Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty: Nejprve zvolte položku.
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použitý filtr Jazyková příručka: #6, Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960) .
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 6/100, položky: 51-60/999
Stav:
#14815
Užití:
0 0 0
Dotaz: Vlastní jména ostatní: kolísání v rodě nebo v čísle
Konkrétní dotaz: V mnohých jazykových příručkách se v 2. a 4. p. uvádí u jména Alois tvary Aloise i Aloisa. Druhý tvar se dneska ještě opravdu užívá?
Klíčové slovo: Alois
Odpověď: Jméno Alois se řadí k rodným jménům jako Alfons, Amos/Ámos, Andreas, Boris, Denis, Felix, Radúz, která jsou v 1. pádě ve výslovnosti zakončená na souhlásku -s. V minulosti se tato jména řadila ke vzoru „pán“, tzn. že v 2. a 4. p. měla koncovku -a. Postupně začala přecházet ke vzoru „muž“, a tudíž do těchto pádů pronikla koncovka -e. Již 1. vydání Pravidel českého pravopisu (1902), PČP, uvádí u jména Alois dvojí tvary, na 1. místě tvar Aloise, na 2. Aloisa. Je tomu tak i v PČP z r. 1913, 1921, PČP z r. 1926 a 1941 pořadí překvapivě obrátila, PČP z r. 1957 i 1993 ho vrátila zpět. Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971) i obě vydání Slovníku spisovné češtiny (1978, 1994) umístily na 1. místo také tvar s koncovkou -e. Kolísání mezi tvrdým a měkkým skloňováním zaznamenává F. Trávníček v Mluvnici spisovné češtiny I (1951), na 1. místo však zařazuje tvary s koncovkou -a. I příručka O češtině pro Čechy (1960) píše o tomto kolísání a dodává, že ve spisovném jazyce převládá měkké skloňování. To konstatuje i Mluvnice češtiny 2 (1986). Tvar 2. pádu jako příklad připojuje jen ke jménu Alois, a to Aloise (zastarale Aloisa). Internetová jazyková příručka (IJP) ve výkladové části uvádí z rodných jmen zakončených ve výslovnosti na -s výrazy Alois a Amos, u nichž rovněž, stejně jako u mnohých příjmení, konstatuje, že tvary podle vzoru „pán“ jsou již zastaralé. Ve slovníkové části IJP jsou u jmen Andreas, Denis, Boris, Felix a Radúz ve 2. a 4. p. jen tvary s koncovkou -e, dvojí tvary u jmen Alfons, Alois a Amos/Ámos, a to na 1. místě s koncovkou -a. V praxi, jak dokládá korpus SYN v14, však převládají tvary s koncovkou -e, a to u jmen Alois a Amos/Ámos zcela přesvědčivě: tvar Aloise má v 2. p. 22 192 výskytů, ve 4. p. 5 395, tvar Aloisa ve 2. p. 8, ve 4. p. 3; tvar Amose/Ámose ve 2. p. 9 840, ve 4. p. 1 907, tvar Amosa/Ámosa ve 2. p. 43, ve 4. p. 3. Méně výrazný je poměr obou koncovek u jména Alfons: tvar Alfonse se v 2. p. vyskytuje 10 539×, ve 4. p. 762×, tvar Alfonsa ve 2. p. 578×, ve 4. p. 256×. Jak vidno, tvar Aloisa se ve 2. a 4. p. ještě, i když výjimečně, používá, a to zejména ve spojení s příjmením Jirásek (v SYN v14 z 8 dokladů v 2. p. jich na toto spojení připadají 4, ve 4. p. všechny).
Zvažované varianty:
Aloise Aloisa
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na souhlásku, kap. 2.1 Jména zakončená na ‑s, ‑z, ‑x (typ Alois, Hynais, Kraus, Klaus, Charles, Jens, Hlinomaz, Asterix, Mánes, Arbes, Rys, Kos, Hus)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo Josef
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo Josef

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: V diskusi o chovu psů jsem narazila na spojení množárna psů. Není to překlep? Podle mě by tam měla být množírna.
