Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty: Nejprve zvolte položku.
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použitý filtr ID kategorie dotazů: #172 [Která ze slovotvorných konkurent (X vs. Y vs. Z atd.) je (významově, formálně, stylisticky, kontextově aj.) správná?].
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 1/19, položky: 1-20/376
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Říká se člověku, který se věnuje lovu kaprů, kaprař, nebo kaprář?
Klíčové slovo: kaprař, kaprář
Odpověď: Takto utvořený výraz spadá mezi tzv. jména konatelská, což jsou podstatná jména, která jsou odvozena od jiného podstatného jména přidáním přípony. Konatelská jména označují především osoby vykonávající nějakou činnost, která je spjatá se substantivem, od něhož je dané konatelské jméno odvozeno (např. housle > houslař ,jedinec, který vyrábí housle či jiné smyčcové nástroje‘; ryba > rybář ,ten, kdo loví ryby‘). Jednou z nejproduktivnějších přípon sloužících k odvozování konatelských názvů je právě přípona -ař/-ář, kterou se tvoří jména rodu mužského životného s koncovkami měkkého vzoru „muž“ a jež má dvojí podobu (dle délky samohlásky). Jak se můžeme dočíst v mluvnicích češtiny (např. v Příruční mluvnici češtiny, Mluvnici češtiny 1 či ve Velké akademické gramatice spisovné češtiny), v jednoslabičných, trojslabičných a víceslabičných jménech (např. tmář, zahrádkář, železničář) se vyskytuje pouze varianta -ář (výjimkou jsou jen slova oštěpař a nástrojař), u dvouslabičných odvozenin se však může vyskytovat -ař i -ář. Rozložení obou podob dané přípony u dvojslabičných slov (mezi něž se řadí i zmiňovaný kaprař/kaprář) může být poměrně rozmanité a nemá zcela jasná pravidla. Někdy se pomocí různých variant sufixu odlišují rozdílné významy (např. kolář ,řemeslník vyrábějící dřevěné vozy a je jich součásti‘ vs. kolař ,zloděj/výrobce jízdních kol či závodník na kole‘), řidčeji může docházet i ke kolísání bez jakéhokoli významového odlišení (brankář/brankař). Dle Mluvnice češtiny 1 mívají starší jména s krátkou samohláskou v kořeni příponu -ář (cestář, hvězdář), zatímco jména s dlouhou samohláskou v kořeni a jména novější zase -ař (sýrař, mlékař). U slov, která mají v kořeni samohlásku krátkou, jsou pak dle příručky Tvoření slov v češtině 2 rozlišovány dva případy: jestliže je před příponou jen jedna souhláska, objevuje se u některých slov -ař (četař, hrobař, lyžař), jindy -ář (sklenář, mlynář, rybář), jestliže je ale před příponou skupina souhlásek, píše se spíše varianta -ář (např. bednář, cihlář), ale i u této skupiny nalezneme poměrně mnoho výjimek (bruslař, stavbař, veslař, šperkař aj.). Jak je tedy patrné z výkladů v mluv nicích, distribuce variant dané přípony u dvojslabičných jmen nemá zcela jasná pravidla a mnohdy může docházet ke kolísání. Odpověď na danou otázku přesto v jedné z mluvnic nalezneme, a to konkrétně v Mluvnici češtiny 1. Zde se totiž o příponě -ař/-ář píše, že se hojně užívá u slangových výrazů a také pro označení specialistů v různých oborech, např. lékařů (zubař, srdcař, ušař, očař), učitelů (češtinář, fyzikář), ale také rybářů (parmař, třpytkař, muškař). Jako jeden z příkladů je zde uveden právě i kaprař, a to pouze ve formě s krátkou variantou dané přípony. Varianta kaprař převažuje i v úzu – korpus SYN verze 11 obsahuje celkem 172 výskytů výrazu kaprař, avšak ani jeden výskyt podoby kaprář a výraznou převahu podoby s krátkým a potvrzuje i běžné internetové vyhledávání. Proto doporučujeme pro označení rybáře, jenž loví kapry, používat výraz kaprař.
Zvažované varianty:
kaprař kaprář
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Slyšel jsem, že se vedle přídavných jmen zapjatý a zapnutý používá též přídavné jméno zaplý. Odkud se tato podoba přídavného jména vzala a kdy ji lze použít?
Klíčové slovo: zapnutý, zapjatý, zaplý
Odpověď: Sloveso pnout (se) a jeho odvozeniny s předponami vz(e)-, roz-, s-, se-, za-, vy- patří ke slovesům 2. slovesné třídy, v níž zaujímají zvláštní postavení. Tvary těchto sloves kolísají jak v příčestí činném, tak v příčestí trpném. Zaměřme se nyní pouze na předponové sloveso zapnout. V příčestí činném, jehož pomocí vyjadřujeme například minulý čas, se ve spisovné češtině v mužském rodě objevují tvary zapjal a zapnul. Zatímco tvar zapjal je knižní, tvar zapnul považujeme v současné češtině za neutrální. Vedle toho se vyskytují také regionálně zabarvené tvary, mj. tvar zapl, který je podle Českého jazykového atlasu typický pro nářečí východomoravská, středomoravská a také pro jižní část českomoravských dialektů, a kratší tvar zap užívající se v západní části Čech. Tento tvar mohl vzniknout analogií s dalšími podobně zakončenými slovesy 2. slovesné třídy, v nichž bývá tvar příčestí činného zakončen koncovkou -l, které nepředchází kmenotvorná přípona (např. loupl, kopl, schlípl). Na území, kde se užívají varianty zapl a zap, se pak setkáváme s regionální podobou příčestí činného ženského rodu zapla. Tvar příčestí trpného má v neutrální současné češtině podobu zapnut a od něho je odvozeno přídavné jméno zapnutý. Zastaralá či knižně zabarvená varianta přídavného jména je zapjatý a za regionální považujeme podobu zaplý. S touto regionální podobou přídavného jména se setkáváme na Moravě a v některých oblastech Čech, kde se vyskytují tvary příčestí činného zapl a zap. Jak dokládají data z Českého národního korpusu, uvedené regionální tvary příčestí trpného i činného někdy pronikají do textů neformálního charakteru bez nářečního zabarvení. Poměrně nízká frekvence těchto výskytů ovšem svědčí spíš o tom, že tvary zapl, zap, zapla či zaplý mohou na jazykové uživatele z jiných regionů působit rušivě.
Zvažované varianty:
zapnutý zapjatý zaplý
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český jazykový atlas. (platí od 2012)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Jaká podoba termínu z oblasti pedagogiky je správná: diferencovaná výuka, diferenciovaná výuka, nebo diferenciační výuka?
