeho význam bude v kontextu nejspíš zřejmý, ale pro leckterého čtenáře či posluchače může být s ohledem na svou nevelkou frekvenci a slovotvornou povahu příznakový.
Poslední užití:
18.1.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Jazykový zdroj:
Nový encyklopedický slovník češtiny online. Karlík – Nekula – Pleskalová. 2012–2018. (platí od 2012)
Jazykový zdroj:
Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Lábus, Václav (2012): Atyp v cihle aneb O jednom progresivním způsobu neologizace. Naše řeč, 95(4), s. 187-197.
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách: 2012.
Kde popsáno: Lábus, Václav (2012): Atyp v cihle aneb O jednom progresivním způsobu neologizace. Naše řeč, 95(4), s. 187-197..
Dotaz:
Výběr ze dvou variant
Konkrétní dotaz:
Lze použít slovní spojení „udělit pokutu“? Napsal jsem to do článku, ale bylo mi namítnuto, že se prý uděluje vyznamenání, ale ukládá se trest.
Klíčové slovo:
pokuta
Odpověď:
Je sice pravda, že definice významu slovesa „udělit“ ve Slovníku spisovné češtiny ‚(ze své pravomoci ap.) dát jako právo, dar ap.‘ mírně nahrává pozitivnímu ladění, ale mezi příklady předmětových doplnění se vedle pochvaly, řádu nebo milosti uvádí i důtka. Ani udělení něčeho negativního tedy není kodifikací vyloučeno.
Že se pokuta mimo jiné uděluje, potvrzují i zjištění o užívání slovních spojení „udělit/udělovat pokutu“ a „uložit/ukládat pokutu“ v Českém národním korpusu (SYN verze 10). Podstatné jméno pokuta se (v rámci jedné věty bez ohledu na pořadí obou slov) spojuje se slovesy udělit a udělovat celkem v 38 998 případech a se slovesy uložit a ukládat v 40 762 případech. Jednoduše řečeno se konkurenční varianty užívají prakticky stejně často. Slovní spojení „udělit pokutu“ je tedy zcela v pořádku – neodporuje významové definici v kodifikaci a je zjevně užíváno zcela běžně.
Zvažované varianty:
udělit pokutu
uložit pokutu
Poslední užití:
14.1.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Poprvé popsáno zde: Ano.
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.