Klíčové slovo: množírna, množárna
Odpověď: V Příručním slovníku jazyka českého, jenž vycházel v letech 1935–1957, jsou zachyceny obě podoby – množírna i množárna. U výrazu jsou uvedeny dva významy. Podle slovníku se slovo používá v zahradnictví pro označení ‚zařízení k množení rostlin‘ a v lékařství pojmenovává ‚skříň, v níž se pěstují bakteriové kultury, thermostat‘. (Dodejme, že thermostat, resp. dnešním pravopisem termostat, se dříve užíval nejen ve významu ‚zařízení k udržování stálé teploty‘, ale mohl označovat též ‚místnost nebo skříň, v níž se udržuje stálá teplota‘.) V novějším Slovníku spisovného jazyka českého nalézáme pouze podobu množárna, navíc s jediným významem: ‚skleníkové zařízení k množení rostlin‘. Žádný ze slovníků tedy nespojuje daný výraz s chovem zvířat. V mladším Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost slovo nenajdeme. V korpusu SYN v14 nacházíme doklady pro obě podoby slova. Množárna je doložena 147 výskyty, objevuje se v textech o pěstování rostlin (Pokud je k dispozici množárna, pak lze rostliny řízkovat takřka během celého roku. Ideální je vytápěná skleněná malá množárna, vhodný je však i skleník…). Ovšem výrazně častěji je zaznamenána varianta množírna, ta má v korpusu více než 2 883 dokladů. Užívá se ve spojení s pěstováním rostlin (Napadají též rostliny v množírnách, v pařeništích, ve sklenících, poškozují i hrnkové rostliny), ale také (především) ve spojení s chovem domácích mazlíčků (Jako advokátka prosadila návrh na potírání nelegálních množíren psů), případně i jiných zvířat (Na výzkumu a technologickém vybavování množírny much se podílejí slovenští kolegové… Pokud jsme to dělali s cílem mít tady množírnu antilop, pak se dílo podařilo). Z dokladů vyplývá, že v současnosti se běžně užívá varianta množírna, a to v různých kontextech, zatímco množárna se vyskytuje jen zřídka, nadto zpravidla v textech věnovaných péči o rostliny. Spojení množárna psů je tedy možné, ovšem nezvyklé – to ostatně dokládá i váš dotaz.
Zvažované varianty:
množírna množárna
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)

Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Nazývá se pokrm z krup s dušenou zeleninou a masem krupoto, nebo kroupoto?
Klíčové slovo: krupoto, kroupoto
Odpověď: Ve Slovníku spisovného jazyka českého můžeme nalézt slovo krupoto, které je zde označeno za původně žertovný výraz z oblasti kuchařství a které má význam ‚pokrm připravený na způsob rizota, v němž je rýže nahrazena kroupami‘. Daný výraz je přítomen také v kartotéce novočeského lexikálního archivu (NLA), a to na čtyřech excerpčních lístcích z let 1940 až 1959. Na všech lístcích, které obsahují především úryvky z dobové publicistiky a literatury, se krupoto vztahuje k pokrmu, nejstarší excerpční lístek dokonce obsahuje definici ve znění jídlo z krup (utvořeno žertovně nově dle „risoto“). V kartotéce NLA kromě varianty krupoto můžeme nalézt hned dva excerpční lístky z let 1942 a 1946, které zaznamenávají podobu kroupoto, a to opět ve významu ‚jídlo (maso s krupami), risotto z krup‘. Je tedy patrné, že tyto dvě varianty koexistují již poměrně dlouhou dobu. Situace se ani nyní příliš nemění, ba naopak. Korpus současné psané češtiny SYN v13 totiž obsahuje celkem 25 výskytů slova krupoto a 11 výskytů varianty kroupoto, ani jedna z variant tedy není v češtině aktuálně nijak vysoce frekventovaná a rozdíly v míře užití jsou spíše zanedbatelné. I z korpusových dokladů vyčteme základní význam obou slov: kroupoto je náhražka rizota; kroupoto zase bylo variací na klasické rizoto, ale s použitím jiných surovin; krupoto (rizoto z