Dotaz:
Ženský rod
Konkrétní dotaz:
Lze dnes považovat výrazy vpusť, výpusť a propusť za spisovné varianty tvarů s koncovým -t? A jak je možné tyto pojmy skloňovat?
Klíčové slovo:
vpust, vpusť, výpust, výpusť, propust, propusť
Odpověď:
Zatímco starší slovníky (Slovník spisovné češtiny, Slovník spisovného jazyka českého, i Příruční slovník jazyka českého) uvádějí u pojmů výpust, vpust a propust pouze tvar 1. pádu s koncovým -t. Internetová jazyková příručka připouští už i tvary s koncovým -ť, dříve hodnocené jako nespisovné. V korpusu SYN v14 jsou tvary s -ť v 1. a 4. pádě jednotného čísla u hesla vpust/vpusť dokonce pětkrát frekventovanější než tvary s -t, zatímco u hesel výpust/výpusť a propust/propusť tvoří přibližně čtvrtinu všech výskytů. Tento posun je způsoben postupným přechodem podstatných jmen ženského rodu zakončených na souhlásku od vzoru „kost“ k novějšímu vzoru „píseň“. Ten se běžně promítá pouze do podoby tvarů vybraných pádů umožňujících dubletní tvary (2. p. j. č. a 1., 3., 4., 5., 6. a 7. p. mn. č.), v tomto případě se však promítl i do podoby samotného 1. pádu jednotného čísla. U podstatných jmen zakončených na -st se jedná o téměř ojedinělou záležitost – podobný vývoj registrujeme pouze u výrazu plst (v PSJČ jen plst, v SSJČ a novějších slovnících plst i plsť). Varianty vpust/vpusť, výpust/výpusť a propust/propusť tedy považujeme v současné době za rovnocenné. Výjimku však tvoří kontexty, ve kterých jsou dané pojmy užity ve smyslu technických termínů – v takových případech doporučujeme v souladu s Technickým slovníkem naučným užívat nadále pouze varianty s -t.
Pokud jde o skloňování, SSJČ uvádí u všech tří pojmů dubletní tvary pouze u 3. a 6. pádu množného čísla, PSJČ navíc připouští v 1. pádě rovněž tvar výpustě a v 7. pádě tvar výpustěmi. Na základě korpusových dokladů lze konstatovat, že v současné době dochází k rozšiřování skloňování podle vzoru „píseň“ do všech pádů (včetně 1. a 2. pádu jednotného čísla). Z doložených výskytů však není možné určit, zda skloňované tvary náleží k základnímu tvaru s koncovým -t či -ť. Vzhledem k těmto okolnostem uvádí Internetová jazyková příručka v souladu se současným územ dubletní tvary napříč celým paradigmatem u obou podob – připouští tedy možnost skloňovat výrazy vpust/vpusť, výpust/výpusť i propust/propusť systematicky jak podle vzoru ‚kost‘, tak podle vzoru ‚píseň‘. Převaha tvarů u jednotlivých pádů i v rámci jednotlivých slov kolísá.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo vpust, výpust, propust, kapitola Skloňování obecných jmen → Skloňování ženských jmen kolísajících mezi vzory „píseň“ a „kost“
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo vpust, výpust, propust
Jazykový zdroj:
Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
syn v14
Jazykový zdroj:
Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo vpust, výpust, propust
Jazykový zdroj:
Skladba spisovné češtiny. Grepl – Karlík. 1986.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo vpust, výpust, propust
Dotaz:
Vhodnost/správnost slova
Konkrétní dotaz:
V současnosti se často používá výraz klient pro pacienta v nemocnici apod. Kde se to vzalo a je to vhodné užívat?
