Dotaz:
Původ frazému
Konkrétní dotaz:
Jaký původ má rčení „mít řečí čtyřiapadesát“?
Klíčové slovo:
mít řečí čtyřiapadesát
Odpověď:
O původu rčení „mít řečí čtyřiapadesát“ se zmiňuje Jaroslav Porák ve svém článku O neurčitém významu u číslovek určitých (Naše řeč, roč. 41, s. 241–251). Autor v deváté poznámce pod čarou píše: „Prof. Vl. Šmilauer mě upozornil, že rčení mít řečí čtyřiapadesát, popř. moc řečí čtyřiapadesát, vzniklo podle snáře, kde se na ‚moc řečí‘ radilo vsadit do loterie číslo 54.“ Podle Etymologického slovníku české frazeologie je tento výklad podpořen v románu Tchán Kondelík a zeť Vejvara od I. Hermanna z roku 1906. Slovník však s odkazem na článek Vlastimila Styblíka Původ rčení „máš moc řečí – čtyřiapadesát“ (Český jazyk a literatura, roč. 35, 1984/1985, s. 281) uvádí ještě jednu teorii. Původ rčení spojuje s filmem na motivy románu K. Poláčka Dům na předměstí. V jedné scéně filmu z roku 1933 se hokynář věnuje účetnictví, počítá a zároveň říká své manželce: „Máš moc řečí.“ Následně pokračuje v počítání, a proto říká: „Čtyřiapadesát.“ Rčení se tak může zakládat na spojení těchto dvou nesouvisejících vyjádření.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Etymologický slovník české frazeologie. Ludmila Stěpanova. 2023.
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Dotaz:
Původ frazému
Konkrétní dotaz:
Jak vzniklo pojmenování „babí léto“?
Klíčové slovo:
babí léto
Odpověď:
Jak se můžeme dočíst např. v Etymologickém slovníku české frazeologie L. Stěpanovové, ohledně původu spojení „babí léto“ existuje několik teorií. Podle jednoho z možných výkladů připomínají dlouhé pavučiny, které poletují krajinou, jemné stříbrné „babské“ vlasy. Další výklad pochází od Karla Jaromíra Erbena, jenž spojuje pojmenování s chladnějším počasím – tepla je v tuto dobu již namále, „jako ho má stará bába“; babí léto tak znamená vlastně „zestárlé léto“. Naproti tomu Josef Jungmann zaznamenal ve Slovníku česko-německém výklad z oblasti tzv. lidové astronomie. Označení je v tomto případě odvozováno z pojmenování hvězdokupy Plejády, nazývaného lidově Baby, neboť tyto hvězdy jsou viditelné v daném ročním období.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Etymologický slovník české frazeologie. Ludmila Stěpanova. 2023.
Jazykový zdroj:
Jsme v češtině doma. 2012. (platí od 2012)
Dotaz:
Původ frazému
Konkrétní dotaz:
Chci se vás zeptat na úsloví s významem ‚někomu přát‘ – mám „držet palce“, či „držet pěsti“? Byl jsem zvyklý „držet někomu palce“, ale stále častěji slyším z televize a z rozhlasu „držet pěsti“. Jenže když sevřu ruku v pěst, tak se budu spíše bránit nějakému útoku, než abych někomu něco přál. Kde se tedy dané úsloví vzalo?
Klíčové slovo:
držet palce; držet pěsti
Odpověď:
Etymologický slovník české frazeologie od L. Stěpanovové zachycuje pouze varianty spojení „držet palec“ a „držet palce“. Jedná se přitom o kalk německého spojení „den/die Daumen drücken/halten“. Slovník klade jeho původ do souvislosti s gladiátorskými hrami. Poražený bojovník totiž mohl požádat zdvižením palce (nebo ukazováčku) o milost císaře či úředníka, jenž hry pořádal. Ten pak rozhodl o budoucnosti poraženého: palcem zdviženým vzhůru uděloval milost, kdežto palec obrácený dolů znamenal smrt. Posun od „palců“ k „pěstím“ lze vysvětlit fyzickým provedením daného gesta: když toto gesto uděláte, zároveň svíráte i pěsti. Podle dat Českého národního korpusu (SYN v13) je v současné češtině nejfrekventovanější (těsné) spojení tvarů „držet palce“ (8399 výskytů). Méně často se užívá novější „držet pěsti“ (464 výskytů) či „držet palec“ (pouhých 78 výskytů). K tomu dodejme, že se posun od „palců“ k „pěstím“ projevil v několika rčeních, např. „pěsti štěstí – palce kopance“ či „kolik palců, tolik kopanců – kolik pěstí, tolik štěstí“. Tato rčení vyjadřují, že právě pěsti (spíš než palce) mohou přinést štěstí, úspěch apod.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Etymologický slovník české frazeologie. Ludmila Stěpanova. 2023.
