Telefon: (+420) 257 531 793

Pondělí až pátek 10–12 hodin

Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty: Nejprve zvolte položku.
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použitý filtr Jazyková příručka: #147, Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024. .
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 1/3, položky: 1-10/29
Stav:
#14744
Užití:
0 0 0
Dotaz: Mužský rod životný
Konkrétní dotaz: Jak zní správný tvar 1. p. množného čísla od jména hoch? Je možné, aby to byl tvar hošové?
Klíčové slovo: hošové, hoši
Odpověď: Výraz hoch se řadí k podstatným jménům, která se skloňují podle vzoru „pán“. Nahlédnutím do mluvnic lze zjistit, že u tohoto vzoru se uvádí v 1. p. mn. č. jak koncovka -i, tak koncovka -ové. Z toho však nevyplývá, že u všech jmen, která k tomuto vzoru náleží, se obě koncovky reálně používají. Jednoduché pravidlo, kdy kterou koncovku užít, neexistuje. Volbu koncovky totiž ovlivňuje řada činitelů, např. zakončení, délka slova, kontext, region (podrobněji viz v Internetové jazykové příručce kapitolu Skloňování mužských životných jmen – 1. p. mn. č.). Výraz hoch je jednoslovný a některá takto krátká slova, která označují jména osob (mnoho jich není), mají pouze koncovku -ové (např. synové, sokové, carové), některá koncovku -i i koncovku -ové (tcháni i tchánové, vrazi i vrahové), některá jen koncovku -i (žáci, kluci). Výraz hoch se řadí mezi ta podstatná jména, která mají kodifikovanou pouze koncovku -i (hoši). Při tvoření tvarů u jmen zakončených na -k, -g, -h, -ch dochází před některými koncovkami ke změně kořenové souhlásky, mezi ně však koncovka -ové nepatří (např. bozi, ale bohové, mniši, ale mnichové). Kdyby byl kodifikován u výrazu hoch tvar s koncovkou -ové, zněl by tedy hochové, nikoli hošové. Tvar hochové se v korpusu SYN v11 nevyskytuje ani jednou, tvar hošové (který nebyl lemmatizován) kupodivu 25×. Z příkladů lze vyčíst, že jde o užití silně příznaková (např. Tři udělaní hošové, kteří mne rozplácli o asfalt před pavilónem).
Zvažované varianty:
hošové hoši
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo hoch, Skloňování mužských životných jmen – 1. p. mn. č.
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v11
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14743
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Jaký je původ slova buchta?
Klíčové slovo: buchta
Odpověď: Etymologické slovníky nám říkají, že slovo buchta se vyskytuje v češtině,  slovenštině a v polštině. Do polštiny bylo patrně přejato právě z češtiny. Vzniklo ze základu buch-/puch-, který byl zřejmě motivován zvukomalebně a skrývá v sobě význam nabývání objemu. Z podobného základu vzešla například slova puchnouti, puchýř, pýcha či buclatý. Sloveso puchnouti má původ v praslovanském *puchnǫti, potažmo v indoevropském zvukomalebném kořenu *peus- s významem ‚foukat, vanout‘. Také v dalších slovanských jazycích objevíme slova jako srbské a chorvatské púhnuti ‚fouknout, zavanout‘ nebo slovinské búhniti, búhtati se ‚bobtnat, nafouknout se‘. Ve slovinštině se mimo jiné užívá i slovo búhta k označení buchty českého typu. Některé starší zdroje uvádějí, že výraz buchta se do češtiny dostal z německého pojmenování pečiva: die Buchtel/Wuchtel (viz např. Václav Machek v Etymologickém slovníku jazyka českého), podle novějších zdrojů a výzkumů je tomu však přesně naopak: rakouské die Buchtel pochází z českého buchta (viz např. internetovou verzi slovníku Duden nebo článek rakouského lingvisty Stefana M. Newerkly: Bohemismen (und Slowakismen) in Wien (und Österreich), který vyšel v roce 2009 ve třetím čísle časopisu Tribüne: Zeitschrift für Sprache und Schreibung).
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14742
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Zajímá mě původ slova brůna. Nejsem jazykovědec, ale v tom slově tuším německé braun ‚hnědý‘. Nejde mi tedy do hlavy, jak může brůna označovat bělouše.
