Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty: Nejprve zvolte položku.
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použitý filtr Jazyková příručka: #57, Slovník česko-německý. Jungmann. 1835–1839. (platí od 1835 do 1839) .
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana: 1/1, položky: 1-10/10
Stav:
#14838
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Proč se rajčeti říká také rajské jablko? Jak souvisí rajče s jablkem a s rájem?
Klíčové slovo: rajče
Odpověď: Podle Českého etymologického slovníku Jiřího Rejzka se slovo rajče objevuje v češtině až od 20. století a vzniklo jako lidový název z původního spojení rajské jablko. To vede přesně ke dvěma otázkám: proč se rajče označuje jako jablko a proč zrovna jako jablko rajské, z ráje? Podle Elektronického slovníku staré češtiny se slovo jablko, doplněné o různé přívlastky, používalo k označení řady rostlinných plodů, které svým kulatým tvarem připomínaly jablko, viz např. citrínové jablko, vlašské jablko jako pojmenování pro ‚citrón nebo pomeranč‘ a plané jablko jako označení pro ‚plod kdouloně obecné‘. Jungmannův Slovník česko-německý z roku 1835 pak uvádí označení jako jablko pomerančowé nebo citronowé. Spojení rajské jablko původně označovalo jablko granátové – plod marhaníku granátového (Punica granatum). Jungmannův slovník však uvádí u spojení rajské jablko tři významy: ‚plod kolokvinty obecné‘ (die Koloquinte), ‚granátové jablko‘ (der Granatapfel) a právě ‚rajče‘ (der Paradiesapfel). Pozdější Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický Fr. Št. Kotta z r. 1878 u spojení rajské jablko uvádí zase už jen význam ‚jablko granátové‘. Spojení rajské jablko ve významu ‚rajče‘ bylo podle Jiřího Rejzka do češtiny přejato z německého der Paradiesapfel, což znamená doslova ‚rajské jablko‘. První část slova pochází z německého der Paradies ‚ráj‘, které má kořeny v pozdnělatinském paradīsus ‚zahrada, ráj‘. Podobná označení najdeme i v jiných jazycích, viz např. slovenské paradajka, chorvatské rajčica, srbské paradajz, slovinské paradižnik nebo maďarské paradicsom. Podle Slovníku afixů užívaných v češtině je slovo rajče univerbizát vzniklý ze spojení rajské jablko/jablíčko tzv. resufixací – příponu -sk/ý ve slově rajský nahradila přípona -č/e. Zajímavé je, že tento slovotvorný postup je izolovaný, unikátní, žádný jiný univerbizát takhle nevznikl. Jak ale souvisí rajče s rájem? Rajče pochází ze Střední a Jižní Ameriky, Evropané se s ním seznámili až po objevení Nového světa. Existují dobová díla, která explicitně zobrazují Ameriku jako ráj, s důrazem na bujnou přírodu a exotické prvky nově objevovaných zemí. Významným příkladem jsou např. rytiny od Theodora de Bry, německého rytce a vydavatele z konce 16. století. Jeho série America představuje idealizované obrazy nově objevených zemí, často s typicky rajskou přírodou a původními obyvateli v harmonii s okolím. Ilustrativním příkladem této pokračující tradice může být obraz Ráj od Jana Brueghela mladšího, který zobrazuje harmonickou scenérii plnou exotických zvířat a rostlin, evokující biblickou zahradu Eden. Kromě toho se rajčata po svém příchodu do Evropy považovala za exotickou a vzácnou novinku. Slovo rajský v jejich názvu tak mohlo odkazovat na jejich původní dekorativní charakter, protože v raném novověku se rajčata pěstovala spíš jako okrasné rostliny. V některých jazycích je rajče spojováno s jablkem kvůli italskému označení pomodoro, doslova ‚zlaté jablko‘. Tento termín vytvořil sienský botanik Pietro Andrea Mattioli, který rajče označil latinsky jako malum aureum ‚zlaté jablko‘ a do italštiny přeložil jako pomo d’oro. Název odkazuje na zlatavě žlutou barvu rajčete před jeho dozráním. Zajímavostí může být, že podle Stručného etymologického slovníku jazyka českého Josefa Holuba a Stanislava Lyera se doslovný překlad italského pomodoro – ‚zlaté jablko‘ používal i ve staré češtině (resp. spíš v češtině doby střední). Příbuzné výrazy jsou např. polské, ruské a ukrajinské pomidor či běloruské pamidor. Výrazy příbuzné se španělským tomate pak mají původ ve slově tomatl z jazyka nahuatl. Příkladem může být např. anglické tomato, německé die Tomate, francouzské tomate, švédské a norské tomat, finské tomaatti nebo nizozemské tomaat. Pojmenování rajčete tedy souvisí jak s jeho podobností s jablkem, tak s exotickým a „rajským“ původem, kterým byli kdysi fascinování evropští objevitelé a botanici.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)
Jazykový zdroj: Slovník česko-německý. Jungmann. 1835–1839. (platí od 1835 do 1839)
Jazykový zdroj: Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. František Št. Kott. 1878–1893.
