Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak se má v češtině vyslovovat výraz kombucha: [kombuča], nebo [kombucha]?
Klíčové slovo:
kombucha
Odpověď:
Pokud bereme v úvahu výhradně původ výrazu kombucha, byla by namístě pouze výslovnost [kombuča]. Je totiž pravděpodobné, že poslední slabika slova souvisí s japonským označením pro čaj (písmeno „ch“ odráží přepis typický např. pro angličtinu). Jazykové zdroje navíc převážně uvádějí (buď jako jedinou, nebo jako hlavní) počeštěnou pravopisnou variantu kombuča. Např. Slovník spisovného jazyka českého nepočeštěnou formu kombucha označuje jen jako řídce užívanou. Z kodifikační příručky Výslovnost spisovné češtiny (1978) pak plyne, že grafická podoba kombucha je zastaralá, ovšem i tu doporučují autoři vyslovit jako [kombuča]. Analýza současného pravopisného i výslovnostního úzu však ukazuje, že v tomto ohledu došlo k výrazné změně, tj. v současnosti převažuje psaní kombucha, respektive výslovnost [kombucha], a to i u profesionálních mluvčích v médiích, u odborníků na zdravou výživu, u kuchařů atp. Domníváme se, že zvuková forma [kombucha] je nyní nejen vysoce frekventovaná, ale rovněž noremní; musíme zde ovšem v každém případě počítat s kolísáním. O tom se zmiňuje např. i lingvista Josef Šimandl v článku Morfologická problematika v jazykové poradně (3. část), publikovaném v časopise Naše řeč v roce 2000, jakož i v hesle -ucha ve Slovníku afixů užívaných v češtině (2016). Fakt, že se postupným vývojem přejaté slovo pravopisně i zvukově proměňuje, je přirozený proces, stejně tak nelze označit a priori za chybu, pokud výslovnost odráží grafickou stránku slova. Daný vývoj reflektuje pravděpodobně tu mimojazykovou skutečnost, že byl v určité době u nás tento nápoj známý (jako kombuča) a po jisté přestávce se o něm začalo znovu více hovořit, avšak místo již počeštěné formy kombuča (pro mnohé zcela neznámé) se začalo upevňovat „opětovně převzaté“ pojmenování kombucha. Daný název se tedy v současné češtině může vyslovit jako [kombuča] i jako [kombucha], k nedorozumění pravděpodobně ani v jednom případě nedojde.
Zvažované varianty:
[kombuča]
[kombucha]
Poslední užití:
7.9.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj:
Naše řeč.
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?lang=en&art=7580
Jazykový zdroj:
Slovník afixů užívaných v češtině. Šimandl (ed.). (platí od 2016)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Potřebuji si ověřit, že termín vidimace se vyslovuje jako [vidymace], a nikoli jako [viďimace].
Klíčové slovo:
vidimace
Odpověď:
Ano, v souladu se všemi slovníky doporučujeme u tohoto výrazu pocházejícího z latiny výslovnost [vidymace]. Zaznamenali jsme, že v úzu se občas vyskytne i varianta [viďimace], avšak vzhledem k tomu, že jde o slovo cizího původu, a navíc o značně specializovaný termín, u něhož není tato z etymologického hlediska vyloženě nesprávná podoba nijak pevně vžitá a v populaci rozšířená, měli bychom se jí vyhnout.
Zvažované varianty:
[vidymace]
[viďimace]
Poslední užití:
6.10.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj:
Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
V televizním pořadu o norské královské rodině vyslovovali jméno Olaf v dalších pádech zásadně s [v], tj. např. [olavem], [olave]. Vůbec mi to nešlo do ucha a domnívám se, že je to chybně a mělo by být [olafem], [olafe] atp.
Klíčové slovo:
Olaf; Olav
Odpověď:
Souhlasíme s vámi v tom ohledu, že v českém prostředí jsme zjevně více zvyklí na podobu Olaf vyslovovanou jako [olaf], 2. pád [olafa] atd. V norštině se však toto jméno může vyskytovat ve více variantách, tj. Olaf, Ola, Oluf a rovněž Olav (je tu totiž spojitost se jménem Oliver). Právě podoba Olav je zde dokonce nejčastější. Pokud jde např. o krále Olafa V. Norského (původním jménem Alexander Edward Christian Frederik), ověřili jsme, že v norštině jeho jméno zní Olav V av Noreg. Autoři televizního dokumentu tedy pravděpodobně vycházeli z norské verze, nikoli z její počeštěné podoby Olaf V. (je evidentní, že zatímco dříve byla spíše tendence cizí jména panovníků zcela počeštit, dnes se dává přednost původní podobě, což je zřetelné např. na britské královské rodině; na jedné straně se tak výhradně užívá tradičně počeštěné jméno /královna/ Alžběta, na druhé straně se hovoří pouze o /princi/ Charlesovi). Podobně se např. v publikaci Dějiny Norska (LN, 2005) zapisuje v případě příslušných norských králů jméno Olav s koncovým -v-, nikoli Olaf. Jestliže se někdo rozhodne uvádět jméno právě v původní norské podobě Olav, měl by je ovšem vyslovovat jako [úlaf], 2. pád [úlava], což odpovídá originálnímu [ˈuːlɑʋ] adaptovanému do češtiny (srov. rovněž české ortoepické příručky). Pokud skutečně zaznělo [olavem], [olave] atp., jedná se podle našeho názoru o hybridní kombinaci, která doporučeníhodná není.