Klíčové slovo: diferencovaná, diferenciovaná, diferenciační výuka
Odpověď: Přídavné jméno diferencovaný můžeme nalézt v Akademickém slovníku cizích slov (ASCS), ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (SSČ) a Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ). V uvedených zdrojích se dozvíme, že dané adjektivum má význam ‚takový, který byl diferencován, rozlišený, rozrůzněný‘ a že je odvozeno od slovesa diferencovat, které má hned několik významů (primárně ‚zjistit, zjišťovat diferenci, odlišnost něčeho; rozlišit, rozlišovat‘, ale také například ‚vypočítat, vypočítávat diferenciál dané funkce‘). Heslo diferencovaný nalezneme také v nejnovějším Akademickém slovníku současné češtiny (ASSČ), kde je u primárního významu ‚založený na diferencích, na diferenciaci (= procesu odlišování), rozlišený, různý, rozrůzněný‘ dokonce jako příklad uvedeno spojení diferencovaný přístup k motivaci jednotlivých žáků. Přídavné jméno diferenciační je odvozeno od slova diferenciace, které má primární význam ‚postupné projevování, projevení rozdílů; proces odlišování, rozlišování a jeho výsledek‘, v biologii však diferenciace nabývá významu ‚proces, při kterém z nespecializované buňky vzniká buňka strukturně a funkčně specializovaná‘. Pro nás je relevantní samozřejmě první uvedený význam, adjektivum diferenciační v takovém případě tedy nese význam ‚vztahující se k procesu odlišování, sloužící k odlišování, rozlišovací‘. Varianty diferenciovaný ani diferenciovat ve slovnících češtiny nenajdeme, a přestože v korpusu SYN v13 můžeme nalézt 38 výskytů slovesa diferenciovat, ba dokonce 174 výskytů výrazu diferenciovaný, užívání těchto výrazů nedoporučujeme – poměrně frekventované používání těchto nenáležitých variant je pravděpodobně ovlivněno podobností s anglickým differentiate. Když už jsme některé z vámi zmiňovaných variant eliminovali, nabízí se otázka, zda uvedený pedagogický pojem má označovat výuku, která je rozrůzněná, odlišná pro různé žáky (pak by to dle výše uvedených slovníků byla diferencovaná výuka), nebo zda se jedná o výuku, která je založená na procesu diferenciace, rozlišování žáků (pak by to byla spíše diferenciační výuka). Jak je ale patrné, významové rozdíly mezi těmito dvěma variantami jsou jen velmi malé, výklady obou přídavných jmen v nejmodernějším Akademickém slovníku současné češtiny navíc ukazují, že se k sobě tato adjektiva významově stále více přibližují (což dokazuje už jen to, že výraz diferenciace je v ASSČ použit k definování adjektiva diferencovaný). Pro odpověď tedy musíme zapátrat ve specializovaných slovnících. V případě dotazu z oblasti pedagogiky nám může odpověď poskytnout Pedagogický slovník (Průcha, Walterová a Mareš, 2009). V něm najdeme synonymní termíny diferenciace výuky a diferencovaná výuka, které shodně označují členění žáků procházejících školním vzděláváním na skupiny (např. podle typu školy v rámci stupně vzdělávání, podle volitelných předmětů či podle schopností, výkonnosti a zájmů žáků). V případě užití termínu v podobě (přídavné jméno) + výuka vám proto doporučujeme použít variantu diferencovaná výuka, která je v daném oboru již zažitá.
Zvažované varianty:
diferencovaná diferenciovaná diferenciační
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Je nějaký významový rozdíl mezi slovy kulisák a kulisář? 
Klíčové slovo: kulisák, kulisář
Odpověď: Slova kulisák a kulisář se liší přítomností odlišné přípony, a to přípony -ák vs. -ář. Jak můžeme zjistit ze Slovníku afixů užívaných v češtině, obě tyto přípony slouží k odvozování podstatných jmen rodu mužského z jiných podstatných jmen a mají i podobné významy. Přípona -ář tvoří podstatná jména označující osobu, která se něčím zabývá či se něčím vyznačuje (např. novinář, pohodář, vozíčkář), přípona -ák v názvech osob značí prostorovou souvislost, příslušnost ke skupině či jinou věcnou souvztažnost s jevem, který pojmenovává základové slovo (např. školák, tramvaják, vidlák). Z hlediska významu se tedy dané přípony nijak zásadně neliší, pro zodpovězení dotazu tedy budeme muset zapátrat ve slovnících.   Slovo kulisák můžeme nalézt v Akademickém slovníku současné češtiny (ASSČ), v Akademickém slovníku cizích slov (ASCS) a v Příručním slovníku jazyka českého (PSJČ), dle nichž má význam ‚kdo obstarává, staví kulisy v divadle, televizi; stavěč kulis‘. ASCS u tohoto výrazu uvádí jako řidčeji užívanou variantu právě i slovo kulisář, obě slova (kulisák i kulisář) označuje daný slovník za výrazy z divadelního slangu. Jako samotné slovníkové heslo nalezneme kulisáře jen ve Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ), dle něhož má kulisář rovněž význam ‚stavěč kulis v divadle‘, zajímavé však je, že tento slovník vnímá jako slangový pouze výraz kulisák.   Slovo kulisář je také zaznamenáno na celkem pěti excerpčních lístcích v kartotéce lexikálního archivu z let 1909 až 1954. Na jednom z nich je přímo uveden význam ‚zřízenec, který staví kulisy‘, kulisáře v souvislosti s divadelním prostředím uvádějí v příkladových větách ještě další dva excerpční lístky. V kartotéce však nalezneme i jeden excerpční lístek, který zaznamenává toto slovo v přeneseném významu ‚kdo zastírá pravý stav něčeho‘, a to konkrétně v následujícím spojení: Jen básník, který dovede nesmírně milovat, který má pevnou víru, který má perspektivu budoucnosti, také může psát dobré verše, poněvadž epigony a kýčaři se stávají jen kulisáři a švindlíři. Autor excerpčního lístku zde však význam slova doplnil o otazník, patrně si tedy přeneseným vnímáním významu slova v tomto kontextu nebyl zcela jist, z čehož můžeme usuzovat, že přenesený význam slova kulisář nebyl nijak významně rozšířený. Jak je tedy patrné z analýzy slovníků češtiny, mezi uvedenými výrazy zásadnější významové rozdíly nejsou, obě shodně označují člověka, který se zabývá stavěním kulis. Kulisář je však v novějším ASCS označen za řidčeji užívanou variantu, nabízí se tedy otázka, zda se tento výraz v dnešní češtině stále užívá, a pokud ano, tak v jakém významu.   Po nahlédnutí do korpusu současné psané češtiny SYN v14 je patrné, že v úzu jednoznačně převažuje varianta kulisák – toto slovo má v korpusu celkem 3 679 výskytů, zatímco výrazně méně frekventovaná podoba kulisář je v korpusu zastoupena jen 47 výskyty. Zajímavé je, že ve dvou výskytech se kulisář objevil v přeneseném významu, v němž (podobně jako v příkladu z kartotéky lexikálního archivu) neodkazuje k osobě stavějící reálné, fyzické kulisy, nýbrž spíše k osobě, která si vytváří před společností určitou masku: V dálce funěl nedotknutelný kulisář, jenž stavěl logikou svých sklonů ze skutečnosti následná jeviště k předvádění banálních kotrmelců úspěchu, moci a zisku. Zbyl tu jen kus krvavého masa, odhozeného do odpadní nádoby ordinace, a nedotknutelný kulisář, jenž stavěl dál logikou svých sklonů z fragmentů skutečnosti staronová jeviště k předvádění krotkých tanečků spořádanosti. Je však nutné podotknout, že oba uvedené výskyty pocházejí ze stejného zdroje, a to konkrétně z beletristického díla. Vyšší míra užívání přenesených významů bývá pro krásnou literaturu poměrně typická.   Na základě informací dostupných ze slovníků a úzu tak můžeme konstatovat, že mezi uvedenými slovy není významový rozdíl, výraz kulisář je však v dnešní češtině již výrazně méně frekventovaný. Oba výrazy pocházejí původně z divadelního slangu, dnes už se však jejich užívání rozšířilo i do dalších jazykových variet, o čemž svědčí i to, že slovo kulisák už v novém ASSČ není ohodnoceno jako slangový výraz, nýbrž pouze jako slovo tzv. kolokviální vyšší, tedy hovorové. 