ječmene). Z korpusu také můžeme zjistit, že obdobným způsobem (tedy spojením kořene slova označujícího určitou ingredienci a zakončení -oto po vzoru slova rizoto) jsou v současnosti tvořena i další pojmenování, např. špaldoto, žitoto, bulgureto/bulguroto, pohankoto, jáhloto či kuskusoto. Jeden korpusový výskyt, pocházející z magazínu Pátek Lidových novin, dále uvádí, že některé z názvů těchto pokrmů najdeme i v cizích jazycích (výraz krupoto má například v angličtině podobu grainotto, italské migliotto značí jáhloto a výraz couscousotto označuje v italštině, francouzštině a angličtině kuskusoto). A při prozkoumání slov, která se s výrazy krupoto a kroupoto nejčastěji váží, nám korpus může podat i celkem obsáhlý seznam způsobů, jakými si krupoto/kroupoto můžeme připravit. Korpusové výskyty totiž obsahují kolokace jako krupoto/kroupoto hráškovocizrnové, dýňové, staročeské rybí, masové, novodobé, zeleninové, zabijačkové, houbové, řepné či třeba parmazánové. Díky korpusu můžeme zjistit ještě jednu zajímavou informaci, a to že se v současnosti pro popis rizota z krup používají ještě varianty krupeto a kroupeto, jak dokládají třeba následující korpusové výskyty: podáváme filet ze pstruha s rajčatovým krupetem; až si připravíte krémové kroupeto, budete kroupy připravovat častěji než jen na Vánoce. Varianta kroupeto má v SYN v13 poměrně zanedbatelných 8 výskytů, avšak výraz krupeto s celkem 47 výskyty předčil všechny ostatní zmíněné varianty. Korpusové výskyty výrazu krupeto však pocházejí z menšího vzorku publicistických textů, slovo krupeto je totiž častěji opakovaně užíváno jen v určitých časopisech, což může jeho frekvenci zkreslovat. Tyto varianty se mohly do češtiny dostat vlivem italské přípony -etto, pomocí níž se v italštině tvoří mnohé zdrobněliny, např. foglio (= papír) vs. foglietto (= lísteček papíru). Jelikož v italštině má i přípona -otto ve slově risotto zdrobňovací funkci, avšak je výrazně méně častá, je možné, že se varianty krupeto, kroupeto začaly rozšiřovat v češtině proto, že vlastně důvěrněji napodobují italsky znějící slova. Jak tedy můžeme vidět, přesná podoba výrazu označujícího pokrm z krup v současné češtině není ustálená. Je pravděpodobné, že při pročítání lifestylových časopisů, kulinářských webových stránek či sociálních sítí narazíte na všechny zmíněné varianty. Paralelní užívání více možných podob je zapříčiněno i tím, že při tvoření slova připadají v úvahu dvě podoby slovního kořene: kroup- i krup-. Varianta s kořenem kroup- vychází z 1. pádu jednotného čísla kroupa, rozšíření podoby s kořenem krup- je pravděpodobně dáno vlivem tvaru druhého pádu množného čísla (bez krup), popř. je spojeno s krupkami, tedy rozdrcenými ječnými zrny. Vzhledem k tomu, že varianty krupoto a kroupoto jsou zaznamenány v jazykových zdrojích a jsou i v současně češtině srovnatelně užívané, považovali bychom je za rovnocenné, je tedy možné užívat obě. Varianty krupeto a kroupeto je sice také možné použít, ale doporučovali bychom tak činit s ostražitostí. U těchto podob je totiž už zastřena podobnost s výrazem rizoto, a tak hrozí, že by si čtenáři nemuseli výraz krupeto/kroupeto spojit s pokrmem podobným rizotu, a nemusel by pro ně tedy být srozumitelný. Jak ukazuje i následující doklad slova krupeto v korpusu SYN v13, užití této podoby bývá někdy vnímáno jako problematické: Zatímco krupeto – správný název zní krupoto a měl by být v restauraci takové třídy používán – trpělo nedostatkem chuťového doladění, houbová změť okolo byla naopak až drakonicky přesolená. Je proto potřeba mít tato rizika užívání podob se zakončením -eto na paměti.