Poslední užití:
27.7.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Jak se bude vaše dítě jmenovat?. Knappová. 2017. (platí od 2017)
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen. Podle původních jazykových pramenů a prací českých lingvistů. Strahl. 1999. (platí od 1999)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jak by se mělo vyslovovat příjmení Arenberger? Proč všichni říkají dlouze [árnbergr], když k tomu není důvod, neboť se píše krátké „a“?
Klíčové slovo:
Arenberger
Odpověď:
Výslovnost cizích příjmení v češtině by měla vycházet ze zvukové podoby v jazyce původu s ohledem na rodinnou tradici daného nositele, pokud je známa. Dané příjmení je německého původu, vzniklo pravděpodobně z hebrejského jména Aron (psaného též např. Aaron, v češtině pak Áron) a německého výrazu pro horu, tj. Berg (srov. Dictionary of American Family Names, Oxford University Press, 2013). Podobu [árnbergr] lze tedy považovat za zcela náležitou, respektující německá výslovnostní pravidla, v českých médiích je navíc zřejmě převažující. Podobu [ar(e)nberg(e)r] budou volit spíše ti mluvčí, kteří si neuvědomují německý původ daného příjmení či nemají povědomí o výslovnosti němčiny. V praxi proto může docházet ke kolísání, což však v tomto případě zřejmě srozumitelnost a plynulost komunikace příliš nenaruší.
Zvažované varianty:
[arenbergr]
[arenberger]
[árnbergr]
[arnbergr]
Poslední užití:
25.5.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.:
Výslovnost přejatých slov a vlastních jmen
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Dotaz:
Výslovnost konkrétního slova (hláskového spojení, spojení slov atp.)
Konkrétní dotaz:
Jaká je v češtině správná výslovnost názvu maďarského města Segedín? Podoba [segeďín] se mi zdá divná.
Klíčové slovo:
Segedín
Odpověď:
U jména Segedín neuvádějí geografické příručky ani Pravidla českého pravopisu či Slovník spisovné češtiny žádné výslovnostní doporučení, z čehož implicitně vyplývá, že by jeho zvuková podoba měla být v souladu s grafikou podle principů obvyklých v domácí slovní zásobě, tj. pouze [segeďín]. Avšak u adjektiva segedínský ortoepická kodifikace Výslovnost spisovné češtiny 2 doporučuje jak výslovnost [segeďínskí], tak i [segedýnskí] (přímo výraz Segedín zde obsažen není). V úzu se podoba [segedýnskí], respektive [segedýn] však vyskytuje velice často (pravděpodobně i převažuje), evidentně nezpůsobuje žádné komunikační obtíže a není důvod ji odmítat. Výslovnost [segeďín] je v češtině pravidelná (srov. názvy měst s analogickým zakončením – Budín, Hodonín apod.). Varianta [segedýn] pak zřejmě souvisí s vlivem německé podoby názvu maďarského města Szeged, která zní Szegedin nebo Segedin a vyslovuje se se souhláskou [d]. Jistou roli zde může hrát i fakt, že si mluvčí uvědomují „cizost“ pojmenování Segedín (ačkoli jde o exonymum, tj. českou podobu cizího zeměpisného jména), a proto čtou kombinaci písmen -di- jako [dy], jak je to u cizích slov obvyklé.
Zvažované varianty:
[segeďín]
[segedýn]
Poslední užití:
19.3.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Výslovnost spisovné češtiny: Výslovnost slov přejatých. Romportl. 1978. (platí od 1978)
Jazykový zdroj:
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 1994. (platí od 1994)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - školní, Fortuna. 1999. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Jazykový zdroj:
Geografický místopisný slovník světa. 1999. (platí od 1999)
Jazykový zdroj:
Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Graf užití odpovědi
Poprvé odpovězeno:
?
Naposledy odpovězeno:
?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.