Dotaz:
I, nebo y?
Konkrétní dotaz:
Píše se kripl, nebo krypl?
Klíčové slovo:
kripl
Odpověď:
Hanlivé označení, často používané jako nadávka, je přejato z němčiny a píše se s i: kripl.
Přestože výkladové slovníky češtiny zachycují hanlivé výrazy jen velmi málo, je pravopisnou podobu výrazu kripl možné ověřit v Internetové jazykové příručce, Akademickém slovníku současné češtiny (ASSČ), Novém akademickém slovníku cizích slov nebo ve Slovníku spisovného jazyka českého. Starší slovníky uvádějí význam ‚člověk neschopný vojenské služby, nemocný, neduživý člověk vůbec, mrzák‘; v nejnovějším elektronickém ASSČ je hanlivý výraz kripl definován jako ‚fyzicky hendikepovaný člověk, mrzák; kdo působí dojmem nedostatku úsudku nebo schopností, kretén (často jako nadávka)‘, např. kripl na vozejčku; Bavit se v tomhle státě o tom, že tady korupce neexistuje, to bych byl kretén, kripl a blb.
Zvažované varianty:
kripl
krypl
Poslední užití:
27.4.2026
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Dotaz:
I, nebo y?
Konkrétní dotaz:
Zajímalo by mě, jaké písmeno se píše ve spojení lei/ydenská láhev: měkké i, nebo tvrdé y?
Klíčové slovo:
leidenská láhev; leydenská láhev
Odpověď:
Abychom mohli odpovědět na výše položenou otázku, je třeba nejdříve znát odpověď na to, jaký je správný zápis jména nizozemského města, od něhož bylo přídavné jméno odvozeno. Pravidla českého pravopisu i Slovník spisovné češtiny zachycují podobu Leiden. To je v souladu s doporučením publikace Jména Evropy, kterou vydal Český úřad zeměměřický a katastrální a která má standardizační charakter, tzn. že podoby zde zachycené jsou pro určité instituce (např. ministerstva) závazné. V této publikaci je navíc uvedena informace, že se v historických kontextech objevuje rovněž podoba Leyden. Tato podoba odpovídala staršímu nizozemskému pravopisu, dnes se s ní přitom navíc setkáváme např. v angličtině (ve francouzštině se pak užívá podoba Leyde). V češtině se však ujala novější pravopisná podoba Leiden, jak o tom svědčí data z Českého národní korpusu SYN v13. S podobou Leyden se v korigovaných textech zachycených v Českém národním korpusu setkáme také, nicméně právě v historický kontextech (srov. [s]větový šampionát […] v nizozemském Leidenu vyvrcholí v sobotu 21. října x [m]ěsto Leyden se ve druhé polovině 16. století stalo baštou kalvinistů).
Přídavné jméno odvozené od jména Leiden má podobu leidenský. Tuto podobu ostatně doporučují také Nový akademický slovník cizích slov i starší Slovník spisovného jazyka českého (ten však s poznámkou, že se dříve psalo leydenský). Oba slovníky mezí příklady zahrnují pojem z fyziky leidenská láhev (‚typ elektr. kondenzátoru ve tvaru skleněné nádoby‘). Proto je vcelku překvapivé, že se v korigovaných textech setkáváme s oběma podobami, a to celkem vyrovnaně (leidenská láhev má 66 dokladů, leydenská láhev 69 dokladů). Primárně bychom doporučovali užívat pravopisnou podobu, která odpovídá nové a užívané pravopisné podobě názvu nizozemského města, tzn. leidenská láhev. K zápisu leydenská láhev bychom však byli tolerantní, protože změna v pravopisu nevychází z českého jazykového prostředí.
Závěrem bychom chtěli poukázat na to, že se v daném sousloví ukrývá ještě jedna potenciální pravopisná otázka, a to zda psát láhev nebo lahev. Podle současné kodifikace je možné užívat obě podoby, v Internetové jazykové příručce se přitom v hesle leidenský uvádí, že lze psát leidenská láhev i leidenská lahev. Na základě dat z Českého národního korpusu SYN v13 můžeme konstatovat, že v úzu převažuje zápis s čárkou nad písmenem a, tzn. leidenská láhev. Lze tak předpokládat, že tento zápis nevzbudí u čtenáře nežádoucí pozornost.