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Slovník afixů užívaných v češtině. Šimandl (ed.). (platí od 2016)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: Jiné (nepředvídatelné) konkrétní případy (typ letecký vs. letový, létající vs. letový atp.)
Konkrétní dotaz: Je název ulice Bažantní slovotvorně správně? Přece má být Bažantí. A kdyby to bylo motivované ke slovu bažantnice, tak bych spíš předpokládal Bažantniční nebo Bažantnická. Pletu se?
Klíčové slovo: Bažantní, Bažantí
Odpověď: Přídavné jméno bažantní s příponou -n/í je utvořeno správně, dokonce je to přídavné jméno velmi staré. Doloženo je už v češtině doby střední. Níže uvedený doklad pochází z listiny z roku 1579 a můžeme si ho přečíst v Životopisu Viléma z Rožmberka od rožmberského archiváře a knihovníka Václava Březana: Toho času u Roudnice obora bažantní dělána od kamene, a ve třech skalách kamení k ní lámáno... Z tohoto dokladu můžeme získat představu o velmi jemném významovém rozdílu mezi tímto přídavným jménem a přídavným jménem bažantí. Zatímco bažantí, stejně jako například psí, husí, kozí, sloní, kuřecí, kočičí atd. náleží do početné skupiny přídavných jmen na -í, - cí a -čí s významem druhově přivlastňovacím, tedy s významem ‚patřící bažantům‘, přídavné jméno bažantní, s příponou -n/í, má poněkud širší vztahový význam – vyjadřuje ‚vztahující se (nějak) k bažantům‘. Máme tedy na jedné straně například slovní spojení bažantí vejce, bažantí hnízdo, bažantí pero, bažantí hejno, a na druhé straně bažantní ohrada, bažantní hlídač, bažantní honitba, bažantní odchovna, bažantní vypouštědlo. Názorně vysvětlil významový rozdíl mezi oběma přídavnými jmény již Josef Jungmann v Slovníku česko-německém (1835–39): bažantí = od bažanta, bažantní = bažantův se týkající. V důsledku slovotvorné a významové blízkosti se přídavná jména bažantí a bažantní v úzu někdy nerozlišují. Tak například jsme se dočetli, že jistá restaurace nabízí bažantní masíčko, bažantní prsíčka, bažantní guláš a bažantní nudličky s cibulí..., tedy pokrmy z bažantího masa, proto bychom tu očekávali přídavné jméno bažantí. K nedorozumění v takovém případě zajisté nedojde. Jméno ulice bychom si však splést neměli. Tady nám částečně pomůže, víme-li, že v pojmenování ulice se uplatnilo dosud spíše přídavné jméno bažantní, a to jak v případě Bažantní ulice v Praze-Suchdole, tak v případě ulice téhož jména v několika dalších českých obcích. Nikoli však vždy. Například v Liberci, v samém centru města, se můžete projít krátkou Bažantí uličkou a Bažantí ulici mají také v Jablonci nad Nisou. Nechybí ovšem ani ulice Bažantnická, najdete ji například v Častolovicích. Tvrdá varianta přídavného jména je doložena v pomístním jménu Bažantná (ve tvaru substantivizovaného přídavného jména). Jiným, dokonce mnohem známějším příkladem slovotvorné dvojice přídavných jmen na -í a -n/í (resp. -n/ý) je dvojice rybí – rybný, (řidčeji) rybní. Srov. rybí šupina, rybí tuk, rybí filé a proti tomu Rybná ulice (v Praze na Starém Městě), rybný průmysl, rybné vody = ‚vody bohaté na ryby‘; rybní trh. Máme také například rybí přechody (tedy ‚umělé vodní stavby na vodních tocích, které usnadňují rybám překonání výškových rozdílů při migraci‘) a v přeneseném významu rybí oči, tedy ‚oči studené‘, či rybí kost = ‚vzor na látce nebo na porcelánu‘. Dvojice uvedeného typu se mohou tvořit jak od přídavných jmen domácích, tak od přídavných jmen cizího původu, např. elefantí = ‚sloní‘, ale elefantní = ‚mohutný‘ (elefantní administrativní obchodní komplex). Je však třeba připomenout, že slovotvorné dvojice uvedeného typu se zdaleka netvoří od všech pojmenování zvířat. Přípona -n/í se neuplatňuje například u přídavných jmen od jmen zvířat končících na -n. Existují jen přídavná jména kuní, sloní, jelení, laní, klokaní atd. a pravopisné podoby * kunní, * slonní, * jelenní, * lanní, * klokanní jsou chybné.