Dotaz:
Původ frazému
Konkrétní dotaz:
Jaká je etymologie spojení „chodit po houbách“?
Klíčové slovo:
chodit po houbách; chodit ještě po houbách; být na houbách; být ještě na houbách
Odpověď:
„Chodit po houbách“, „být ještě na houbách“ apod. znamená ‚nebýt narozený, nebýt ještě na světě‘. Podle Etymologického slovníku české frazeologie dávají badatelé původ tohoto rčení do souvislosti s jarním sběrem hub, jejž slovanská mládež využívala jako záminku pro věnování se různým hrám či milování. Slovník však uvádí ještě jeden výklad – když se totiž malé děti ptají, jak se narodily, rodiče jim mohou odpovědět, že je našli na houbách, v řece apod.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Etymologický slovník české frazeologie. Ludmila Stěpanova. 2023.
Dotaz:
Původ frazému
Konkrétní dotaz:
Jak vznikl slovní obrat „o sto šest“?
Klíčové slovo:
ostošest; o sto šest
Odpověď:
O původu frazému „o sto šest“ se psalo již v roce 1937 v časopise Naše řeč (roč. 21, č. 9–10, s. 282): „[O]tiskujeme zajímavou zprávu, kterou nám o původu rčení ‚o sto šest‘ podal pan řídící učitel v. v. Ladislav Malý z Příbramě, ovšem s nutnou výhradou stran její konečné platnosti: ‚R. 1880 jsem se přel s přítelem K., že děvče, do jehož očí jsem se zadíval, nikdy nezíská. Kolega se se mnou vsadil, že do sv. Jana Nepomuckého bude ta dívka jeho. Měl na to času od 29. ledna do 15. května, tedy celých sto šest dní. To jsme si často připomínali rčením, že jde ‚o sto šest‘, a některý z kolegů je brzo zanesl do vtipů Humoristických listů. Odtud se pak rychle rozšířilo do obecného usu, třebas tehdy nikdo nechápal první a vlastní význam těchto slov. Dnes je to rčení všeobecně známé.‘ Ověří-li se tato zpráva pana říd. uč. Malého, poskytne velmi řídký a vzácný příklad, jak se rčení běžné toliko jednotlivci může rozšířiti po celém území jazyka.“ Vysvětlení pana učitele Malého však dodnes zůstává nepotvrzenou verzí. Publikace S. Kovářové Proč se říká 222x (Alda, 2000, s. 168) nabízí další možné vysvětlení: „Podle jiného názoru však toto rčení vzniklo z výrazu ‚být s to‘ (= moci) a došlo k tomu následovně: říkávalo se totiž ‚pijme pivo, kdo s to jest‘, což prý někdo žertem pozměnil tak, aby zůstal zachován rým, na ‚pijme pivo o sto šest‘.“ Etymologický slovník české frazeologie (Univerzita Palackého v Olomouci, 2023, s. 238) od L. Stěpanovové nabízí s odkazem na Styblíkův článek v časopisu Český jazyk a literatura (1983/1984) ještě další výklad – za východisko považuje „žertovné, resp. posměšné volání ‚sto – pět, sto – pět‘ na člověka kulhajícího na jednu nohu. Nepatrné zvýšení jeho úsilí o rychlejší chůzi s cílem dosáhnout ‚normy‘ na sto šest pak vedlo k žertovné transformaci rčení.“
Poslední užití:
9.2.2017
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj:
Proč se říká 222x. Stanislava Kovářová. 2000.
Jazykový zdroj:
Etymologický slovník české frazeologie. Ludmila Stěpanova. 2023.