Zvažované varianty:
kulisák kulisář
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník afixů užívaných v češtině. Šimandl (ed.). (platí od 2016)
Jazykový zdroj: Akademický slovník cizích slov. 1995.
Jazykový zdroj: Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: V praxi se často používá výraz samoplátectví. Domnívám se, že náležitá podoba je samoplátcovství, stejně jako např. od výrazu soudce je soudcovství.
Klíčové slovo: samoplátectví, samoplátcovství
Odpověď: Od podstatných jmen zakončených příponou -c/e se vytvářejí přídavná jména příponou -ov-sk/ý a podstatná jména příponou -ov-stv/í, např. soudce – soudcovský, soudcovství, průvodce – průvodcovský, průvodcovství, správce – správcovský, správcovství. Je třeba poznamenat, že od některých podstatných jmen (např. únosce, zájemce) se přídavná/podstatná jména neodvozují vůbec nebo jen sporadicky. Výraz samoplátce zaznamenává už Příruční slovník jazyka českého, a to jako právnický termín s významem ,osoba jedině zavázaná plniti dluhy na rozdíl od rukojmího a plátce‘. Novější slovníky, tj. Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) ani Slovník spisovné češtiny (SSČ), ho neuvádějí. Můžeme se o něm dočíst v drobnosti M. Sedláčka Samoplátecký (?) poukaz z r. 1984 (Naše řeč, 67, s. 266–268). Autor signalizuje, že význam výrazu samoplátce se změnil, že toto slovo se začalo používat v souvislosti s lázeňskou péčí a že označuje ,osobu, která platí lázeňskou péči sama‘. Z názvu drobnosti je zřejmé, že se autor především věnoval odvozenému přídavnému jménu. Systémová podoba je samoplátcovský, ale v praxi se už tehdy rozšířila varianta samoplátecký. M. Sedláček uvádí, že podobná situace nastala i u přídavného jména odvozeného od výrazu vynálezce: vedle náležité podoby vynálezcovský se v úzu prosadila i varianta vynálezecký, která byla vytvořena mylnou analogií s přídavnými jmény utvořenými od jmen zakončených na -c/e: horolezec, provazolezec – horolezecký, provazolecký, a i tato, nesystémová podoba je zachycena v SSJČ i SSČ. M. Sedláček v závěru svého příspěvku uvádí, že podoba samoplátecký zatím není tak rozšířená, že by bylo dobré posilovat systémovost, a tudíž prosazovat podobu samoplátcovský. V r. 1994 vyšla publikace Co v slovnících nenajdete, jejímiž autorkami byla Běla Poštolková a Zdeňka Sochová, v ní je jen přídavné jméno samoplátecký. Doklady z korpusu SYN v14 ukazují, že sice jednoznačně převažuje podoba samoplátecký (197×), ale podoba samoplátcovský není zcela výlučná (30×). Podstatné jméno je doloženo sporadicky; zaznamenali jsme pouze 4 doklady na variantu samoplátcovství a 2 na samoplátectví. Na závěr dodejme, že samoplátectví/samoplátcovství se už netýká pouze lázeňské péče, ale dalších zdravotnických služeb, např. očkování, odběru krve atp.
Zvažované varianty:
samoplátectví samoplátcovství
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Když odčerpáme teplou vodu z bojleru, další množství vody pak musíme dohřát, nebo doohřát? Výraz doohřát podle mě lépe vystihuje skutečnost, že voda byla již teplá a její teplota se jen trochu zvýší na požadovanou hladinu. Co si o tom myslíte?
Klíčové slovo: dohřát, doohřát
Odpověď: Výkladové slovníky češtiny uvádějí sloveso dohřát s významem ‚ohřát na žádoucí stupeň teploty‘, který lze bez problémů aplikovat na váš kontext, a dále též expresivně ve významu ‚rozzlobit, dopálit‘. Výraz doohřát slovníky vůbec neobsahují a v jazykové praxi se vyskytuje minimálně – v korpusu SYN v14 nalezneme pouze 5 dokladů. Někteří uživatelé jazyka se mohou snažit zdůraznit význam pouze malého, dodatečného, respektive opakovaného ohřátí právě užitím dvou předpon. Vzhledem k nízkému výskytu však předpokládáme, že na značnou část uživatelů může sloveso doohřát působit nezvykle. Naproti tomu korpusové doklady u slovesa dohřát (v korpusu SYN v14 celkem 304 výskytů včetně významu ‚rozzlobit‘) často poukazují na kontexty podobné tomu vašemu: Vodu předehřívá pomocí tepelného čerpadla, popřípadě v souladu s nastavenou teplotou vodu v bojleru dohřeje spirálou. Pokud slunce nesvítí a vám se nechce přikládat do krbu, je možné akumulační zásobník dohřát elektrickou topnou vložkou. V uvedeném případě tedy doporučujeme volit sloveso dohřát, neboť zamýšlený význam je v daném kontextu srozumitelný. Variantu doohřát však zcela nezavrhujeme. Kumulace předpon je obvyklá u takových sloves, která je nutno odvozovat od již existujícího předponového slovesa, protože po vynechání původní předpony by slovo nedávalo smysl nebo by vznikla nežádoucí homonymie či záměna s jiným existujícím slovem; například doupravit, dovybavit, dovyprávět apod. Protože Slovník spisovné češtiny (2., doplněné a opravené vydání, z roku 2000) uvádí u slovesa dohřát jen přenesený význam ‚rozzlobit, dopálit‘, který je výrazně zastoupen v jazykové praxi, je pochopitelné, že někteří mluvčí či pisatelé mohou cítit potřebu signalizovat rozlišení významu i slovotvorně.
Zvažované varianty:
dohřát doohřát
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: V diskusi o chovu psů jsem narazila na spojení množárna psů. Není to překlep? Podle mě by tam měla být množírna.