Zvažované varianty:
Bažantní Bažantí
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník česko-německý. Jungmann. 1835–1839. (platí od 1835 do 1839)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14460
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Jaký je původ slova vidrholec?
Klíčové slovo: vidrholec; vídrholec
Odpověď: Možný původ slova vidrholec (dle Internetové jazykové příručky též vídrholec) zaznamenává J. Jungmann ve svém Slovníku česko-německém. V něm se nacházejí tři podoby slova: vidrholec, fidrolec a fidrholec. Původně se tak prý jmenoval les na Kouřimsku, ležící mezi Českým Brodem a Prahou, v němž se skrývali loupežníci. (Ostatně i dnes nese několik lesů v ČR jméno Vidrholec.) Podle Českého etymologického slovníku není původ slova zcela jasný, nicméně jeho autor považuje za pravděpodobnou souvislost s německým Holz ‚dřevo‘. Přesnější výklad přináší publikace Jsme v češtině doma? Ta uvádí jako východisko slova německé Witerholz, složeninu z výrazu Witer (dnes Gewitter) ‚bouřka, vichřice, hromobití‘ a již zmíněného Holz. Závěrem dodejme, že dnešní význam slova mohl být ovlivněn tzv. lidovou etymologií, spojující vidrholec/vídrholec se slovy vítr a holý.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Slovník česko-německý. Jungmann. 1835–1839. (platí od 1835 do 1839)
Jazykový zdroj: Geoportál Českého úřadu zeměměřického a katastrálního.
Jazykový zdroj: Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14459
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Zajímal by mě původ slova světští ve významu ‚lidé světem jdoucí‘ (nikoli opak slova duchovní). Jak toto slovo vzniklo a odkdy se používá? A souvisí s ním nějak i slovo světák?
Klíčové slovo: světský; světák
Odpověď: Kdy přesně se ‚lidé potulní, jdoucí světem‘ začali označovat jako světští, se z žádné jazykové příručky nedozvíme. Význam ‚jdoucí světem, potulný, kočovný‘ zachycuje u hesla světský z výkladových slovníků pouze Příruční slovník jazyka českého, který zachycuje slovní zásobu přibližně od roku 1870. Starší Jungmannův slovník slovo světský v tomto významu neuvádí, najdeme zde však heslo světák s širším významem ‚tulák, světoběžník‘ (vedle prvního uvedeného ‚člověk světa plný, dle světa žijící, nepobožný‘). V Malém staročeském slovníku a Slovníčku staré češtiny je výraz světský (příp. též v podobě svěcký) vyložen pouze jako ‚laik‘, přímý odkaz k potulným lidem ve starší češtině proto doložit nemůžeme. Zajímavou informaci přináší čtvrté vydání Slovníku nespisovné češtiny z roku 2020. Podle něj je světský mj. ‚člověk žijící v prostředí provozovatelů pouťových atrakcí, někdy též označení lidí z cirkusového prostředí; člověk „od kolotočů“, komediant‘. Slovník zde odkazuje na heslo světák s podobným významem ‚kočovný člověk‘. Obě označení užívali i sami jejich nositelé, kteří tak prý signalizovali svou nadřazenost nad hloupými, nezkušenými obyvateli, kteří žili dlouhodobě na jediném místě.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník nespisovné češtiny. 2009. (platí od 2009)
Jazykový zdroj: Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)
Jazykový zdroj: Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Jazykový zdroj: Slovník česko-německý. Jungmann. 1835–1839. (platí od 1835 do 1839)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14406
Užití:
0 0 0
Dotaz: Domácí vs. přejaté
Konkrétní dotaz: Jaký je původ slova zavazadlo, má něco společného se slovesem zavázat?