Klíčové slovo: brůna
Odpověď: Vaše podezření, že výraz brůna nějak souvisí s hnědou barvou, je pochopitelné, zvláště vezmeme-li v úvahu např. formálně podobná slova brunátný nebo brunet(a), která mají skutečně obě původ v germánském základu brūn ‚hnědý‘ (slovo brunátný nám dnes evokuje spíše červenou barvu, je však odvozeno ze staročeského brunát, což bylo sukno tmavé, červenohnědé barvy). Slovo brůna však zřejmě etymologicky s germánským základem brūn nesouvisí. Celkově je jeho původ málo průhledný a nejspíš je třeba ho odvozovat od dnes již zapomenutého přídavného jména broný. Slovník spisovného jazyka českého i Příruční slovník jazyka českého výraz hodnotí jako zastaralý a definují jej jako ‚bílý (jen o koni)‘. Podle Machkova Etymologického slovníku jazyka českého souvisí přídavné jméno broný (potažmo i brůna a alternativní podoba broň) se slovenským slovesem bronieť (sa) – tomu Slovník súčasného slovenského jazyka přisuzuje význam ‚dostávat tmavou nebo hnědou barvu, resp. červenat‘. Machek však upozorňuje, že zejména v souvislosti s ovocem a plodinami vůbec výraz nabývá spíše významu ‚dostávat barvu zralosti‘ a dodává, že ve slovanských jazycích se původní výraz bronъ v různých obměnách v minulosti užíval a někde stále užívá pro označení ‚plavé, světlé barvy zrajícího obilí‘. Odtud se pak výraz přenesl i na barvu plavého koně (původně tedy ne zcela bílého). Že nejde o nahodilé žonglování s významy, dokládá i Elektronický slovník staré češtiny, v němž lze dohledat výraz bronec jakožto označení pro ‚člověka s nápadně světlými až bílými vlasy a kůží‘.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)
Jazykový zdroj: Slovníkový portál Jazykovedného ústavu Ľ. Štúra SAV.
Jazykový zdroj: Slovník spisovného jazyka českého. 1989. (platí od 1960)
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14731
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Neumím si představit advent bez vůně zapáleného františka. Proč se vlastně těm malým černým kužílkům říká františky? Prý je to podle Františka z Assisi, ale je to tak opravdu?
Klíčové slovo: františek
Odpověď: Tvrzení, že označení vánočních františků vonících po kadidlu bylo zvoleno na počest svatého Františka z Assisi, který je považován za zakladatele novodobého pojetí Vánoc, se v tisku občas objevuje. Tento výklad je značně nepravděpodobný, avšak určitá spojitost s jmenovaným světcem se vystopovat dá. Výrazně věrohodnější vysvětlení najdeme v etymologických slovnících, přestože ani ty bohužel v tomto případě neposkytnou stoprocentní jistotu. Václav Machek se v Etymologickém slovníku jazyka českého opírá o dobový zdroj z 1. třetiny 17. století a předpokládá, že jde o obměnu anglického označení frankincense, které pochází z výrazu franc encens – kadidlo (z pryskyřice olibanum). Dodává, že ve Vídni se františek zve Franziskaner, snad prý podle tvaru františkánské kapuce. Obdobnou informaci najdeme ve Stručném etymologickém slovníku jazyka českého (J. Holub a S. Lyer) i v prvním vydání Rejzkova Českého etymologického slovníku (z roku 2001), a to s doplněním, že starofrancouzský výraz franc encens (čisté kadidlo) souvisí s latinským incēnsum (to, co je zapálené) a že zvuková podoba se v češtině přiklonila k osobnímu jménu František. K původu slova františek se Jiří Rejzek vrací podrobněji v článku František a purpura, publikovaném v roce 2009 na stránkách časopisu Naše řeč (roč. 92, č. 1, s. 54–56). Dochází k závěru, že „vzhledem k stáří dokladů je ale přímá výpůjčka z angličtiny málo pravděpodobná a žádný jazyk, který by přicházel v úvahu jako prostředník, se nenabízí.“ Zpochybňuje i možnost, že by šlo o přejímku z němčiny: „…stáří českých dokladů, omezený rozsah užívání výrazu v rakouské němčině i variantní podoba Franzischkerl nasvědčují tomu, že jde o výraz primárně český, který byl přejat do rakouské, resp. vídeňské němčiny.“ Ve druhém vydání Českého etymologického slovníku (2015) se proto dozvíme, že slovo františek, označující kuželík vonné pryskyřice vydávající vonný dým, je zřejmě slovo domácí, které vzniklo metaforickým přenesením podle tvaru mnišské (františkánské) kapuce. Přímé propojení mezi vánočními františky a Františkem z Assisi nelze potvrdit. Jméno italského řeholníka a misionáře, žijícího na přelomu 12. a 13. století, nese primárně mnišský řád františkánů. Motivací pro pojmenování vonných františků se později stal nikoli svatý František, ale tvar kapucí františkánského oděvu.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)
Jazykový zdroj: Stručný etymologický slovník jazyka českého. Holub – Lyer. 1967. (platí od 1967)
Jazykový zdroj: Naše řeč.