Klíčové slovo: množírna, množárna
Odpověď: V Příručním slovníku jazyka českého, jenž vycházel v letech 1935–1957, jsou zachyceny obě podoby – množírna i množárna. U výrazu jsou uvedeny dva významy. Podle slovníku se slovo používá v zahradnictví pro označení ‚zařízení k množení rostlin‘ a v lékařství pojmenovává ‚skříň, v níž se pěstují bakteriové kultury, thermostat‘. (Dodejme, že thermostat, resp. dnešním pravopisem termostat, se dříve užíval nejen ve významu ‚zařízení k udržování stálé teploty‘, ale mohl označovat též ‚místnost nebo skříň, v níž se udržuje stálá teplota‘.) V novějším Slovníku spisovného jazyka českého nalézáme pouze podobu množárna, navíc s jediným významem: ‚skleníkové zařízení k množení rostlin‘. Žádný ze slovníků tedy nespojuje daný výraz s chovem zvířat. V mladším Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost slovo nenajdeme. V korpusu SYN v14 nacházíme doklady pro obě podoby slova. Množárna je doložena 147 výskyty, objevuje se v textech o pěstování rostlin (Pokud je k dispozici množárna, pak lze rostliny řízkovat takřka během celého roku. Ideální je vytápěná skleněná malá množárna, vhodný je však i skleník…). Ovšem výrazně častěji je zaznamenána varianta množírna, ta má v korpusu více než 2 883 dokladů. Užívá se ve spojení s pěstováním rostlin (Napadají též rostliny v množírnách, v pařeništích, ve sklenících, poškozují i hrnkové rostliny), ale také (především) ve spojení s chovem domácích mazlíčků (Jako advokátka prosadila návrh na potírání nelegálních množíren psů), případně i jiných zvířat (Na výzkumu a technologickém vybavování množírny much se podílejí slovenští kolegové… Pokud jsme to dělali s cílem mít tady množírnu antilop, pak se dílo podařilo). Z dokladů vyplývá, že v současnosti se běžně užívá varianta množírna, a to v různých kontextech, zatímco množárna se vyskytuje jen zřídka, nadto zpravidla v textech věnovaných péči o rostliny. Spojení množárna psů je tedy možné, ovšem nezvyklé – to ostatně dokládá i váš dotaz.
Zvažované varianty:
množírna množárna
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)

Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Nazývá se pokrm z krup s dušenou zeleninou a masem krupoto, nebo kroupoto?
Klíčové slovo: krupoto, kroupoto
Odpověď: Ve Slovníku spisovného jazyka českého můžeme nalézt slovo krupoto, které je zde označeno za původně žertovný výraz z oblasti kuchařství a které má význam ‚pokrm připravený na způsob rizota, v němž je rýže nahrazena kroupami‘. Daný výraz je přítomen také v kartotéce novočeského lexikálního archivu (NLA), a to na čtyřech excerpčních lístcích z let 1940 až 1959. Na všech lístcích, které obsahují především úryvky z dobové publicistiky a literatury, se krupoto vztahuje k pokrmu, nejstarší excerpční lístek dokonce obsahuje definici ve znění jídlo z krup (utvořeno žertovně nově dle „risoto“). V kartotéce NLA kromě varianty krupoto můžeme nalézt hned dva excerpční lístky z let 1942 a 1946, které zaznamenávají podobu kroupoto, a to opět ve významu ‚jídlo (maso s krupami), risotto z krup‘. Je tedy patrné, že tyto dvě varianty koexistují již poměrně dlouhou dobu. Situace se ani nyní příliš nemění, ba naopak. Korpus současné psané češtiny SYN v13 totiž obsahuje celkem 25 výskytů slova krupoto a 11 výskytů varianty kroupoto, ani jedna z variant tedy není v češtině aktuálně nijak vysoce frekventovaná a rozdíly v míře užití jsou spíše zanedbatelné. I z korpusových dokladů vyčteme základní význam obou slov: kroupoto je náhražka rizota; kroupoto zase bylo variací na klasické rizoto, ale s použitím jiných surovin; krupoto (rizoto z ječmene). Z korpusu také můžeme zjistit, že obdobným způsobem (tedy spojením kořene slova označujícího určitou ingredienci a zakončení -oto po vzoru slova rizoto) jsou v současnosti tvořena i další pojmenování, např. špaldoto, žitoto, bulgureto/bulguroto, pohankoto, jáhloto či kuskusoto. Jeden korpusový výskyt, pocházející z magazínu Pátek Lidových novin, dále uvádí, že některé z názvů těchto pokrmů najdeme i v cizích jazycích (výraz krupoto má například v angličtině podobu grainotto, italské migliotto značí jáhloto a výraz couscousotto označuje v italštině, francouzštině a angličtině kuskusoto). A při prozkoumání slov, která se s výrazy krupoto a kroupoto nejčastěji váží, nám korpus může podat i celkem obsáhlý seznam způsobů, jakými si krupoto/kroupoto můžeme připravit. Korpusové výskyty totiž obsahují kolokace jako krupoto/kroupoto hráškovocizrnové, dýňové, staročeské rybí, masové, novodobé, zeleninové, zabijačkové, houbové, řepné či třeba parmazánové. Díky korpusu můžeme zjistit ještě jednu zajímavou informaci, a to že se v současnosti pro popis rizota z krup používají ještě varianty krupeto a kroupeto, jak dokládají třeba následující korpusové výskyty: podáváme filet ze pstruha s rajčatovým krupetem; až si připravíte krémové kroupeto, budete kroupy připravovat častěji než jen na Vánoce. Varianta kroupeto má v SYN v13 poměrně zanedbatelných 8 výskytů, avšak výraz krupeto s celkem 47 výskyty předčil všechny ostatní zmíněné varianty. Korpusové výskyty výrazu krupeto však pocházejí z menšího vzorku publicistických textů, slovo krupeto je totiž častěji opakovaně užíváno jen v určitých časopisech, což může jeho frekvenci zkreslovat. Tyto varianty se mohly do češtiny dostat vlivem italské přípony -etto, pomocí níž se v italštině tvoří mnohé zdrobněliny, např. foglio (= papír) vs. foglietto (= lísteček papíru). Jelikož v italštině má i přípona -otto ve slově risotto zdrobňovací funkci, avšak je výrazně méně častá, je možné, že se varianty krupeto, kroupeto začaly rozšiřovat v češtině proto, že vlastně důvěrněji napodobují italsky znějící slova. Jak tedy můžeme vidět, přesná podoba výrazu označujícího pokrm z krup v současné češtině není ustálená. Je pravděpodobné, že při pročítání lifestylových časopisů, kulinářských webových stránek či sociálních sítí narazíte na všechny zmíněné varianty. Paralelní užívání více možných podob je zapříčiněno i tím, že při tvoření slova připadají v úvahu dvě podoby slovního kořene: kroup- i krup-. Varianta s kořenem kroup- vychází z 1. pádu jednotného čísla kroupa, rozšíření podoby s kořenem krup- je pravděpodobně dáno vlivem tvaru druhého pádu množného čísla (bez krup), popř. je spojeno s krupkami, tedy rozdrcenými ječnými zrny. Vzhledem k tomu, že varianty krupoto a kroupoto jsou zaznamenány v jazykových zdrojích a jsou i v současně češtině srovnatelně užívané, považovali bychom je za rovnocenné, je tedy možné užívat obě. Varianty krupeto a kroupeto je sice také možné použít, ale doporučovali bychom tak činit s ostražitostí. U těchto podob je totiž už zastřena podobnost s výrazem rizoto, a tak hrozí, že by si čtenáři nemuseli výraz krupeto/kroupeto spojit s pokrmem podobným rizotu, a nemusel by pro ně tedy být srozumitelný. Jak ukazuje i následující doklad slova krupeto v korpusu SYN v13, užití této podoby bývá někdy vnímáno jako problematické: Zatímco krupeto – správný název zní krupoto a měl by být v restauraci takové třídy používán – trpělo nedostatkem chuťového doladění, houbová změť okolo byla naopak až drakonicky přesolená. Je proto potřeba mít tato rizika užívání podob se zakončením -eto na paměti.