Zvažované varianty:
krupoto kroupoto
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14784
Užití:
0 0 0
Dotaz: Změna délky (kořenové) samohlásky při odvozování (vyjímat > výjimka)
Konkrétní dotaz: Píše se správně hispanský, nebo hispánský?
Klíčové slovo: hispanský, hispánský
Odpověď: Výkladové slovníky poněkud překvapivě uvádějí jen podobu hispanský s krátkým a – Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) v hesle Hispánie jako přídavné jméno od uvedeného zeměpisného jména, Nový akademický slovník cizích slov (NASCS) jako samostatné heslo. NASCS ovšem ve výkladu významu uvádí zeměpisné jméno v podobě Hispanie: ‚vztahující se k Hispanii‘. Starší SSJČ (z let 1960–1971) tak zachycuje dvojici Hispánie – hispanský, novější NASCS oproti tomu dvojici Hispanie – hispanský. V prvním případě může zarazit krácení á v a, ve druhém případě uvedení varianty Hispanie s krátkým a, která je dnes v psaných textech méně častá – v korpusu SYN v11 je poměr podob Hispanie vs. Hispánie 82 : 253, tj. zhruba 1 : 3. Podstatné dále je, že oba slovníky definují Hispánii/Hispanii jako ‚starověkou římskou provincii na Pyrenejském poloostrově‘ (SSJČ), resp. ‚starověký název Pyrenejského poloostrova‘ (NASCS). Oba slovníky přitom obě slova (SSJČ slovo Hispanie, NASCS slovo hispanský) shodně hodnotí – zcela náležitě – jako historismy. SSJČ kromě toho uvádí u slova Hispánie i význam ‚Španělsko‘, který považuje – opět zcela případně – za zastaralý nebo básnický. Nahlédneme-li do korpusu SYN v11, zjistíme o přídavných jménech hispanský a hispánský dvě důležité věci: Jednak že ani jedno z těchto přídavných jmen se tu v drtivé většině případů nevztahuje k Hispánii/Hispanii, jak ji definují oba výše zmíněné slovníky, a jednak že daleko nejčastěji se tu vyskytuje podoba hispánský s dlouhým á, kterou slovníky nezachycují. Podívejme se nejprve na význam sledovaných přídavných jmen a přibližme si ho pomocí seznamu jejich nejčastějších pravých kolokátů čili slov, která po něm nejčastěji bezprostředně následují, a doplňme je příklady. Jde mj. o slova: původ (např. Američanka hispánského původu), kultura (např. Kubánci do značné míry určují i tón hispánské kultury v USA), komunita (např. hispánská komunita žijící ve Spojených státech), volič (např. Gore usiluje o hlasy hispánských voličů), kořeny (např. členové Kongresu s hispánskými kořeny), země (např. V arabských či hispánských zemích mají lidé úplně odlišnou mentalitu než třeba v západní Evropě), žena (např. v amerických filmech většinou nejsou hlavní role pro hispánské ženy), literatura (např. Autorův styl má blízko k textům hispánské literatury, k magickému realismu), nebo konečně čtvrť (např. V tuto denní dobu bylo už v hispánské čtvrti San Franciska velmi živo). Příklady v závorkách snad stačí jako dobrá ilustrace toho, že přídavná jména hispanský/hispánský se naprosto běžně, ba většinově nevztahují k starověké Hispánii/Hispanii, ale k současnosti