Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Lze nějak vysvětlit, proč se název města Worcester čte zcela odlišně od worcesteru, tedy tekuté směsi koření?
Klíčové slovo:
Worcester; worcester
Odpověď:
Jak si lze ověřit v Internetové jazykové příručce, doporučená výslovnost názvu města Worcester je v češtině [vustr], zatímco pojmenování dochucovadla worcester se čte [vorčestr]. Ačkoli spolu obě slova úzce souvisejí, je tedy v jejich zvukové podobě značný rozdíl, který stojí za vysvětlení.
Zeměpisné jméno Worcester, které patří britskému městu v hrabství Worcestershire, vzniklo jako keltsko-anglická složenina. První část souvisí s názvem kmene Wigoranů (původní podoba Weogoran se redukovala na počáteční Wor-), druhá část pak vychází ze staroanglického slova ceaster s původem ve známém latinském výrazu castrum ve významu ‚opevněné město‘. Výslovnost vlastního jména Worcester procházela v angličtině změnami, až se ustálila na současné podobě [ˈwʊstə], které v češtině nejlépe odpovídá právě výše doporučovaná varianta [vustr] (případně i [vústr], protože kolísání samohláskové délky je u tohoto typu přejímek běžné). Podobně se chová např. název města Leicester – v angličtině [ˈlɛstə], v češtině [lestr]. Vzhledem k tomu, že v českém prostředí jde o nepříliš frekventovaná pojmenování, jejichž grafická a zvuková forma si jsou značně vzdálené, nejsou jejich výslovnostní podoby pevně vžité, takže se lze v úzu setkat s více různými obměnami (typu *[vorstr], respektive *[lajčestr], *[lejcestr] atp.) a někteří mluvčí váhají, kterou z nich zvolit.
Pokud jde o výraz worcester, toto obecné pojmenování vzniklo zkrácením spojení worcesterská (či worcesterová) omáčka, případně přímo z anglického sousloví Worcester(shire) sauce. Zajímavé přitom je, že k této elipse v jazyce původu nedochází, tj. samotné označení worcester se pro danou omáčku v angličtině neužívá. Tento druh tekutého koření začali vyrábět lékárníci z Worcesteru v první polovině 19. století. K nám se začalo dovážet prokazatelně nejpozději ve 20. letech 20. století, kdy znalost angličtiny, respektive anglické nepravidelné výslovnosti jména Worcester nebyla všeobecně rozšířena. Je pravděpodobné, ale dnes již stěží přesně ověřitelné, že zvuková podoba běžně užívaného slova worcester v češtině různě kolísala, až se postupně víceméně ustálila na dnešním [vorčestr]. Jeden z důkazů pro tuto domněnku nalezneme ve starších českých výkladových slovnících. Zatímco v Příručním slovníku jazyka českého z let 1935–1957 je doporučeno číst přídavné jméno worcesterský jako [vorsesterskí], Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971) u hesel worcester ani worcesterský žádné výslovnostní doporučení nezachycuje, což by mělo znamenat, že si grafika a zvuk mají odpovídat. Novější zdroje pak obvykle doporučují dubletu: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1994) obsahuje heslo worcesterský s podobami [vustrskí] i [vorčestrskí] (totéž, jen v obráceném pořadí, nalezneme i v Pravidlech českého pravopisu z téhož roku), Nový akademický slovník cizích slov (2005) zaznamenává výraz worcester s variantami [vorčestr] i [vustr]. Aktuální výslovnostní výzkum však neprokázal, že by se v případě omáčky (z pohledu češtiny neintuitivní) výslovnost [vustr] užívala, proto ji Internetová jazyková příručka již neuvádí. Na závěr ještě dodejme, že např. v některých receptech se lze setkat i s počeštěným psaním vorčestr, tato pravopisná varianta však příliš obvyklá není a jazykovědné příručky ji nezachycují.