Zvažované varianty:
krupoto kroupoto
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Časté konkrétní případy/typy – přídavná jména zakončená na -ní/-ný
Konkrétní dotaz: Slovník spisovné češtiny zachycuje pouze výraz oboupohlavní. Lze použít i variantu oboupohlavný?
Klíčové slovo: oboupohlavní, oboupohlavný
Odpověď: Jak uvádí Internetová jazyková příručka, přídavná jména na -ní jsou v současnosti frekventovanější, naopak uplatnění přípony -ný je omezené a nová slova se jí tvoří zřídka. Existuje však nevelká skupina jmen, u nichž si -ní a -ný buď konkurují, nebo slouží k rozlišení různých významů. Data z korpusu SYN v14 přitom ukazují, že přídavná jména oboupohlavní a oboupohlavný do této skupiny spadají také. Ačkoliv je absolutní počet výskytů obou variant srovnatelný, liší se jejich užití. Varianta oboupohlavní se užívá ve významu uvedeném ve Slovníku spisovné češtiny: ‚oboupohlavní živočich s orgány a znaky obou pohlaví‘ (např. oboupohlavní žába), případně v přenesených významech: ‚určený pro obě pohlaví‘ (např. oboupohlavní snímek), ‚obsahující obě pohlaví‘ (např. oboupohlavní rodina). Varianta oboupohlavný má omezenější užití, které uvádí starší Slovník spisovného jazyka českého, a to v botanice: ‚obsahující tyčinky a pestíky‘ (např. oboupohlavný květ). Obě varianty přídavného jména jsou tedy v pořádku, je však třeba rozlišovat při užití jejich význam.
Zvažované varianty:
oboupohlavní oboupohlavný
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Je správně přídavné jméno bretonský, nebo bretaňský? Setkávám se s oběma variantami.
Klíčové slovo: bretonský, bretaňský
Odpověď: Správné jsou obě podoby, liší se však slovotvorně i významově. Přídavné jméno bretonský je utvořeno z francouzského breton („bretonský“). Z téhož základu pocházejí i obyvatelská jméno Bretonec, Bretonka (francouzsky Breton, Bretonne) a také označení pro místní jazyk – bretonština. Vedle přídavného jména bretonský se v češtině užívá i systémově utvořená podoba přídavného jména bretaňský, která je odvozena od exonyma (počeštěného názvu cizího území) Bretaň. Miloslav Sedláček v článku z roku 1980 pro časopis Naše řeč Jak nazývat obyvatele Bretaně? uvádí, že přídavné jméno bretaňský se užívá „důsledně tehdy, jestliže se vztahuje k pojmenování území, např. bretaňský kůň, bretaňský skot“. Přídavné jméno bretonský naproti tomu „vyjadřuje spíše vztah k obyvatelům území, např. bretonský jazyk, bretonský kroj“. Z dat Českého národního korpusu však vyplývá, že toto významové rozlišení v současné češtině není příliš uplatňováno, resp. lze předpokládat, že o něm uživatelé často ani nevědí. Setkáme se tedy i se spojeními typu bretonská pláž a naopak bretaňský jazyk. Jisté je, že výrazně rozšířenější je dnes podoba bretaňský – což není nijak zvlášť překvapivé, protože jde o systémově utvořenou podobu, která je zcela průhledná i pro člověka, jemuž je tato problematika cizí. Jelikož se jedná o exkluzivní a relativně málo známou jazykovou situaci, doporučujeme být k oběma podobám tolerantní.
Zvažované varianty:
bretonský bretaňský
Atributy odpovědi
Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Časté konkrétní případy/typy – dějové vs. účelové tvoření (rozjasňující vs. rozjasňovací, kropící vs. kropicí)
Konkrétní dotaz: V médiích se poslední dobou často mluví o takzvaných samořídicích/samořídících autech. Zajímalo by mě, která varianta je správná: samořídicí auto, nebo samořídící auto? A proč?
Klíčové slovo: samořídicí, samořídící
Odpověď: V případě přídavných jmen zakončených na -icí a -ící je nutné se zaměřit na významový rozdíl. Zatímco takzvaná účelová přídavná jména zakončená na -icí vyjadřují význam účelu (předmět je k něčemu určený, něco se s jeho pomocí vykonává), dějová přídavná jména primárně vyjadřují děj (předmět sám něco dělá). Samořídící auto vnímáme jako hraniční případ mezi přídavným jménem účelovým a dějovým, spíše se však přikláníme k chápání dějovému, jde totiž o auto, které řídí samo sebe, nikoli o auto, které by bylo primárně určeno k řízení (někým jiným, řidičem). Tento názor potvrzují i doklady z Českého národního korpusu, kde varianta samořídící auto převažuje přibližně v poměru 4 : 1. Podobný problém se objevuje například také u spojení samodržící punčochy. I v tomto případě je prvotní určení dějové, přídavné jméno totiž vyjadřuje, že punčochy drží samy sebe, je to jejich vlastnost. Namístě je tedy tvar samodržící.