či nedávné minulosti. Jejich význam (v těchto užitích) by se dal popsat asi jako ‚vztahující se ke španělsky mluvícím zemím, jejich obyvatelům či lidem, kteří z nich pocházejí, a jejich kultuře‘. Co se četnosti podob hispánský a hispanský týče, v korpusu SYN v11 jednoznačně převažuje „neslovníková“ podoba hispánský (3 617 výskytů) nad „slovníkovou“ podobou hispanský (9 výskytů; ručně jsme přitom odstranili 15 výskytů z téhož zdroje, který je evidentně staročeský, příp. středněčeský, jak dokládá např. věta koráby navrátily se zase k králi hispanskému a zvěstovali jemu všecko, což se bieše přihodilo). Ani jeden z těchto 9 výskytů se nevztahuje k Hispanii/Hispánii, ale jsou užity v uvedeném významu ‚vztahující se ke španělsky mluvícím zemím, jejich obyvatelům či lidem, kteří z nich pocházejí, a jejich kultuře‘. Nyní můžeme shrnout: Výkladové slovníky (NASCS, SSJČ) sice uvádějí jen podobu hispanský s krátkým a, a to ve významu ‚vztahující se k starověké Hispanii/Hispánii‘, v úzu však drtivě převažuje podoba hispánský, navíc většinově v novém významu ‚vztahující se ke španělsky mluvícím zemím, jejich obyvatelům či lidem, kteří z nich pocházejí, a jejich kultuře‘. V obou uvedených významech doporučujeme používat frekventovanější podobu hispánský s dlouhým á.
Zvažované varianty:
hispanský hispánský
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo Hispanie
Jazykový zdroj: Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14783
Užití:
0 0 0
Dotaz: Y = vlastní jméno – tvoření přídavných jmen od jmen zeměpisných (Brandýs > brandýský, Aš > ašský aj.): jména cizí, jednoslovná
Konkrétní dotaz: Jakou podobu má přídavné jméno utvořené od názvu řeckého ostrova Rhodos? Je správně i rhodoský, nebo jen rhodský?
Klíčové slovo: rhodoský, rhodský
Odpověď: Odpověď na váš dotaz je nutno začít malou oklikou – informacemi o skloňování podstatného jména Rhodos. Z jazykových příruček a slovníků zachycuje slovo Rhodos Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ), v seznamu zeměpisných jmen Slovník spisovné češtiny (SSČ) a tamtéž také Pravidla českého pravopisu (PČP), přičemž všechny tyto zdroje u něj uvádí výlučně skloňování typu Rhodos – Rhodu a jako přídavné jméno jen podobu rhodský. V úzu je však velmi běžné i skloňování typu Rhodos – Rhodosu, bez vypouštění řecké nominativní přípony -os-. V korpusu SYN v11 lze po zadání dotazu [lemma="Rhodos"] a zobrazení frekvenčního seznamu napočítat 866 tvarů bez vypuštěného -os- (kromě Rhodosu, Rhodosem, též *Rodosu, *Rodosem) a 944 tvarů s vypuštěným -os- (z 1 810 výskytů lemmatu Rhodos, v nichž se může projevit vypouštění, či nevypouštění přípony -os-). Tvary bez vypuštěného -os- (2., 3. a 6. p. Rhodosu, 5. p. Rhodosi, 7. p. Rhodosem) tak lze bezpečně považovat za uzuální i noremní a z toho důvodu byly doplněny do Internetové jazykové příručky (IJP). Co se odvozeného adjektiva týče, uvádějí SSJČ, SSČ i PČP pouze podobu rhodský, odpovídající