Klíčové slovo:
klient
Odpověď:
Nahrazování slova pacient slovem klient je odrazem proměn společnosti. Na jeho rozšíření mohlo mít vliv navozování nevhodných konotací slova pacient přinejmenším v některých oborech lékařství, např. psychologie. Na základě informací uvedených ve slovnících se však nejedná o zcela novodobou záležitost. Již Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971) totiž definuje klienta jako ‚toho‚ kdo si za plat sjednává služby advokáta, lékaře, peněžního ústavu ap.‘. Podle nově budovaného Akademického slovníku současné češtiny při užívání slova klient není nutnou podmínkou to, zda jsou služby poskytovány za plat, nebo ne: klient je ‚ten, kdo využívá zprav. placené služby zejména v oblasti bankovnictví, advokacie, zdravotní péče, pojišťovnictví ap.‘ Upřesněme, že užívat slovo klient ve zdravotnictví lze, akcentuje některé složky vztahu lékaře a ošetřovaného, základní a obvyklejší je však stále slovo pacient.
Poslední užití:
16.1.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Akademický slovník současné češtiny. (platí od 2017)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
heslo klient
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Dotaz:
Významový rozdíl mezi slovy
Konkrétní dotaz:
Jaký je z hlediska významu rozdíl mezi výrazy klást a pokládat? Konkrétně např. ve spojení položit/pokládat otázku.
Klíčové slovo:
klást; pokládat
Odpověď:
Předpona po- (kterou podrobně popisuje Slovník afixů užívaných v češtině) mívá u sloves význam ‚zasažení povrchu, a sice rozprostření něčeho na povrch‘: pokrýt (stůl ubrusem), povléci (peřiny), pomazat (chleba máslem), nejčastěji však vyjadřuje způsob slovesného děje s různými významy. Tak je tomu i ve 2. významu slovesa pokládat, které má podle Slovníku spisovné češtiny tři významy: 1. je totožný s prvním významem slovesa položit, tj. ‚umístit tak, aby leželo‘, 2. znamená ‚pokrývat po celé ploše‘, 3. ‚považovat, mít‘. Spojení položit otázku se v SSČ neobjevuje, avšak srovnáme-li slovníkový výklad s informacemi z aktuálního úzu, zjistíme, že četnost spojení pokládat otázku není v současných psaných textech zanedbatelná: korpus SYN v11 vyhledá takřka 3 000 dokladů. Zároveň je pravda, že spojení klást otázku je v témže korpusu více než 6× častější (takřka 20 000 dokladů). Důvod, proč se v úzu vedle spojení klást otázku poměrně často objevuje i pokládat otázku, je zřejmě působení slovesa položit, které se ve spojení s otázkou také užívá, ale zejména to, že mezi slovesy klást, pokládat a položit je vidová souvztažnost. Slovesa pokládat a položit totiž tvoří tzv. supletivní vidovou dvojici. To znamená, že daná slovesa jsou tvořena od jiného slovního základu, ale svým lexikálním významem si jsou blízká. U slovesa položit pak výkladové slovníky vyčleňují samostatný význam ‚přednést, dát, vznést‘ a jeho užití ilustrují spojením položit otázku, kterou v korpusu SYN v11 najdeme v takřka 15 000 výskytech. (Starší slovníky, např. Slovník spisovného jazyka českého, uvádějí i kolokaci položit protest, která se však v SYN v11 vyskytuje pouze jedenkrát.)
Shrneme-li, je třeba počítat s tím, že jistá část mluvčích upřednostňuje spojení klást otázku, položit otázku a spojení pokládat otázku může vnímat jako stylově nižší a ne zcela vhodné pro formální komunikaci.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník afixů užívaných v češtině. Šimandl (ed.). (platí od 2016)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Dotaz:
Význam slova
Konkrétní dotaz:
Jaký je význam slova buchta?
Klíčové slovo:
buchta
Odpověď:
Podle Slovníku spisovného jazyka českého je v češtině možno výraz buchta vedle významu ‚pečivo‘ užít též k označení hrubého kusu materiálu (buchta zlata, železa apod.). V obecné češtině je pak expresivním pojmenováním pro úder, ránu do zad, které vzniklo ze slovesa bouchat, avšak zároveň žertovným přidružením k názvu pečiva. Na základě metaforického přenesení pak v neformální komunikaci můžeme buchtou či buchtičkou nazvat pohodlného či dobráckého až hloupého člověka. V takovém případě pak dané jméno bývá i rodu mužského, např. S takovým buchtou není žádná zábava. Konečně také jako buchtu mnohdy (rovněž expresivně) označíme atraktivní ženu či dívku.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.