Vyhledávání odpovědí

Oblast:
Kategorie dotazu:
Dotaz:
Klíčové slovo dotazu:
Konkrétní znění dotazu:
Odpověď nebo zvažovaná varianta:
Konkrétní případ dotazu či jeho odpověď/komentář:
Hledání odpovědí dle jejich základních údajů
Klíčové slovo dotazu konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%ce" pro nalezení všech odpovědí, které používají klíčové slovo končící na "ce".
Odpověď nebo zvažovaná varianta konkrétně: Konkrétní vyhledávání hledá přesnou shodu, ale lze využít znak '%', který zastupuje libovolný počet libovolných znaků, a znak '_', který zastupuje jeden libovolný znak, např. lze použít "%věty%čárk%" pro nalezení všech odpovědí, které v textu odpovědi nebo zvažovaných variantách obsahují slova "věty" a "čárk" v tomto pořadí, přičemž mezi slovy může být libovolný počet libovolných znaků.
ID odpovědi:
ID zadejte buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Varianty:
Hledat v odpovědi:
Stav anotace:
Zkontrolováno odborníkem:
S detailní anotací:
Vytvoření od data:
Vytvoření do data:
ID klíčového slova:
ID související odpovědi:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Hledání odpovědí dle jejich atributů
Jazykový zdroj:
Poprvé popsáno zde:
Poprvé popsáno v odpovědi s ID:
Vyhledat
Zadejte ID odpovědi buď jen číslem (např. 36), nebo číslem, které předchází znak '#' (např. #36).
Kdy poprvé popsáno, není-li v příručkách:
Kde popsáno:
Historie a změny popisu tohoto jevu:
Kam odkazujeme:
Hledání odpovědí dle jejich detailní anotace
Volba okna:
Volba tabulky: Nejprve zvolte okno.
Volba položky: Nejprve zvolte tabulku.
Volba hodnoty:
Zvolte pouze úroveň, kterou požadujete. Např.: volba položky bez vyplnění její hodnoty vyhledá všechny odpovědi, které používají v detailní anotaci danou položku s libovolnou hodnotou.
Možnosti řazení odpovědí
Způsob řazení:
Sloupec řazení:
Použitý filtr Detailní anotace: [Anotace textu] -> [Základ anotace textu].
Použité řazení Řadit: Sestupně. Dle: Datum vložení do systému.