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14730
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Jaký je původ slova zbrocený?
Klíčové slovo: zbrotit; zbrocený
Odpověď: Přídavné jméno zbrocený je odvozeno od slovesa zbrotit s významem ‚poskvrniti, potřísniti něčím, zprav. tekutým‘ (viz Příruční slovník jazyka českého). Nahlédneme-li do slovníků, které se zabývají historií češtiny, zjistíme, že z hlediska významu je důležitá souvislost s krví. Elektronický slovník staré češtiny totiž zachycuje sloveso brotiti s významem ‚zbarvovat na červeno, smáčet, skrápět něčím červeným (zvl. krví)‘. Etymolog Václav Machek původ slovesa brotiti spojuje s rostlinou jménem mořena barvířská, jíž se dříve barvilo na červeno a které se ve staré češtině říkalo brotec (Elektronický slovník staré češtiny uvádí podoby broc, broč). Další etymologické vztahy nejsou jasné, uvažuje se však o souvislosti s řeckým brótos (‚sražená krev, proud krve‘). Odtud Jiří Rejzek v Českém etymologickém slovníku pokračuje až k indoevropskému základu *mrtó- ‚mrtvý‘.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Příruční slovník jazyka českého. 1935-1957. (platí od 1935)
Jazykový zdroj: Etymologický slovník jazyka českého. Machek. 1997, 2010. (platí od 2010)
Jazykový zdroj: Český etymologický slovník. Rejzek. 2015. (platí od 2015)
Jazykový zdroj: Vokabulář webový. oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR. (platí od 2006)
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
ID související odpovědi: #14726

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14720
Užití:
0 0 0
Dotaz: Původ slova
Konkrétní dotaz: Proč se skleničce alkoholu (panáku) říká čtvrtka?
Klíčové slovo: čtvrtka
Odpověď: Slovo čtvrtka původně označovalo ‚nádobu o objemu čtvrt litru nebo její obsah‘. Dnes už však čtvrtka zjevně nemusí obsahovat celý čtvrtlitr tekutiny, pojmenování se přeneslo na sklenku alkoholu obecně.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Slovník nářečí českého jazyka. (platí od 2016)
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
ID související odpovědi: #14688

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14711
Užití:
0 0 0
Dotaz: Osobní jména: mužský rod
Konkrétní dotaz: Dnes jsem v rádiu slyšel spojení atentát na Šinzóa Abeho. Je ten tvar jména správně? Má se vůbec tohle jméno skloňovat?
