Dotaz:
Větněčlenský rozbor
Konkrétní dotaz:
Obracím se na Vás s dotazem týkajícím se větné skladby. Pokud se ve větě vyskytne jméno a příjmení, které z nich je přívlastkem? Např.: „Alois Jirásek napsal…“. Je podmětem „Alois“, nebo „Jirásek“? Našla jsem v různých příručkách protichůdná vysvětlení.
Klíčové slovo:
podmět; přívlastek; jméno a příjmení
Odpověď:
Váš dotaz je poměrně problematický. Jednoznačné řešení Vám nemůžeme poskytnout, české gramatiky se na něm totiž bohužel neshodnou. V. Šmilauer (Novočeská skladba, 1966) například chápe vztah jména a příjmení jako vztah přístavkový, jiní syntaktici zase jako přívlastkový, někdy je křestní jméno a příjmení syntakticky nerozčleněno mluví se o něm jako o tzv. komplexním větném členu viz například Základní mluvnice českého jazyka (Styblík, Čechová, Hauser, Hošnová, SPN, 2005).
Pojetí uvedeného spojení jakožto těsného spojení přístavkového má své opodstatnění v tom, že jsou oba členy spojení na stejném stupni (jsou stejnými větnými členy) a označují stejnou představu (v tomto případě nositele jména). Problémem tohoto pojetí je, že u Šmilauera nejde o zcela tradiční chápání přístavku – tradičně bychom totiž museli jednu složku spojení označit jako jistý větný člen (předmět či podmět) a druhou složku jako přístavek. Toto pojetí by tedy pro jedince, kteří přístavek chápou tradičně, mohlo při větném rozboru znamenat jisté interpretační problémy.
Pojetí přívlastkové vychází spíše z původu vlastních jmen. Jako přívlastek se v takovém případě označuje příjmení – jinými slovy je dané spojení chápáno tak, že základem je křestní jméno a příjmení toto křestní jméno významově určuje. Toto pojetí však není zcela bezproblémové – příjmení lze totiž zcela běžně užít i bez spojení s křestním jménem (na rozdíl od přívlastku, který bez spojení s rozvíjeným členem užít nemůžeme). Pokud bychom na toto pojetí přistoupili, museli bychom užití příjmení bez spojení se jménem křestním chápat jako jiný větný člen (podmět či předmět) než příjmení ve spojení s křestním jménem, což by nám náš syntaktický popis zbytečně komplikovalo.
Pojetí spojení jako komplexního větného členu je ve své podstatě velice blízké pojetí spojení jako spojení přístavkového ve smyslu Šmilauerově (lze říci, že se jedná pouze o rozdíl terminologického charakteru). Komplexní větný člen tvoří spojení alespoň dvou výrazů, které mají stejnou větněčlenskou funkci, přičemž jednotlivé složky komplexního větného členu označují (v podstatě) touž skutečnost. Toto pojetí se nám zdá pro popis spojení křestního jména a příjmení nejvhodnější, je však třeba dodat, že neřeší, v jakém významovém vztahu obě části spojení jsou.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 357
Jazykový zdroj:
Skladba češtiny. Grepl – Karlík. 1998. (platí od 1998)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 263
Jazykový zdroj:
Základní mluvnice českého jazyka. 2017. (platí od 2007)
Dotaz:
Větněčlenský rozbor
Konkrétní dotaz:
Kterým větným členem je výraz „k večeři“ ve větě „Mám k večeři toasty“?