položek: 5, 10, 20,
strana:
strana: 2/276, položky: 6-10/1380
Oblast: Syntax
Kategorie: Shoda dvou jmen
Stav:
#14825
Užití:
1 1 0
Dotaz: Tvar zájmena – ostatní
Konkrétní dotaz: Když někdo mává rukama, tak mává „jima“, nebo „jimi“?
Klíčové slovo: ruce; jimi; jima
Odpověď: Pokud víme, o shodě zájmena s podstatným jménem (resp. odkazování zájmenem na podstatné jméno), které má množném čísle koncovky pocházející z někdejšího dvojného čísla (ruce, nohy, oči, uši), lingvistická literatura nic neříká. V Novém encyklopedickém slovníku češtiny se pouze píše, že „adj[ektiva] a zájmena mají jako shodné přívlastky jmen se sufixem -ma rovněž tvary na -ma“. Ve větě, která by mohla znít např. „Hana zvedla ruce a mávala jimi/a“, sice nejde o shodný přívlastek, přesto se u zájmena gramatická shoda v čísle – buď plurálová, nebo zjednodušeně řečeno duálová – předpokládá. Substituční test ukazuje, že pokud změníme jen číslo klíčového podstatného jména, pak v konstrukci „Hana zvedla ruku a mávala jí“ zájmeno v druhé větě bude mít jednoznačně tvar, který vyjadřuje shodu s podstatným jménem „ruka“ pomocí ženského rodu a právě jednotného čísla, ovšem ne 4. pádu, protože pád je tu určen vazbou slovesa „mávat“. Pohled do praxe naznačuje, že mnohem častější je v takových případech zájmeno s koncovkou množného čísla. V téměř pětimiliardovém korpusu SYN v10 jsme našli pouhé čtyři relevantní spisovně užité výskyty podstatného jména „ruce“ následovaného k němu odkazujícím zájmenem v duálovém tvaru „jima“ (hledání jsme omezili na rozsah jedné věty či souvětí, tj. od velkého písmena na začátku k tečce na konci) – např. „vezme mě za ruce, trhne jima a už stojím“; „sevřu obě ruce v pěst a škubnu jima od sebe“. Naproti tomu analogických případů s plurálovým tvarem „jimi“ je zhruba stokrát víc (celkem 625, z nich ovšem řada irelevantních – prošli jsme 100 náhodných případů a identifikovali v nich 66 relevantních, což by přepočteno na celek činilo 416 výskytů). Odhadujeme, že míra přijatelnosti duálové, nebo plurálové shody souvisí se vzdáleností obou členů (v případě shody přes hranici vět nejspíš i s výrazností této hranice, tj. může být rozdíl např. mezi čárkou a tečkou). Čím bližší si členy jsou, tím větší by mohla být tendence k obecně okrajové duálové shodě (tedy k tvaru „jima“), čím vzdálenější, tím preferovanější bude množné číslo (tedy tvar „jimi“). Nevylučujeme tedy ani jednu z obou možností, za přijatelné považujeme „Hana zvedla ruce a mávala jimi“ i „… mávala jima“.
Poslední užití: 13.6.2025
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Jazykový zdroj: Nový encyklopedický slovník češtiny online. Karlík – Nekula – Pleskalová. 2012–2018. (platí od 2012)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14824
Užití:
1 1 0
Dotaz: Návaznost vět a větných členů
Konkrétní dotaz: Když použiju „jednak“ jako spojku, musí to být vždycky v kombinaci s druhým „jednak“, nebo může být v druhé části věty něco jiného? Je v pořádku napsat třeba „jednak něco, ale také něco“?
Klíčové slovo: jednak
Odpověď: „Jednak“ je původně příslovce, ale v současné češtině se vyskytuje prakticky výhradně jako součást tzv. dvojitého (či zdvojeného) spojovacího výrazu. Dosavadní gramatické příručky počítají pro takovou funkci pouze s opakováním téhož výrazu, tzn. že po prvním „jednak“ následuje druhé „jednak“. Reálné užívání jazyka tak jednoznačné není. Analýzy mluvených dialogů ukazují, že druhý člen spojovacího výrazu bývá vyjádřen jiným výrazem než „jednak“, a to dokonce většinou. Veřejně publikované psané texty jsou v tomto ohledu konzervativnější, ale i v nich druhému „jednak“ silně konkurují jiné výrazy. Poměr párového „jednak“ proti struktuře „jednak + x“ je velmi vyrovnaný. V žánrově vyvážených korpusech současné češtiny (s podílem beletrie a odborné literatury) je mírně častější párové „jednak“, ale tam, kde je více publicistiky nebo textů ze sociálních sítí a diskusních fór, se mírně častěji používá „jednak“ následované jiným výrazem. Např. v korpusu SYN2005 převažuje párové „jednak“ nad strukturou „jednak + x“ v poměru 1,67 : 1 (případně 1,47 : 1, pokud použijeme citlivější výpočet mírnící vliv několika málo textů s mnoha výskyty téže podoby); v podobně složeném, ale novějším korpusu SYN2020 je poměr zhruba 1 : 1; v korpusu ONLINE_ARCHIVE obsahujícím online zpravodajství a příspěvky na sociálních sítích a internetových diskusích a fórech je to 0,45 : 1 ve prospěch nepárového „jednak“. Zdá se tedy, že dvojitý spojovací výraz obsahující „jednak“ prochází vývojem – oslabuje se závaznost druhého „jednak“ ve prospěch významově odstíněnějších výrazů, a to jednak v závislosti na čase, jednak s ohledem na míru očekávané spisovnosti. Sonda do užívání nepárového „jednak“ odhaluje pestrou variabilitu druhé části spojovacího výrazu. Pomocí čárky nebo spojek „a“ či „ale“ bývají připojeny např. výrazy „taky/také, rovněž, současně, zároveň, dále, i, hlavně, pak, navíc, za druhé“. Na základě analýzy úzu můžeme říct, že užití párového „jednak“ je komunikačně bezpečná varianta, neboť u ní není důvod předpokládat vyrušení čtenáře. Pokud chce pisatel použít strukturu „jednak + x“, doporučujeme zvážit povahu textu – čím méně formální, oficiální apod., tím spíš se lze domnívat, že v něm bude takovýto vícečlenný spojovací výraz přijatelný.
Poslední užití: 10.6.2021
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Jazykový zdroj: Internetová jazyková příručka. (platí od 2008)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: Psaní čárky ve větě jednoduché, sekce 3 – Větné členy spojené dvojitými spojovacími výrazy (ani – ani, buď – nebo, jednak – jednak apod.)
Jazykový zdroj: Pravidla českého pravopisu - akademická, Academia. 1994. (platí od 1993)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: § 120, 123