Klíčové slovo: Šinzó Abe
Odpověď: Stručná odpověď by mohla znít: Ano, uvedený tvar jména japonského premiéra je správný. Pro podrobnější odpověď je třeba vysvětlit, jak se takový typ jména dá skloňovat. Vychází se především ze zakončení ve výslovnosti. Máme zde tedy dva typy jmen: rodné jméno Šinzó, které končí na -ó [ó] a příjmení Abe, které končí na -e [e]. Jména zakončená na [ó] se v češtině obvykle skloňují podle vzoru „pán“ a pádové koncovky se přidávají za celé jméno, viz např. Szabó [sabó], Rousseau [rusó] – 2. p. Szabóa, Rousseaua. Můžeme sice narazit i na tvar 2. či 4. p. Šinza, takové případy jsou ale méně časté – v korpusu SYN v11 lze nalézt 271 výskytů podoby Šinzóa, ale jen 72 výskytů podoby Šinza. Pokud navíc pomineme frekvenci, jsou koncovky za celým jménem pro čtenáře či posluchače výhodné, protože pak můžou snáz odvodit základní podobu jména. Koncová hláska se totiž běžně odtrhává u jmen zakončených na krátké [o]: Hugo, Romeo – 2. p. Huga, Romea, takže by si uživatelé mohli snadno pomyslet, že tvar 2. p. Šinza je odvozen od jména *Šinzo, a ne Šinzó. Příjmení Abe je ve výslovnosti zakončené na [e], takže máme hypoteticky dvě možnosti. Můžeme jméno skloňovat podle vzoru „pán“ a koncovky přidávat místo odtrženého -e: 2. p. Aba. Tento způsob se ale uplatňuje spíše u jmen známějších, u kterých lze lépe odvodit základní podobu jména (např. Goethe – 2. p. Goetha). U orientálních jmen, jako je právě japonské jméno Abe, se používá převážně tzv. zájmenné skloňování: 2. p. Abeho, 3. p. Abemu atd. Proto je spojení atentát na Šinzóa Abeho gramaticky v pořádku. K tomu je však třeba ještě doplnit, že první jména v pořadí (obvykle fungující jako rodná jména), která jsou zakončena jinak než na souhlásku nebo na -a, občas zůstávají ve spojení s dalším jménem (především příjmením) nesklonná. Takže správná by byla i varianta 4. p. atentát na Šinzó Abeho. Podstatné je především to, aby alespoň z jedné části jména byl rozeznatelný pád, a tedy větněčlenská funkce jména ve větě.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Skloňování osobních jmen → Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [o], [ó] → 4 Jména zakončená ve výslovnosti na [ó] (typ Szabó, Miró, Rousseau, Vandeloo, Daa, Boo, Króo, Waugh, Shaw, Law, Basedow, Bülow, Malraux, Carpeaux)
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Skloňování osobních jmen → Osobní jména mužská zakončená ve výslovnosti na [e], [é] → 1. 1 Jména cizího původu zakončená ve výslovnosti i v písmu na ‑e (typ Goethe, Tille, Dante, Jorge, Rjúnosuke, Croce, Nietzsche, Miškeje, E, Cche)
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v11

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14710
Užití:
0 0 0
Dotaz: Mužský rod neživotný
Konkrétní dotaz: Jak mám zacházet se slovem koronavirus? Používají se různé varianty skloňování: koronavirusu i koronaviru. Co je správně?
Klíčové slovo: koronavirus
Odpověď: Z hlediska skloňování by se s termínem koronavirus mělo zacházet stejně jako se samotným podstatným jménem virus, klíčové je totiž jeho zakončení. Slovo virus lze skloňovat dvěma způsoby: jednak odtržením koncového -us a přidáváním pádových koncovek k základu slova: viru, virem, viry apod., odtud i koronaviru, koronavirem, jednak mechanickým připojováním pádových koncovek k celému základnímu tvaru: virusu, virusem, virusy apod., odtud i koronavirusu, koronavirusem. První způsob vychází z toho, že koronavirus patří mezi slova původem latinská, u nichž se toto skloňování běžně používá (srov. rytmus, cyklus, mýtus). Zároveň jej však lze řadit i do skupiny slov, u kterých se prosadilo také (či výhradně) skloňování mechanické, tedy bez odtrhávání koncovek (srov. korpus, turnus, globus, cirkus). Z hlediska frekvence dnes jednoznačně převažuje první způsob (virus bez viru). V korpusu SYN v11 lze najít 112 020 tvarů bez přípony -us- (viru, viry, virem atp.), ale jen 125 tvarů s touto příponou (virusu, virusem, virusy atp.). V odborných textech se pak tvary virusu či virusy neobjevují vůbec. Kodifikované jsou však stále oba způsoby. Dodejme ještě, že vedle podoby virus uvádějí slovníky i podobu vir, u které tvar virusu nepřipadá v úvahu. Podoba koronavir se však v souvislosti s koronavirem užívá méně často.