Zvažované varianty:
samořídicí samořídící
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Na jednom účtu na sociálních sítích jsem se dočetl, že správně je pouze trudnomyslnost, a ne trudomyslnost. Dost mě to překvapilo, dosud jsem si myslel, že správně je trudomyslnost…
Klíčové slovo: trudomyslný, trudnomyslný
Odpověď: Novější výkladové slovníky současné češtiny skutečně povětšinou uvádějí jen podobu trudnomyslnost s dn. Jedinou výjimkou je Příruční slovník jazyka českého z let 1935–1957, který uvádí též podobu trudomyslnost a označuje ji (křížkem) jako archaickou. Z Kartotéky novočeského lexikálního archivu lze zjistit, že podoba trudomyslnost je doložena u Tyla, Klicpery, Jana z Hvězdy či Dyka. Na základě dokladů z korpusu psaného jazyka SYN v13 se dá soudit, že podobně překvapených uživatelů by bylo nejspíš víc – a že tato podoba podle všeho není archaická. Najdeme tu 786 výskytů podoby trudnomyslnost a 402 výskytů podoby trudomyslnost – a také 288 výskytů podoby trudnomyslný a 79 výskytů podoby trudomyslný. Tyto poměry (1,96 : 1 a 1: 3,65) podle našeho názoru svědčí o tom, že i podoba trudomyslnost je pro značnou část uživatelů noremní – zcela neproblematická. Není třeba ji odmítat. Zajímavé je spíš zamyslet se nad tím, proč je podoba trudnomyslnost takto rozšířena. Není evidentní, že varianta trudomyslnost není slovotvorně neústrojná. Jistě – ze spojení trudná mysl vzniká slovo trudnomyslnost. Podobu trudomyslnost lze slovotvorně analyzovat jako trud ‚smutek, zármutek‘ + konektém o + myslnost (jakási smutkomyslnost). Elektronický slovník staré češtiny uvádí stejně tvořený výraz trudotvářina ‚malomocenství, projevující se zvl. na tváři‘. Tím nechceme tvrdit, že tato interpretace je nutně správná, ale ukazuje se, že naznačeným způsobem vzniká tvar trudomyslnost, který není v rozporu se slovotvornými zásadami češtiny – a mluvčí češtiny mu tak hojně dávají příležitost k dalšímu životu. Jungmannův Slovník česko-německý navíc uvádí slova trudolomný ‚trud lomící‘, trudoplašný a trudopudný ‚trud zaplašující‘ a Kottův Česko-německý slovník zachycuje kromě podoby trudomyslný (která odkazuje na heslo trudnomyslný) také slovo trudoléčivý ‚léčící trud (kummerheilend)‘. Tato slova jsou na rozdíl od výrazu trud(n)omyslnost, které je motivováno daleko spíš přídavným jménem trudný, evidentně tvořena od slova trud, jejich existence ale mohla mít vliv na vznik a rozšíření podoby trudomyslnost. Šlo by o dobovou mylnou analogii. Na účtu, o němž se zmiňujete, se mj. píše, že „Zdeněk Svěrák ve svých hrách a písních často používá různé hrátky se slovy. To, že použil [v písni O trudomyslnosti ve hře Dobytí severního spolu] slovo trudomyslnost (a ne spisovné trudnomyslnost), byl jistě záměr, ne neznalost“. Rozhodně nechceme podceňovat Zdeňka Svěráka nebo jeho schopnost hrát si se slovy, nicméně to, že jde o záměr, bychom s podobnou jistotou netvrdili.
Zvažované varianty:
trudomyslný trudnomyslný
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Je správně spjal ruce k nebi, nebo vzpjal ruce k nebi?
Klíčové slovo: spjal, vzpjal
Odpověď: Podle výkladových slovníků (definice citujeme podle SSČ) existuje sloveso sepnout, které může mít v příčestí činném dvě varianty sepjal a spjal a které má v kontextu vaší otázky význam ‚sepnout ruce‘, a také knižní sloveso vzepnout, které v tomto kontextu znamená ‚natáhnout vzhůru (vpřed), vztáhnout‘ – přičemž vztáhnout v příslušném významu SSČ definuje jako ‚natáhnout (ruku) vpřed n. vzhůru k uchopení‘. U slovesa vzepnout sice slovník variantu příčestí bez vokalizace předpony, tedy vzpjal, neuvádí, a v korpusu SYN v12 najdeme jen 17 jejích výskytů ve všech rodech a číslech (oproti 2 870 výskytům podoby vzepjal ve všech rodech a číslech), rozhodně ji však nelze kvůli absenci ve slovnících (ani kvůli nízké frekvenci užívání) zavrhovat jako chybnou. Spojení spjal či sepjal ruce k nebi by tedy popisovalo děj či gesto, při němž by někdo spojil ruce a takto spojené je zvedl vzhůru. Nedržel by je ve výši hrudi, ale přinejmenším na úrovni obličeje, spíš však ještě výš, k tomu pohled vzhůru (na nebe), mírný záklon hlavy – velmi zhruba tak jako na obraze Mistra třeboňského oltáře Kristus na hoře Olivetské. Dodejme, že tvar spjal s nevokalizovanou předponou je řidší – ve všech rodech a číslech má v korpusu SYN v12 celkem pouze 80 výskytů, zatímco tvar sepjal s vokalizovanou předponou má také ve všech tvarech a ve stejném korpusu výskytů 959 (v obou případech jde však o tvary ve všech, tedy i jiných než uvedených významech). Spojení vzepjal ruce k nebi by pak popisovalo děj nebo gesto, při němž někdo zdvihne víceméně natažené ruce směrem vzhůru (mluví se o nebi, což tu vylučuje možnost vpřed, o níž mluví SSČ), aniž by je spojil – zhruba tak jako na El Grecově obrazu Otevření páté pečeti. Smysl tedy dává jak spojení spjal ruce k nebi, tak i vzepjal ruce k nebi – záleží na tom, jaký děj chcete vyjádřit, jaké gesto chcete popsat.
Zvažované varianty:
spjal vzpjal
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)

Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Píše se správně normanský, nebo normandský?
Klíčové slovo: normandský, normanský
Odpověď: Přídavné jméno normanský je utvořeno od slova Norman, tj. ‚příslušník některé ze skupiny starogermánských kmenů sídlících v severní Evropě, v Skandinávii‘, zatímco slovo normandský (s -d-) se vztahuje ke slovu Normandie, tj. ‚krajina v severozápadní Francii‘. (Formálně-etymologický fakt, že slovo Normandie je utvořeno z podoby Normand, kterou jako řídkou uvádí ještě SSJČ, je z hlediska současné češtiny irelevantní; z pohledu současného jazyka platí uvedené vztahy normanský–Norman a normandský–Normandie, přičemž obyvatel Normandie není Norman(d), ale Normanďan.) V případě spojení těchto přídavných jmen s většinou jmen podstatných přichází v úvahu obojí motivace, tak např. válečník může být jak normanský (tj. etnický Norman), tak normandský (tj. z Normandie), architektura může být jak normanská (architektura Normanů), tak normandská (architektura v Normandii), panovník může být jak normanský (je etnický Norman), tak normandský (vládne v Normandii) atp. Poměrně bezpečně lze bez kontextu usuzovat na motivaci jedním, nebo druhým směrem jen v některých případech. Tak např. pobřeží, pláž nebo břeh jsou mnohem spíš normandské (pobřeží, břeh Normandie, pláž v Normandii), než normanské (pobřeží Normanů), sýr či camembert jsou evidentně normandské (z Normandie), nikoliv normanské (vyráběné Normany) a krajina, venkov či departement jsou jistě normandské (jsou v Normandii, z Normandie), nikoliv normanské (nějak související s Normany). Totéž se týká i termínů: nutně normandský je králík, kůň, vepř či skot a nutně normandská je pšenice (nechceme-li tedy mluvit o normanských koních atp. jako o koních Normanů; pak jde ovšem o homonymii). Naopak např. invaze, vpád, či nájezd jsou jistě normanské (vpád, invaze, nájezd Normanů), nikoliv normandské (nějak související s Normandií). A totéž se týká i termínu Normanské ostrovy (Jersey, Guernsey atp. v Lamanšském průlivu při pobřeží Francie). Při volbě jednoho, nebo druhého přídavného jména je tedy třeba myslet na to, zda se má/může vztahovat k Normanům, nebo k Normandii (Normanďanům), zda chceme vyjádřit jeden, nebo druhý vztah, příp. jaký vztah plyne z kontextu – v mnoha případech je k tomu nutná věcná znalost.