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14806
Užití:
0 0 0
Dotaz: Podmětem je výraz označující počet (typu pět lidí, šest procent, deset zajíců)
Konkrétní dotaz: S čím se má shodovat přísudek ve větě, jejíž klíčová část zní „4,2 % lidí podstoupil_“? Má mít sloveso koncovku -y kvůli desetinám, nebo je celá ta číselně-procentní část středního rodu a bude tam -o?
Klíčové slovo: 4,2 % lidí; procenta; počítaný předmět
Odpověď: Řešení shody přísudku s podmětem v této konstrukci není jen jedno a jeho nesnadnost vyplývá z toho, že ze zápisu pomocí číslic a značky pro procenta nemusí být na první pohled jednoznačné, jak se podmětová část čte. Na prvním místě můžeme doporučit čtení „čtyři celé dvě desetiny procenta lidí“, které explicitně vyjadřuje všechny složky celé fráze a náležitě je skloňuje. V takové jmenné skupině je jádrem podmětu tvar „desetiny“; tvar „procenta“ je neshodným přívlastkem tohoto podmětu (a tvar „lidí“ zase neshodným přívlastkem oněch procent). Přísudek se s podmětem shoduje ve vyjadřovaných gramatických kategoriích, v tomto případě v čísle a jmenném rodě, takže stejně jako tvar „desetiny“ bude mít podobu odpovídající množnému číslu a ženskému rodu, tedy koncovku -y. Celá fráze tedy bude mít podobu „čtyři celé dvě desetiny procenta lidí podstoupily“. (Dodejme, že se změnou hodnoty čísla za desetinnou čárkou by se měnila i koncovka přísudkového slovesa – např. „4,1 % lidí podstoupila [jedna desetina]“, „4,5 % lidí podstoupilo [pět desetin]“.) V úvahu však přichází i čtení „čtyři celá dvě desetiny procenta lidí“, v němž se počítají procenta, a v němž je tedy číselný výraz „čtyři celá“ jejich shodným přívlastkem. Pokud by totiž v údaji nefigurovala procenta, četlo by se „4,2“ jako „čtyři celé dvě desetiny“ – v takovéto konstrukci se přídavné jméno „celý“ shoduje s povrchově nevyjádřeným počítaným podstatným jménem „jednotka“. V našem případě však lze kromě jednotek procent počítat prostě jen procenta – ta jsou zde čtyři celá. Z toho pak vyplývá shoda přísudku s podmětem, který je tudíž v množném čísle a středním rodě, celá fráze tedy bude v podobě „čtyři celá dvě desetiny procenta lidí podstoupila“. Upozorňujeme však, že přijatelnost tohoto konkrétního spojení může být zvyšována shodou okolností, totiž tvarovou homonymií – tvar „procenta“ zde může být zároveň v 1. pádě množného čísla (čtyři… procenta) i ve 2. pádě čísla jednotného (… desetiny procenta). To se změní, jakmile bude číslo rovno pěti nebo vyšší (pět… procent vs. … desetiny procenta). Dosavadní popisy gramatiky češtiny navíc přídavné jméno „celý“ ve vyjádřeních desetinných čísel vztahují k číslovce, nikoliv k počítanému předmětu po ní. Kromě toho můžeme zvolit stylově nižší, zjednodušené čtení „čtyři celé dvě procent lidí“. V něm se v souladu s běžnou praxí v méně oficiálních či formálních komunikačních situacích explicitně nevyjadřuje řád čísla za desetinnou čárkou. Desetinné číslo 4,2 se tu zjevně chápe jinak než celá čísla 1, 2, 3 a 4, tj. podobně jako většina jiných čísel hodnoty od 5 výše. Číslovky pět a vyšší v češtině vstupují do větných vztahů formálně jako podstatná jména a udělují svému neshodnému přívlastku tvar 2. pádu množného čísla a přísudku shodu s jednotným číslem a středním rodem. Proto bude v takovém případě slovesu náležet koncovka -o, tedy „čtyři celé dvě procent lidí podstoupilo“.
Atributy odpovědi
Poprvé popsáno zde: Ano.