Zvažované varianty:
leidenská láhev
leydenská láhev
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Dotaz:
I, nebo y?
Konkrétní dotaz:
V jedné beletristické knize je věta: ...a přitom nepoznal, že Ben nemá hudební paměť nebo kýho víra... Je to v pořádku? Nemělo by to být kýho výra?
Klíčové slovo:
kýho výra
Odpověď:
Vaše pochybnost je oprávněná, doporučujeme psát kýho výra. Toto ustálené slovní spojení je zachyceno ve Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ) a v Příručním slovníku jazyka českého jen v podobě kýho výra. Původ frazeologismu není bohužel znám. Zmíněné slovníky odkazují na díla Němcové, Olbrachta a uvádějí i další expresivní obraty u všech výrů, ke všem výrům/vejrům. Zvolání kýho výra vyjadřující citové pohnutí, jako je podivení, překvapení či rozhořčení a zlost, hodnotí už SSJČ z 60. let minulého století jako poněkud zastaralé. V minulosti nesla název Kýho výra jedna ze stálých rubrik časopisu Dikobraz. V současných textech se obrat objevuje příležitostně – korpus SYN v13 zachycuje jen 101 dokladů (např. myslím, že to byl nějaký ekonom nebo kýho výra). Dnes neobvyklý výraz kýho je tvar 2. pádu jednotného čísla tázacího zájmena mužského rodu ký – který, jaký. Vedle obratu kýho výra se objevoval i ve spojení kýho čerta (popř. ďasa, šlaka, hroma). Ještě je vhodné doplnit, že existuje kniha fejetonů nazvaná Kýho víra. Lze předpokládat, že v tomto případě nejde o neznalost, ale autorovu nadsázku, o záměrnou záměnu stejně znějících slov.
Zvažované varianty:
kýho výra
kýho víra
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Dotaz:
I, nebo y?
Konkrétní dotaz:
Dostáváme se neustále do sporů o pravopis slova syčák – sičák. Prosíme tedy o pomoc a případné zdůvodnění pravopisu.
Odpověď:
Podstatné jméno syčák souvisí se slovesem syčet, které patří mezi vyjmenovaná slova, tedy slova, v nichž se po tzv. pravopisně obojetných souhláskách píše y/ý. V původním významu slovo syčák pojmenovávalo žebravého tuláka, pobudu. Označení vzniklo na základě syčení, které je charakteristické pro polohlasné žebrání – jsou totiž slyšet jen sykavky. Z původního pojmenování žebráků a pobudů se postupně stala nadávka s významem nepěkně jednající člověk, darebák, ničema.
Zvažované varianty:
syčák
sičák
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Vyjmenovaná slova
Jazykový zdroj:
Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Dotaz:
I, nebo y?
Konkrétní dotaz:
Jde nám o psaní obratu vyt_pování pachatele. Psali bychom vytipování, ale kolega to zpochybňuje.
Klíčové slovo:
vytipování
Odpověď:
Některé starší příručky (PČP, NASCS a SSČ) sice zachycují jak sloveso vytipovat, tak vytypovat, ale již řadu let se užívání podoby vytypovat nedoporučuje.
Sloveso typovat znamená provádět typovou zkoušku, tipovat znamená odhadem zařazovat k určité vrstvě, typu; odhadovat; vyslovovat předpověď.
Předponové sloveso vytipovat znamená odhadem vybrat z více možností; doporučit; navrhnout. Stejný smysl zachovává i odvozené podstatné jméno vytipování. Doporučujeme proto psát jedině vytipování pachatele.
Stejné doporučení najdete i na stránkách IJP u hesla vytipovat, kde jsou pro ilustraci uvedeny příklady: vytipovat priority; zdroje rizik byly vytipovány na základě analýzy; na funkci vytipovali dva kandidáty.
Zvažované varianty:
vytipování
vytypování
Poslední užití:
23.2.2022
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.