Dotaz:
Lze očekávat v konkrétní oblasti jazyka změnu kodifikace?
Konkrétní dotaz:
Proč stále lpíme na kroužkovaném ů? Jediný, i když i ten zpochybnitelný, důvod vidím v úctě k J. A. Komenskému, který přenesl písmeno o, které se psalo po u, nad toto u. Takhle nám to vysvětlovali ve škole. Komenský tuto úpravu vytvořil ve své době. Jak je to dlouho? Dneska už i církve pomalu začínají chápat, že dogmata ze středověku dnes již neobstojí. Připadá mně téměř úsměvné, že podle Pravidel českého pravopisu mohu psát řadu slov tak, jak se mi zlíbí (diskuse i diskuze, sází i sázejí a mnoho dalších, to víte lépe než já). Ale dobře, čeština není mrtvý jazyk, vyvíjí se. Tak proč se nevzdáme toho kroužku; navíc, když používáme i ú s čárkou?
Odpověď:
Kroužek nad u píšeme ve slovech domácího původu, protože pouze v nich vzniklo dlouhé ů z dvojhlásky uo, která se vyvinula z dlouhého ó (viz např. vývoj: dóm – duom – dům). Kroužek zavedl do české abecedy Jan Blahoslav a jedná se vlastně o pozůstatek původního o z uvedené dvojhlásky. Důvodů, proč není snaha ani vůle tento stav nyní měnit, je několik. V českém pravopise se (zvláště u slov domácího původu) mimo jiné uplatňuje tendence k zachovávání jisté tradice. Nejde o staromilství nebo lenost jazykovědců (ostatně veškerá doporučení v Pravidlech českého pravopisu, v mluvnicích atd. vycházejí ze sledování úzu uživatelů jazyka, nikoli z potřeby lingvistů vytvářet stále nová pravidla a zavádět změny), jsme přesvědčeni, že radikální změna typu zrušení kroužkovaného ů by u většiny české veřejnosti vyvolala negativní ohlas. Nezaznamenali jsme, že by se v češtině v hojnější míře vyskytla tendence psát místo ů všude ú, tato změna by tedy byla zcela umělá, neodpovídající většinovému úzu. Pokud se v Pravidlech českého pravopisu vyskytnou dublety typu diskuse/diskuze, jsou pro to vážné důvody (navíc si všimněte, že se zde jedná o možnost výběru, nikoli o „zrušení“, nebo dokonce „zakázání“ staršího způsobu psaní). Dále se domníváme, že většině pisatelů nečiní rozlišovat ů/ú žádný větší problém. Navíc je tu i jeden pozitivní didaktický aspekt – díky rozlišování ú/ů lze snadno poznat slova původu domácího a slova cizí, dále je prospěšné, když si děti při učení pravopisu zároveň uvědomují i stavbu slova (např. proč píšeme trojúhelník s ú, ačkoli zde ú stojí uprostřed slova, ne na začátku). Pokud se žákům dostane dobrého vysvětlení, velmi účinně se tak rozvíjí jejich schopnost přemýšlet.
Když se nad celou věcí hlouběji zamyslíme, zjistíme, že zrušení ů není jen otázka grafická, přineslo by to s sebou i určité změny v jazyce. Např. by přibylo homonymních slov (srov. kúra „léčebný proces“ versus kůra ve významu „ochranná vrstva kmene“ či „povrchová tuhá vrstva“). Tento argument sice není nikterak silný (na základě kontextu by se ve většině případů význam snadno odlišil), avšak ani argumenty ve prospěch zrušení ů nejsou nijak přesvědčivé.
Poslední užití:
23.5.2019