Zvažované varianty:
normandský normanský
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Je správně pivovarská, nebo pivovarnická škola?
Klíčové slovo: pivovarský, pivovarnický
Odpověď: Jak přídavné jméno pivovarský, tak pivovarnický jsou utvořena v souladu se slovotvornými zásadami češtiny. Přídavné jméno pivovarský je utvořeno od podstatného jména pivovar, zatímco přídavné jméno pivovarnický od podstatného jména pivovarník. Podle novějších slovníků (SSJČ, SSČ) jde o synonyma s významem ‚souvisící s výrobou piva‘. Vzhledem ke slovotvornému významu by snad ve spojení se slovem škola bylo přesnější užití přídavného jména pivovarnický – jde o školu, která má vychovávat pivovarníky, vyloučeno však samozřejmě není ani užití přídavného jména pivovarský – stále jde o školu souvisící s výrobou piva. Podle dokladů z korpusu SYN v14 je častější spojení pivovarská škola (má tu 190 výskytů) než pivovarnická škola (má tu 72 výskytů). Přípustné jsou tedy obě možnosti – jak pivovarská, tak pivovarnická škola.
Zvažované varianty:
pivovarský pivovarnický
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: V procesním právu se používá termín pro vydražitele, který v zákonné lhůtě nedoplatí své nejvyšší podání z dražby. Objevují se však dvě varianty: obmeškalý a obmeškaný. Zákon termín neuvádí a literatura je neustálená. Co z toho je správně?
Klíčové slovo: obmeškalý, obmeškaný
Odpověď: Žádný dostupný výkladový slovník současné češtiny slovo obmeškaný ani obmeškalý neobsahuje, jen Jungmannův Slovník česko-německý (1835–1839) uvádí heslo obmeškalý s významem ‚zpozdilý, nebystrý‘, tedy spíš jako výraz pro hodnocení určité intelektové kompetence. Sloveso obmeškat najdeme jen v Příručním slovníku jazyka českého (který vycházel v letech 1935–1957 a je z našich slovníků nejobsáhlejší), a to ve významu ‚nevykonat něco včas, promeškat, zameškat, zanedbat něco‘. Má-li termín označovat někoho, kdo něco obmeškal, měl by být utvořen od slovesného tvaru příčestí činného, tj. právě obmeškal – náležitá podoba je tedy obmeškalý. Varianta obmeškaný je taktéž systémová, je ovšem utvořena od příčestí trpného, tj. obmeškán. Označovala by tudíž někoho, kdo byl někým jiným obmeškán, tedy zdržen (což není případ, který popisujete). Je proto zajímavé, že praxe podle dostupných zdrojů není zdaleka tak jednoznačná. V dosud největší sbírce textů Českého národního korpusu SYN v14 má variant obmeškalý 7 a varianta obmeškaný 5 výskytů. Z toho lze usoudit, že jde o slovo velmi okrajové a užívané patrně jen v právních kontextech. V judikátech dostupných online převažuje obmeškalý. Internetový vyhledávač Google však nabízí 1 540 výskytů slova obmeškaný a pouze 1180 výskytů slova obmeškalý (výsledky k 19. 3. 2026). Nabízí se interpretovat tento stav analogií se známějším právním termínem obmyšlený, který se v posledních letech pravděpodobně dostal do povědomí širší veřejnosti v souvislosti s problematikou svěřeneckých fondů. V tomto případě je však tvoření od trpného příčestí namístě, neboť obmyšlený je ten, kdo je zakladatelem fondu obmyšlen (obdařen – komu je věnován prospěch).
Zvažované varianty:
obmeškalý obmeškaný
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Občas se jeví jako praktické utvořit nebo přejmout slovo složené, kde druhý nebo další morfém (nikoli první) začíná majuskulí. Jaké je Vaše stanovisko? Zadám-li do korpusu nahrubo schéma xxxXxxx jako [a-z]+[A-Z][a-z].*, např. v korpusu syn2009pub mezi zkratkami, chybami a řadou cizích výrazů (byť frekventovaných) jako deLux, iMac vyjedou z domácí provenience např. antiWagner, miniMarshallův, exNerez, pornoOscar, nejen tedy domácí názvy typu proFem, digiMedia, eKoruna, iDnes, mPeníze, inProjekt. Mírnější dotaz by přidal i HaDivadlo, PragoData apod. Zdá se, že brzy půjde (nejde-li už nyní) o slovotvorný či spíše grafický princip, kdy název zachovává svou velkou iniciálu i uprostřed složeniny. Vzniklý výraz se jeví jako praktický, protože je jednoslovný, a přitom si zachovává zřetelnost blížící se víceslovnému názvu. Zkratkové prefixy typu e- a i- fungují jako morfémy s ustáleným minuskulním pravopisem; psány jako E- a I- by ztratily na zřetelnosti. Rád bych znal Váš názor, protože uvažuji o názvu produktu takto tvořeném a zvažuji míru jeho akceptovatelnosti ve spisovném projevu.