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Oblast: Syntax
Kategorie: Valence
Stav:
#14790
Užití:
0 0 0
Dotaz: Valence podstatných jmen – předložková spojení
Konkrétní dotaz: Často slýchám, jak lidé říkají, že mají na někoho averzi. Mně se to ale nelíbí. Myslíte, že je vazba „mít averzi na někoho/něco“ jazykově v pořádku?
Klíčové slovo: averze
Odpověď: Nový akademický slovník cizích slov (2005) uvádí u hesla averze spojení s předložkami „k“ a „proti“: „má k němu / proti němu averzi“. Slovník slovesných, substantivních, adjektivních vazeb a spojení (2005) připouští u hesla „averze“ vazeb hned několik. Nalezneme zde třetí pád s předložkami „k“ (averze k cizincům / k vážné hudbě), „vůči“ (averze vůči hromadné dopravě / vůči reklamám) a „proti“ (averze proti fanatikům / proti některým vyučovacím metodám). Dále je zde jako přijatelné uvedeno spojení „averze mezi někým“ (averze mezi lídry politických stran / mezi prezidentem a premiérem) a také „averze něco dělat“ (Goethova averze psát tragédie). Čtvrtý pád s předložkou „na“ se tedy ve slovnících nevyskytuje. Pokud jde o frekvenci jednotlivých předložkových vazeb v praxi, podle údajů Českého národního korpusu (ČNK SYN v9) se podstatné jméno „averze“ nejčastěji vyskytuje s předložkou „vůči“ (2363 výskytů) a značně frekventované je též spojení s předložkou „k“ (1941 výskytů). Méně častá už je vazba s předložkou „proti“ (184 výskytů) a nejmenší počet výskytů náleží čtvrtému pádu s předložkou „na“ (103). Ačkoli se vazba s předložkou „na“ v praxi do jisté míry užívá, oproti vazbám ostatním nemá oporu ve výkladových slovnících a je mnohem méně frekventovaná. Není tedy vhodné ji uplatňovat ve spisovném projevu, mimo jiné také proto, že zřejmě vznikla tzv. kontaminací (zkřížením) s vazbou „mít alergii na někoho/něco“.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Nový akademický slovník cizích slov. 2005. (platí od 2005)
Jazykový zdroj: Český národní korpus.
Jazykový zdroj: Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení. 2005. (platí od 2005)

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
Stav:
#14771
Užití:
0 0 0
Dotaz: Podmětem je zájmeno kdo
Konkrétní dotaz: Nemohu se rozhodnout, zda napsat „Byli jsme to my, kdo si toho všiml“, nebo „Byli jsme to my, kdo jsme si toho všimli“. Která varianta je správná?
Klíčové slovo: kdo
Odpověď: Zájmeno „kdo“ jako takové má pouze tvary jednotného čísla a primárně vyžaduje shodu jako mužské životné podstatné jméno v jednotném čísle (tj. např. kdo si toho všiml). Toto zájmeno se ovšem může vztahovat jak k jednotlivým bytostem, tak k jejich většímu počtu. V akademické Mluvnici češtiny 2 (Academia, Praha 1986) jsou uvedeny příklady „Kdo to udělal“ i „Nikdo jsme o to nestáli“ – obecně tedy připadá v úvahu mluvnická shoda jak s jednotným, tak s množným číslem. Konkrétní volba někdy závisí na pozici a funkci dané vedlejší věty v rámci větného celku. Pokud vztažná věta uvozená zájmenem „kdo“ následuje bezprostředně po zájmenném výrazu, který rozvíjí, zájmeno kdo zpravidla přebírá tvaroslovnou charakteristiku tohoto výrazu a tomu pak odpovídá shoda ve vedlejší větě. V takových větách máme obvykle jednu možnost shody: „My, kdo jsme tam byli, jsme mu dali za pravdu“ (nikoli „kdo tam byl“); „Škodu zaplatí ten/každý, kdo ji způsobil“ × „Škodu zaplatí všichni, kdo ji způsobili“. V souvětí, na které se ptáte, je na vztažnou větu formálně odkázáno zájmenným výrazem to ve větě hlavní. Daná vedlejší věta ovšem nestojí těsně vedle tohoto zájmenného výrazu, navíc jí bezprostředně předchází další zájmeno (my). Zde se tedy nabízí dvojí možnost shody (na rozdíl např. od věty „My jsme byli těmi, kdo si toho všimli“). První variantou je uplatnit primární shodu podle mužského rodu v jednotném čísle – přísudek tak bude mít tvar 3. os. j. č.: „Byli jsme to my, kdo si toho všiml.“ Možná je ale též shoda podle výrazu my v hlavní větě: „Byli jsme to my, kdo jsme si toho všimli.“ Obě řešení jsou tudíž v pořádku.
Atributy odpovědi
Jazykový zdroj: Mluvnice češtiny 2. 1986. (platí od 1986)
Upřesnění příručky, časopisu apod.: s. 103

Graf užití odpovědi

Poprvé odpovězeno: ? Naposledy odpovězeno: ?
* zobrazeny pouze záznamy, které jsou přístupné veřejnosti.