Dotaz:
Jakou doporučujete příručku pro danou problematiku?
Konkrétní dotaz:
Ráda bych se poradila, která aktuální vydání knižních Pravidel českého pravopisu jsou nejlepší. Paní profesorka češtiny na osmiletém gymnáziu poradila jejich pořízení, nikoliv však s bližší specifikací.
Klíčové slovo:
Pravidla českého pravopisu
Odpověď:
Na současném knižním trhu se objevují příručky nazvané Pravidla českého pravopisu (PČP), avšak jen některá byla vytvořena autorským kolektivem Ústavu pro jazyk český (ÚJČ), podrobněji popisujeme tato PČP níže. Jiné publikace (s týmž názvem, avšak nezřídka s jiným obsahem) jsou vydávány odlišnými subjekty, a proto ÚJČ nemůže ručit za informace v nich obsažené (Stejně tak ÚJČ nezodpovídá za informace na webových stránkách www.pravidla.cz, www.ocestine.cz a www.nechybujte.cz aj.)
PČP vydávaná kolektivem autorů ÚJČ jsou dostupná ve dvou různých vydáních, akademickém a školním. Školní vydání vycházelo v nakladatelství Fortuna (dříve také v nakladatelství Pansofia), akademické v nakladatelství Academia. Tato vydání se liší pouze koncepcí a rozsahem výkladu. Výklady ve školním vydání PČP jsou koncipovány s ohledem na školní praxi, tzn. jsou stručnější. V akademických PČP jsou u vybraných jevů výklady prohloubeny a rozšířeny. Pravopisný slovník školního vydání PČP obsahuje méně slovníkových hesel než slovník akademických PČP, v pravopisném slovníku školního vydání jsou ve větší míře uvedeny tvaroslovné údaje. Akademická PČP jsou na rozdíl od školního vydání doplněna o doporučená pravidla přepisu slov z cizích jazyků do češtiny, zpracovaná do přehledných transkripčních tabulek, a dále o seznamy zeměpisných jmen, rodných jmen a antických jmen.
Přestože jsou tato vydání (školní i akademické) dotiskována, obsahově se od sebe jednotlivé dotisky neliší. Poslední zásadní obsahová a věcná úprava knižního vydání PČP, jíž byly zavedeny výraznější změny v některých pravopisných jevech, byla provedena v roce 1993. Následně byl v roce 1994 k PČP vydán Dodatek (v akademických Pravidlech označovaný jako „pravopisná poznámka“), jímž se zpřesňují zásady psaní přejatých slov zejména řecko-latinského původu. Dodatek se stal nedílnou součástí obou verzí Pravidel, lze ho nalézt na konci knihy. Od té doby vycházela PČP prakticky v nezměněné podobě. Dílčí úpravy doznal jen pravopisný slovník školních PČP: v roce 1999 byl rozšířen o cca 200 slovníkových hesel, převážně o přejatá slova.
Tento výklad byl nezbytný, abychom mohli odpovědět na vaši otázku s patřičným kontextem. Do budoucna ÚJČ již s dalším vydáváním knižních PČP nepočítá, neboť byla obsahově plně nahrazena online přístupnou Internetovou jazykovou příručkou (IJP, https://ujc.cas.cz/), případně knižně vydanou Akademickou příručkou českého jazyka (APČJ, 3. rozšířené vydání 2024), přičemž APČJ z rozsahových důvodů obsahuje pouze výkladovou část IJP, tj. nikoli tzv. slovníkovou část, která v současnosti obsahuje více než 112 000 hesel. Údaje zde obsažené jsou (oproti zmíněným tištěným knihám) ve vztahu k současné češtině přesnější, navíc IJP obsahuje popisy řady jevů, které v jiných příručkách vůbec zachyceny nejsou.
Je třeba ještě doplnit, že od roku 2023 jsou na zvláštní stránce IJP zveřejňovány změny ve výkladové i slovníkové části (https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=_upravy), a to jedenkrát ročně (na začátku července). Ani tyto změny z pochopitelných důvodů v tištěných PČP nenajdete.
Pokud bychom měli naši odpověď shrnout do několika vět, míníme, že tištěná PČP v současnosti mohou u určitých jazykových jevů sloužit už spíše jen pro informaci o starší kodifikaci. Pro vyhledávání aktuálních poznatků o češtině (nejen v souvislosti s výukou) doporučujeme používat IJP (popřípadě knižní podobou její výkladové části, APČJ). Jde v současnosti o uživatelsky vstřícný zdroj informací, který je zároveň v dané oblasti nejrozsáhlejší, nejaktuálnější a zpracovaný s využitím odborných znalostí, databází a materiálu oddělení jazykové kultury ÚJČ.