Zvažované varianty:
koronavirusu koronaviru
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo koronavirus, koronavir

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14706
Užití:
0 0 0
Dotaz: Zeměpisná jména: střední rod
Konkrétní dotaz: Jak mám skloňovat název města Jajce? Na internetu jsem se setkala s různými koncovkami: v Jajce, v Jajci, dokonce i v Jajcích. Co je správně?
Klíčové slovo: Jajce
Odpověď: Jajce (v srbské cyrilici Јајце) je město nacházející se v Bosně a Hercegovině. Název dostalo nejspíš podle své polohy na kopci, který tvarem připomíná vejce. Ve výchozím jazyce má dané slovo tvar jednotného čísla a tak je také převážně užíváno i v češtině. V databázi Českého národního korpusu (SYN v11) najdeme 260 výskytů zeměpisného jména Jajce, jež je většinou v jednotném čísle a je pravidelně skloňováno podle vzoru „moře“. Z analyzovaného souboru v tomto směru vybočují pouze tvary 6. p. j. č. v Jajce (16 výskytů), které naznačují buď o tom, že pisatelé dané jméno považovali za nesklonné, nebo mylně usuzovali na výchozí tvar *Jajka, který se velmi ojediněle objevuje v internetových textech; a tvary 2. p. mn. č. z Jajců (3 výskyty) a 6. p. mn. č. v Jajcích (2 výskyty), přičemž v prvním případě zmíněná užití pocházejí z téže zprávy, v tehdejší době jen lehce pozměňované médii, která danou informaci vzájemně přebírala. S ohledem na doložený úzus a morfologické charakteristiky jména Jajce vám proto doporučujeme skloňování podle vzoru „moře“, podoba 6. p. bude tedy v Jajci.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: s. 169
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: SYN v11

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14705
Užití:
0 0 0
Dotaz: Zeměpisná jména: pomnožná
Konkrétní dotaz: V televizi jsem v reportáži slyšel, že tornádo řádilo v Lužici. Název obce byl použit v jednotném čísle. Myslel jsem, že správně jsou ty Lužice? Jak to tedy je?
Klíčové slovo: Lužice
Odpověď: Název obce na Hodonínsku je skutečně podstatné jméno pomnožné: ty Lužice. To se týká i dalších Lužic: na Prachaticku nebo na Mostecku. Ve spisovné komunikaci bychom tedy měli používat tvary množného čísla: do Lužic, v Lužicích, projet Lužicemi. Existuje ovšem i ta Lužice (Horní Lužice a Dolní Lužice), která však pojmenovává historické území v dnešním Německu u hranic s Polskem a Českem, které obývají Lužičtí Srbové. Pokud se vyskytne jednotné číslo ve spojitosti s moravskou obcí, není to spisovné, ale je to svým způsobem pochopitelné u člověka, který v místě nebydlí a název nezná. Mluvčí totiž vychází ze zakončení -ice a to má v češtině u zeměpisných názvů dvojí možný gramatický význam. Může označovat množné číslo (Budějovice, Litoměřice, Karlovice, Vizovice), ale méně často i číslo jednotné (Bystřice, Rokytnice, Lipnice, Kopřivnice). Ze samotné podoby názvu nelze zjistit, zda jde o číslo jednotné, nebo množné. Informaci si musíme zjistit z jazykových příruček nebo se zeptat místních obyvatel. Situaci dále trochu komplikuje, že některé stejnojmenné názvy různých obcí se mohou lišit právě gramatickým číslem: vedle zmíněných českých a moravských Lužic a německé Horní/Dolní Lužice je to třeba ta Sušice (v Čechách) a ty Sušice (na Moravě). Stává se, že některé obce mohou mít i ve spisovném jazyce dvojí číslo: ta/ty Hostivice, ta/ty Prčice. Pádové tvary gramatického čísla, které názvu přináleží, bychom tedy měli respektovat a ve spisovné komunikaci užívat, ale měli bychom být tolerantní k tomu, že člověk místního názvu neznalý použije tvar čísla opačného.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: heslo Lužice (obec)
Jazykový zdroj: Kdo se zeptá, ten se dozví. Martin Beneš, Hana Mžourková. 2024.
Upřesnění příručky, časopisu apod.: s. 165–166

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.