Klíčové slovo: zavazadlo
Odpověď: Podle Českého etymologického slovníku je slovo zavazadlo, mající dříve též podobu zavazedlo, odvozeno od staršího slovesa zavázeti s významem ‚překážet, vadit‘. (V témže významu se sloveso zavazet užívá dodnes na Moravě.) Slovo zavazadlo užíval již v 17. století J. A. Komenský, jak dokládají záznamy z Lexikální databáze humanistické a barokní češtiny a taktéž Jungmannův Slovník česko-německý, jenž pracuje s citací ze spisu Labyrint světa a ráj srdce: „Ryňk pln byl jam, dolů, a výmolů jakýchsi, též kamení a kládí, příčkem a na kříž lecjaks ležícího, a jiných zavazadel.“ Slovo zavazadlo ve významu ‚co překáží‘ nacházíme též ve Slovníčku staré češtiny, není tak vyloučené ještě dřívější užití. Zavazadlo je dohledatelné též v Elektronickém slovníku staré češtiny, avšak s významem ‚pruh látky sloužící k zavázání nebo obvázání, zvláště obinadlo, obvaz‘. Co se dnešního významu slova zavazadlo ‚cestovní taška, kufr apod.‘ týče, svou roli sehrála patrně asociace právě se slovesem zavazovat, zavázat.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Lexikální databáze humanistické a barokní češtiny.
Jazykový zdroj: Slovník česko-německý. Jungmann. 1835–1839. (platí od 1835 do 1839)
Jazykový zdroj: Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14404
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Jaký je původ slovo kelímek?
Klíčové slovo: kelímek
Odpověď: Český etymologický slovník Jiřího Rejzka uvádí, že slovo kelímek bylo převzato v 19. století z polského kielimka s významem ‚rendlík‘. Předpokládá se, že se dané slovo dostalo do polštiny z turečtiny, nicméně není jisté, které turecké slovo by bylo možno považovat za výchozí. Za převzetím slova do češtiny pak stojí Jan Svatopluk Presl, který patřil k významným tvůrcům českého (nejen) chemického názvosloví. Jak dokládá i Jungmannův Slovník česko-německý, kelímek se v češtině původně užíval ve významu ‚nádoba chemičná‘.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Slovník česko-německý. Jungmann. 1835–1839. (platí od 1835 do 1839)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: I, nebo y?
Konkrétní dotaz: Našel jsem ve starých pramenech z 19. století a přelomu století slovo zásylka psané s y. Zajímalo by mě, zda je tento tvar stále použitelný (myslím si, že není). A hlavně mě zajímá, jak a proč ke změně došlo.
Klíčové slovo: zásilka
Odpověď: Na první otázku je odpověď jednoduchá: zápis zásylka v současných textech správný není. Podobu zásilka jako jedinou možnou uvádějí všechny výkladové slovníky češtiny, IJP i Pravidla českého pravopisu. Už ve vydání PČP z roku 1902 najdeme slova zásilka, zasílati, zasilatel/zasílatel jedině s -i-. Rovněž Jungmannův slovník (1835–1839) zapisuje s -i-: zásilka, zasilatel. Nelze však zastírat, že v Kottově slovníku (5. díl, 1887) naopak objevíme slova zásylka, zásylkový, zasýlati, zasýlatelský, zasýlání, zasýlač. Mohlo by se nabízet vysvětlení, že pravopisná změna souvisí s tzv. reformou/opravou analogickou Josefa Dobrovského (podrobněji viz kapitola Obrozenský pravopis v Novém encyklopedickém slovníku češtiny/NESČ), ale ta se týkala jiných jevů. Podle vyjádření kolegů z oddělení vývoje jazyka ÚJČ nejpravděpodobněji jde o pravopisný projev toho typu filologicky podložených puristických snah, který usiloval o reflexi slovanské vzájemnosti (NESČ, kapitola Purismus). Zastánci tohoto směru odvozovali českou formu -sýlati (ve slovese i jeho odvozeninách) od staroslověnského sylati (což vysvětluje Kottovo pojetí). To je ovšem chybné, protože české -sílati vzniklo až ve staré češtině a zapisovalo se -sielati. Na rozpor upozorňuje už Gebauer ve své Historické mluvnici 1: „Odchylka stará je v -sielati, posielati nč. posílati atd., proti stsl. sylati; č. posielati je novotvar, utvořený ku poslati bezpochyby vlivem subst. posel a změkčeného praes. pošlu.“ Pravidla českého pravopisu z roku 1902 potvrdila závaznou podobu zásilka (obdobně např. zasílat, posílat). Není bez zajímavosti, že ještě počátkem 20. století byly formy s -y- v praxi stále někdy užívány. Svědčí o tom např. odpověď na dotaz čtenáře zveřejněná v lingvistickém časopise Naše řeč z roku 1917.