skloňovaným tvarům s vypuštěným -os- (Rhodos – Rhodu – rhodský). V SSJČ je užití adjektiva ilustrováno příkladem rhodská města. Vzhledem k vysoké četnosti tvarů jména Rhodos bez vypuštěného -os- je poměrně překvapivé, že v korpusu SYN v11 je jen minimální počet výskytů „odpovídajících“ přídavných jmen typu rhodoský. Zachovává-li se totiž -os- při skloňování, dalo by se očekávat jeho zachovávání i v odvozeném přídavném jméně. V korpusu SYN v11 však nalezneme mezi 443 relevantními výskyty přídavného jména utvořeného od názvu Rhodos pouhých 8 (!) přídavných jmen bez vypuštěného -os-: 7× v podobě rhodoský (4× R/rhodoské (diskusní) fórum, 1× rhodoské Staré Město, 1× rhodoské víno, 1× rhodoský přístav) a 1× v podobě rodoský (rodoský kolos). O tomtéž svědčí i doklady z monitorovacího korpusu ONLINE2_NOW, který se aktualizuje denně a obsahuje data z aktuálního měsíce a 6 měsíců předcházejících. I v tomto korpusu k datu 1. 8. 2023 (tedy už po ničivých požárech) jednoznačně převažují podoby s vypuštěným -os-, a to v poměru 19 : 2. V přídavném jméně tedy jednoznačně převažuje podoba s vypuštěným -os-, a soudě podle dokladů z monitorovacího korpusu na tom zatím nic nezačala měnit ani potřeba psát o ničivých požárech na ostrově, o nichž se zprávy v českých médiích začaly objevovat po 19. 7. 2023 (nutno ale dodat, že mezi zprávami o vypuknutí požárů v českých médiích a zveřejněním tohoto zajímavého dotazu neuběhly v době sondy do monitorovacího korpusu ani dva týdny). Mezi nejčastější spojení s přídavným jménem rhodský patří rhodský kolos (kolos rhodský) a rhodští rytíři, hojně doložena jsou ale i spojení odkazující k současnosti ostrova: rhodský přístav, rhodské fórum/konference, rhodská pláž, rhodské víno, rhodské pobřeží. Stojíme tedy před otevřenou systémovou možností, resp. analogickým rozšířením nevypouštěného -os- z nepřímých pádů slova Rhodos i k odvozeným přídavným jménům typu rhodoský (Rhodos – Rhodosu, a tedy i rhodoský), které uživatelé češtiny zatím – soudě alespoň podle zprostředkovaných korpusových dokladů – překvapivě příliš nevyužívají. Přestože z výskytů podob typu rhodoský v korpusech SYN v11 a ONLINE2_NOW zatím nelze bezpečně usuzovat na to, že by tyto tvary byly uzuální, natož noremní, proti jejich užívání bychom nic nenamítali. Tyto tvary jsou systémově tvořené, nevypouštěním -os- odpovídají tvarům typu Rhodosu, mají tu výhodu, že je z nich jednoznačně poznat jejich odvození z názvu Rhodos (je dost možné, že řada uživatelů češtiny si např. přídavné jméno rhodský ve spojení kolos rhodský vůbec nespojuje s ostrovem Rhodos) a jsou dobře srozumitelné.
Zvažované varianty:
rhodoský rhodský
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14782
Užití:
0 0 0
Dotaz: Y = obecné jméno – jiné (nepředvídatelné) příklady
Konkrétní dotaz: Na internetu jsem narazila na diskusi o tom, jaké je správné pojmenování mláděte krocana. Myslím si, že je to krůtě. Mám pravdu?