Klíčové slovo:
mít; přísudek jmenný se sponou; předmět
Odpověď:
Nejprve bychom chtěli upozornit, že nejsme didaktické pracoviště, proto nemůžeme posoudit, jak je daný problém nahlížen ve školské praxi. Z akademického pohledu však můžeme nabídnout dvě interpretace. První možností je provést rozbor čistě podle formy jednotlivých výrazů. V tom případě bychom sloveso „mám“ určili jako přísudek, „toasty“ ve 4. pádě jako předmět a předložkové spojení „k večeři“ jako příslovečné určení účelu. Je třeba si uvědomit, že sloveso „mít“ v uvedené větě však nezachovává svůj původní, plný význam. Jak popisují M. Grepl a P. Karlík (1986), existuje mnoho typů vět, kde sloveso „mít“ může suplovat funkci sponového slovesa, případně spolu se jmennou částí zastupovat plnovýznamové sloveso (přísudek slovesný). Je tomu tak například ve větách „Ivánka máme nemocného“ (= Ivánek je nemocný) či „Máme hlad“ (= Hladovíme). V. Šmilauer pak v příručce Novočeská skladba (1966) uvádí jako příklad přísudku jmenného se sponou mimo jiné větu „Má všecky kosti na maděru“. V dotazované větě tak můžeme spojení „mám k večeři“ určit jako přísudek jmenný se sponou. Šlo by o ekvivalent věty „Toasty jsou k večeři“, případně o ekvivalent slovesného přísudku ve větě „Večeřím toasty“. Výraz „mám“ bychom pak vyčlenili jako sponu, předložkové spojení „k večeři“ jako jmennou část přísudku. Ať vyberete jakékoli z těchto řešení, bude to z jazykového hlediska v pořádku.
Poslední užití:
4.3.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Skladba spisovné češtiny. Grepl – Karlík. 1986.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 244–245
Jazykový zdroj:
Novočeská skladba. Šmilauer. 1966. (platí od 1966)
Dotaz:
Příslovečné určení
Konkrétní dotaz:
Kterým větným členem je výraz „od babičky“ v následující větě? „Od babičky mi chutná švestkový koláč nejvíc.“
Klíčové slovo:
od babičky
Odpověď:
Výraz „od babičky“ v uvedené větě je příslovečným určením původu. Tento druh příslovečného určení popisuje, jakého původu je substance, která je (zpravidla) v roli podmětu či předmětu. Může jít jak o původ v podobě osoby, tak věci (např. To mám od maminky. / Upekla perník z prášku.). Na rozdíl od přívlastku neshodného (např. ve větě „Koláč od babičky mi chutná nejvíc“ jde o přívlastek) toto spojení není přímým rozvitím podstatného jména, nýbrž je závislé na slovese. Příslovečné určení původu nesmíme zaměňovat s určením původce děje, které se vyskytuje v tzv. deagentních (pasivních) větných struktrách (např. Byl zabit nepřítelem).
Poslední užití:
7.3.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Skladba spisovné češtiny. Grepl – Karlík. 1986.
Dotaz:
Přívlastek shodný jednoduchý
Konkrétní dotaz:
Ve slovním spojení „top svetr“ je přídavné jméno „top“ nesklonné. Zajímalo by mě, jestli je to přívlastek shodný, nebo neshodný.
Klíčové slovo:
top; přívlastek; nesklonnost
Odpověď:
Slovo „top“ stojí před řídícím jménem „svetr“, a pokud bychom místo něj dosadili jiné přídavné jméno, například „nový svetr“, snadno uvidíme, že se toto jméno shoduje v rodě, čísle a pádě se jménem řídícím. Jde tedy o přívlastek shodný.
Poslední užití:
1.4.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Skladba spisovné češtiny. Grepl – Karlík. 1986.
Jazykový zdroj:
Základní mluvnice českého jazyka. 2017. (platí od 2007)
Dotaz:
Sloveso být jako plnovýznamový přísudek
Konkrétní dotaz:
Můžete mi prosím poradit, co je přísudkem ve větě „Šel spát“ a jaký je druh tohoto přísudku?
Klíčové slovo:
jít; infinitiv; účel
Odpověď:
V uvedené větě je přísudkem tvar „šel“ (přísudek slovesný jednoduchý), infinitiv „spát“ vyjadřuje účel. Jde o příslovečné určení účelu po slovesech pohybu a přemístění, stejně jako ve spojeních „byl se léčit“, „běžel nakoupit“, „šel na nákup“.
Poslední užití:
11.2.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Skladba spisovné češtiny. Grepl – Karlík. 1986.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
s. 304
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.