Zvažované varianty:
zásilka zásylka
Poslední užití: 14.5.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Nový encyklopedický slovník češtiny online. Karlík – Nekula – Pleskalová. 2012–2018. (platí od 2012)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Obrozenský pravopis: https://www.czechency.org/slovnik/OBROZENSK%C3%9D%20PRAVOPIS
Jazykový zdroj: Slovník česko-německý. Jungmann. 1835–1839. (platí od 1835 do 1839)
Jazykový zdroj: Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Jazykový zdroj: Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. František Št. Kott. 1878–1893.
Jazykový zdroj: Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: (http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=145)

Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#9026
Užití:
1 1 0
Dotaz: Náležitá/oficiální podoba jména
Konkrétní dotaz: Píše se správně sv. Dyndy, nebo sv. Dindy? Na internetu lze najít obě možnosti.
Klíčové slovo: Dyndy
Odpověď: Spíše než o „správnosti“ psaní jména (respektive „pseudojména“) bychom v tomto případě měli hovořit spíše o ustáleném užívání frazému na svatého/svatýho Dyndy. Ten je obsažen např. ve slovníku Slovník české frazeologie a idiomatiky, a to v podobě s ypsilon. Totéž naprosto převažuje i v běžném úzu (srov. Český národní korpus), navíc variantu Dindy by měli uživatelé češtiny jistě tendenci číst jako [ďindy]. Stejně tak se podoba Dyndy užívá i např. v názvu písně Na svatýho Dyndy od skupiny Katapult, v textu kapely Mňága a Žďorp: „Ne, teď ne! Až jindy! Tak kdy? Na svatýho Dyndy!“, dále v názvu překladu knihy Raymonda Queneaua Na svatého Dyndy, v publikaci Na svatýho Dyndy, která vyšla Jiřímu Žáčkovi jako průřez jeho celoživotní tvorbou, atd. Posledně jmenovaný autor napsal i básničku nazvanou Kdy má svátek svatý Dyndy. Jeden z dokladů na formu Dindy s měkkým „i“ nalezneme v Jungmannově slovníku u hesla Did (Na swatého Dindy, co nebude nikdy). To však celkově vyvolává pochybnosti, které 9. 1. 1934 v odpoledních Lidových novinách tematizoval Karel Čapek: „Někdy má lidové rčení původ patrně fonetický. Říkáme: ›na svatého Dyndy‹. Jungmann vyvozuje tohoto podivného svatého z praslovanského jména Did, což byl ›bůh lásky u starých Slowan, syn Lady a bratr Lelůw‹. Myslím, že to slovo nám vyvolává představu docela jinou. Dřív se každé datum určovalo nějakým svatým: na den svatého Matěje, ten týden před svatým Rochem a tak dále. Někdo chtěl něco na svém bližním, ale ten se vymlouval: Udělám to jindy, půjdu tam jindy, dám ti to nebo vrátím ti to jindy. A tu si ten druhý resignovaně zarýmoval: ›Na svatého Dyndy, co nebude nikdy.‹ Tak nějak byl kanonisován svatý Dynda.“ K tomu na okraj poznamenejme, že pokud bychom chtěli z daného frazému vyvodit, jak zní náležitý tvar 1. pádu „světcova“ jména, neměl by to být *Dynda – to bychom pak totiž museli skloňovat na svatého *Dyndu (spojení na sv. Dyndy je ve 4., nikoli ve 2. pádě). S ohledem na vznik daného pojmenování, tj. že jde primárně o rým, považujeme tedy za základní pro všechny pády podobu Dyndy. Jsme si dále vědomi skutečnosti, že K. Čapek necituje Jungmannův slovník zcela přesně, avšak o pravdivosti jeho etymologické úvahy svědčí mj. to, že existují jiné varianty daného frazému. Např. publikace jazykových koutků Čeština všední i nevšední z roku 1972 uvádí na svatého Jindy a na svatého Nikdy. Druhá z nich se objevila v názvu básně Karla Šiktance Noc na svatého Nikdy. Právě zvukově podobná slova typu jindy a nikdy, v nichž se ypsilon nepíše, případně určitá neobvyklost nebo i domnělá „cizost“ jména může mít u některých pisatelů vliv na to, že se rozhodnou pro nestandardní pravopis Dindy. Na závěr jen poznamenejme, že pojmenování sv. Dyndy evidentně nijak nesouvisí s existujícím příjmením Dynda/Dinda ani s obecným jménem dyndy, tj. ‚lidový smyčcový hudební nástroj, primitivní dlabané housle, kdysi užívané na Jihlavsku a na moravském Horácku‘.
