Dotaz:
Y = vlastní jméno – tvoření přídavných jmen od jmen zeměpisných (Brandýs > brandýský, Aš > ašský aj.): jména cizí, jednoslovná
Konkrétní dotaz:
Jakou pravopisnou podobu by měla mít přídavná jména odvozená příponou -sk/ý od vlastních jmen zakončených v základu na hlásku [c], která je ovšem v písmu zachycena jiným písmenem či písmeny než v češtině typickým, systémovým c (například Lobkowicz [lopkovic], Marktredwitz [marktredvic], Harz [harc] nebo Reșița [rešica])? Mělo by se správně psát lobkowicz-ký, marktredwitz-ký, harz-ký, reșiț-ký, nebo lobkowicz-ský, marktredwitz-ský, harz-ský a reșiț-ský?
Klíčové slovo:
lobkowiczký, lobkowiczský
Odpověď:
Pro odvozování přídavných jmen od vlastních jmen, kde vyslovovanému [c] na konci základu odpovídá v písmu písmeno c (např. Peruc, Vác), platí pravidlo, že místo přípona -sk/ý připojujeme k základu příponu na -k/ý, srov. Peruc > perucký, Vác > vácký (která se někdy pojímá jako samostatná přípona vzniklá zjednodušením původního -c-sk/ý na -c-k/ý, někdy jako varianta přípony -s/ký). Je tomu tak proto, že psané perucský či vácský bychom stejně vyslovovali jako [peruckí] a [váckí], na druhou stranu se tím narušuje morfonologický princip českého pravopisu, který velí zachovávat v písmu identitu jednotlivých morfémů a na švech je v písmu (někdy na rozdíl od výslovnosti) nezjednodušovat. U jmen, kde vyslovovanému [c] odpovídá v písmu jiné písmeno či skupina písmen než v češtině běžné, systémové c (viz Lobkowicz [lopkovic], Marktredwitz [marktredvic], Harz [harc], Reșița [rešica]), považujeme za možné řídit se tímto pravidlem a psát lobkowiczký, marktredwitzký, harzký, reșițký atp. Při tomto postupu se vlastně řídíme výslovností, nikoli grafikou, po vyslovovaném [c] příponu -sk/ý zjednodušujeme na -k/ý, byť jí v písmu nepředchází písmeno c. Nevylučovali bychom však ani psaní typu lobkowiczský, marktredwitzský, harzský a reșițský, při kterém se naopak řídíme grafikou, ignorujeme vyslovované [c] a k základu připojujeme plnou příponu -sk/ý, protože před ní nepředchází v písmu c, ale nějaká jiná písmena (cz, tz, z, ț). K tomuto postupu existují analogie (srov. např. psaní do La Rioji [do la rijochi] s měkkým i kvůli v písmu předcházejícímu „pravopisně měkkému“ j vs. do La Manchy [do la manči] s tvrdým y kvůli v písmu předcházejícímu „pravopisně tvrdému“ ch) a může mít i své výhody, např. v tom, že někdy je díky použití přípony -sk/ý lépe rekonstruovatelná podoba základového slova, nebo v tom, že může čtenáře „přimět“ k náležité výslovnosti (viz zejm. případy typu Reșița, Piatra Neamț atp. s rumuským ț [= c], kde psaní reșițský, neamțský přiměje vyslovit rumunské ț jako [c] i toho, kdo neví, že se toto písmeno v rumunštině vyslovuje jako [c]). (Postupovat lze také tak, že u jmen typu Lobkowicz, Marktredwitz a Harz, kde lze předpokládat, že drtivá většina mluvčích vysloví cz, tz a z jako hlásku [c] zcela automaticky, upřednostníme podoby bez s, s příponou -k/ý, tj. lobkowiczký, Marktredwitzký a Harzký a příponu -sk/ý použijeme jen pro ty vyloženě neintuitivní okrajové případy typu Reșița [rešica] > reșițský, kde čtení ț jako [c] s obdobnou samozřejmostí předpokládat nemůžeme.)
Zvažované varianty:
lobkowiczký
lobkowiczský