Klíčové slovo: krůtě
Odpověď: Slovo krocan slouží jako pojmenování samce, pro označení samice se užívá výraz krůta. Od něj je pak utvořeno podstatné jméno středního rodu krůtě pomocí přípony -ě, jež se běžně užívá při odvozování názvů mládať (viz např. kur > kuře, medvěd > medvídě). Výraz krůtě zaznamenávají již Příruční slovník jazyka českého a Slovník spisovného jazyka českého, druhý jmenovaný zachycuje dokonce i podobu krůtče, označuje ji však jako řídkou. Užívání výrazu krůtě dokládá Naučný slovník zemědělský (díl 3., k–l, 1971), kde se mj. píše: Potrava krůťat v útlém mládí je převážně živočišná, později smíšená. Krůťata velmi rychle vyspívají, ale jsou značně citlivá na nachlazení. O tom, že se slovo užívá i v současnosti, vypovídá 257 dokladů v korpusu SYN v14: Za jednodenního kuřecího brojlera zemědělci zaplatí sedm korun a za krůtě 43,50 korun. Druhá třída nerozezná holoubě od krůtěte. Ve věku dvou měsíců krůťatům na hlavách vypadává peří. Pro úplnost dodejme, že pro mládě přichází v úvahu ještě jedno pojmenování, a to (krůtí) kuře. To je však neterminologické a výrazně méně užívané – korpus SYN v14 zachycuje pouze 5 dokladů.
Zvažované varianty:
krůtě
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)

Odpovědi, které na tuto odpověď odkazují jako na související:

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Píše se správně normanský, nebo normandský?
Klíčové slovo: normandský, normanský
Odpověď: Přídavné jméno normanský je utvořeno od slova Norman, tj. ‚příslušník některé ze skupiny starogermánských kmenů sídlících v severní Evropě, v Skandinávii‘, zatímco slovo normandský (s -d-) se vztahuje ke slovu Normandie, tj. ‚krajina v severozápadní Francii‘. (Formálně-etymologický fakt, že slovo Normandie je utvořeno z podoby Normand, kterou jako řídkou uvádí ještě SSJČ, je z hlediska současné češtiny irelevantní; z pohledu současného jazyka platí uvedené vztahy normanský–Norman a normandský–Normandie, přičemž obyvatel Normandie není Norman(d), ale Normanďan.) V případě spojení těchto přídavných jmen s většinou jmen podstatných přichází v úvahu obojí motivace, tak např. válečník může být jak normanský (tj. etnický Norman), tak normandský (tj. z Normandie), architektura může být jak normanská (architektura Normanů), tak normandská (architektura v Normandii), panovník může být jak normanský (je etnický Norman), tak normandský (vládne v Normandii) atp. Poměrně bezpečně lze bez kontextu usuzovat na motivaci jedním, nebo druhým směrem jen v některých případech. Tak např. pobřeží, pláž nebo břeh jsou mnohem spíš normandské (pobřeží, břeh Normandie, pláž v Normandii), než normanské (pobřeží Normanů), sýr či camembert jsou evidentně normandské (z Normandie), nikoliv normanské (vyráběné Normany) a krajina, venkov či departement jsou jistě normandské (jsou v Normandii, z Normandie), nikoliv normanské (nějak související s Normany). Totéž se týká i termínů: nutně normandský je králík, kůň, vepř či skot a nutně normandská je pšenice (nechceme-li tedy mluvit o normanských koních atp. jako o koních Normanů; pak jde ovšem o homonymii). Naopak např. invaze, vpád, či nájezd jsou jistě normanské (vpád, invaze, nájezd Normanů), nikoliv normandské (nějak související s Normandií). A totéž se týká i termínu Normanské ostrovy (Jersey, Guernsey atp. v Lamanšském průlivu při pobřeží Francie). Při volbě jednoho, nebo druhého přídavného jména je tedy třeba myslet na to, zda se má/může vztahovat k Normanům, nebo k Normandii (Normanďanům), zda chceme vyjádřit jeden, nebo druhý vztah, příp. jaký vztah plyne z kontextu – v mnoha případech je k tomu nutná věcná znalost.
Zvažované varianty:
normandský normanský
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Je správně pivovarská, nebo pivovarnická škola?