Zvažované varianty:
sv. Dyndy sv. Dindy
Poslední užití: 26.10.2020
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník česko-německý. Jungmann. 1835–1839. (platí od 1835 do 1839)
Jazykový zdroj: Slovník české frazeologie a idiomatiky 2. Výrazy neslovesné. Čermák a kolektiv. 2009. (platí od 2009)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)

Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Dotaz: I, nebo y?
Konkrétní dotaz: Jde nám o označení součásti rejstříku varhan. Máme doklady v dobových materiálech, kde je uvedeno cymbal. Nikde ve slovnících ale tato podoba uvedena není, nacházíme jen cimbál.
Klíčové slovo: cymbál; cimbál
Odpověď: Máte pravdu, že novější slovníky zachycují jen podobu cimbál, a to pro označení strunného nástroje lichoběžníkového tvaru rozeznívaného údery paliček. SSJČ vedle toho připojuje i význam bicí zařízení (hodinové, návěstní, nádražní). PSJČ uvádí navíc i definici ‚bicí zařízení signálové na železnicích, bicí zařízení věžních hodin‘. To, že by mohlo jít i o součást varhan, žádný z výkladových slovníků češtiny neuvádí, pouze internetová Wikipedie nabízí výraz cimbál, s variantami cymbál a cymbel jako synonymum pro varhanní rejstřík (nemáme bohužel k dispozici podrobnější zdroje, v nichž by to bylo možné ověřit). Zápis cymbál je zachycen v SSJČ a PSJČ, v obou slovnících je však z této pravopisné podoby odkázáno na definici uvedenou u hesla cimbál. Je velice pravděpodobné, že dobové doklady, které máte k dispozici, vycházejí ze starších pravopisných podob (pro srovnání se nabízí název Heydukovy básnické sbírky Cymbál a husle z 2. poloviny 19. století) a mohly být předávány mezi generacemi varhaníků či výrobců varhan. Podle etymologického slovníku je základem výrazu latinské cymbalum, související z řeckým kýmbalon. Původně se tak označovalo cosi jako činely, což dokládá i heslo cymbál v Jungmannově Slovníku česko-německém.
Zvažované varianty:
cimbál cymbál cymbal
Poslední užití: 21.2.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Jazykový zdroj: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Slovník česko-německý. Jungmann. 1835–1839. (platí od 1835 do 1839)
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Ostatní
Kategorie: Příručky
Stav:
#3992
Užití:
1 1 0
Dotaz: Kde je možné získat/najít příručku daného typu?
Konkrétní dotaz: Našel jsem na stránkách Národní knihovny digitalizovaný Jungmannův slovník, je však pouze v podobě PDF. Je tento slovník někde k dispozici v jiném formátu umožňujícím prohledávání?
Klíčové slovo: jazyková příručka
Odpověď: Slovník česko-německý je k dispozici také přes rozhraní Vokabulář webový (https://vokabular.ujc.cas.cz/default.aspx), i zde je však verze v PDF, umožňující jen listování.
Poslední užití: 26.4.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník česko-německý. Jungmann. 1835–1839. (platí od 1835 do 1839)
Jazykový zdroj: Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?