Klíčové slovo: složená slova, kde druhý nebo další morfém začíná majuskulí
Odpověď: Doklady, které jste nalezl, bezpochyby svědčí o tom, že grafické odlišení hranic mezi morfy považují někteří pisatelé za potřebné a funkční, avšak argumentaci ve prospěch širší aplikace psaní neiniciálních morfů s velkými písmeny chybí jednak pohled z hlediska dosavadní kodifikace, jednak ověření, zda uvedený způsob zápisu je v určitých typech pojmenování skutečně natolik preferovaný, abychom u některých typů museli přehodnotit způsob jejich zápisu. Ověření druhého „jednak“ je značně obtížné, pojmeme argumentaci raději z pohledu stávající kodifikace a z pohledu komunikačního. Situaci přitom poněkud znepřehledňuje, že na podporu určitého způsobu psaní názvů výrobků uvádíte i pojmenovací typy, které neoznačují výrobky. Pokusíme se v následujícím rozkladu ukázat, že na psaní velkých písmen u neiniciálních morfů nelze pohlížet zcela obecně, je vždy nutno přihlížet k typu pojmeno(vá)vané skutečnosti. První větší skupinu tvoří pojmenování řekněme tradičního typu. Z pohledu dosavadních kodifikačních příruček je tyto tradiční typy rovnou možno označit prostě za chybný zápis. Týká se to zejména poměrně frekventovaných typů pojmenování osob s průhlednou slovotvornou stavbou: antiWagner, miniMarshallův, u kterých dosavadní kodifikační příručky doporučují přenést psaní velkého písmena na počátek slova: Antiwagner, Minimarshallův. Tento zápis se v praxi v převážné většině případů dodržuje. Mohli bychom uvést i celou řadu dalších příkladů: Antiklaus, Nečech, Pseudokallisthenes, Praslovan atd. Těmto tradičním typům se blíží také ještě exNerez/Exnerez. Typ PragoData je rovněž určitým vybočením z tradice, srov. např. dnes již spíše historické informační zařízení stejnojmenné firmy Pragotron na českých nádražích. Do druhé skupiny náleží pojmenování nová, kodifikačními příručkami dosud nereflektovaná; e- a i- v označení elektronických a internetových produktů se patrně dobře vžilo, a to i v oficiální spisovné komunikaci. (Pozn.: z hlediska slovotvorné utvářenosti jde však o typy zcela odlišné od ostatních uvedených, lze e- a i- hodnotit jako prefixy?) Totéž platí pro nejroztodivnější názvy firem, výrobků a produktů typu proFem, inProjekt atd. Pak jsou tu ještě typy spíše hravé, jako je HaDivadlo a typy zcela periferní, tj. hojně kolísající pornoOscar / pornooscar / Pornooscar / Porno Oscar / porno Oscar... Pokud se tedy rozhodnete pro zápis pojmenování výrobku s velkým písmenem uvnitř slova a pokud nepůjde o typ, který jsme výše označili jako „tradiční“, pak v současném jazykovém prostředí bude s největší pravděpodobností přijat a nebude posuzován jako závažné porušení pravopisné normy. V obchodní a komerční praxi, a to i ve spisovné komunikaci dané oblasti, je dnes již užívání netradičních grafických inovací považováno za noremní. Na základě poradenských zkušeností můžeme ještě dodat, že názvy začínající malým písmenem často působí problémy, mají-li se napsat na začátku věty. Porušení tradiční jistoty velkého písmena na začátku věty řadu uživatelů češtiny znejistí a někdy také bývá považováno za nevhodné a nefunkční. Podle našeho názoru je užití malého písmena na začátku názvu možno označit přinejmenším za nevýhodné.
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Prosím Vás o objasnění rozdílu mezi slovy zeměměřický a zeměměřičský. Pokud jsou oba výrazy správné, prosím o uvedení případů jejich užití.
Klíčové slovo: zeměměřický, zeměměřičský
Odpověď: Nejasnosti a rozpaky kolem užívání a především okolo přesného rozlišení slov zeměměřický a zeměměřičský jsou letité. Poměrně často se setkáváme i s tím, že se lidé domnívají, že slovo zeměměřický není správně a že je v něm nedopatřením zapsáno c místo náležitého čs. Čeština však zná oba výrazy: Vědní obor zabývající se měřením a zobrazováním zemského povrchu se jmenuje geodezie nebo také zeměměřictví. Odvozené přídavné jméno zeměměřický je synonymem pro geodetický. Setkáme se s ním např. v názvech: Český úřad zeměměřický a katastrální; Střední průmyslová škola zeměměřická, Praha 9. Pro pracovníka v zeměměřictví lze užít buď označení geodet, nebo zeměměřič. Z názvu povolání se odvozuje přídavné jméno zeměměřičský. Např. zeměměřičské pomůcky a přístroje jsou pomůcky a přístroje pro zeměměřiče; zeměměřičský figurant pomáhá zeměměřiči při zaměřování.
Zvažované varianty:
zeměměřický zeměměřičský
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Nemohu se smířit s tím, že by mohlo být jazykově správné luterskou církev nazývat luteránskou církví. V médiích se přitom téměř výhradně užívá ona druhá podoba.
Klíčové slovo: luterský, luteránský
Odpověď: Z jazykového hlediska jsou správné obě varianty – luterská církev i luteránská církev. Tyto podoby lze (jako synonymní) dohledat i v poměrně starých slovnících, např. v Česko-německém slovníku Františka Štěpána Kotta z let 1878–1893. Přídavné jméno luteránský bylo odvozeno od podstatného jména luterán a přídavné jméno luterský přímo od jména Martina Luthera. Církev můžeme pak pojmenovat jednak podle toho, že se řídí Lutherovým učením (luterská církev), jednak podle toho, že jde o seskupení luteránů (luteránská církev). Máte pravdu, že v současnosti převažuje užívání přídavného jména luterán.
Zvažované varianty:
luterský luteránský
Atributy odpovědi

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Časté konkrétní případy/typy – přídavná jména zakončená na -ní/-ný
Konkrétní dotaz: Obracím se na Vás s dotazem ohledně jevu, který mne dost zaskočil. Dostal se mi do ruky lístek, na němž bylo uvedeno přestupná jízdenka. Chtěla bych se tedy zeptat, jestli se to dá považovat za správné. Vždy jsem si myslela, že jízdenky jsou pouze přestupní a že slovo přestupný se používá jen ve spojeních jako přestupný rok. Prosím Vás tedy o objasnění tohoto jevu.
Klíčové slovo: přestupný, přestupní
Odpověď: Mezi přídavnými jmény přestupný a přestupní v dnešní češtině obvykle vnímáme významový rozdíl. Slovo přestupný se užívá spíše ve významu ‚přesahující jistý počet‘ (přestupný rok je rok ne s 365, ale s 366 dny). Slovo přestupní má obvykle významový rys ‚účelovost‘ (přestupní jízdenka je taková, která je určena k tomu, aby se s ní mohlo přestupovat; na přestupní stanici můžete přestoupit; rovněž máme přestupní řád, který reguluje, kdo kdy smí přestoupit z klubu do klubu atp.). Ještě v jazyce poloviny 19. stol. lze však nalézt doklad přestupní rok (časopis Květy) a u některých autorů dvacátého století (např. u Růženy Svobodové či u Václava Řezáče) se – řidčeji – vyskytovalo i spojení přestupná stanice. Významový rozdíl mezi oběma přídavnými jmény, jak ho vnímáme dnes, se tedy formoval postupně. Nelze říci, že by v případě spojení přestupná jízdenka šlo o chybu. Jedná se o netradiční, méně obvyklé užití přídavného jména přestupný, rozhodně však nikoli o užití chybné. I Slovník spisovného jazyka českého uvádí u slova přestupní ve významu účelovém jako řidší variantu podobu přestupný a naopak. Je možné, že k častějšímu užívání tvrdého přídavného jména přestupný přispívá i skutečnost, že tvrdá přídavná jména jsou tvarově bohatší. Zatímco máme jen přestupní jízdenku, přestupní lístek či přestupní místo (tj. pro všechny tři rody stejný tvar na -í), při tvrdém zakončení je k dispozici tvarové rozlišení: přestupný lístek, přestupná stanice, přestupné místo.
Zvažované varianty:
přestupná přestupní
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.