Klíčové slovo: pivovarský, pivovarnický
Odpověď: Jak přídavné jméno pivovarský, tak pivovarnický jsou utvořena v souladu se slovotvornými zásadami češtiny. Přídavné jméno pivovarský je utvořeno od podstatného jména pivovar, zatímco přídavné jméno pivovarnický od podstatného jména pivovarník. Podle novějších slovníků (SSJČ, SSČ) jde o synonyma s významem ‚souvisící s výrobou piva‘. Vzhledem ke slovotvornému významu by snad ve spojení se slovem škola bylo přesnější užití přídavného jména pivovarnický – jde o školu, která má vychovávat pivovarníky, vyloučeno však samozřejmě není ani užití přídavného jména pivovarský – stále jde o školu souvisící s výrobou piva. Podle dokladů z korpusu SYN v14 je častější spojení pivovarská škola (má tu 190 výskytů) než pivovarnická škola (má tu 72 výskytů). Přípustné jsou tedy obě možnosti – jak pivovarská, tak pivovarnická škola.
Zvažované varianty:
pivovarský pivovarnický
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14778
Užití:
0 0 0
Dotaz: Y = obecné jméno – přechylování: časté konkrétní případy/typy, pracovní pozice/funkce
Konkrétní dotaz: Jak se přechýlí podstatné jméno stratég? Může být žena, která se specializuje na strategii, stratéžka?
Klíčové slovo: stratéžka
Odpověď: V souladu se slovotvornými zásadami češtiny bychom od slova stratég utvořili přechýlenou podobu stratéžka. Tuto systémovou podobu zachycují i výkladové slovníky (konkrétně Slovník spisovného jazyka českého). Její reálné užívání je (zatím) spíš řídké, korpus SYN v14 obsahuje pouhých 28 výskytů (oproti 26 287 výskytům nepřechýlené podoby stratég), takže většinu uživatelů češtiny by slovo stratéžka nejspíš překvapovalo, zaráželo či rušilo; nicméně vzniká-li reálná potřeba přechýlenou podobu použít, není nutné se slovu stratéžka vyhýbat. (Bude-li potřeba užívat přechýlenou podobu sílit, slovo stratéžka se časem stane uzuálním a noremním.)
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo stratég

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14773
Užití:
0 0 0
Dotaz: Zápis přejatého slova
Konkrétní dotaz: Máme psát kombucha, nebo kombuča?
Klíčové slovo: kombucha; kombuča
Odpověď: Můžete psát jak kombucha, tak kombuča. Obě možnosti zachycuje např. Internetová jazyková příručka i Akademický slovník současné češtiny. Starší jazykové příručky – např. Nový akademický slovník cizích slov nebo Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) – doporučují podobu kombuča (SSJČ označuje variantu kombucha jako řidší). Doklady z Českého národního korpusu i internetu ukazují, že v současných textech je výrazně frekventovanější varianta kombucha. V korpusu SYN v14 je poměr cca 1380 : 20. Většina uživatelů češtiny bude proto pravopisnou podobu kombucha vnímat jako základní. Je vhodné doplnit, že z japonštiny přejatý výraz psaný v češtině kombucha lze vyslovovat dvojím způsobem, a to [kombucha] nebo [kombuča]. Daný nápoj byl v určité době u nás známý jako kombuča a po jisté přestávce získal popularitu znovu, avšak místo počeštěné formy kombuča se začalo upevňovat „opětovně převzaté“ pojmenování kombucha. Přejatá slova se obvykle při začleňování do češtiny pravopisně proměňují v souladu s výslovností, nelze však považovat za chybné, pokud výslovnost odráží grafickou stránku slova. Tak je tomu v tomto případě – zvuková forma [kombucha] je nyní nejen vysoce frekventovaná, ale rovněž noremní. Podrobnější výklad k výslovnosti najdete v kategorii „Ortoepie“ po zadání klíčového slova kombucha.
Zvažované varianty:
kombucha kombuča
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj: Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Jazykový zdroj: Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Kombucha

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.